„Fantazie nemá hranice…“
Co se vám vybaví, když se řekne „film mého dětství“? Pro mě je to jednoduchá otázka. „Nekonečný příběh“ je jedním z vůbec prvních filmů, na které si pamatuju. Strýc nám ho pouštěl na videu v době, kdy tahle technika (stejně jako my s bráchou :D) byla téměř ještě v plenkách. Video u strýca, to pro nás byl vždycky velký zážitek! Zejména tenkrát, když nám pustil film „Panna a netvor“ od Juraje Herze a já s brekem utekla :D! Strýc nás holt zoceloval už odmala – bůhví, odkud pramení má láska k hororům 😎 …
Ale zpět k filmu. Přestože „Nekonečný příběh“ místy také nepůsobí moc jako pohádka (viz. Atréjův boj s Gmorkem nebo scéna v bažině), v dětství jsem to tak nikdy nevnímala – bylo to hlavně veliké dobrodružství. Věřím, že děj filmu všichni dobře znáte, takže jen tak ve stručnosti: Hlavním hrdinou příběhu je malý chlapec Bastien, snílek, který se vyrovnává se smrtí své maminky a ve škole ho šikanuje parta kluků. Není divů, že raději utíká do říše knížek a snů. Jednou v antikvariátu narazí na kouzelnou knihu – „Nekonečný příběh“. Pouští se do čtení o říši Fantazie, která je ohrožena Nicotou a hrozí jí záhuba. Rozpínavosti Nicoty má zabránit bojovník Atréj, ale to se mu podaří jen tehdy, pokud přivede lidské dítě, které dá vládkyni Fantazie nové jméno…
Ano, jedná se pravděpodobně o jediný můj životní kontakt s žánrem fantasy 8-). Na ČSFD je „Nekonečný příběh“ zařazen mezi třístovku nejlepších filmů a při pročítání komentářů jsem jen souhlasně pokyvovala hlavou. Vpodstatě celá jedna generace označuje tento snímek za kultovní, za nejlepší fantasy, za „film svého dětství“. Přestože v době jeho vzniku (r.1984) nebyly filmové triky zdaleka na takové úrovni jako dnes. Přestože dodneška byla natočena celá řada hezkých výpravných pohádek od Narnie až po Harryho Pottera. Hlavní myšlenku o obrovské síle dětské fantazie a knížek, které vás doslova pohltí, totiž dodneška nikdo tak hezky nezpracoval. (A pokud někdo o takovém filmu víte, sem s ním.) Nezanedbatelnou roli zde hraje také úžasná hudba – bez ní by zážitek z „Nekonečného příběhu“ byl jen poloviční. Titulní melodie, ze které se stal v 80. letech obrovský hit, hovoří za vše.
Tak, a teď se přiznejte, kdo z vás si myslel, že Falco je létající pes a chtěl ho mít doma? Kdo z vás plakal, když Artax zahynul v bažině? Kdo z vás si hrozně přál řetízek s Aurynem (a dodneška po něm vduchu touží, ale nikdy by to nepřiznal :D)? Kdo z vás si při téhle písničce vždycky vzpomene, že každý život může být pohádkou, nikdy nekončícím příběhem…?
Tedy v tomhle se nějak vymykám – ten film jsem taky viděla jako malá, ale přišlo mi to děsně zmatený a nelogický a celý takový podivný… Pak jsem se na to rozhodla podívat znova před pár lety, ale názor jsem nezměnila, jen mi to přišlo navíc ještě vtipný8-) Ale legenda to je, těžko bychom našli někoho, koho se Nekonečný příběh vůbec nedotkl:)
Mmch nás mamka utužovala Svatbou upírů – viděla jsem ji, když mi bylo šest a – přestože to je vtipnej film – dodnes z něj mám děs (jen se dneska už neschovávám pod židlí:D)
Svatby upírů jsem se taky hrozně bála a až do pokročilého věku, kdy jsem se odhodlala na to podívat znovu, jsem byla přesvědčená, že je to horor nejvyššího kalibru :DD…
K mému dětství kromě Nekonečného příběhu patří určitě ještě taky filmy s Asterixem a Obelixem, těm dodnes v TV neodolám 🙂 A Svatbu upírů jsem neviděla nikdy, protože si pořád myslím, že se jedná o horor nejvyššího kalibru 😀
Tak já měla spíš vychování jako Blanka. Upírů jsem se kvůli Viktorovi Preissovi s půlmetrovýma tesákama bála od šesti, kdy mě poprvé o Silvestru nechali bdít do půlnoci. Coby robě jsem jaxi tu nadsázku nepobrala. Nekonečný příběh se mě taky spíš „dotknul“ jako Blanky. A mimoto mě traumatizovala vzpomínka na umírajícího koně. Vlastně dodnes nevím, jestli tam něco takovýho fakt je, ale myslím že jo a nemám ráda, když umírají zvířata. A už vůbec ne v pohádkách. Ale na fantasy žánr dopustit nedám. 🙂
Možná bych to sem ani neměla psát a nejsem si jistá, jestli je to fakt pravda, nicméně… „Během filmování v Močálech smutku, chybný mechanismus způsobil smrt jednoho z koní zobrazujícího Artaxe. Noah Hathaway byl tak rozrušený, že se na filmování vrátil až po dvou týdnech.“ (zdroj: ČSFD) 🙁