Pohádkou jsme začali a pohádkou taky skončíme… Nevím, jestli ve zkouškovém budu mít dost času zajít do kina na poslední seminářový snímek Poupata, a tak se dnes budeme s filmovou kritikou preventivně loučit 🙂 – a to štědrovečerní pohádkou Micimutr, kterou jste možná shlédli v kruhu rodinném pokojně trávíce kapra a bramborový salát obklopeni rozbalenými dárky…ale dost možná jste ji taky celou prokecali na skypu se zbytkem rodiny jako letos my :D… Na závěr už se snad jen patří říct, že tenhle seminář byl pro mě jednou z největších zkušeností tohoto roku a nejspíš pro mě zůstane taky jednou z nejkrásnějších vzpomínek na výšku :-)…
Zázraky nejsou zadarmo
Letos si Česká televize pro své diváky na Štědrý večer připravila poněkud netradičně pojatou pohádku režiséra Víta Karase s tajemným názvem „Micimutr“, ve které se zázraky nedějí jen tak a o své štěstí se musí každý alespoň trochu zasloužit. Pohádka byla vyslána do kin již v listopadu, na televizních obrazovkách jsme ji však mohli shlédnout teprve po štědrovečerní večeři.
Ocitáme se v království, kde právě vyhlásili státní smutek. Princezna Karolína (Monika Šoposká) má být předhozena do spárů hrozivého draka a skupinka „chrabrých“ princů, která byla sezvána na hrad, se jaksi nemá k zachraňování. Jediným odvážlivcem, který se rozhodne postavit tříhlavé sani, je prostý loutkář Vítek (Ondřej Novák), kterému dodává odvahu láska k princezně. Statečnému loutkáři nabídne při bitvě s drakem pomocnou ruku kouzelnice Micimutr (Libuše Šafránková) – nebude to však jen tak! Vítek se musí zavázat přísahou, že neprozradí, že princezniným zachráncem je právě on. Už to tak vypadá, že veškeré zásluhy si přivlastní chvástavý princ Vladimír (Vojtěch Dyk)…
Tahounem snímku měla být podle všech předzvěstí právě Libuška Šafránková – a její postava hippies-kouzelnice Micimutr je skutečně výrazná, ačkoliv téměř po celou dobu na děj pohlíží zpovzdálí. Zasahuje pouze tehdy, když chce ty, kteří si podle ní zaslouží pomoc, lehce „pošťouchnout“ na správnou cestu, ale dál už je nechává, aby si poradili sami. Micimutr je svérázná a okouzlující (navzdory či právě díky svému poněkud neotřelému kostýmu). To samé se však už bohužel nedá prohlásit o většině dalších postav, které jsou nezajímavé a i přes dobráckou snahu kouzelnice Micimutr také pasivní. Ústřední pár působí nevýrazně a jejich milostnou zápletku naprosto zastiňuje namyšlená sebechvála prince Vladimíra, který na sebe strhává většinu pozornosti – což je na druhou stranu i k dobru věci, protože je znát, že Vojtěch Dyk si svou negativní roli skutečně „užívá“ a postará se tak divákům o nejednu vtipnou scénu. Nepromyšlenost většiny postav je možná způsobena i tím, že se jich na krátkém časovém úseku objevuje příliš mnoho a divák si o nich nestíhá vytvořit ucelenější obrázek. Jednu postavu bychom zde však přece jen ještě mohli vyzdvihnout – a to draka, který je po technické stránce propracovaný, vypadá skutečně a strašidelně. Nejedná se o žádnou parodii na nestvůru, jak tomu často v pohádkách bývá, ale o skutečnou tříhlavou saň, která pouští hrůzu. Je jen škoda, že jí není poskytnuto více prostoru a je „skolena“ hned v úvodu pohádky.
Poněkud rozpačitě a nemístně působí v půlce filmu nečekaný střih do reálného světa – světa lidí. To, co tak báječně fungovalo například v seriálu Arabela, tady jaksi postrádá jakýkoliv hlubší význam. Na scéně se objevuje chlapec Jirka (Josef Weinzettel), který touží zachránit svého nemocného pejska, a tak se nechá kouzelnicí Micimutr přenést do světa pohádek. Obě dějové linie však vedle sebe jaksi nefungují, zápletka se psem je rušivá a pouze zbytečně odvádí pozornost od původního příběhu. Pokud přimhouříme oči nad pokulhávajícím scénářem, můžeme si místy dopřát alespoň pár drobných úsměvných momentů, jako scénu s německy mluvícím loutnistou, sebechvalnou píseň prince Vladimíra či královské Scrabble.
Ani letošní štědrovečerní příběh se přes veškerou snahu tvůrců zřejmě nezařadí do zlatého fondu českých pohádek, na které se s chutí a rádi podíváme při příští repríze. Na některé věci jsou zkrátka i čáry kouzelnice Micimutr příliš krátké…
Hm, no já nevim. Zrovna ten drak a vůbec ty efekty se mi na 21. století zdály dost trapný a přišlo mi, že je v tom vidět jistá česká televizní nízkorozpočtovost. Kdyby to nechali na postavách a hercích, bylo by líp. Ale máš pravdu s tím, jak v tom totálně nefungoval svět lidí. Hlavně se tam objevil nějak uprostřed a vůbec to do toho nezapadlo. To nebylo moc k pochopení. Furt si ale stojim za tím, že se mi líbí hlavní hrdina. Hm, což asi do recenze moc nepatří. 😀 A sama o sobě byla ta pohádka fakt celkem slabá.
Jinak moc hezké zhodnocení a pěkné postřehy. Konečně mám taky na nějakej recenzovanej film názor, když ho můžu zhodnotit takhle bezprostředně. Sice jsem to prokecala s rodinou v kuchyni, ale už ho máme na youtube. 🙂
Souhlas, loutkář byl šikovný, ale to by nám v recenzi asi fakt neprošlo 😀