Pokud stejně jako já zrovna marodíte (což je k vzteku, když je leden, venku je 14°C a za oknem skoro jaro), můžete si zpříjemnit dlouhé chvíle v posteli pokoukáním na nějaký hezký film. A protože jsem za poslední dobu pár mimořádných filmů viděla a jsem dobrá duše, podělím se s vámi o své tipy…
Božské děti
Tento íránský film jsem měla v budíčku na ČSFD už opravdu dlouho a pokud si dobře vzpomínám, doporučila mi ho Zdeňka. Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý pouze po jednom páru bot. Zahřiny střevíce jsou už sešlapané a musejí se nechat opravit u ševce. Ali sestřiny botičky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Rodičům se však přiznat neodváží, a tak musí sám vymyslet způsob, jak situaci zachránit… Pokud máte pochybnosti, zda z takového materiálu může vzniknout celovečerní film, budete asi dost překvapení :-). Já už se dlouho u žádného snímku tak příjemně nedojala a opět mě to jen utvrdilo v tom, že na první pohled nenápadné filmy se člověku často vryjí velice hluboko pod kůži. Krásná a v závěru až infarktově napínavá podívaná!
Rivalové
Ani ve snu by mě nenapadlo, že by mě mohl snímek ze sportovního prostředí zaujmout natolik, aby si u mě vysloužil pětihvězdičkové hodnocení! Ale je to tak – za celé ty dvě hodiny jsem se ani na chvíli nenudila. A jestli jsem u výše zmiňovaného filmu hovořila o infarktovém závěru, pak mi naprosto dochází slova pro to, co se dělo ke konci snímku Rivalové… Vzhledem k tomu, že jsem skutečný sportovní laik, jméno Nikiho Laudy jsem ještě tak dokázala zařadit k Formulím 1, ale tím mé znalosti končily. Přitom je jeho životní příběh tak bohatým námětem na zpracování, až se divím, že se toho filmaři chopili teprve teď. Můžete se těšit na napínavý souboj dvou rivalů – Nikiho a Jamese Hunta – o titul mistra světa na dráze, kde se jezdci ocitají tak blízko smrti…
Hříšný tanec
Bejby nebude sedět v koutě, žejo! A tak došlo i na tuto nestárnoucí klasiku, která, ač v mnoha ohledech naivní, se za těch pár let stala kultovní záležitostí. A protože česky už ji znám nazpaměť, dala jsem si ji tentokrát v angličtině.
Hodiny
Po prvním shlédnutí jsem měla trochu rozporuplné pocity, ale přesto musím říct, že film se kvalitám knížky zcela vyrovnal a v některých ohledech ji vlastně až přesáhnul. Minimálně mělo filmové plátno výhodu v možnostech lepšího prolnutí a propojení všech tří příběhů. A samozřejmě byly pro hlavní role vybrány naprosto excelentní herečky. Krásný příběh o tom, že chvíle absolutního štěstí poznáme až tehdy, když jsou za námi…
A protože zimní večery jsou dlouhé, uvítám i vaše tipy na snímky, které bych si neměla nechat ujít!