Když se na sklonku loňského roku začalo skloňovat jméno prvního českého prezidenta ve všech českých i řadě zahraničních médií, docela zahanbeně jsem zjistila, že jsem od Václava Havla (shame on me!) vlastně nikdy nic nečetla… Kdysi jsem sice měla půjčenou jakousi divadelní hru, ale zřejmě mě neuchvátila natolik, abych do ní zabředla. Když jsem pak v předvánoční tlačenici byla nechtěně svědkem rozhovoru nějakých nevycválaných teenagerů o tom, kterak „se z toho Havla můžou všeci posrat“, rozhodla jsem se, že s touto neznalostí definitivně skoncuju, abych neklesla na úroveň oněch buranů, kteří sotva něco vědí o minulém režimu, jinak by výše uvedená slova těžko mohli vypustit z úst. Netvrdím ovšem, že já mám o této epoše našich dějin nějaké rozsáhlé znalosti…koneckonců právě proto jsem sáhla do naší domácí knihovničky pro Havlův rozhovor s Karlem Hvížďalou, který nám kdysi naježil pod stromeček brašule.
Kniha je rozdělena do několika tematických kapitol, ve kterých se rozhovor točí postupně okolo předrevoluční nálady v zemi, prvních zkušeností v prezidentské funkci, budování demokracie a formování státních orgánů, kontroverzního vztahu s Václavem Klausem i Havlova soukromého života atd… Jednotlivé kapitoly jsou pak rovněž prokládány Havlovými osobními poznámkami z let jeho prezidentování, mezi které je pro odlehčení přimícháno i několika zcela všedních a úsměvných glos („V kumbále, kde je lux, žije též netopýr. Jak ho vypudit? Žárovka je povolena proto, aby ho nebudila a nedráždila.“) Při čtení jsem se dozvěděla mnoho zajímavých a pro mě zcela nových informací např. o tom, jak vznikala ODS, Ústava České republiky či jaké okolnosti předcházely rozdělování Československa. Novinkou pro mě bylo třeba i to, že Havel měl v roce 1995 projev k absolventům Harvardu – každý rok je vybrána nějaká významná světová osobnost a je to velká čest. Ve svých článcích zpoza velké louže jsem se o tom možná ani nezmiňovala, protože mě v tom příšerném vedru, které tenkrát na promocích panovalo, tyhle proslovy spíš prudily :D, navíc mě zvolené osobnosti příliš neoslovily – holt J.K. Rowllingová řečnila rok před náma :D… Nicméně Havel prý na tento svůj výstup vzpomínal jako na jeden ze svých největších úspěchů z doby prezidentství.
Vzhledem k tomu, že jsem knihu Prosím stručně četla především v době, kdy jsem se připravovala na zkoušku ze správy, řada témat mi přišla aktuální a k věci, takže jsem ani neměla černé svědomí z toho, že bych svůj čas měla věnovat studiu :D… Řada Havlových názorů je i v dnešní době aktuální, platná a mně osobně sympatická, ať už se jedná o kritiku právního pozitivismu nebo demoralizace české společnosti. Prosím stručně může být zajímavým klíčem k pochopení nejen osobnosti Václava Havla, ale i celé řady politických souvislostí a událostí 90. let…
Půjčíš mi to pak s tou Tajnou knihou? Eh… no fuj, to te vyznělo blbě, ale víš jak. 😀
A taky to zní jako dobrej dárek pro Kateřinu. Někdy. Myslíš, že to ještě půjde koupit? Po tom předvánoční humbuku už asi těžko, co?
PS: Děsně se stydím, že těch článků o čtenářských zážitcích máš dvakrát tolik, ale pořád jsem nevymyslela způsob, jak o těch věcech psát stručně, abych to stíhala, a zároveň tak, aby to plnilo účel, se kterým jsem blog zakládala. Leží mi v šuplíku spousta zajímavých věcí.
Jj, určitě půjčím, přihlaš se, až budeš v KM :-). Jinak v obchodech jsem tuhle knížku opravdu už dlouho neviděla, je z roku 2005 nebo 2006. Možná bych to zkusila v antikvariátech nebo na internetu. O Havlovi určitě vyšlo spoustu knížek, ale tahle je myslím jedna z těch nejznámějších. Karel Hvížďala s ním dělal rozhovor ještě někdy v 80. letech – vyšlo to pod názvem Dálkový výslech a o té alespoň vím, že ji mají v knihovně v KM, kdyby sis ji chtěla přečíst :-).
K Tvému P.S.: Mně se teď poslední dobou hodně osvědčila jedna věc. Když čtu nějakou zajímavou knížku, hned si o ní založím na blogu koncept a píšu si tam k tomu svoje postřehy, které mě v průběhu čtení napadají. Vyhnu se tak tomu, že se mi po dočtení zrovna nechce ten článek psát a než bude chuť a čas, všechny důležité poznámky zapomenu.