Výlet do Lednice

Po dlouhé době den plný lenošení :-). Už to bylo potřeba, cítím se tak vyčerpaná, že jsem ani nebyla schopná doplazit se dnes někam na oběd. Válím se v peřinách a přemýšlím, co všechno jsem v posledních týdnech a měsících zanedbávala a těším se, jak si to teď všechno vynahradím. A samozřejmě postupně zkusím dohnat všechny blogové resty, které se mi tu nakupily. Abych jen tak planě nekecala, začnu radši hned teď :-).

Někdy v průběhu dubna jsme se s Péťou rozhodli využít krásného počasí a necvaknutých lístků na vlak, co nám zbyly z podzimní výpravy na burčákové slavnosti, a vypravit se na výlet do Lednice. Měli jsme v plánu dopravit se vlakem do Podivína a odsud pak pěšky až do Lednice. Kuriozní bylo, že jsme v Podivíně na nádraží při dokupování zón ke zpátečním lístkům zjistili, že ty naše z podzimu už jsou asi měsíc neplatné. Průvodčí si toho nevšimnul, ale nechtěli jsme riskovat a radši jsme si tedy koupili lístky nové. (A dobře jsme udělali, protože při zpáteční cestě jsme narazili na revizorku. To se mně osobně ještě nikdy ve vlaku nestalo a ani jsem nevěděla, že něco jako vlakoví revizoři vůbec existuje :O…)

Naší první zastávkou byl podivínský židovský hřbitov, kde na nás čekala první keška :-). V rámci hledání otevřeného obchodu jsme narazili na trafiku, kde jsme si nakoupili pití a poptali se místního nabušeného prodavače na cestu :D. Moc nás nepotěšilo, že prakticky celou dobu až do Lednice budeme muset jít po úzké silnici (která byla mimochodem v mapě vyznačená jako cyklostezka!), kde si to řidiči nepříjemně hasili. Poté, co jsme se neúspěšně pokoušeli někoho si stopnout, se nám nakonec podařilo uhnout z cesty kamsi do pole a pokračovali jsme k Lednici po břehu Dyje.

U řeky bylo tak krásně, že jsme si tam udělali na chvíli pauzu na pár fotek. To už se mezitím objevila mezi stromy věžička lednického minaretu, což nás nakoplo k pokračování v cestě, protože do parku už to bylo opravdu coby kamenem.

K parku jsme přicházeli ze zadní strany a dle rady bouchače z trafiky jsme se pokusili najít nějakou díru v plotě, kterou bychom se mohli protáhnout do areálu a nemuseli tak celý park obcházet dokola. Poštěstilo se nám hned zkraje… to jsme ovšem ještě netušili, že jen o kousek dál je otevřená branka :DD…

Po dvou či po čtyřech – dostali jsme se dovnitř parku a naše první kroky vedly k minaretku (a zmrzlině :D).

Protože bylo ten den opravdu horko, výstup nahoru jsme si protentokrát odpustili a rozhodli se radši kochat krásným rozkvetlým parkem.

Květena v parku