Červencová kosmetika

Měsíc se s měsícem sešel a jeden z posledních článků s mými kosmetickými mini-recenzemi je opět tu.

Tělové máslo Chocomania, The Body Shop

Jestli existuje kosmetický ráj, voní jako tohle tělové máslo! A všechny ostatní kosmetické výrobky, které si říkají „másla“, by se od tohoto mohly učit – zejména co se týče konzistence. Tohle je ta pravá, na první pohled tuhá, ale při doteku s pokožkou se krásně rozpouštějící hmota, která úžasně hydratuje a kůži na dlouho zjemní i provoní. Složení mě na začátku dost navnadilo – znělo to jako příroda sama. Pak se sem tam objevil nějaký PEG či silikon, ale tomuto výrobku jsem to schopná odpustit. Jestli se vám zdá, že je těch superlativů nějak moc, vězte, že tohle máslo je prostě dokonalé!

cervnova_kosmetika_1

Sprchový gel „Ostružina“, Yves Rocher

Tento sprcháč byl dárek k nákupu a mám z něj celkem neutrální pocity. Lahvička hezká, složení ne až tak přírodní, jak by člověk podle prezentace téhle značky očekával, ovšem to mě nepřekvapuje, ale hlavně – strašně sladká parfemace. Chápu, že se má jednat o ovocnou vůni, ale tohle už je na mě prostě moc velká slaďárna. No a poslední minusový bod uděluji za hrozně nepraktické a široké dávkovací hrdlo, které způsobuje, že člověk vypotřebuju produktu víc, než ve skutečnosti potřebuje. Ale to je přece to, o co kosmetickým firmám jde, že 8-). Za mě teda tento výrobek spíš ne-e a pokud bych mu ještě dala šanci, tak leda s jinou parfemací.

breznova_kosmetika_7

Regenerační šampon, Schwarzkopf

Tenhle šampon jsem si neplánovaně přivezla z Taiwanu, protože se prodával v double-packu spolu s kondicionérem, který jsem nutně potřebovala na rozčesání svého dredu (a který bohužel stejně nezabral :-D). Viděla jsem ho pak později i v českých drogeriích. Jedná se o regenerační šampon s tekutým keratinem na poškozené vlasy, což by mi teoreticky mohlo vyhovovat, když mám teď vlasy dost polámané a dehydratované. No, že by dokázal nějaké zázraky, to si rozhodně nemyslím. Naopak jsem pojala podezření, jestli vlasy náhodou dokonce spíš nevysušuje, protože od té doby, co jsem ho začala používat, se mi míň mastily a obvykle jim v pohodě stačila frekvence mytí tak jednou za 4 dny. Šampon má docela zajímavou nasládle kořeněnou parfemaci, jinak se však podle mě nijak nevymyká ostatním drogérkovým šamponům.

unorova_kosmetika_6

Obnovující maska na vlasy, Toni&Guy

Po všech mých vlasových patáliích spojených s pobytem na Taiwanu jsem se definitivně rozhodla, že moje vlasy si zaslouží mnohem lepší péči, než jakou jsem je doposud zahrnovala. Dlouho jsem hřešila na to, že byly krásně zdravé, a nechávala jsem je žít svým vlastním životem, takže jsem teď najednou nevěděla, jak se o ně starat a jaké výrobky používat. Prvním krokem bylo pořídit jim nějakou výživnou masku. Po vyhlášené britské značce Toni&Guy jsem pošihlávala už delší čas, ale nelíbilo se mi složení jejich výrobků. Pak jsem ale zaslechla chválu na jejich obnovující masku na vlasy a v kombinaci se slevovým kuponkem z DM to už pak byla jasná volba. Maska by měla pronikat hluboko do poškozených vlasů, napravovat je a dodávat ztracenou vlhkost – podle popisku přesně něco pro mě. Složení bohužel opravdu není žádná sláva – silikony ani PEGy nechybí. Tentokrát však pro mě byl mnohem důležitější výsledný efekt – a ten mě tedy příjemně překvapil. Masku jsem používala přibližně 2x týdně při mytí vlasů. Malé množství jsem vetřela do délek, nechala 3-5 minut působit a poté opláchla. Vlasy byly na dotek okamžitě mnohem hebčí a i po vysušení vypadaly mnohem zdravěji. Trochu jsem se bála, aby pak nebyly mastné, neplihly nebo se nenarovnávaly, ale opak byl pravdou – naopak se mi kolikrát zdálo, že se mi po masce vlasy vlní ještě víc. A hlavně se mi po cca 14 dnech pravidelného používání přestaly tolik cuchat a dredovatět! Za mě tedy maska splnila všechna má očekávání a investice (cca 230 Kč po slevě) se vyplatila. Balení o objemu 200 ml mi vydrželo i při pravidelném používání celou věčnost! Pokud máte rádi voňavé masky, tak tato vás možná trochu zklame – parfemace není nijak výrazná. Mně připomíná takové ty klasické závěrečné péče, které se přikládají k barvám na vlasy. Kvůli vůni jsem si ji ale samozřejmě nekupovala, takže ani tato drobná vada na kráse mě neodradí od jejího používání.

unorova_kosmetika_12

Červencová knihovnička

Tento měsíc jsem přečetla sice jen dva tituly, zato se v obou případech jednalo o velice silné příběhy na základě skutečných událostí. Příště tu zase najdete něco veselého k pohlazení po duši, slibuju.

Katherine Boo – Krásné zítřky

Dokumentárně-beletristická kniha s podtitulem „Život, smrt a naděje v indickém slumu“ přináší přesně ten typ příběhu, který vás zasáhne svou syrovostí, s jakou vykresluje pro nás jen stěží představitelnou každodenní realitu jednoho z nejchudších míst na světě. Krom absence takových „samozřejmostí“, jako je čistá voda či dostupné léky, musí obyvatelé slumu v Annávádí neustále bojovat s všudypřítomnou korupcí a nespravedlností. Když si uvědomíme, v jakém nadbytku si tady v Evropě žijeme, je pro nás skoro až nepochopitelné to neutuchající snažení obyvatel Annávádí vzepřít se osudu a zajistit pro sebe i pro své děti lepší život. A pak se v knize začnete dočítat o prohnilosti celého indického státního systému a ve vzduchu najednou visí otázka, zda má tohle snažení vlastně vůbec nějaký smysl… Krásné zítřky čtenáře zasáhnou tím více, když se na konci dozví, že autorka, která prožila dlouhý čas v Indii, své vyprávění založila na skutečných osudech reálných postav.

cervencova_knihovnicka_1

Romana Křenková – Peřiny a chléb

Tato kniha je pro změnu z českých luhů a hájů a čtenáře vrací v čase do dob minulého režimu, kdy o přijetí na vysokou školu nerozhodovaly studijní předpoklady, ale kádrový profil, a kdy nepohodlné osoby žily pod neustálým dohledem StB. Autorka v knize vzpomíná na celý svůj dosavadní život. Vrací se do dětství, které prožívala na začátku 60. let, a později i do období tuhé normalizace, kdy zatkli jejího manžela. Děj se nezastavuje ani sametovou revolucí, pokračuje až do současnosti a ani na ni nenahlíží autorka růžovými brýlemi, ale naopak vyjadřuje svou deziluzi nad polistopadovým vývojem, převlékáním kabátů a celkovou atmosférou ve společnosti. Kniha nevelkého rozsahu překvapivě neotřelou formou vypráví příběh, jakých už se čtenářům dostalo do rukou mnoho, a přesto je v něm cosi jedinečného. Peřiny a chléb vynikají především krásným poetickým jazykem, v současné české literatuře zcela unikátním, a také faktem, že se jedná o autorčin románový debut. Z této nenápadné knížky se pro mě vyklubalo jedno z největších literárních překvapení za poslední dobu.

cervencova_knihovnicka_2

Na skok v Praze

Opět jedna z akcí, od níž už uběhlo pár měsíců, ale nedá mi to nezavzpomínat a nepodělit se. K posledním Vánocům jsme s Péťou dostali vstupenky na muzikál Mýdlový princ, který se hraje v Praze v divadle Broadway, a tak nás hned napadlo, že bychom si mohli udělat v hlavním městě hezký víkend, protože do Prahy vždycky jezdíme spíš pracovně a za povinnostma než za zábavou.

Výlet do Prahy jsme spojili s návštěvou Káti a Vaška v Pečkách, odkud je to do Prahy cca hodinka vlakem. Vyrazili jsme hned ráno a představení nám začínalo až někdy ve dvě hodiny, takže jsme měli relativně dost času na procházku okolo Staromáku i na plánovaný oběd v restauraci Pasta Fresca v Celetné. Loni dostal Péťa v práci k narozeninám poukaz do sítě restaurací Ambiente a my jsme se rozhodli vyzkoušet právě Pastu, která se zaměřuje na italskou kuchyni a navíc se nachází hned kousek od divadla.

na_skok_v_praze_1

A můžu říct, že to byl fakt prima zážitek. Já si dala polévku minestrone a lasagne s neapolským ragů, které jsou v jídelním lístku doporučované coby „Hvězda Ambiente“. Můžu říct, že tak dobré maso jsem v životě nejedla! A to jsem teda na maso zatraceně náročná :-D! Navíc se ta porce skoro ani nedala sníst, takže jsem byla ráda, že si Péťa objednal jen malý tataráček z mušlí svatého Jakuba (taky moc dobrý), takže jsme se o jídlo hezky podělili. Obsluha byla moc milá a ke každému jídlu mi přišla nastrouhat čerstvý parmazán :-). Ceny tu pravda nejsou nejnižší, takže voucher přišel vhod, ale i tak můžu tuto restauraci moc doporučit a na ty lasagne si tam rozhodně někdy zajděte!

na_skok_v_praze_2

Po dobrém obědě jsme měli ještě pořád dost času, a tak Péťa zatoužil po své pravidelné dávce kávy. Naslepo jsme zamířili do Grand Café Orient, stylové kubistické kavárny umístěné v 1. patře domu U Černé Matky Boží. Tady už, pravda, obsluha tak pozorná není (jenom na objednání jsme čekali snad 20 minut), ale zato ty prostory jsou prostě krásné a unikátní.

na_skok_v_praze_3

Pak už byl nejvyšší čas přemístit se do divadla na Mýdlového prince. Neckáře mám moc ráda, ale k představením poskládaným z hitů jednoho interpreta, se kterými se poslední dobou vyloženě roztrhl pytel, jsem mírně skeptická. Naštěstí je muzikál dostatečně zábavný na to, aby se člověk přenesl přes poněkud pochybnou zápletku 😀 A měli jsme určitě štěstí i na výborné alternace, které skutečně umí zpívat (viz Martin Písařík v hlavní roli – jinak ho prý alternuje Martin Dejdar a Sagvan Toffi 8-)… Představení jsme si tedy moc užili, nicméně jinak je divadlo Broadway skutečně tragická záležitost, alespoň co se prostoru týče. Při východu ven jsme uvízli v naprosto neprůchozím a hlavně nehýbajícím se davu, takže cesta ven nám trvala tak čtvrt hodiny. Jak má divadlo vyřešena bezpečnostní opatření, kdyby tam nedejbože někdy vznikl požár, je mi vážně záhadou. Nemluvě o tom, že kvůli naprosto nedostatečnému množství toalet návštěvníci divadla stráví celou přestávku ve frontě na záchod… Ale co už 🙂

Po divadle jsme si udělali procházku přes Karlův most, kde jsem nebyla už ani nepamatuju, a pokračovali dál po Kampě, kde se zrovna odehrával nějaký hudební festival v rámci pálení čarodějnic. A protože nám už od oběda docela vyhládlo a lákavě to tam vonělo, koupili jsme si grilovanou klobásu a hezky na stojáka ji tam zbodli 🙂

na_skok_v_praze_4

Po nábřeží jsme pak došli až k mostu Legií, chvíli koukali na šlapadla na Vltavě a nakonec jsme vyrazili do naší poslední zastávky – pěkně stylově do kavárny Slávie, kde dýchá historie a hraje pianista :-). Na kávičku, limonádu a na zákusky, které tu podávají v nečekaně nadměrných velikostech :-D.

na_skok_v_praze_6

A pak už byl nejvyšší čas sednout na vlak a vrátit se zpět do Peček, kde jsme prožili také většinu neděle.

na_skok_v_praze_5

Na zpáteční cestě do Brna jsme se pak ještě zastavili v nedaleké Kutné Hoře a prošli se historickým centrem, které mi trochu připomínalo Znojmo, až k působivému gotickému chrámu sv. Barbory. Škoda, že jsme neměli na návštěvu víc času. Centrum Kutné Hory se nám moc líbilo a určitě si sem ještě někdy zajedeme na delší výlet.

na_skok_v_praze_7

Myslím, že to byl dost vydařený a zážitky nabitý víkend, který by určitě stálo zato zopakovat. A na dlouhou dobu byl taky naším posledním výletovacím, než mi Péťa zmizel na měsíc do Ameriky.

na_skok_v_praze_8

Špenátovo-ricottové gnocchi s rajčatovou omáčkou

Poslední dobou v kuchyni moc neexperimentuju a sázím spíš na staré osvědčené recepty, takže se v této rubrice už dlouho neobjevil žádný příspěvek. Čas od času ale ráda opráším oba díly kuchařky od Dity P., vyberu si podle lákavých fotek a pustím se do díla… Když jsem tento recept zkoušela poprvé, zapomněla jsem do noků přimíchat špenát, ale musím říct, že bez něj byly možná ještě lepší než s ním 🙂

  • 200 g čerstvých špenátových listů
  • 140 g ricotty
  • 85 g hladké mouky
  • 2 vejce, mírně prošlehaná
  • 100 g parmazánu, nastrouhaného
  • 2 lžíce olivového oleje
  • 1 stroužek česneku, nakrájený na tenké plátky
  • 400 g konzerva rajčat
  • špetka cukru
  • 2 hrsti lístků čerstvé bazalky
  • sůl a čerstvě mletý pepř
  • 125 g mozzarelly, natrhané

Špenát umyjeme studenou vodou, dáme do hrnce jen s vodou, která ulpěla na listech, osolíme, přiklopíme a na mírném plameni vaříme asi 5 minut. Poté špenát scedíme a až vychladne, vymačkáme z něj většinu tekutiny a nakrájíme nahrubo.

Ve velké míse smícháme špenát, ricottu, mouku, vejce, parmazán a sůl. Namočenýma rukama tvoříme oválné noky, které poté dáme na půl hodiny chladit do lednice.

Na rajčatovou omáčku v hlubší pánvi rozehřejeme olivový olej a na středním plameni lehce osmahneme česnek. Přidáme rajčata, špetku cukru, bazalku a špetku soli a za občasného míchání vaříme asi 10 minut, dokud omáčka nezhoustne.

Noky hážeme do vroucí osolené vody a vaříme tak dlouho, dokud nevyplavou na povrch (ideálně ještě o něco déle). Podáváme polité rajčatovou omáčkou a ozdobené mozzarellou, čerstvou bazalkou a pepřem.

noky

Červnová kosmetika

Literárního příspěvku za uplynulý měsíc se tu bohužel tentokrát opět nedočkáte a nedočkáte se ani žádné výmluvy, neb žádnou nemám :D. Zato se můžete už teď těšit na krátký report z naší mini-dovolené v Beskydech, který chystám. A pro zájemce dnes již tradičně přináším pár svých kosmetických recenzí, které jsem na blogu dosud nepublikovala.

Osvěžující tělové mléko s vůní malin a citronové trávy, Balea

Přestože si u kosmetiky úplně nelibuju v sladkých ovocných parfemacích, rozhodla jsem se vyzkoušet toto malinové tělové mléko od Baley. Jako letní výrobek získalo v mých očích víc bodů, protože se jedná o lehkou emulzi, která pokožku příjemně ochladí a lehce provoní. Na zimu bych ovšem uvítala spíš nějaký hutnější výživný krém. Složení se mi zdálo nezávadné. Na vyzkoušení mi tělové mléko špatné nepřišlo a používala jsem ho ráda, ale s cenově srovnatelnými výrobky od Bione prohrává na plné čáře.

unorova_kosmetika_10

Lak na nehty, H&M (odstín Orange)

Tohoto rozkošného oranžového drobečka jsem dostala od Nezdař k narozeninám. No nemáte chuť udělat na něj „ťuťuťu“ :D?! Na fotce asi tak úplně nevynikne jeho velikost, ale ujišťuju vás, že vidět ho v reálu, tak se neudržíte :D! Balení je fakt roztomilé a lak je jako dělaný na léto. Už ta jeho barva zapadajícího slunce jej prostě předurčuje k letní manikúře. Obsahuje taky drobné třpytky, které hážou krásné odlesky. Sama bych si tento lak určitě nevybrala – v mém lakovacím arzenálu nenajdete ani jeden jediný třpytivý kousek, protože si potrpím spíš na matné barvy. Ale teď jsem tak ráda, že tohohle drobečka mám! S výdrží je na tom tak nějak průměrně – vydrží mi hezký a neporušený cca 3 dny, poté se začne na koncích odlupovat.

rijnova_spotreba_1

Oční linky v peru, Catrice (odstín 010 Black)

S očním linkama pořád celkem bojuju. A pravdou je, že poslední dobou moc poctivě ani netrénuju. Aktuálně se v mé koupelně usadily tyto oční linky od Catrice, které podle mě pro (věčného) začátečníka, jako jsem já, nejsou moc vhodné. Hrot pera je poměrně tlustý, takže se mi s ním nedaří vykreslit precizní tenoučkou linku – většinou tak skončím u mnohem výraznějšího líčení, než jsem měla původně v úmyslu. Jinak pero maluje celkem hezky – barva je intenzivní a linky na oku úspěšně vydrží po celý den. Jen je potřeba dávat si pozor na obtiskávání na víčku, protože linky dlouho zasychají.

zarijova_kosmetika_4

Čistící pleťová voda pro suchou a citlivou pleť, Cien

Tak tento výrobek mě o svých kvalitách bohužel tak úplně nepřesvědčil. Začnu balením: na první pohled designově hezké a hlavně má dnes tak velmi moderní pumpičkový systém… ten je ovšem, jak jsem brzy zjistila, pěkně na houby! Voda vám stříká nejen na přiložený odličovací tamponek, ale taky všude okolo. Připouštím, že jsem na tyhle věci trochu levá, takže tento způsob dávkování zkrátka asi nebude nic pro mě. Na cestování to ovšem může být fajn, protože z balení vám rozhodně pleťovka nemá šanci vytéct. Co se týče výrobku jako takového, jedná se o celkem normální pleťovou vodu, která nenadchne ani neurazí. Mám pocit, že pokožka po ní zůstává trochu ulepená a ne zcela dokonale vyčištěná. Složení je celkem ok, až na přítomnost jednoho PEGu, a výrobek je bez alkoholu. Co říct závěrem? Asi to, že kvalita v tomto případě odpovídá ceně a přestože se nejedná o žádný propadák, určitě tuto pleťovou vodu nezařadím mezi produkty, které nutně potřebujete vyzkoušet.

listopadova_kosmetika_5