„…Mám strach
z podzimu který přijde
dřív než ty
znova přijedeš
Mám strach že se ztratíme
jeden druhému…“
(První vycházka)
Dnes přináším na dlouhou dobu posledního Hraběte – musím si něco schovat i do budoucna, že ano… Takže naposledy malá dávka podzimní melancholie O:-)
Jednou
Noviny nevyjdou ve zvláštním vydání,
nikdo mi s růžemi nepřijde přát.
Pomlčí důstojně klasici svázaní
o tom, co brzy už musí se stát.
Neshoří hvězdy a nevyschnou rybníky.
V ulicích nebude dechovka hrát.
Kdopak si všimne? Vždyť svět je tak veliký
a třeba zrovna teď má se to stát.
Jednou tě potkám, vím to jistě!
Nevím jen kdy, na kterém místě…
Ať si klidně říkají, že nevím o životě nic –
možná se to stane zítra, možná, že až za měsíc.
Možná zrovna ted, na tomhle nároží
na mou horkou tvář svou ruku položíš.
Málokdo všimne si našeho setkání.
Někdo snad začne se přestárle smát
až mě na ulici políbíš do dlaní
a řekneš, že se to muselo stát.
Noční obraz
Nad parkem půlnoc vyzvání
všude je tma a klid
A já se musím rozloučit
a honem domů jít
Malíři namaluj do noční tmy
oblaka bílá sluneční svit
Alespoň na chvíli ať je zas den
ať ještě domů nemusím jít
Namaluj malíři barevnou kytici
na mokrý asfalt v téhleté ulici
Namaluj má ústa do smutných očí
člověka s kterým se právě teď loučím
Namaluj prosím tě na noční oblohu
oblaka bílá sluneční svit
Ať se zas alespoň na chvíli rozední
ať ještě domů nemusím jít
Vím že to nejde
nezlob se na mne
jsou to jen řeči
krásné a klamné
Vím že to nejde zastavit čas
přesto to zkusím podruhé zas
Odešel pěšky snad na tramvaj nemá
Je právě půlnoc Jak banální téma
Namaluj mé oči na jeho ústa
ať se ta ulice nezdá tak pustá