Alicante

Moje první opravdová služební cesta vedla rovnou ke břehům Středozemního moře, do Alicante na jihu Španělska, kde sídlí Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu (OHIM). Ten také zaštiťoval celou konferenci o mediaci v oblasti práv duševního vlastnictví, které jsme se spolu s kolegyní Marťou zúčastnily. Detaily z konference vás tu nehodlám zatěžovat, takže vám rovnou ukážu nějaké ty fotky z naší cesty :-).

Letecké spojení není bohužel úplně ideální, takže jsme kvůli příletu musely odjíždět z Brna ve 3 ráno a kvůli odletu jsme pro změnu musely strávit noc na vídeňském letišti. Obě cesty jsme také absolvovaly s přestupem, nejprve v Madridu a na zpáteční cestě na Mallorce. Vzhledem k tomu, že si v létání nijak zvlášť nelibuju, brala jsem to jako nutné zlo, ale lety utekly celkem rychle a bez komplikací.

Do Alicante jsme dorazily ve středu po obědě, a protože konference začínala až následující den, měly jsme celý zbytek dne pro sebe. Vyhladovělé po cestě jsme se nejprve vydaly hledat něco k snědku. Na promenádě za hotelem jsme zapluly do jedné z prvních restaurací a za neuvěřitelných 8 euro se přecpaly 4 chodového menu :D. Cheescake, který nám donesli úplně na závěr, jsem už naprosto neměla kam dát, ale byl tak úžasný, že jsem prostě neodolala. Konečně jsem také ochutnala španělskou paellu.

Přestože to záhy poté vypadalo tak, že zapadneme do hotelu a dáme si šlofíka, nakonec jsme se s Marťou hecly a šly jsme si vyráchat nožky do moře. Na můj vkus bylo strašně studené, takže jsem prohlásila, že do něj v žádném případě celá nevlezu… za dva dny jsem změnila názor :D.

Moře tedy zklamalo, a tak jsme vyrazily zkusit další alicantské lákadlo – monumentální Castillo de Santa Bárbara, pevnost tyčící se přímo nad našim hotelem. Krom spousty kešek po cestě nabízí taky překrásný výhled na město. Musím říct, že na první pohled se mi Alicante moc nelíbilo – působí strašně vyprahle, není tam žádná zeleň, ale jakmile zabloudíte do úzkých uliček starého města, zamilujete si ho.

Výstup nahoru nás celkem zmohl, takže po zbytek dne už jsme se jen věnovaly procházce centrem, nakukováním do krámků a korzováním po promenádě :-).

Ve čtvrtek jsme strávily prakticky celý den na konferenci – jen o polední pauze jsme daly přednost procházce před lunchem :-D.

Neodpočinuly jsme si ani poté, co první den konference skončil, protože nás čekala ještě gala večeře. Té jsme se s Marťou dost obávaly, protože ani jedna z nás nejsme zrovna dvakrát družnej typ 8-). Strategicky jsme se hned zkraje večera přiopily vínem (mimochodem pěkně hnusným) a doufaly jsme, že to rychle uteče.

Naštěstí si k nám pak přisednul jeden celkem sympatický německý právník a španělky přímo z OHIM. Jedna z nich nám přesvědčeně tvrdila, že v Alicante téměř nikdy neprší. Nevím, kde se tedy stala chyba, protože my jsme tam během čtyř dnů zažily déšť dohromady třikrát :D…

Počasí, to byla kapitola sama pro sebe. Bylo dost aprílové, přesto ani mně, věčně klepající kosu, tam zima nebyla, i když chvílema dost foukalo. Když vylezlo zpoza mraků sluníčko, hřálo opravdu fest. V pátek konference končila už brzy odpoledne, což bylo super, protože počasí mělo zrovna jednu ze svých lepších chvilek, a tak jsme se z lunche vytratily proklatě brzy a utíkaly na pláž. Původně jsem se koupat nechtěla, ale když jsem se při hledání mušliček chvíli brouzdala u břehu, najednou jsem si uvědomila, že to moře je opravdu teplý a s chutí jsem se do něj vrhla :-). Městská pláž v Alicante je moc hezká, s jemným bílým pískem, a nebyla ani nijak přecpaná.

Navečer jsme se s Marťou rozhodly vydat za kulturou. Těch několik muzejí, co v Alicante je, má otevřeno zdarma až do večerních hodin. Navštívily jsme muzeum MUBAG, kde vystavují díla španělských umělců z 19. a 20. století, a muzeum moderního umění MACA, k jehož lákadlům patří třeba Picasso, Miró či Dalí. Den jsme zakončily nákupem jedlých suvenýrů, které nám pěkně zatížily naše skromná zavazadla :D.

V sobotu, v den našeho odjezdu, jsme se vydaly do tržnice, kde Marťa svedla nelítostný boj se španělskými důchodkyněmi, aby pro nás uzmula pytlík těch nejsladších třešní :-)!

Alicante se rozhodlo rozloučit se s námi deštěm, naštěstí jsme ale zrovna zahnuly do ulice plné muchomůrek… najít zde útočiště nebylo nijak složité… jen jsme musely odehnat pár dětí, muhehe :D…

A to už byl konec naší krásné pracovní dovolené. Dovezly jsme si spoustu zážitků, suvenýrů, fotek i kešek, já osobně si zamilovala španělské jídlo a asi ve 3 ráno jsem ve Vídni na letišti dočetla první díl Hry o trůny. Na 4 dny to myslím není úplně špatná bilance ;-).

Na závěr už zbývá jen písnička, která mi hrála do uší, když naše letadlo pomalu klesalo k zemi a pod námi svítil ostrov jménem Vídeň. Konečně doma, na pevné zemi…