Autor: Jana

Zapékaný rajčatovo-cuketový nákyp

Pro všechny, kteří se po Vánocích cítí lehce otyle :D, připravuji várku zdravě vyhlížejících receptů, které jsou rychlé, chutné a nenáročné na přípravu. Tento pochází z magazínu ONA Dnes, mé oblíbené studnice nových receptů :-). Postup je skutečně jednoduchý a během dvaceti minut je jídlo na stole. Potřebovat budeme:

  • 2 cukety
  • 5 rajčat
  • olej na vymazání formy
  • 200g strouhaného sýra
  • 2 polévkové lžíce tymiánu
  • sůl a pepř
  • 150g zakysané smetany
  • 3 vejce

Nejprve si předehřejeme troubu na 180°C. Zapékací formu si vymažeme olejem. Omyjeme cukety a rajčata a obojí nakrájíme zhruba na centimetrové plátky. Střídavě pokládáme do zapékací formy vrstvu cuket a vrstvu rajčat. Vrstvy posypeme asi polovinou sýra a tymiánu a ochutíme solí a pepřem. Zakysanou smetanu smícháme s vejci a touto směsí zalijeme zeleninu. Nakonec posypeme zbytkem nastrouhaného sýra. Zapékáme ve vyhřáté troubě dozlatova cca 15-25 minut.

Nákyp je výborný i sám o sobě, tymián mu dodává vynikající chuť, nicméně pokud se přecijen chcete víc najíst, doporučuji podávat s toustovým chlebem. Je to jednoduchá chuťovka, která se na našem stole určitě neobjevila naposledy!

Wladyslaw Szpilman – Pianista

Příběh, který úspěšně zfilmoval Roman Polanski, a který asi není potřeba příliš představovat. Málokdo však nejspíš ví, že tato literární předloha vznikla záhy po skončení války – talentovaný pianista židovského původu sepsal své válečné zážitky již v roce 1946. Kvůli polským stalinistům však byla jeho kniha brzy stažena z oběhu a znovu mohla vyjít teprve v 90. letech.

Překvapivé je, že Szpilman píše své vzpomínky poměrně střízlivým popisným jazykem, bez větších emocí – jako by se jeho vyprávění týkalo úplně jiného člověka. Myslím, že kdybych neviděla film, kniha by na mě nepůsobila tolik brutálně – tím, že jsem si však při jejím čtení vybavovala příslušné scény Polanského filmu, který byl mimochodem natočen velmi věrně, prožívala jsem celý děj mnohem intenzivněji. V knize na druhou stranu mnohem více vynikne, kolikrát Szpilman o vlásek unikl smrti. O to větším zázrakem je fakt, že celou tu hrůzu nakonec přežil.

Nepochybuju, že Pianistu jste všichni viděli. Patří k mým nejoblíbenějším filmům s tematikou druhé světové války – zejména proto, že Szpilmanův příběh má dobrý konec. Ze stejného důvodu můžu doporučit i knihu – já osobně ji četla už dvakrát a určitě bych si pro ni udělala i místo v knihovničce :-).

Čtení do (pod)zimních plískanic

Když nevíte co by… čtěte! Sychravé počasí za oknem, horký čaj v hrnku a stoh knížek kupící se na nočním stolku – to je jedna z nejlepších kombinací, které znám :-)! Na následujících řádcích Vám přináším malou ukázku toho, co zpříjemňovalo lenivé (pod)zimní chvilky mně.

Sophie Kinsella – Dokážete udržet tajemství?

Jméno této britské novinářky a spisovatelky se zde neobjevuje poprvé a ujišťuju vás, že ani naposled. Její styl vyprávění a sebe-ironické hrdinky jejích příběhů jsem si prostě zamilovala a pokud potřebuju knížku, u které vypnu, příjemně si odpočinu a ještě se od srdce zasměju, momentálně neznám žádnou lepší volbu. K Vánocům se máš na co těšit, mami :D… Emma Corriganová je smůlou pronásledovaná mladá žena, která zoufale touží po úspěchu a profesním postupu, aby se vyrovnala své úžasné sestřenici Kerry, s níž ji rodiče neustále srovnávají. Setkáváme se s ní na důležité obchodní schůzce s klientem, která však dopadne katastrofou. Zdrcená Emma se vrací zpět do Londýna letadlem – události, které následují, jí nakonec nadobro změní život, z čehož plyne poučení pro všechny ostatní smolaře – i ten nejvíc podělanej den se může zvrhnout v happy end ;-). Samozřejmě i na Emmu čeká štěstí v podobě jednoho mužného muže, který jí zkříží cestu, zrovna když to nejmíň čeká. Abyste se taky pobavili, následuje úryvek scény, kdy se mezi nimi schyluje k první vášnivé scéně…

„Jak vůbec můžu něčemu takovému konkurovat? Jak? Byl to nešťastný nápad. Cožpak můžu někdy dosáhnout kvalit prezidentky firmy Origin Software? Stačí si ji představit: dlouhé nohy, prádlo za 400 dolarů, dokonalé opálené tělo… v ruce možná bičík… a někde stranou její úchvatná bisexuální přítelkyně, která je připravená vstoupit na scénu a celý výjev náležitě okořenit… Tak dost. To už zavání pomatením smyslů. Budu v pohodě. Určitě budu v pohodě. Bude to jako na baletní zkoušce – jakmile nastoupíte na plac, na nervozitu zapomenete. Tohle nám vštěpovala do hlavy moje stará učitelka baletu. „Když dokážete držet kolena krásně vytočená do stran a zachováte si úsměv na tváři, půjde vám to úžasně.“ Což podle mě platí i v tomto případě.“ 😀

Miloš Urban – Pole a palisáda

Dalším literárním příspěvkem je ne příliš rozsáhlá autorská verze pověsti o kněžně Libuši, která vznikla pro mezinárodní projekt Mýty iniciovaný britským nakladatelstvím Canongate, v němž vycházejí moderně převyprávěné mýty od autorů z celého světa. Příběh je po dějové stránce klasický – tak, jak ho známe ze školních lavic – ale přesto dostává v moderním hávu nevšední podobu a hlavně je skutečně čtivý. Žánrově to sice není úplně můj šálek čaje, ale musím říct, že jsem byla tímto převyprávěním notoricky známé české pověsti nakonec docela příjemně překvapená :-)…

Simon Mawer – Jidášovo evangelium

Ani Simon Mawer už není na tomto blogu neznámou, jak jste si jistě všimli. Také od něj bych si ráda přečetla, co nejvíc jen kroměřížská knihovna dovolí… což je teď trochu problematické, protože jeho knížky se v poslední době těší veliké čtenářské oblibě a i na tuto už čeká rezervačka. Na druhou stranu to můžeme brát jako jistou záruku kvality ;-).

„Myslel jsem, že je láska nesobecká.“
„A právě v tom se mýlíš, ubohý pošetilý blázne. Láska je nejsobečtější věc na světě. Právě proto církev stále ještě požaduje celibát.“

Hlavní postavou románu je římskokatolický kněz Leo Newman, který zrovna prochází osobní krizí víry a zaplétá se do vztahu s vdanou ženou. Možná si řeknete, že je to trochu otřepané téma, nicméně jistou dávku originality tomuto příběhu dodává to, že se v něm proplétají tři dějové linie. V té první pozorujeme Leův románek vyprávěný er-formou, ve druhé se Leo ve vzpomínkách vrací ke své matce a seznamuje čtenáře pro změnu s jejím příběhem, neméně spletitým, odehrávajícím se v kulisách druhé světové války. Třetí rovina je pak psaná ich-formou a v ní sledujeme, jak se Leův život vyvíjel poté, co byl exkomunikován a stal se učitelem. Upřímně řečeno mi prolínání všech tří příběhů přišlo po celou dobu strašně nepřehledné a matoucí a docela mi zkazilo celkový dojem z knihy. Na rozdíl od Skleněného pokoje, kde byly všechny příběhy postupně rozpleteny a dovyprávěny, tady mi po přečtení knihy zbyla řada nezodpovězených otázek.

Kniha má i jistý duchovní rozměr, i když podle mě je upozaděn milostným příběhem. Hlavní roli zde v tomto smyslu hraje svitek, starší než všechna evangelia, nalezený poblíž Jeruzaléma. Pokud by se dokázalo, že je pravý, znamenalo by to přehodnocení počátků křesťanství i zpochybnění zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Mám-li to shrnout, Jidášovo evangelium mě docela zklamalo. Téma bylo hodně zajímavé, ale zpracováním mi kniha prostě nesedla. To mě ale rozhodně neodrazuje od čtení dalších Mawerových děl. Od začátku mi bylo jasné, že Skleněný pokoj se bude strašně těžce překonávat :-)….

Listopadové kosmetické vychytávky

Poslední dobou vůbec nic nestíhám, a tak není divu, že i listopadový DROGa příspěvek se tu objevuje se zpožděním. Snad v něm alespoň objevíte nějaký tip na vánoční dárek, neb jak je známo, kosmetika ještě nikdy žádnou ženu neurazila ;-)!

Krém Maryna, Lux je mým dalším úlovkem z kroměřížské Tety a pořídila jsem si ho jako takový univerzální krém na všechno – hlavně tedy na obličej do chladného počasí. Voní sladce, trochu mandlově a obsahuje výtažek z heřmánku. Je opravdu hodně hutný a hydratační a už kolikrát se mi stalo, že mi takový krém strašně mastil pleť a musela jsem ho vyměnit za jiný. S tímto ale takový problém vůbec nemám – naopak mi příjde, že mi pleť hodně zlepšil, vyživil a vyhladil. Dá se použít na den i na noc a ani pod make-upem nedělá neplechu. Na druhou stranu se mi zdá, že se nikdy do pleti stoprocentně nevstřebá. Na povrchu zanechává lesklý film, takže bez pudru se neobejdete. Osobně bych ho tedy doporučila spíš jako noční krém. Přestože mi jinak vyhovuje, sama se asi poohlédnu po nějaké lehčí variantě na den.

Hydratační odličovací mléko, Lirene
Modrou řadu kosmetiky Lirene tady na blogu už asi představovat nemusím – vyzkoušela jsem snad všechny její výrobky, které náš chudý český trh nabízí. Se všemi jsem byla strašně moc spokojená a ráda se k nim budu vracet, neboť tyto produkty spojuje hezké a praktické balení, nádherná vůně, příjemná cena a dobré účinky na pleť. Odličovací mléko se mi navíc zamlouvá také proto, že je hutnější, ale přitom ho k odlíčení kompletního make-upu stačí jen troška. A po jeho použití vám na pleti opravdu nezůstane vůbec nic. Já ze zvyku vždycky používám ještě i pleťovou vodu, ale většinou už vážně není co dočišťovat. Mléko obsahuje výtažek z arniky horské, která napomáhá posilovat epidermis a zlepšovat zabarvení pokožky, glycerin, který hydratuje a zjemňuje a allantoine a D-panthenol ke zmírnění podráždění. A dobrá zpráva na závěr: hodí se pro všechny typy pleti :-).

Tělové mléko NutriSkin Aloe Vera a Acai Berry, Fa
Hydratovat, hydratovat, hydratovat – tak zní má každodenní mantra do tohoto hnusného počasí. Tělové mléko NutriSkin od Fa slibuje unikátní, krémově jemnou konzistenci se 7 vyživujícími látkami, která pomáhá hydratovat vaši pokožku po 48 hodin. Pojďme se tomu společně zasmát. Jsem si jistá, že jsou mléka, která to umí – ale tohle to rozhodně nebude. Už kvůli tomu, že má poměrně řídkou gelovou konzistenci. Ze své zkušenosti vím, že pokud mléko není fakt hutné, o nějaké dlouhodobé hydrataci nemůže být řeč. Po sprše mi samozřejmě poslouží lépe než nic, ale v mých očích je to zkrátka obyčejný průměr a na zimu ho určitě nedoporučuju. Výhrady mám i k balení – strašně špatně se totiž kontroluje množství krému, které z tuby vytlačíte. Abych nebyla tak negativistická, vyzdvihnu na závěr alespoň jedno pozitivum a to zajímavou sladkou vůni, kterou nedokážu k ničemu přirovnat. Není ani ovocná ani květinová – očuchat tedy budete muset v drogerii sami :-)…

Odličovací ubrousky na citlivou pleť, Iseree
Nu, užila jsem si teď na podzim opět trochu toho cestování a v batohu mi jako obvykle nesměly chybět odličovací ubrousky. Tyto jsem sehnala v Lídlu – jsou určené pro suchou a citlivou pleť, a tedy i bez parfémů, alkoholu a barviv. Nemám k nim žádné velké výhrady ani poznámky – jsou zkrátka úplně obyčejné, svou funkci plní obstojně, jsou pevné, odlíčí a nevysušují. Zklamalo mě však balení – pásek, kterým se dá otvor k vytahování ubrousků zalepit, aby ubrousky nevysychaly, se začal poměrně brzo odlupovat, takže přestal plnit svou funkci a výrobek bylo nutné brzo spotřebovat.

Zklidňující maska s hruškou a melounem, HaM
Tuto masku si doma syslím už od léta a teprve teď jsem se dostala k jejímu vyzkoušení. Jedná se o zklidňující masku s výtažky z melounu, hrušky a guavy. Je světle zelené barvy a krémové konzistence, takže se dobře nanáší. Krásně ovocně voní (nejvíc je z ní cítit meloun). Usychá a tuhne poměrně rychle, ale dá se velice snadno smýt. Co je však pro mě příjemné a co tuto masku odlišuje od těch ostatních, co jsem vyzkoušela, je to, že po smytí pokožka nezůstává zarudlá. Můžu tedy potvrdit, že krom toho, že vám tato maska pleť hezky vyčistí, ji zároveň i zklidní. A to je prima bonus :-).

Lak na nehty Colour and Go, Essence (odstín č. 117 I’m so very)
Už nějaký čas zastávám názor, že univerzální červená barva nesmí chybět v žádném lakovacím arzenálu ;-). A protože mě minule nové Essence laky nezklamaly, šla jsem do nich znovu. Nemám moc co dodat, stále jsem spokojená a uznejte sami, že tahle krásná barvička je na podzim jako dělaná :-)!

Sprchový gel Ylang Ylang z Komorských ostrovů, Yves Rocher
Díky letním slevovým kupónkům jsem si o prázdninách udělala slušnou zásobu YR sprcháčů na rok dopředu – ale jako nechte je tam, když byly jen za pade a ještě dárek k nákupu :D! Jako první jsem se rozhodla vyzkoušet tenhle žlutý kousek s vůní Ylang Ylang. Voní opravdu krásně, ikdyž to vás u YR asi nepřekvapí :-). Mě ale překvapil – čekala jsem spíš květinovou vůni, ale ve skutečností je to taková jemná čistá mýdlová vůně,která musí být příjemná snad každému, takže určitě neurazí ani jako dárek. Koneckonců Vánoce jsou za dveřmi, a tak se možná ještě pro pár kousků do obchodu vydám :-)).

Ve vile Tugendhat

A pak že o Vánocích se neplní přání! Mně se v jediném týdnu splnilo už druhé – po koncertě sourozenců Ulrychových to byla včerejší návštěva brněnské vily Tugendhat.

Lístky jsme si rezervovali asi před dvěma měsíci přes internet a i tak to byl docela oříšek – víkendové termíny jsou dlouho dopředu vyprodány, takže jsme nakonec vzali zavděk i všedním dnem. Vzhledem k tomu, že vila prošla rozsáhlou rekonstrukcí a otevřela se veřejnosti teprve letos na jaře, dalo se předpokládat, že zájem bude obrovský, ale něco takového jsem přecejen nečekala.

Termíny jsou rychle vyprodané i z toho důvodu, že jedné skupinové prohlídky se může účastnit maximálně 15 lidí. Důvody jsou ale celkem pochopitelné – vila Tugendhat není žádné muzeum, je to dům. Kdybych byla paní Tugendhatovou, párty pro 15 lidí by mi i v tak velkorysém prostoru přišla až až :D. Navíc pokojíčky v horním vstupním podlaží (ložnice pána a paní domu, jejich dětí a vychovatelky) jsou překvapivě malé, takže jsme měli co dělat, abychom se tam všichni vměstnali.

Nevím honem, kde začít, takže začnu asi tím, co mě nejvíc okouzlilo. Jednak to byl výhled – Tugendhatovi si pro svou vilu nemohli vybrat lepší místo. Z okna měli celé historické centrum Brna jako na dlani. My jsme navíc zažili pohled na město zasypané sněhem, což se v Brně přecejen tak často nepoštěstí. Jak jsem již zmínila, místnosti v horním patře jsou poměrně malé a jednoduše zařízené. I proto musí každého tak okouzlit slavný skleněný pokoj, který naprosto předčil všechny moje představy. Hlavní ideou celého domu je zachování volně plynoucího prostoru, proto zde nenajdete klasické příčky k oddělení jednotlivých částí hlavní obytné zóny domu, ale slavnou oblou stěnu z makasarského ebenu a asi nejslavnější původní dochovaný kousek vily – onyxovou stěnu.

Někteří z vás to možná budou vědět, nicméně pro mě to byl šok :D. Pohřešovaná ebenová stěna byla teprve před dvěma lety objevena v naší menze na právnické fakultě (gestapo stěnu použilo na výzdobu svého baru, který zde měli za války). Dnes už by bylo prakticky nemožné vyrobit repliku, neboť tak mohutné stromy se takřka nevyskytují. Onyxová stěna byla zachráněna podobně zajímavým způsobem – sama prozřetelnost panu Tugendhatovi našeptala, aby ji nechal před svým útěkem do Švýcarska zazdít.

Dalším slavným a zajímavým prvkem této místnosti jsou okna, která se dají spustit dolů, čímž se pokoj propojí se zahradou. Přestože by se v tuto roční dobu stahovat neměla, aby se udržela ve vile konstantní teplota, pan průvodce byl tak hodný a jedno nám na chvilku ukázal „v akci“. Po návštěvě kuchyně a spíže jsme se pak odebrali do suterénu na poslední část prohlídky – technické zázemí vily. I v tomto směru byla vila Tugendhat ve své době unikátní – zejména co se týče důmyslného systému teplovzdušného vytápění a chlazení.

Protože sníh nám nedovolil navštívit rozlehlou zahradu, naše prohlídka končila v suterénu u několika vitrín se zajímavostmi o rodině Tugendhatových a architektovi vily. Ve vile jsme strávili neuvěřitelné dvě hodiny a uteklo to jako voda. Výklad byl opravdu zajímavý a dozvěděla jsem se všechno, co jsem si po přečtení románu Skleněný pokoj přála vědět. Pokud jste vilu ještě nenavštívili, určitě se tam také vypravte. Náročná rekonstrukce vrátila vile Tugendhat její dřívější slávu a lesk. Běžte se o tom přesvědčit na vlastní oči ;-).

Hana a Petr Ulrychovi, 8.12.2012, Brno

Sourozenci Ulrychovi jsou spíš lokálním fenoménem a ke škodě nás všech tak ankety o skupinu roku vyhrává Kabát, uff… Brňáci ale svoje Javory milují, což dokazuje i fakt, že jejich koncert v Divadle Bolka Polívky, na který jsem měla původně políčeno, byl brzo beznadějně vyprodaný. Naštěstí jsem vymyslela náhradní plán – vyrazit na vánoční trhy na brněnské výstaviště, kde měli Ulrychovi v rámci doprovodného programu vystoupit. Spojili jsme tak příjemné s užitečným a vydali se ještě spolu s Míšou, který nás navštívil v rámci nasávání brněnské předvánoční atmosféry, pokoupit nějaké ty dárky.

Abychom se správně naladili, načali jsme se ještě doma flaškou medoviny :D. V aktuálním mrazivém počasí nám zahřátí přišlo víc než vhod – ještě že to na BVV nemáme moc daleko :D! Trhy jako takové nás příliš nenadchnuly. Celý pavilon G1 se podobal jedné velké vietnamské tržnici, takže všude spousta oblečení, ponožek, hraček a Helmutů z WS teleshoppingu – ne že by mě to teda příliš překvapilo :D. Zato v Fku na nás hned dýchla vánoční atmosféra spolu s Kájou Gottem linoucím se z reproduktorů. Tady už jsme našli vytoužené stánky s rukodělnými výrobky a strýcovi jsem tu pořídila do kuchyně rozkošné „česnekové drbátko“ (rozuměj lis na česnek) O:-)!

Vraťme se ale k hlavnímu programu dne. Asi třičtvrtěhodinku před začátkem koncertu jsme se vydali chytit si nějaké pěkné místečko s dobrým výhledem a dobře jsme udělali, protože hlediště se brzo zaplnilo do posledního místa. A to ještě samozřejmě zbytek davu postával všude okolo. Byli jsme nadšení, že Javory vystoupí v sestavě s cimbálem a už jsme se nemohli dočkat, jestli zahrají i naše srdcovky nebo se omezí čistě na vánoční repertoár.

Samozřejmě zazněla spousta vánočních písniček – z mých oblíbených třeba Krásný sen, ale nechyběl ani návrat k bigbítovým kořenům (Nechoď do kláštera a moje milovaná On na mě zapomíná). Upřímně mě docela překvapilo, že Ulrychovi nakonec zahráli tolik starých dobrých hitovek od Ideálu až po Jízdu králů. I tak mi hodně ne tak notoricky známých songů chybělo, jenže to víte – to bychom tam museli sedět ještě do zítřka :D. Potěšily mě i dvě písničky ze zbrusu nové desky Bratr sestry. Ke konci se Péťa konečně dočkal i svého oblíbeného Zvonu (celou dobu tajně doufal, že ho budou hrát :-)), který byl podle mě i naprostým vrcholem vystoupení. Ale jak jistě všichni tušíte, kdyby nezazněly na závěr Javory, nemohli bychom jít spokojeně domů, a tak jsem se dočkala i já :-).

Na naší hudební scéně není prostě nikdo, kdo by mohl konkurovat hlasu Hany Ulrychové. I po těch letech zní úplně stejně jako ze starých nahrávek a když se do toho opře, je to tak silný zážitek, že vám běhá mráz po zádech. To Petru Ulrychovi už to možná tolik nezpívá, zato je z celé skupiny jednoznačně nejcharizmatičtější :-). A samozřejmě složil všechny ty nádherné písničky, že. Když navíc uvážíme, že spolu oba sourozenci brzy oslaví 135. narozeniny, je to prostě neuvěřitelný výkon.

Suma sumárum to byl naprosto jedinečný koncert. V divadle nebo pod širým nebem by měl sice asi lepší atmosféru, ale i tak jsem strašně ráda, že jsme šli a já si konečně splnila velký sen. Vždyť Ulrychovi už téměř pět let pravidelně rotují mojí MP3kou a za tu dobu se mi ještě neoposlouchali. Javory můžu slyšet postopadesáté a pokaždé mi při nich bude běhat mráz po zádech. Ve své Modlitbě naprosto dokonale zhudebnili verše největšího moravského básníka Jana Skácela. Na albu Bílá místa nezní z úst Hany Ulrychové „pravda a láska vítězí“ jako hloupá fráze. A texty z desky Meč a přeslice jsou dnes stejně aktuální jako tenkrát za hlubokého totáče. Housle a mříž a Ať dál klidně spí hovoří za vše. Potřebujete ještě nějaký další důvod proč Javory a jejich písně milovat? Já ne :-)…

Podzim v obrazech

To jsem celá já – hrát si s photoshopem, když mě čeká spousta jiné, důležitější práce. Na druhou stranu, tento podzim byl štědrý na spoustu hezkých momentů, tak proč se o ně nepodělit :-)… Ignorujíce blížící se konec světa, pořídila jsem si u Vágnera krásný a prosluněný diář na příští rok, který, jak doufám, bude krásný a prosluněný neméně. O jazzových koncertech v Alterně, kterých jsme se účastnili, už jste si tu na blogu mohli přečíst. A vtipné nálepky na banány jsem našla při úklidu krámů v šuplíku. Kdysi jsme si je s Pepou odnesly z nákupu v Interspaaru. Uznejte, že jsou prostě super :D!

Vzpomněla si na nás s pohledem také naše kamarádka Mendy z Taiwanu. Její pozdravy jsou vždycky strašně roztomilé – minule zapomněla na obálku připsat naše příjmení – napsala prostě jen Jana a Petr :D. Každopádně nám pohled došel. Nejspíš jsme jediní nositelé těchto jmen v baráku :D…

No a na závěr nějaké ty dobroty. Vyrazili jsme na svatomartinské hody, ale protože husičku měli všude docela drahou, užili jsme si alespoň víno a vynikající husí paštiku. V takovéto konkurenci mé špenátové karbanátky samozřejmě nemohou obstát :D…

Rudy Linka Trio, 18.11.2012, Brno

Měsíc se s měsícem sešel a my vyrazili na další porci nedělního jazzu – tentokrát na věhlasného Rudyho Linku! A bylo to tak skvělé, že se to prostě vůbec nedá popsat slovy – Rudyho zkrátka musíte vidět a slyšet na vlastní oči a uši. Až bude mít někde poblíž koncert, rozhodně si ho nenechte ujít. A pro jistotu si rezervujte vstupenky dopředu, jako my ;-). V Alterně totiž bylo i tentokrát natřískáno. Poučeni minulou zkušeností dorazili jsme tentokrát se zhruba hodinovým předstihem a Žánek s Nezdař už nám zahřívali místa na baru :-).

Na rozdíl od minulého jazzu mi Rudy Linka přišel mnohem poslouchatelnější a celkově jsem si ho po hudební stránce víc užila. A když přidal jako poslední song na rozloučenou úžasnou předělávku For No One od Beatles, získal si mě definitivně :-)!! Báječní byli i jeho spoluhráči. Navíc je Rudy nejen skvělý hudebník, ale i vypravěč, který své vystoupení tu a tam proloží nějakou tou veselou historkou či vtipnou průpovídkou ;-). Prostě parádní koncert po všech směrech.

Nu a na závěr poslední malá perlička z večera. Nevěřili byste, jaké asociace může v mužích vyvolat nevinná holčičí debata o silikonových košíčcích… Aby bylo jasno, bavily jsme se s Nezdař o pečení muffinů :D!

Pro zájemce Rudy Linka coby host v Show Jana Krause:

DROGa speciál aneb Vzorečky

Tenhle článek už mám rozepsaný celou věčnost. Začala jsem pro něj sbírat materiály, respektive tedy vzorečky :D, ještě v době, kdy jsem se připravovala na státnice, což už mi přijde skutečně hóóódně dávno. Sešlo se mi toho za ten půlrok docela dost, tak omluvte délku článku – snad se v něm dozvíte aspoň něco přínosného.

BB Cream Garnier (odstín Light) – napsalo se toho o něm už víc než dost, je milovaný i zatracovaný a já k němu od začátku přistupovala s despektem. Moje mrtvolně průsvitná pleť si totiž zkrátka asi nikdy nebude moct dovolit tyhlety lehoučké tónovací krémy, protože mi pleť vůbec nesjednotí. Na druhou stranu jsem tak úplně zklamaná z výsledku nebyla. BB Cream slibuje 5 věcí – hydratovat, sjednotit, rozzářit, skrýt nedokonalosti a chránit s OF 15. Stoprocentně souhlasit můžu akorát tak s tím posledním bodem :-)… znám spoustu krémů, které mi – co se týče hydratace – prokáží mnohem lepší službu. Se sjednocením pleti bych souhlasila jen na pár hodin – s výdrží jakéhokoliv běžného make-upu se to nedá srovnat. Rozzáření jsem pozorovala leda těsně po natření na pleť a krytí nedokonalostí se můžu akorát tak smát. Pokud nemáte opravdu bezchybnou pleť, bez korektoru se neobejdete. Na druhou stranu si říkám, že někam pod stan nebo kamkoliv, kde se od vás neočekává, že budete vypadat jako ze škatulky, to je fajn věc, napatláte na pleť i bez zrcátka a jste ready. Konzistencí se BB cream pohybuje něco mezi klasickým krémem a make-upem, ale roztírá se dobře a fleky nedělá. Přestože na výběr je jen ze 2 odstínů, ten světlý mi přišel fajn – asi už jsem přecejen trochu chytila barvu :D. Já osobně mám tedy z BB krému smíšené pocity. Možná bych do něj i šla, ale musel by přecejen trochu líp krýt. Takhle je to pro mě skoro to samé, jako kdybych si na obličej nedala nic – nebo jen krém s ochranným faktorem. A ten se dá rozhodně sehnat v dobré kvalitě i za míň než dvě stovky…

Krém Normaderm Vichy – lékárenská kosmetika mě už hrozně dlouho láká, co mě ale vždy spolehlivě odradí, je její cena :D… Zatím tedy alespoň nepohrdnu nějakým tím vzorečkem. Normaderm je určen pro citlivou pleť s nedokonalostmi, je bez parabenů a slibuje účinný boj proti rozšířeným pórům, lesku, začervenání, stopám po akné a nerovnoměrnému vzhledu pleti. Tudíž asi nejsem úplně ten pravý člověk, který by mohl účinky Normadermu objektivně posoudit O:)… Je lehké a spíš tekutější konzistence, s nevýraznou vůní. Popravdě mi přišlo, že žádné velké zázraky s pletí neprovádí, maximálně ji trochu zhydratuje a působí pak vyhlazeným dojmem. Ale to je z mého pohledu asi všechno. Hlavně má však ode mě krém velké tučné mínus za to, že si naprosto nerozumí s mým make-upem a drolí se pod ním :(.

Krém Vichy Idealia slibuje hladkou pleť, sjednocený odstín a vyhlazené vrásky. Popravdě mi příjde hodně podobný Normadermu, co se týče konzistence i vůně, možná je jen víc hydratační a hlavně se dá použít i pod make-up.

Termální voda Avéne byla přílohou v nějakém časopise a původně mi přišla jako kosmetická zbytečnost, kterou nevyužiju. Její přednosti jsem ale odhalila poměrně záhy, když jsem se na jaře učila na balkoně na státnice a sluníčko pěkně připékalo. Aby se mi v tom horku nezavařil mozek, vždycky jsem se trošku postříkala a hned bylo mnohem líp. Voda je skutečně osvěžující, zahalí vás do příjemné mlhy a okamžitě vás probere. Na druhou stranu není to nic objevného – zamlada jsme se takhle s bráchou na zahradě stříkali vodou z rozprašovače, co měla mamka na zavlažování cykasu :D. Termální voda má význam asi jen pro citlivou pokožku, kterou by obyčejná voda z kohoutku moc vysušovala. Její využití je navíc opravdu všestranné – můžete ji použít při slunění, po holení, na rozbité koleno i na dětskou prdelku. Pokud si ji navíc v parnu stříkáte na obličej, nemusíte se bát, že se vám rozteče nalíčení. Pro mě osobně je to ale asi i tak spíš drahá zbytečnost, přestože přes léto se v drogeriích objevilo i několik podobných výrobků od levnějších značek. Musím ovšem říct, že tahle věcička je k nezaplacení, pokud někam cestujete. Ve Francii jsem se s ní s radostí osvěžovala při výstupu na Eiffelovku i během tropického dne ve Versailles, a teprve tam jsem její klady pořádně docenila ;-).

Orientální relaxační exfoliant z arganových ořechů, Yves Rocher obsahuje bio arganový olej z Maroka. Tento výrobek jsem dostala jako dárek ke svému prvnímu nákupu v YR a strašně mě překvapil. Má zvláštní kořeněnou vůni, která by mě v obchodě asi nezaujala, ostatně jako celý tento výrobek, ale na kůži je moc příjemná. Peeling má docela velká zrníčka, ale není vyloženě nijak hrubý – navíc na těle mi to, na rozdíl od obličeje, až tak nevadí. Ale pozor, teď příjde to nejlepší! Až si tímto peelingem pěkně odrbete celé tělo a vylezete z vany… zázrak, vaše kůže bude krásně jemná a hlaďoučká, prostě jako nová. Sama bych nevěřila, že to může mít až takový efekt, kdybych to neokusila na vlastní kůži. Myslím, že i nadále se bez této věcičky v koupelně obejdu, ale bylo příjemné ji vyzkoušet a občas se s ní rozmazlit :D.

Výživný arganový balzám, Yver Rocher – s bio arganovým olejem z Maroka, pro jemnou pokožku těla. Tento balzám, který jsem rovněž dostala v YR jako dárek (ke kuponku z Ona Dnes), už jen dokončí práci započatou peelingem. Hlaďoučké tělo vám ještě více zjemní a provoní. Tato vůně už mně osobně není tak moc příjemná, ale ten efekt hladké pokožky je úžasný.

Doma jsem také objevila pár dosud nevyužitých vzorečků pleťových krémů z Avonu.

Revitalizační denní krém Youth Minerals, Avon je určený pro pleť s prvními vráskami a měl by redukovat první známky stárnutí – ach, jak deprimující… Obsahuje SPF 20, což je vždycky plus, ikdyž by to podle mě měla být u všech pleťových krémů samozřejmost. Co se týče redukce vrásek, těžko soudit, každopádně krém je krásně rozjasňující a to unavené pleti rozhodně jen prospěje. Vůně = typický Avon Solutions = nic moc :/… Konzistencí je krém hodně řídký, takže si o hydrataci moc nedělám iluze, ale z tak malého vzorečku těžko soudit.

Denní hydratační a rozjasňující krém Beautiful Hydration je určený pro dehydratovanou a unavenou pleť a obsahuje SPF 15. Ze všech tří vzorků mi přišel, co se týče hydratace, suverénně nejlepší. Vzpomněla jsem si, že jsem ho kdysi vlastnila i v plné velikosti. Vůně opět není nijak oslnivá, ale celkově to u mě tento krém v porovnání s ostatními vzorky asi vyhrál.

Hydratační gel Freshest Pure, Avon je příjemnou záležitostí zejména na léto, protože je doporučován na nedostatečně hydratovanou, vysušenou pleť. Opravdu se jedná o lehký čirý gel, který je na pleti moc příjemný a nepochybně má i dobré hydratační vlastnosti. Není potřeba ho dávat na pleť ve velkém množství, protože se krásně rozetře. Menší nevýhodu vidím v tom, že pleť je po jeho použití lehce lepkavá. S mým make-upem si ale sednul, takže se dá použít klidně i jako podkladový krém, aniž by se drolil. Otázka je, jestli to tak bude u všech make-upů 8-)… Vůně mi příjde opět typická pro řadu Avon Solutions, ale opravdu nevím, jak bych ji popsala. Není moc přírodní a často z ní cítím alkohol. Trochu jsem se obávala, aby mi gel pleť moc nezmastil, což se naštěstí nestalo, ale obličej se po něm docela leskne, takže to chce po použití minimálně přepudrovat. Celkově hodnotím gel spíš průměrně, dost mi vadí ta lepkavost.

A nakonec mě zase nějakými těmi vzorečky zásobili v Yves Rocher…

Parfém Moment de Bonheur je naprosto tuctová nezajímavá květinová vůně a to je asi tak všechno, co bych vám k ní řekla :-)…

Vysoce zpevňující Sérum végétal, Yves Rocher slibuje okamžité zpevnění rysů obličeje a vyhlazení vrásek, což mě zatím příliš netrápí, ale vzoreček jsem využila díky jeho mini-velikosti na dovolené jako noční krém. Popravdě mě nijak neokouzlil. Sérum je strašně řídké a nepřišlo mi ani nijak hydratační či jinak pleti přínosné.

Po stopách bitvy u Slavkova

Pro ty, které ani nevlídné počasí neodradí od toulání, tu dnes mám tip na malý výlet. Jak jistě víte, nedaleko Brna se roku 1805 odehrála slavná bitva. Slavkov není jediné místo, kde se můžete setkat s památkami připomínajícími tuto událost. Cílem naší cesty byl Pracký kopec, tyčící se nad obcí Prace (opravdu Prace, nikdo jim tu čárku nad a neumazal :D). Pracký kopec byl centrem slavkovského bojiště a ruské bitevní linie. Nyní zde stojí secesní Mohyla míru s hrobkou vojáků a s kaplí.

Nedaleko Mohyly míru se nachází muzeum s expozicí o napoleonských válkách v českých zemích, kterou jsme také navštívili. Expozice je výjimečná tím, že je interaktivní – skládá se v podstatě ze čtyř místností a v každé je stručně, ale přitom zábavnou formou, shrnut nějaký důležitý moment – od zahájení bitvy až po uzavření příměří na slavkovském zámku. Můžu tedy ujistit i ty z vás, kteří dějepisu a válkám příliš neholdujete, že se vám výstava bude moc líbit :-)! Navíc se zde dozvíte spoustu zajímavostí – třeba jak vznikla Alpa-Francovka ;-)…

Pracký kopec navíc nabízí krásný výhled do okolí, takže pokud se sem zrovna nechystáte na každoroční stylizovanou rekonstrukci bitvy, v létě se sem určitě taky vyplatí zajet.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili také přímo ve Slavkově, ale fotit už se nám nechtělo – byť je to tam moc hezké! Zámek je evidentně čerstvě opravený a na jaře musí být v přilehlém parku skutečně krásně. Snad si sem příští rok uděláme alespoň malý cyklovýlet.

No, a tím asi letošní toulání skutečně definitivně končí :-(. Vždyť i ten krásně barevný podzim už je skoro pryč…