Autor: Jana

Vítám vás na svém blogu v novém roce 2015! A čím jiným začít, než právě knížkami. S politováním musím konstatovat, že jedinou knížkou, kterou mi tentokrát Ježíšek přinesl, byla kuchařka Dity P. – což, jak jistě sami uznáte, nejde zařadit mezi beletrii 😀 Ale ono je to možná dobře. Aspoň se třeba letos konečně dostanu ke spoustě těch nepřečtených restů doma i v Brně nebo se vrátím ke svým starým oblíbeným knížkám a přečtu si je ještě jednou. Nebylo by to hezké novoroční předsevzetí ;-)?

Michael Třeštík, Helena Třeštíková – Manželské etudy

Sonda do života šesti manželských párů, zpracovaná původně jako dokumentární seriál, je mimořádně zajímavá především z pohledu různorodých problémů a konfliktů v jednotlivých manželstvích. Funguje také jako jakási srovnávací studie – kam se jednotlivé páry v průběhu 20 let posunuly a v čem byla jejich manželství jiná, než jsou manželství dnešní doby. V neposlední řadě jde také o zajímavý náhled na různé sociální skupiny, z nichž hlavní aktéři pochází; náhled na jejich hodnoty, zájmy, názory… Určitě se ráda při nejbližší příležitosti podívám i na dokument.

Kateřina Tučková – Žítkovské bohyně

Opět jedna knížka, na níž jsem měla už dlouho políčeno a v KM knihovně je téměř neulovitelná :-). Žítkovské bohyně mě docela překvapily svým obsahem – měla jsem představu, že příběh se bude ubírat jiným směrem. Děj knihy je zasazen do kopců Bílých Karpat – kraje odříznutého od moderního světa, kde si lidé uchovali řadu tradic i vědomostí o lidovém léčitelství. Hlavní hrdinkou příběhu je Dora Idesová – potomek rodu žítkovských bohyní – žen obdařených mimořádnými schopnostmi a zároveň často stíhaných krutým osudem. Po revoluci se Dora dovídá, že její teta – bohyně Surmena – byla pronásledována StB. Pouští se do pátrání v archivech a z dostupných pramenů se jí postupně daří rozplétat skutečný příběh její rodiny. Přestože jsem se občas v tom množství postav a vzájemných vztahů ztrácela, stejně jako mě místy mátly skoky v čase, Kateřina Tučková přišla s originálním a skvěle zpracovaným tématem. Skoro až hororové vyústění příběhu mi ještě dlouho po dočtení vířilo v hlavě a znovu jsem si musela skládat všechny souvislosti, aby mi to celé dalo smysl. Pár nezodpovězených otázek mi po dočtení zůstalo a to u knížek nemám ráda. Ale ten příběh je natolik magický a silný, že tentokrát se s tím asi nějak srovnám ;-).

Ani na poli literárním to tentokrát nebyla žádná sláva. Spoustu knížek jsem takzvaně „nakousla“, ale už nebyl čas dobrat se konce. Letošní vánoční „prázdniny“ ale budou opět pohádkově dlouhé, tak snad to během prosince všecko dohoním :-).

Jan Trachta – Tichý dech

Hned na úvod začnu silným zážitkem – knížkou Tichý dech, kterou mi doporučila Terka a nakonec mi ji nadělili moji nejmilejší kolegové jako narozeninový dárek (ještě spolu se Škvoreckého Hříchama, mojí srdcovkou – jsou prostě nejzlatější :-)!). Terčino doporučení pro mě bylo dostatečnou zárukou kvality, takže jsem čekala něco mimořádného – a taky že jo! Tichý dech je upřímnou výpovědí mladého českého chirurga, působícího v organizaci Lékaři bez hranic, o jeho absolvovaných misích ve válkou sužovaném Kongu a na Haiti těsně po ničivém zemětřesení. Vyprávění je mnohdy až neuvěřitelné. Trachta se snaží demytizovat představu lékaře coby všemouhoucího odborníka. Mnohdy se ocitá v bezvýchodné situace, kdy pro své pacienty nemůže udělat vůbec nic. Po přečtení ve vás zůstane hluboký obdiv nad lidskou solidaritou a vděk za naši středoevropskou lékařskou péči (nad kterou by sice občas člověk zaplakal, ale…). Vyprávění dobře ilustruje také série autentických fotografií z Konga i Haiti. Rovněž jsem ocenila kapitolu, vysvětlující prapůvod současných ozbrojených konfliktů v Kongu a v okolních afrických státech. Kniha si právem vysloužila ocenění Magnesia Litera v kategorii „objev roku“.

Stacy Malkanová – Doba jedová 3, Kosmetika

Přestože se zdá, že se jedná o titul navazující na první dva díly Doby jedové, je to tak trochu podraz, těžící z popularity obou českých bestsellerů. Autorkou knihy je americká aktivistka a spíš než na praktické informace pro spotřebitele se zaměřuje na popis průběhu kampaní za bezpečnější kosmetiku v USA. Z tohoto pohledu to tedy pro mě bylo celkem velké zklamání. Na druhou stranu mi přišlo docela zajímavé zjištění, že v Americe zdaleka nefungují tak přísné regule pro výrobu kosmetických potřeb, jako tomu je u nás v Evropské unii. Světové špičky kosmetického průmyslu vyrábí totožné produkty v odlišném složení pro USA a pro EU – které z nich jsou „toxičtější“ asi netřeba zdůrazňovat. K zamyšlení vybízí rovněž kapitola o kosmetických firmách typu Avon, které se prezentují jako velcí aktivisté a bojovníci proti rakovině prsu, ale přitom vytrvale odmítají odstranit ze svých produktů látky, které jsou podezřelé z karcinogenity! Kosmetika je jedním z velkých a aktuálních témat a internet je informacemi přímo zahlcen, takže si myslím, že tato knížka je celkem zbytečná investice (já ji sehnala v knihovně). Tím spíš, že shrnuje situaci v USA a ne tady v Evropě. Každopádně každý takový titul člověka přiměje minimálně k zamyšlení a přehodnocení svých dosavadních návyků. Za poslední dobu jsem vyzkoušela několik přírodních kosmetických výrobků a musím říct, že jsem s nimi tak spokojená, že k chemii se v nejbližší době rozhodně vracet nebudu. Kosmetika je ale bohužel pouhou špičkou ledovce chemikálií, kterými jsme každý den obklopeni…

Jestli se vám zdá, že tento měsíc praská literární rubrika ve švech, zdá se vám to zcela správně. Aneb dejte knihomolovi týden dovolené bez jasného programu a takhle to dopadne :D…

Josef Škvorecký – Sedmiramenný svícen

Útlá kniha obsahuje sedm krátkých povídek s židovskou tematikou, které se odehrávají v období druhé světové války. Povídky na sebe sice navazují, ale zároveň funguje i každá sama o sobě. Za zmínku stojí i působivé ilustrace. Josefa Škvoreckého musím jako obvykle jen a jen doporučit!

Johannes Mario Simmel – Plakat přísně zakázáno

Upřímně řečeno – Simmel mi přijde jako trochu přeceňovaný autor… Jeho tvorba pro děti se mi ale vždycky moc líbila. Ze zvědavosti, jak budu hodnotit jeho dílo s odstupem času, jsem sáhla po dětské knížce s detektivní zápletkou Plakat přísně zakázáno, ve které skupinka dětí pátrá po zločinci, který lstí vymámil z jejich spolužačky peníze určené na lyžařský zájezd. Příběhu přidává na originalitě jeho zasazení do období krátce po druhé světové válce. Jinak je však zápletka i celé rozuzlení velmi naivní a to i s ohledem na fakt, že je kniha určena dětskému čtenáři.

Corinne Hofmannová – Bílá Masajka

Tentokrát jsem se výjimečně nejprve seznámila s filmem a až pak jsem se dostala ke knížce. Nicméně je to už tak dávno, že jsem si z filmového zpracování pamatovala skutečně jen útržky. Zpočátku jsem měla obavy, že kniha bude jen klasickou na city hrající romancí, ale spolu s prvními řádky, popisujícími život v africké Keni, se všechny obavy rozplynuly. Bílá Masajka potěší jak čtenářky červené knihovny, tak milovníky cestopisů. Celý příběh je vlastně autobiografickým vyprávěním Švýcarky Corinne, která se na dovolené osudově zamiluje do masajského válečníka Lketingu a prakticky ze dne na den se rozhodne vyměnit svůj pohodlný život doma za dobrodružství uprostřed Afriky. Po prvotním šoku z kulturních rozdílů se se svým Masajem zpočátku cítí šťastná. Po svatbě se však vztahy poněkud vyostřují a Corinne ze zamilované zaslepenosti zvolna procitá… Samozřejmě vás při čtení několikrát napadne, že hlavní hrdince muselo fakt přeskočit, když se vydala do Afriky za mužem, o kterém toho věděla tak málo, a ještě si s ním pořídila dítě. Na druhou stranu je až obdivuhodné, kde v sobě mladá žena z tak vyspělé evropské země našla tolik dobrodružné povahy, aby kvůli lásce obětovala veškeré pohodlí a odstěhovala se daleko od celé své rodiny. Ten příběh je neuvěřitelný a fascinující. Nečekejte literární veledílo – po stylistické stránce je kniha spíš podprůměrná. Očekávejte ale příběh, který vás přilepí na židli a nebudete se moct odtrhnout, dokud nepřijde poslední stránka.

Aimee Benderová – Zvláštní smutek citronového koláče

Tuto knížku jsem v knihkupectví okukovala už mockrát. Vždycky mě upoutala ta zářivě žlutá obálka s koláčem, který vypadal fakt lahodně :D! I zápletka knihy mi přišla poměrně originální a zajímavá. Přesto chvilku trvalo, než si ke mně Zvláštní smutek citronového koláče našel cestu. Na první pohled se může čtenář mylně domnívat, že se jedná o knížku pro děti. Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je devítiletá Rose, která po ochutnání koláče, který pro ni upekla její matka, zjistí, že má zvláštní schopnost – z kousku jídla dokáže vycítit pocity a emoce lidí, kteří jídlo připravili. Na první pohled zajímavá dovednost se pro Rose brzy stává utrpením, se kterým se musí naučit žít – při jídle totiž odhaluje věci, které by radši ani nevěděla. Příběh je psaný velice poutavým a zároveň originálním poetickým jazykem a název knihy snad ani nemohl být trefnější – při čtení na vás opravdu padne takový zvláštní, těžko popsatelný smutek a dojetí. Mimořádná knížka, která ve mně i přes svou melancholickou náladu zanechala krásný pocit.

Jan Zvelebil – Na vandru s Reflexem II.

Po emocionálně vypjatých knížkách jsem pro změnu potřebovala zase něco, po čem se mi bude hezky usínat. A Vandr prostě nikdy nezklame :-)! Ve druhém díle se můžete těšit třeba na zážitky z Jihoafrické republiky, Rumunska nebo Itálie. Se zaujetím jsem četla také kapitolu o Číně, oblíbené turistické destinaci Srí Lance nebo Novém Zélandu. A už se zase nemůžu dočkat, až se někam podívám :-)!

Paul McCartney – Černý pták

Tuto hezkou sbírku Paulových básní a písňových textů jsem dostala kdysi k narozeninám od Pavči. Pro mě je unikátní hlavně v tom, že se někdo pokusil přebásnit známé hity od Beatles (a samozřejmě nejen je) do českého jazyka. U některých textů mi to přišlo velmi trefné a hezké (Lady Madonna, Ob-La-Di Ob-La-Da, The long and winding road…), jindy mi texty i přes veškerou snahu překladatele přišly banální a ztrácely své původní kouzlo (čímž nechci tvrdit, že některé Paulovy veršíky nezní banálně i v angličtině).

„…Však přede mnou je dál nekonečná pouť,
ty necháváš mě stát  před branou zavřenou.
Prosím, pusť mě dál, já chci jít za tebou…“

Paulovou doménou je bezpochyby hudba, nicméně některé jeho texty fungují dobře i samy o sobě a podnítily mě k znovuobjevování jeho sólové tvorby.

Haruki Murakami – Kafka na pobřeží

„Kafku“ mi Franta půjčil už před víc než rokem, ale já se do něj pořád ne a ne začíst. Snad že na mě Murakamiho styl vyprávění působil od začátku tak nějak depresivně a pesimisticky. Jednou jsem se však ocitla v té správné melancholické náladě, která mi napomohla v zabřednutí do příběhu. Kniha má dvě dějové linie – tou první nás provází Kafka, patnáctiletý kluk, který uteče z domu, aniž by čtenáře seznámil s přesnými důvody jeho počínání. Víme jen, že „prostě musí pryč“ a až postupně se dovídáme, před čím to vlastně utíká. Druhým hlavním hrdinou je asi šedesátiletý pan Nakata, kterému se stala v dětství zvláštní „nehoda“ a od té doby to nemá v hlavě úplně v pořádku, umí mluvit s kočkami a kamením a děje se mu spousta dalších šílených věcí. Myslím, že už z mého stručného popisu si domyslíte, že tato knížka je tak trochu psycho :D. Když jsem se později dívala na mimořádně vysoké hodnocení na ČBDB, došla jsem k závěru, že jsem ji asi prostě nepochopila. Celé to na mě bylo až moc šílené, moc surrealistické. Po dočtení zůstalo mnoho nezodpovězených otázek a pocit zklamání, že do sebe řada věcí na konci nezapadla tak, jak jsem si představovala. Murakami zřejmě asi nebude můj šálek čaje, ale tím vás od něj nechci odrazovat. Jeho styl je dost specifický, takže je potřeba vlastní čtenářskou zkušeností zhodnotit, zda zrovna vám sedne či ne.