Dnešní článek by se spíše hodil do rubriky „Studentská kuchařka“, protože krom porce čtiva obsahuje také řádku receptů a pojednává o…no o jídle 😀 ! Jeffrey Steingarten je vystudovaný právník (z Harvardu ;-)) a dlouho jako právník i působil, současně však proslul jako kulinář. Přestože měl za sebou i politickou kariéru, láska ke gastronomii a psanému slovu nakonec zvítězila. Od roku 1989 píše sloupky o jídle pro americký Vogue. Ze Steingartenových jídelních esejů byla později sestavena jeho první kniha Muž, který snědl všechno (vyšla u nás před dvěma lety), která byla nominována na prestižní ceny v oblasti kulinářské literatury. Tento soubor je vpodstatě jejím pokračováním. Autor si tentokrát bere na paškál takové laskominy, jako horkou čokoládu, sýry, nejlepší bagety na světě nebo kaviár.
Moje dojmy z knížky, kterou jsem dostala od Zdeničky k narozeninám (zdravím na Elbu :-)!) jsou následující: čtení přežijete jen tehdy, pokud se obklopíte dostatečnými zásobami jídla. Bude vás honit nezvladatelná mlsná. Je dost možné, že vám ze čtení Steingartenových gurmánských zážitků stoupne apetit a dokonce i přiberete :D…To ovšem nic nemění na tom, že u kapitoly, ve které Steingarten porovnává různé druhy a chuti soli (!!!) si budete tak trochu klepat na čelo a říkat si, že ten právník už je trochu „ujetej“ – ano, dokud mě nekdo nepřesvědčí o opaku, budu si stát za tím, že sůl je prostě sůl a chutná všechna stejně :D. Někdy je jeho zapálení pro jídlo pro mě až nepochopitelné a legrační. Každopádně nezbývá, než mu jeho úžasné gurmánské prožitky tiše závidět, protože o nich píše s takovou láskou a zapálením, že zkrátka ani nemáme jinou možnost :-)…
Náááhodou, my domů kupujeme soli s příchutí a ty chutnají každá jinak 😀 😀 😀
Bylinkovou sůl apod. samozřejmě nepočítám :D. On píše o obyč neochucených solích, které se liší jen tím, že jsou získávány z různých částí světa. Aby mě přesvědčil, musel by k té knížce přidávat vzorky na ochutnávku 😀 !