První obrázky z Rakouska

Vy, co mě znáte a víte, jak si potrpím na teplo, asi správně tušíte, že (pod)zimní dovolená není zrovna můj styl. Voucher do Rakouska jsme zakoupili na Slevomatu už na konci léta, ale jak to tak bývá, než jsme se stačili rozhoupat, všechny slušné termíny byly rozebrané a nám nezbylo nic jiného, než si rezervovat ten na přelomu října a listopadu. Radost jsme z toho zprvu moc neměli, ale nakonec se ukázalo, že vyrazit na dovolenou po sezoně má hned několik výhod. A v případě, že vyjde počasí, už vůbec není důvod se rmoutit :-)!

Ale začnu pěkně popořadě. Směr Lunz am See jsme nabrali 31. října – se zpožděním, jako obvykle, ale o to natěšenější :D. Navíc nám na cestu krásně svítilo sluníčko, což nás plnilo optimismem, že by to s tím počasím nemuselo být zas tak špatné. Dálniční známku jsme si nezakoupili, ale rakouské silnice jsou přecejen trochu jiné kafe :D, takže cesta byla rychlá a příjemná. Několikrát jsme také zastavovali, abychom si vyfotili krásné rakouské vinice zabarvené do podzimu.

rakousko_3

rakousko_2

„Brousek“ (naše navigace) nás zavedl na scestí (rozuměj pochybnou lesní cestu pochybné kvality) pouze jednou – následně jsem si na ceduli přečetla, že o týden později se na této trase pojede rallye, což vysvětluje mnohé :D. V tom lese ovšem bylo tak krásně, že jsme to Brouskovi rázem odpustili.

rakousko_1

Další velkou zastávku jsme udělali v Kremsu, městečku našeho partnerského gymnázia BORG 8-). Krems se mi na první pohled moc líbil – zastavili a nasvačili jsme se přímo na břehu Dunaje. (Mimochodem – kdyby vás to někoho zajímalo – v Kunsthalle právě vystavuje Yoko Ono ;-)…)

rakousko_4

Následující trasa probíhala skutečně malebnou krajinou – po levé straně Dunaj, po pravé vinice a před námi už se začaly zvolna vlnit Alpy. Nakonec jsme přejeli na protější břeh řeky a než jsme se nadáli, už jsme byli v Lunzu. Penzionek, ve kterém jsme byli ubytovaní, vlastní Češi, což bylo fajn hlavně kvůli tomu, že jsme se jich mohli bez obav poptat na všechno, co nás zajímalo. Nechali jsme si do mapy zakreslit zajímavosti, které bychom neměli minout, a hned po zabydlení jsme se vypravili k místnímu Lunzer See na obhlídku a na kešku. Ta byla důmyslně ukryta v blízkosti tohoto zajímavého mlýnku.

rakousko_5

Nevýhodou podzimní dovolené je fakt, že dny jsou krátké a brzy se stmívá. Přestože jsme dělali, co jsme mohli, vraceli jsme se bez výjimky každý den za tmy. Co se tedy rozhodně vyplatí přibalit si s sebou do batohu, je baterka ;-).

rakousko_6

Hodně jsme ocenili vlastní kuchyňku na pokoji – mohli jsme si tak večer vždycky uvařit něco teplého a horký čaj s citronem taky přišel vhod. První den jsme šli spát velice brzo, abychom načerpali síly na následující velkou túru po rakouském Grand Canyonu. O té vám povyprávím zase příště :-).

Sumec pod špenátovou dekou

Dnešní recept vznikl zcela neplánovaně. Po delší době nás cesta zavála do naší oblíbené rybárny u pana Šopíka. Neodolala jsem tedy a ulovila nám hezkého sumečka :-). Otázkou však bylo, jak ho upravit. Nakonec jsem někde na internetu našla recept, který mi přišel celkem snadný a zajímavý. A navíc jsem měla v mrazáku domácí špenát, takže bylo rozhodnuto!

  • filet ze sumečka (množství dle počtu strávníků)
  • sekaný špenát
  • tvrdý sýr (já použila uzený eidam)
  • česnek
  • máslo
  • koření: sůl, majoránka, paprika, kmín
  • cibule
  • kousek špeku
  • 2 polévkové lžíce polohrubé mouky
  • citronová šťáva

Filety ze sumce si omyjeme, osolíme, pomažeme prolisovaným česnekem, posypeme majoránkou a pokapeme citronem. Takto připravenou rybku dáme odpočinout do lednice. Mezitím si na pánvi osmahneme na malé kousky nakrájený špek (doporučuji to s množstvím nepřehánět). Přidáme cibulku nakrájenou na měsíčky, orestujeme a poté doplníme ještě špenátem. Všechno necháme hezky prohřát a poté dáme stranou. Vymažeme si zapékací misku a vložíme do ní sumečka. Rybu posypeme směsí z polohrubé mouky, papriky a drceného kmínu a poklademe kousky másla. Já použila zapékací misky, které se dají rovnou použít i k servírování, takže jsem k rybě přidala už předvařené a nakořeněné brambory a dala to celé péct na 200°C do trouby. Rozpouštějící se máslo by mělo vytvořit spolu s moukou na povrchu filet křupavou krustu. Přibližně po 20ti minutách poklademe rybu špenátovou směsí, posypeme nahrubo nastrouhaným sýrem a necháme ještě chvíli zapékat. A je to hotovo :-)!

sumec_pod_dekou

Říjnová spotřeba

Říjen byl, alespoň na kosmetickém poli, měsícem minimalismu.

Zpevňující tělové mléko, Himalaya

Po pozitivní zkušenosti s pleťovým krémem značky Himalaya jsem se rozhodla vyzkoušet nějaký další výrobek. Do oka mi padlo toto zpevňující mléko, které slibuje zlepšit pevnost, strukturu a elasticitu pleti. Obsahuje jakési přírodní oleje (z vlašských ořechů a světlice barvířské), které by tomuto efektu měly napomáhat. Vůni nemám moc k čemu přirovnat, ale působí na mě spíš přírodně než chemicky. Upřímně řečeno mi nepřipadá, že by došlo po dlouhodobějším použití k nějakému viditelnému zpevnění. Každopádně je však pokožka na dotek hezky vyhlazená a to taky není k zahození, že :).

zarijova_spotreba_5

Pleťová voda pro suchou a citlivou pleť, Lilien

Tento výrobek jsem zakoupila v hypermarketu Albert a stál pár korun, takže jsem nečekala žádné zázraky. Přesto jsem z něj byla nakonec v mnoha ohledech nadšená. Jsou pleťovky, které za stejnou cenu nabízejí mnohem míň. Především mě potěšilo balení. Konečně někdo vymyslel praktické balení s dávkovačem na pleťovou vodu – lahvička má uzoučké hrdlo, takže stačí jen trošku zmáčknout a aplikujete si na tamponek přesně takové množství, jaké zrovna potřebujete. Geniální! Mít tohle všechny pleťové vody, ušetří mi to spoustu nervů :D. Dalším příjemným zjištěním bylo to, že se jedná o výrobek český. Tím lépe! (Jen tedy nevím, proč je většina potisku na lahvičce v angličtině – to je trochu „fail“ :D…) Výčet složení je překvapivě krátký, což už dneska taky není úplně běžné. Co se týče samotného výrobku, opět musím chválit. Voda má příjemnou svěží parfemaci (aloe vera?) a pleť hezky dočistí. Dá se dokonce použít i na odlíčení očí, a to moje oči nejsou z těch, které by snesly úplně všechno :D! Pravda, trošku vysušuje, ale jinak nemám, co bych vytkla. Vůbec bych se nebála tuhle pleťovku zařadit mezi své kosmetické stálice.

zarijova_spotreba_2

Hydratační krém proti volným radikálům, Lirene

Krém Lirene jsem ukořistila ve výprodeji v Rossmanovi asi za pade a od té doby je z nás nerozlučná dvojka. Má světle modrou barvu a vůní mi strašně připomíná řadu Nivea Visage, což je paráda, protože tu jejich svěží parfemaci odjakživa zbožňuju. Krém je lehoučký, dobře se roztírá a rychle vstřebává. Přestože není příliš mastný, hezky hydratuje. Mám ráda ten lehce chladivý pocit, když se jím namažu a vsakuje se do pleti :-). Složení není zrovna přírodní, ale najdete v něm třeba modrou řasu, která váže a efektivně udržuje vodu hluboko v pokožce, extrakt z asijské trávy nebo vitamín B5. Krém má SPF 5 a výrobce jej doporučuje pro dehydratovanou, suchou či normální pleť. Myslím, že na léto, kdy chcete pleti dodat trochu vláhy, je to ideální volba. (Teď v zimě už určitě budu potřebovat něco mastnějšího.) Krém se výborně hodí i jako podklad pod make-up.

rijnova_spotreba_1

Říjnové počtení

Zatímco většina z nás netrpělivě čeká na výsledky letošních voleb, já si zavzpomínám na zajímavé tituly měsíce října. A možná nebude náhoda, že jsou téměř všechny tak trochu k tématu…

Anne Franková – Deník

Tuto knihu asi netřeba představovat. Přesto musím říct, že obsahově mě překvapila. Deník je jednoznačným svědectvím o tom, že i na pozadí válečných událostí mají všichni lidé stejné problémy, stejné starosti a pochybnosti jako my všichni. Přestože jsem viděla spoustu válečných filmů, nic nemůže být autentičtější než skutečná výpověď někoho, kdo všechny ty hrůzy na vlastní kůži zažil. Ač kniha nepůsobí depresivně, Anne je optimistická a doufá v dobrý konec, člověk se neubrání pocitu mrazu v zádech. Kolik „obyčejných“ věcí nám dnes připadá zcela samozřejmých! Knížka je jistým políčkem do obličeje v tom smyslu, že vám dojde, jak si dnes skutečně všichni žijeme v hojnosti a přepychu a máme mnohem víc, než kolik potřebujeme.

V tom do značné míry spočívá rozdíl mezi matkou a mnou. Její rada při těžkomyslnosti zní: „Mysli na všechnu bídu ve světě a raduj se, že ji nezažíváš.“ Moje rada zní: “ Vyjdi ven do polí, do přírody a na slunce. Vyjdi ven a snaž se najít štěstí v sobě. Mysli na všechno krásné, co je ještě v tobě a kolem tebe, a buď šťastná!“

Spíš než o událostech války je však Deník náhledem do složitého vztahu Anne ke svým rodičům. Vzhledem k tomu, že Deník shrnuje období válečných let 1942-1944, kdy se Frankovi spolu s dalšími čtyřmi osobami ukrývali před nacisty a Anne bylo mezi třinácti a patnácti lety, vystihuje také jakýsi přerod a vývoj Anniny osobnosti, ztrátu dětských iluzí… Je velmi zajímavé pozorovat, jak v prvním roce válečného ukrývání působí Anne ještě jako dítě a jak se postupně vyvíjí její názory až do srpna 1944, kdy je jejich úkryt prozrazen a Židé odvlečení do koncentračních táborů. Jak možná víte, ze všech ukrývajících osob přežil pouze Annin otec. Ten byl také tím, kdo se postaral o knižní vydání Annina deníku.

rijnove_pocteni_1

Josef Škvorecký – Tankový prapor

K četbě mě tentokrát inspiroval zajímavý dokument o Josefu Škvoreckém, který jsem shlédla někdy před dvěma měsíci, marodíce v peřinách. Zpočátku jsem moc nevěřila, že by mě mohla knížka z vojenského prostředí minulého režimu bavit, ale Škvorecký to prostě umí podat. U některých scén, mezi nimiž bych vyzdvihla především zkoušky Fučíkova odznaku či pohádku O tajemné prdeli, jsem se musela smát nahlas :D. Kritizované vulgarismy mě nijak nepohoršují – podle mě to k vyprávění z takovéhoto prostředí patří a bez nich by spousta scén ztratila „šťávu“ a vtip. Na druhou stranu – přijde mi, že knížka postrádá jakési hlubší poselství. Prostě jen popisuje absurdnost tehdejší doby a „služby vlasti“ a vysmívá se nadřízeným. I tak si ale myslím, že tahle klasika stojí za přečtení, zvlášť pro nás mladší ročníky, vojnou (díkybohu) netknuté ;-). A pokud mohu trochu spoilovat… počkejte si na docela překvapivý konec, za který by se nemusel stydět ani Roald Dahl :D!

rijnove_pocteni_2

J. Hanzelka & M. Zikmund – Afrika snů a skutečnosti 2

Opět jsem propadla kouzlu tohoto dobrodružného cestopisu a vydala se s oběma pány přímo do rovníkové Afriky. Ve druhém díle se můžete těšit na zdolávání Kilimandžára, překročení rovníku, setkání s kmenem Masajů, probuzení sopky a mnoho dalších epizod. A pozor, tento díl je ještě mnohem napínavější než kniha první :-)!

rijnove_pocteni_3

Paolo Hewitt – LOVE ME DO (50 osudových dnů ze života Beatles)

Do této překrásné publikace jsem se nedávno zamilovala v Luxoru při nakupování prvních vánočních dárků. O to větší bylo mé nadšení, když se mi ještě ten samý týden poštěstilo ulovit Love Me Do v KM knihovně! Knížka je pojata poměrně originálně – skládá se z 50ti kapitol, z nichž každá je věnována jednomu významnému dni z historie Beatles. Kapitoly jsou uspořádané chronologicky, takže vyprávění začíná seznámením Johna a Paula a končí úmrtím George Harrisona. Moc se mi líbí také grafické zpracování knihy a veliké černobílé fotografie, kterými je publikace doplněna. Jedná se přitom často o zajímavé, méně známé snímky. Už kvůli těm fotkám bych si tuhle knížku moc přála mít doma v knihovničce O:)… Ani na obsahovou stránku si nemůžu stěžovat. Přestože kniha přibližuje notoricky známá fakta, dává jim nový kontext a často nabízí i nový úhel pohledu. Nikdy mě nepřestane fascinovat, že i po tolika letech je na Beatles stále co objevovat! No, řeknu vám, že tenhle poklad budu do knihovny vracet jen s těžkým srdcem :D! Ježíšku O:)…???

rijnove_pocteni_4

Julius Fučík – Reportáž psaná na oprátce

Dílko, které už naše generace naštěstí nemusela řadit k povinné četbě :D… Možná právě proto jsem po něm ze zvědavosti sáhla. Hlavním impulzem byla ovšem má rozprava s Terkou, která mi prozradila, že Reportáž je považována za nejpřekládanější českou knihu, což mi přišlo dost překvapivé :O. Už proto jsem cítila potřebu doplnit si mezery o tento slavný počin Juldy Fuldy. O čem to celé je, stejně jako okolnosti vzniku tohoto ne příliš rozsáhlého díla, asi všichni tak nějak víte a znáte. Julius Fučík, novinář a nadšený komunista, byl za války jako účastník odboje zadržen nacisty a vězněn na Pankráci, odkud se jeho Reportáž podařilo za pomoci dozorců propašovat ven a uchovat pro budoucí generace. Přestože pravost rukopisu byla několikrát zpochybňována, nikdy se neprokázalo, že by jejím autorem Fučík nebyl. Fučíkův příběh i samotný vznik Reportáže je bezpochyby zajímavý – ke své škodě však bylo jeho dílo komunisty zneužito a této nálepky se asi Reportáž už nikdy zcela nezbaví. Sama mám z četby poněkud rozporuplné pocity, nicméně pominu-li několik „zapálených“ pasáží, nemůžu popřít, že se mě Fučíkův příběh skutečně dotknul. Bohužel jsem však sehnala v knihovně pouze verzi vydanou před revolucí. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Old NEW Paul

„…just in time
while I was searching for a rhyme
you came along…“

Vážně nevím, jak to dělá, ale jeho songy si můžu přehrávat celý den dokola za sebou a pořád jich nemám dost. Stejně jako v případě „New“ – ochutnávkového hitu ze zbrusu nového stejnojmenného alba, které Paul McCartney včera představil světu. Je v něm tolik energie, že vůbec nechápu, kde se to v Paulovi (v jeho věku!) bere. Co ale vím naprosto bezpečně, je fakt, že s jeho muzikou se zdá svět vždycky mnohem hezčí :-)…

Burčákový pochod v Mutěnicích

Mohla bych vám povykládat, kde měli nejlepší burčák, kde mazali chleba se sádlem nejtlustší vrstvou a kde prodávali XXL langoše. Ale je mi jasný, že vás stejně nejvíc zajímá, kdo se opil a jaké tropil nepřístojnosti :D. A tak vám to ulehčím: opili jsme se všichni, motali jsme se mezi vinicema s kalíškama, fotili se „na instagram“ a hlavně si hladili ta nejkrásnější prasečí miminka (měla teprve 1 den!) s roztomile zakroucenýma ocáskama! Burčákové putování s Dankou a jejíma kamarádama v kulisách podzimu zkrátka nemělo chybu :-)!

burcakovy_pochod_1

burcakovy_pochod_2

burcakovy_pochod_3

burcakovy_pochod_4

burcakovy_pochod_5

burcakovy_pochod_6

burcakovy_pochod_7

Fontána z květináčů

Ráda bych vám něco napsala, ale protože nemám zrovna žádný nápad na článek, rozhodla jsem se podělit se s vámi alespoň o jeden tip na hand-made pokojovou fontánku, kterou sestrojil můj šikovný muž :-). K nápadu na výrobu fontány jsme přišli v létě v Příbrami a hned jsme se začali zaobírat sháněním vhodného materiálu:

  • hliněné květináče různé velikosti (2 malé a 1 střední)
  • hliněné misky pod květináč (1 velikou a hlubokou, 2 střední a 3 malé)
  • čerpadlo
  • kousek gumové hadice
  • pilníky různých velikostí
  • vrtačku
  • nějakou rostlinku na dekoraci
  • kamínky na dekoraci

Většinu potřebného materiálu se nám podařilo sehnat v Hornbachu – mají tam opravdu velký výběr květináčů různých velikostí a misky jsou zevnitř už naglazované. Postupovali jsme přibližně podle návodu v tomto videu:

Nenechte se zmást – všechno to vypadá tak trapně jednoduše, ale pravda je, že především provrtávání otvorů a pilování květináčů nebyla žádná sranda a nešlo to zas tak snadno. Docela složité bylo také odhadnout správnou velikost a hloubku otvoru, aby voda stékala plynule. A jak celé naše snažení nakonec dopadlo?

Fontánka vyluzuje úžasně uklidňující zvuk (alespoň já to bublání prostě miluju :D)… Nicméně po tom víkendu plném lopocení (dvě návštěvy Hornbachu, sbírání kamínků v lomu pod Klajdovkou a večerní nekonečné kutění) jsme upustili od našeho původního plánu vyrobit podobnou fontánu všem okolo nás k Vánocům :D. Každopádně sklízí nadšené ohlasy ze všech stran, takže pokud se toho nebojíte, směle do práce! Výsledek stojí za to :-)!!

Londýnský bonus

Léto za námi, zima na krku… A protože to letos tak rychle uteklo a já na naši červencovou dovolenou ráda vzpomínám, rozhodla jsem se věnovat jí ještě jeden malý článek a vecpat do něj to, co se nikam jinam nevešlo.

Londýnské metro

Moc jsem se o něm nerozepisovala, ale určitě stojí za zmínku. Přestože jeho síť je ještě hustší, než v případě toho pařížského, orientace nám nedělala vůbec žádný problém. Všechno bylo perfektně značené, takže se skoro nedalo zabloudit. A ačkoliv je doprava v Londýně mnohem dražší než ta v Paříži, čistota vagonů i stanic je nesrovnatelná. Francouzi holt asi budou větší čuňátka :D… A s prehistorickými vagony jsme se tu také nesetkali. 1:0 pro Londýn 🙂

Zastávka metra na Piccadilly
Zastávka metra na Piccadilly

Londýňané

Možná jsme měli jen štěstí na fajn lidi, ale v podstatě v nás obyvatelé Londýna zanechali ty nejlepší dojmy. Od milé obsluhy v bance přes personál našeho hotelu až po prodavače v obchodech. Všichni byli zdvořilí a usměvaví. V nádražce, kde jsme si poprvé dali fish & chips se s námi dokonce dal do řeči sympatický pán od sousedního stolu a pochválil Péťovi, že mu ladí peněženka ke kraťasům :D. Další milá příhoda se nám stala v metru, kde nám jeden mladík uvolnil místo, abychom si s Péťou mohli sednout vedle sebe – jen tak. Tohle by se v Čechách stát opravdu nemohlo :D…

Můžeme doporučit :)
Můžeme doporučit 🙂

Anglická kuchyně

… nemá ve světě příliš dobrou pověst, ale já si nemůžu pomoct – mně v Londýně chutnalo :-). Zamilovala jsem si jejich pomazánky ze Sainsbury’s – na tu s kari kuřetem nebo z cizrny dodneška s láskou vzpomínám. Taky tousťák mají moc dobrej, fakt :D! Je tedy pravda, že ta jejich strava nepůsobí zrovna dvakrát zdravě – v obchodech regály přetékají spoustou polotovarů, které stačí jen ohřát v mikrovlnce, a také hromadou sladkého (a výborného!) pečiva. Co mě neokouzlilo? Jednoznačně fish & chips. Co mi nechutnalo? To jejich pivo – ale to víte, jsme holt zhýčkaní :D! A co je hřích neochutnat? Cokoliv ze stánků v Camdenu :-)…

Stylovka
Stylovka

Kde se nám nejvíc líbilo

Nebude to žádné překvapení, když řeknu, že v Camdenu. Nepopsatelná atmosféra a tolik věcí k vidění i k ochutnání! Z parků nás nejvíc okouzlil rozkvetlý Regent’s Park a z muzejí určitě Science museum. A jedním z největších zážitků pro mě pochopitelně byla návštěva Abbey Road a Beatlesáckého shopu. Svou atmosférou nás okouzlil také Borough Market a hrozně ráda vzpomínám i na jízdu v červeném autobuse :-).

Oldschool bus
Oldschool bus

Co jsme nestihli

Mít ještě pár dnů navíc, určitě si uděláme výlet do Notting Hillu, Soho, Covent Garden a projdeme si všechna zbývající patra v londýnských muzejích – hlavně v tom vědeckém! „Na příště“ jsme si nechali také interiéry Westminster Abbey a St. Paul’s Cathedral. Nestihli jsme ani nádraží King’s Cross, kde se můžete vyfotit na nástupišti 9 a 3/4 jako Harry Potter (prý tam bývají strašný fronty :D). A taky Garden Lodge v Kensingtonu – sídlo, ve kterém žil v posledních letech Freddie Mercury, povinné místo návštěvy pro každého fanouška. No, napadlo mě to, až už jsme byli doma, sorry, Freddie :-)…

Tak příště ;-)...
Tak příště ;-)…

Záříjová spotřeba

Poslední dobou mi přijde, že v drogeriích stále probíhají nějaké super akce, vnucují mi slevové kupónky a jinými způsoby mě povzbuzují v utrácení. Tak si říkám, že je nejvyšší čas začít s nakupováním vánočních dárků :D…

Krém na ruce s bambuckým máslem, Balea

Toto pumpičkové balení krému na ruce je pro mě jeden z nejlepších drogérkových objevů ever. Opravdu jsem si nevšimla, že by něco podobného vyráběly ještě nějaké jiné značky (kdyžtak mě vyveďte z omylu). Jedná se spíš o tekutější emulzi, ale musím říct, že s nedostatečnou hydratací nemám problém. Ruce hezky zjemní a navíc se rychle vsákne bez toho, že by je zanechala ulepené. Krém obsahuje bambucké máslo, panthenol a arganový olej a mám takový dojem, že se jedná v podstatě o totožný výrobek, jako hydratační tělový krém z březnové DROGy. Složení je prakticky stejné a vůně jakbysmet.

zarijova_spotreba

Odličovací mléko pro normální a smíšenou pleť, Dermacol

Za značky Dermacol mám pořád tak trochu smíšené pocity. Hodně lidí si ji nemůže vynachválit, ale to, co jsem kdy vyzkoušela já, mi přišlo víceméně průměrné. Stejné je to i v tomto případě. Odličovací mléko pro normální a smíšenou pleť má klasickou vůni a obsahuje panthenol a vitamín E, které pleť regenerují a působí protizánětlivě. Mléko je dost hutné, takže ho při odličování spotřebuji víc a rychleji mi tak ubývá. Odlíčí ale všechno, i řasenku, když ji příležitostně použiji. Mám-li to nějak shrnout, žádné nadšení se tentokrát nekonalo a přestože výrobek není špatný, myslím že stejnou službu vám prokáží i odličovače od levnějších značek. Já osobně se k tomuto mléku už vracet asi nebudu.

cervencova_spotreba_6

Hydratační tělový krém, Balea

Na své letní cestování jsem si pořídila tento univerzální krém s vitamínem E. Je hodně řídký, takže ta hydratace je podle mě zavádějící a nedostatečná – ale na cestách se to přežije. Dá se použít na tělo, ruce i obličej a to je jeho hlavní plus. Voní celkem neutrálně – není to sice nic okouzlujícího, ale ani rušivého. Krém se vstřebává na můj vkus dost pomalu, člověk je po něm takový mokrý a ulepený… no když nad tím tak přemýšlím, asi bych na výrobku našla víc mínusů než plusů. Za sebe tedy bohužel moc nedoporučuju. Jistě v drogeriích objevíte lepší univerzální krémy, byť asi ne za tak příjemný peníz :-)…

zarijova_spotreba_1

Vzorek make-upu Pure Light, Yves Rocher (odstín Beige 200 TEINT CLAIR)

Tento vzoreček jsem dostala od Yves Rocher k narozeninám :D. Make-up mě potěšil (možná i víc než loňská bižu, kterou jsem nakonec stejně poslala dál), protože jsem zrovna vypotřebovala svůj Lasting Finish a těšila jsem se, že zase vyzkouším něco nového. Maličké 7ml balení je praktické a ideální na cesty. Teď už neodhadnu, na kolik použití mi vystačil, ale rozhodně mi vydržel déle, než jsem očekávala.

Podle popisu z oficiálních YR stránek se má jednat o lehký rozjasňující make-up. Obsahuje výtažek z rýže, který zlepšuje buněčné dýchání pleti. Co se týče mých dojmů: make-up je poměrně řídký a tím pádem také ne příliš krycí. Pleť trochu sjednotí, ale že by něco skutečně zakryl, s tím moc nepočítejte. Obličej skutečně trochu projasní, ale to je z pozitivních efektů asi tak vše. Přestože se nejedná o ten úplně nejsvětlejší odstín, teď na konci léta mi make-up docela pěkně sednul – respektive trochu vyrovnal poměr bílý obličej : opálené tělo ;-). V akci se dá Pure Light sehnat cca za 300Kč, což mi přijde jako naprosto nekřesťanská cena na to, že make-up nic zvláštního s pletí nedělá a už vůbec nic nezakryje.

zarijova_spotreba_2

Záříjové počtení

Opět přichází mé oblíbené čtenářské období – podzim :-)…

Dan Millman – Cesta pokojného bojovníka

Tuto knížku mi zapůjčil Péťa K., když jsme spolu byli coworkovat v Kafecu. Je to opět jedna z těch „motivačních“ a tentokrát dokonce autobiografická. Dan Millman, někdejší mistr světa v gymnastice, v ní líčí příběh své niterní cesty, která započala jedné noci u benzínové pumpy, kde se Dan setkal se svým guru, jemuž dal jméno Sokrates. Musím říct, že zpočátku mě kniha moc nenadchla – nejedná se totiž o žádný literární skvost a je vidět, že autor není primárně spisovatelem. Vyprávění mi přišlo chaotické, unikaly mi v něm pointy a obě hlavní postavy mi byly značně nesympatické :D. Jak ale přicházela Danova „proměna“, měnil se i můj názor na jeho knihu, věci do sebe začaly zapadat a příběh mě pohltil. Na knížce mi vadily především ojedinělé „sci-fi“ prvky – u tohoto typu literatury totiž oceňuju hlavně jejich reálnost, díky které se můžu s poselstvím knihy snadněji ztotožnit. Tady to tak úplně nešlo a R.S. Sharma to podle mě prostě umí napsat líp. Doufala jsem také v nějaký originálnější konec. Ale na druhou stranu – svou hloubku to mělo, takže není důvod si Cestu pokojného bojovníka nepřečíst, pokud se vám také někdy dostane do rukou :-).

zarijove_pocteni_1

April Lindnerová – Jane

Na tuhle knihu s podtitulem „Moderní příběh Jany Eyrové“ jsem měla políčeno už od chvíle, kdy vyšly první recenze. Nejsem člověk, který by lpěl na tradičním pojetí literární klasiky. Naopak si myslím, že někdy může moderní převyprávění pomoct a přiblížit vynikající dílo mladé generaci čtenářů. Proto mi originální pojetí nestárnoucího příběhu přišlo jako super nápad a doufala jsem, že autorka na to půjde s vtipem a nadhledem. Hlavní hrdinkou knihy je devatenáctiletá a čerstvě osiřelá dívka jménem Jane. Ze dne na den se ocitne bez prostředků, a protože nemá peníze na zaplacení školného, odchází z univerzity hledat si práci. Tu skutečně brzy nachází a stává se chůvou v Thornfield Parku – honosném sídle pana Rathburna, rockové hvězdy s divokou minulostí :D… Víc z děje asi nemá cenu prozrazovat. Samozřejmě je dobré znát původní verzi Jany Eyrové – díky tomu vás bude knížka bavit mnohem víc. Nicméně Jane je napsaná natolik chytlavě, že se vám určitě bude příběh líbit i bez předchozí čtenářské zkušenosti.  Na závěr už zbývá jen dodat, že autorka chystá další knihu – Catherine – která má být variací na slavný román Na větrné hůrce. A já říkám, že se na něj už zatraceně těším :-)!

zarijove_pocteni_2

Sophie Kinsella – Shopaholik za hranicemi

Sophie Kinsella prostě nikdy nezklame :-)! Její knížky jsou plné humoru, nadhledu a hlavně dobrých konců. Shopaholik za hranicemi je pokračováním příběhu Becky Bloomwoodové (kterou mimochodem pasuji na jednu z mých nejoblíbenějších literárních postav :D!), šestadvacetileté dívky z Londýna, posedlé nakupováním. Pokud tedy máte černé svědomí z nákupu něčeho, co jste tak úplně nepotřebovali, tahle knížka vás jej stoprocentně zbaví :D. Moc MOC doporučuji pro všechny pochmurné podzimní dny nebo kdykoliv, až budete potřebovat zlepšit náladu :-).

Pozn. Na knížce mě zaujalo jisté kouzlo nechtěného, a sice že děj autorka (jistě zcela neplánovaně) umístila do New Yorku v září roku 2001.  V kontextu tehdejších událostí tak zůstávají problémy Becky Bloomwoodové poněkud… malicherné. Ale za to Sophie Kinsella pochopitelně nemůže.

zarijove_pocteni_3

Miloš Holas – Pátrejte s námi

A opět jedna knížka od Péti K. Tuto jsem od něj pro změnu dostala k dvaadvacetinám, včetně originálního věnování :D! Jedná se o 3 dětské příběhy, každý s jinou zápletkou, ale se stejnou trojicí hrdinů. Z dětských knížek nikdy nevyrostu, takže v tomto směru mě výběr rozhodně neurazil :D. Knížka je napsaná docela čtivě, vadilo mi jen občasné moralizování, které v dětských knížkách nemám moc ráda. Toleruju ho leda tak u Káji Maříka, na kterého si nenechám šáhnout :D. A nakonec přidávám jedničku za hezké ilustrace, ty ocením vždycky :-).

zarijove_pocteni_4

Francis Scott Fitzgerald – Velký Gatsby

Velký Gatsby se stal díky stejnojmennému filmu aktuálním fenoménem, a tak jsem ani já neodolala a přinesla si z knihovny jednoho Fitzgeralda. K ději asi není potřeba nějakých sáhodlouhých řečí – vypravěčem knihy je Nick Carraway, mladík, který se spřátelí se zámožným a oblíbeným Jayem Gatsbym. Ten je shodou náhod bývalou láskou Nickovy sestřenice Daisy, která se sice už během let vdala, ale v manželství není příliš spokojená a menšímu povyražení s Gatsbym se nijak nebrání ;-). Velký Gatsby se odvíjí jako obyčejná love story jen do chvíle, než je milostný trojúhelník (naneštěstí ne jediný v tomto příběhu) odhalen a dochází k tragédii…

Musím říct, že zpočátku mě příběh příliš neoslovil, ale postupně začal děj gradovat a ke konci už jsem nemohla od knížky odejít, aniž bych nezjistila, jak to celé dopadne. Velký Gatsby je vlastně velice krátké dílko, které se dá v pohodě přečíst za jedno odpoledne. U takových knížek mám většinou trochu problém v tom, že si za tak krátkou chvíli nestihnu vybudovat k hrdinům žádný „vztah“. V případě Gatsbyho pak přichází problém číslo dvě – a sice že postavy ve čtenáři nevzbuzují tolik sympatií, aby si s nimi vůbec nějaký vztah chtěl vybudovat. Přesto si myslím, že ve vás Gatsby zanechá silný dojem (a nejspíš stejně jako já okamžitě zatoužíte podívat se, jak se s tématem poprali filmaři).

zarijove_pocteni_5