Z červencové knihovničky

Za neobvykle vysokým počtem přírůstků v mé prázdninové knihovničce byla opět má neplánovaná zdravotní indispozice :(. Ale předtím jsem četla taky hodně po koupalištích, na cestách a v trolejbusech. Tato literární variabilita je na létě prostě skvělá :D!

Agatha Christie – Vražda v Orient-expresu

Po dlouhé době jsem zase zatoužila po nějaké kvalitní detektívce a Vražda v Orient-expresu je prostě klasika. K napsání tohoto kusu Agathu prý inspirovala nezvykle krutá zima, která v roce 1929 způsobila, že legendární Orient-expres uvízl na své pravidelné cestě Balkánem ve sněhových závějích. Do těchto kulis Agatha zasadila ještě Hercula Poirota a samozřejmě záhadnou vraždu. Kdopak ze skupinky spolucestujících mohl mít důvod sprovodit bohatého Američana Ratchetta ze světa? Nebude úplně snadné to uhodnout 😉

z_cervencove_knihovnicky_1Jostein Gaarder – Sofiin svět

Kultovní knížka s podtitulem „Světově nejžádanější dějiny filosofie„, ke které jsem si ani přes upřímnou snahu nikdy cestu nenašla. Popravdě řečeno mě ani samotná filosofie nikdy příliš nezajímala – výklady na gymplu mi přišly o ničem a později už jsem se nesetkala s nikým, kdo by mi filosofii přiblížil nějakou mně blízkou formou. Ani Gaarderovi se to bohužel nepodařilo. Na jedné straně je určitě zajímavé, jakou metodou se pokouší v dětském čtenáři vzbudit zájem o filosofii. Na straně druhé mi knížka přijde velice nevyrovnaná v tom smyslu, že filosofické pasáže jsou místy docela náročné na soustředění, což se s knížkou pro děti tak docela neslučuje, a příběhová linie je zase až moc naivní a plochá. Z toho vzniká i pochybnost, jakému čtenáři je tedy vlastně Sofiin svět určený.

z_cervencove_knihovnicky_2

George R. R. Martin – Hostina pro vrány 1

Ačkoliv do práce nedojíždím nijak daleko, přišlo mi i těch pár minut denně poněkud nevyužitých, a tak jsem teď začala tahat čtečku všude s sebou. Myslím, že tímto tempem se brzo dostanu na poslední strany knižní série a připojím se k davu nedočkavých čekatelů na pokračování. Hostina pro vrány mi na začátku přišla trochu chaotická velkým množstvím nových postav, ty se ale brzy nějakým způsobem propojily s těmi starými a zase jsem se v ději zorientovala. Tady už je znát, jak moc jde knížka do hloubky a naopak jak povrchně to bere seriál. Tento díl mi nepřišel ani tak rozvláčný jako ty předešlé – pokud se nepletu, jedná se o „nejtenčí“ díl knižní série, což mnohé vysvětluje :D.

cervencova_knihovnicka_3

Sergej Jesenin – Oheň jeřabin

Nač tě volat, litovat a plakat,
přejde vše, jak z bílých stromů dým…

K Jeseninovi mě přivedla docela kuriozní zápletka (přestože jeho verše jsem četla už na gymplu). Na jedné pracovní akci jsem se seznámila s člověkem, který se zabývá socionikou. Pokud je vám tato věda stejně neznámá, jako byla mně, vězte, že se jedná o teorii psychologické slučitelnosti mezi lidmi, které rozděluje podle jejich povahy a vloh do několika kategorií. Klasifikaci vytvořil Carl Gustav Jung. Existencí takové teorie jsem byla docela fascinovaná, zejména poté, co na základě asi dvou setkání zcela neznámý člověk až děsivě přesně odhadl mou povahu :-D. A pokud už jste zavolali na pomoc Google, asi správně tušíte, že jsem byla vyhodnocena jako typ „Jesenin“.

…Směšná ztráta, duše přeubohá!
V životě je tolik směšných ztrát…

Jesenin je typický svými sugestivními obrazy, originálními metaforami a citlivými lyrickými verši. Stěžejními tématy jeho poezie jsou láska a příroda. Pokud pominu kuriozní pasáž s básněmi o Leninovi, celá sbírka se mi velmi líbila, byť na vás z úryvků asi zapůsobí dost melancholicky. V kontextu veršů pak nepřekvapí, že Jesenin ukončil svůj život předčasně a dobrovolně.

…Tak málo jsem stih projít cest,
tak mnoho chyb udělat na nich…

z_cervencove_knihovnicky_4

Robert Fulghum – Od začátku do konce

Opět jedna knížka, která mě přesvědčila o tom, že Robert Fulghum je naprosto geniální autor a hlavně úžasný člověk a jestli už vás ty moje chvalozpěvy na něj nebaví, nedá se nic dělat, protože já toho jen tak nenechám :D! Ve své knize s podtitulem Naše životní rituály vypráví o důležité úloze rituálů v lidském životě, přičemž vychází ze své několikaleté zkušenosti, kdy působil jako unitářský pastor. Nevypráví pouze příběhy, které vypozoroval ve svém okolí, jak u něj bývá zvykem, ale sám odhaluje část svého soukromí např. v kapitole, kde líčí, jak dal před mnoha lety své dítě k adopci nebo vypráví o komplikovaném vztahu se svými rodiči. Naprosto geniální je pasáž o svatbách a manželství. Porce zábavy, dojetí i vytržení z toho, že někdo má tak úžasný dar vyprávění, který vás nedokáže odtrhnout od čtení… od začátku do konce! Tleskám Robertu Fulghumovi, ostatně jako vždy!

z_cervencove_knihovnicky_5

Charlie Lovett – Dobrodružství milovníka knih

Tento titul s lákavým názvem (alespoň pro mě) mi zapůjčil Franta. Jedná se o dobrodružný román, jehož hlavním hrdinou je Peter Byerly, zabývající se sbíráním a restaurováním vzácných tisků. V depresích z náhlého úmrtí své ženy utíká na anglický venkov, kde se dostává na stopu tajemství shakespearovských podvrhů i dosud nepoznané minulosti předků Peterovy zesnulé ženy. Vyprávění probíhá hned ve třech dějových liniích, což mi zpočátku přišlo dost matoucí a znesnadňovalo mi to začtení se do příběhu. Když už jsem se začetla, zase mi to celé začalo připadat takové nepravděpodobné, vztah Petera s jeho přítelkyní/později ženou byl strašně idylický a harmonický a co se týče shakespearovské linie, zdálo se mi vyústění docela předvídatelné… zkrátka mi to nesedlo ani jako love-story, ani po té dobrodružně-historické stránce. Bestseller deníku New York Times si přecejen představuju trochu jinak.

z_cervencove_knihovnicky_6

Červencová kosmetika

Tak jsem si říkala, kolik nebudu mít za léto spotřebovaných produktů, ale asi poslední dobou víc nakupuju, než spotřebovávám :D. A tak přidávám ke třem letním nezbytnostem ještě krátkou recenzi na výrobek, který sice asi jen tak nespotřebuju, ale jsem z něj nadšená do té míry, že vám o něm musím napsat už teď!

Osvěžující pleťová voda, Balea

Pokud je vám obal tohoto výrobku povědomý, pak vězte, že už se tu v DROGa rubrice kdysi objevila jeho růžová varianta pro citlivou pleť. Tato pleťová voda je určena pro pleť normální a smíšenou, ale v mnoha ohledech se své růžové kolegyni podobá – především příjemnou květinovou vůní, stručným složením a samozřejmě i příznivou cenou. A bohužel taky tím, že trochu vysušuje pokožku. Pleťová voda obsahuje výtažek z lotosových květů a provitamín B5. Můžu ji s klidným svědomím doporučit použít i na oční okolí, nijak nedráždí. Ráda se k ní vracím, když zrovna nemám náladu za kosmetiku moc utrácet nebo si ji kupuju na příležitostné odlíčení do KM.

cervencova_kosmetika_8Krém na suché ruce Fruit Harmony, Balea

Když jsem v DMku u regálu krémů na ruce uviděla tuhle novinku, skončila v mém košíku velmi rychle :-). Zběžným pohledem jsem ve složení odhalila pouze závadný propylen glycol, což jsem v tu chvíli asi zrovna měla náladu tolerovat, a s vidinou slibované tropické vůně kokosového mléka a plodů pitaya jsem si krém odnesla domů. Na první pohled vás krém skutečně ohromí krásnou tropickou vůní, ale na druhé přivonění tam cítím nějaký chemický podtón připomínající… lepidlo?? Hmm, rozhodně nic, co bych si chtěla patlat na ruce. Opět se mi potvrdilo mnohokrát ověřené, že baleácké krémy mají sice líbivé obaly a lákavou parfemaci, ale ve výsledku se za ty peníze nedá očekávat nic extra. Na suché ruce podle mě krém vůbec nestačí – možná tak ještě teď v létě, ale i přesto nemůžete očekávat, že by vám pokožku nějak extra vyživil. Za sebe tento kup moc nedoporučuji.

cervencova_kosmetika_5Mléko na opalování SPF 30, Sun Ozon

I toto léto se snažím poctivě chránit před sluníčkem a tohle opalovací mléko z Rossmanna určené pro citlivou neopálenou pokožku se sklony k alergii mi při tom bylo dobrým pomocníkem. Mléko je voděodolné, bez barviv a vonných či konzervačních látek. Ve složení jsem si všimla pouze závadného silikonu. Má tekutější konzistenci, s roztíráním je ale třeba dát si trochu práci.V tomto ohledu mi výrobek bohužel úplně nevyhovoval – mléko se špatně vsakuje a pokožku zanechává dost nepříjemně ulepenou. Faktor 30 mě ale celkem spolehlivě ochránil před spálením, takže ten základní požadavek mléko splnilo.

srpnova_kosmetika_1

Korektor Camouflage Cream, Catrice (odstín 010 Ivory)

O úžasných vlastnostech tohoto korektoru jsem se doslechla na internetu. Když jsem tedy takhle jednou bloumala Rossmannem a ve stojanu Catrice našla tento kousek v nejsvětlejším odstínu, rozhodla jsem se to risknout a přesvědčit se, co je na všech těch chvalozpěvech pravdy. Z korektoru jsem jedním slovem NADŠENÁ! Rozhodně ho pasuji na dosud nejlepší korektor mého života. Ano, Dermacol Make-up Cover vám sice zakryje skutečně všechno, ale bohužel na pleti bývá taky dost vidět. Camouflage Cream kryje téměř stejně dobře, ale ten efekt je prostě nesrovnatelně přirozenější. Navíc odstín 010 Ivory je pro mě jako stvořený! Korektor není úplně krémový, ale za pomoci štětečku se nanáší bez problémů. Na rozdíl od Dermacolu také mnohem lépe odolává otěru. Balení je moc hezké a praktické – jen doufám, že mi ho nepřestanou vyrábět. Každopádně ty 3 gramy asi jen tak brzo nespotřebuju, takže zatím si s tím hlavu nedělám :-).

srpnova_kosmetika_2

Korajunglejazz, 11.6.2015, Café Atlas

Přestože kulturu teď poslední dobou moc nestíhám, jeden červnový večer jsme se s Péťou vydali do Café Atlas na krátký koncert skupiny Korajunglejazz, v níž hraje Péťův učitel na djembe. Korajunglejazz ve svých skladbách mísí prvky hudby africké tradice a současné world music. Tento večer na koncertě hostoval také Djakali Kone, mistr západoafrické hudby z Burkiny Faso. Nástroj kora, který v kapele hraje prim, má velice příjemný a uklidňující zvuk, podobný harfě. Ostatně posuďte sami…

Prostředí Café Atlas mi sice přijde jako takový chladný vestibul a koncert by se líp vyjímal v nějakém útulnějším prostoru, ale aspoň tu točí dobrý pivo :). A hudba byla neskutečně pohodová, takže to jednoznačně stálo za to a určitě rádi na Korajunglejazz zajdem zas.

Výlet do Moravského Krumlova

Dlouho tu nebyl žádný tip na nějaký výlet po Čechách, a tak vás dnes vezmu s sebou do Moravského Krumlova, kam jsme se vydali poslední květnový víkend, zlákáni hezkým počasím.

Cestou jsme se zastavili ještě v Ivančicích, malebném městečku, které proslavili jeho významní rodáci Vladimír Menšík a Alfons Mucha. Zdejší muzeum, kde bychom se o nich dozvěděli víc, však bylo v neděli dopoledne zavřené a navíc jsme v okolí náměstí nenašli žádnou slušně vypadající restauraci, kde bychom se mohli naobědvat, a tak jsme si jen prošli náměstíčko, podívali se do kostela Nanebevzetí panny Marie a na židovský hřbitov (prý jeden z nejstarších v republice), kde jsme si odlovili kešku a pokračovali směrem do Moravského Krumlova.

vylet_do_moravskeho_krumlova_1
Ivančice

Stejně jako známější Český Krumlov, i Moravský Krumlov téměř ze všech stran obtéká řeka – Rokytná. Historické centrum města bylo bohužel na konci druhé světové války fatálně vybombardováno. Jednou z památek, která bombardování jen zázrakem přežila, je zdejší zámek. Bohužel i ten už dnes zoufale volá po opravě. Pokud vás k prohlídce nenaláká zámek, můžete alespoň zavítat do přilehlého zámeckého parku, který je příjemným místem k poobědovému odpočinku.

vylet_do_moravskeho_krumlova_2
Zámek

Dominantou městečka je kaple svatého Floriána, který je patronem Moravského Krumlova. Kaple je postavena z tesaného kamene, má tři vchody a čtyři vížky v rozích. Pro veřejnost se otevírá pouze několikrát ročně – my měli to štěstí, že se zde zrovna konala nějaká slavnost a mohli jsme se podívat dovnitř i vyslechnout krátkou přednášku o její historii.

vylet_do_moravskeho_krumlova_3
Floriánek

V okolí Moravského Krumlova je spousta možností pro pěší výlety. Můžete se vydat naučnou stezkou, která vás zavede do Národní přírodní rezervace Krumlovsko-rokytenské slepence. My jsme ale bohužel už tolik času neměli, a tak jsme u Floriánka náš výlet zakončili.

Máte nějaký tip na další zajímavé místo k výletování? Léto bude ještě dlouhé 🙂 …

Červnová kosmetika

Jak jste si už jistě stačili všimnout, blog má od minulého týdne zbrusu nový design. Ten starý ptačí už byl přece jen trochu out, i když jsem ho měla moc ráda. Za nový kabátek vděčím Péťovi, který mi prakticky přes noc přichystal toto báječné překvapení. (Děkujuuu!) Snad se vám tu bude i nadále líbit :-). A teď už se od zkrášleného blogu přesuneme k těm mým kosmetickým „zkrášlovadlům“…

Řasenka Super Shock, Avon (odstín Black)

Jak jsem již kdysi psala, u řasenek moc nejsem schopná posoudit jejich kvalitu – ať použiju jakoukoliv, moje řasy vypadají vždycky víceméně stejně dobře. Tuto řasenku jsem dostala nějaký ten rok zpátky k Vánocům – můžete si povšimnout rozkošného obalu se stromečkem z limitované vánoční edice. Řasenka má poměrně bytelný kulatý kartáček s hustými štětinkami. Mně osobně se asi lépe pracuje s těmi menšími kartáčky, které dokáží nabarvit i každou miniřasu, nicméně výsledný efekt je opravdu moc hezký a výrazný. Řasenka se odličuje naprosto bez problémů – voděodolnost nepatří k jejím silným stránkám. Celkově tento kousek hodnotím pozitivně a klidně bych mu ve své výbavě dekorativní kosmetiky udělala zase místo.

srpnova_kosmetika_12

Tekuté linky, Miss Sporty (odstín 001 Miaowww Black)

Tyto oční linky v roztomilém kočičím obalu mě ve výsledku celkem zklamaly. Především mi dělal problém příliš tlustý hrot tužky – pokud si chcete namalovat opravdu tenké jemné linky, s touto tužkou se vám to s největší pravděpodobností nepodaří. Ani s barvou jsem nebyla moc spokojená – od očních linek očekávám intenzivní černočernou, tohle byla ale spíš taková světlá šedočerná. Pochválit můžu alespoň výdrž – linky se za celý den na oku ani nehnou. Ale to je pro mě prostě trochu málo. Lov nejlepších očních linek tedy pokračuje dál…

prosincova_kosmetika_11

Tělové mléko „Happy Shape“, Synergen

Hned na úvod můžu říct, že největším plusem tohoto výrobku je jeho veliké ekonomické balení a nízká cena. V ostatních ohledech je to spíše průměr. Mléko má tekutější konzistenci, docela lepí a nijak zvlášť intenzivně nehydratuje. Upřímně řečeno mi ani moc nevoní – má takovou nasládlou nevýraznou parfemaci. Výrobek obsahuje bambucké máslo a kofein a slibuje vypnutí a zpevnění pokožky. Tyhle sliby vždycky beru spíš s rezervou – poctivému pohybu se nic nevyrovná :-). Každopádně abychom to zakončili něčím pozitivím – složení je celkem nezávadné a hlavně bez parabenů. Za 50 Kč dostanete celkem adekvátní kvalitu, ale určitě existují mnohem lepší tělová mléka v podobné cenové hladině.

dubnova_kosmetika_1

Sprchový gel, Playboy

Dárek od Luc. Jedná se o sprcháč s líbivou nasládlou, ale jinak víceméně unisexovou vůní. Pění jako blázen. A to je asi tak to nejzásadnější, co byste o něm měli vědět :-).

prosincova_kosmetika_5

 

Z červnové knihovničky

Tento měsíc nepřicházím do literární rubriky s ničím, co byste dobře neznali ze školních lavic. Někdy je ovšem fajn si v záplavě knižních novinek připomenout, že jsou tituly, které prostě nestárnou…

Ota Pavel – Zlatí úhoři

Opět jsem sáhla po staré dobré klasice, která před nějakým časem vyšla v krásném novém vydání s půvabnými ilustracemi Františka Nového. Místy idylické, místy mrazivé vzpomínání autora na jeho dětství u řeky Berounky a rodinnou vášeň pro rybaření je uspořádáno do několika krátkých povídek. Ty odehrávající se za války vás dojmou, jiné pro změnu pobaví. Řadu z nich možná budete znát v jejich filmové podobě od Karla Kachyni. Otu Pavla coby autora rozhodně doporučuji, už pro jeho mimořádný dar dokonale si čtenáře podmanit poetickým vylíčením přírody a tím, jak dokáže i o obyčejných věcech neobyčejně vyprávět.

z_cervnove_knihovnicky_1

Bohumil Hrabal – Postřižiny

Stejným darem vyprávění oplývá i Bohumil Hrabal, který navíc ještě umí do každé situace vnést bohatou dávku humoru. Filmové Postřižiny jsou mou srdeční záležitostí a chce se mi skoro říct, že knížku předčí – na druhou stranu by ale bez Hrabalovy předlohy tak dobrý film asi nikdy nevznikl. A tak to nechám na tom, že je to fifty fifty 🙂 a kdo knížku ještě nečetl, měl by to rychle napravit. K létu zkrátka patří atmosféra pivovaru, strýc Pepin a paní sládková na komíně :-).

z_cervnove_knihovnicky_2

William Davis, MD – Život bez pšenice

Tato kniha se v poslední době stala v naší rodině trhákem, a tak bylo jen otázkou času, kdy se k ní dopracuju i já. Život bez pšenice jsem si nechala zaslat z knihkupectví Megaknihy.cz, kterému tímto děkuji za poskytnutí knihy k recenzi.

O nepříznivých dopadech pšenice na lidské zdraví se poslední dobou hodně mluví i píše. V čem je ale pšenice tak nebezpečná a proč bychom ji měli chtít vyřadit z našeho jídelníčku? Preventivní kardiolog William Davis ve své knize přináší celkem obsáhlou odpověď na tyto otázky. Především čtenářům na úvod vysvětluje, že dnešní geneticky modifikovaná pšenice má s tou původní, kterou jedli naši předkové, jen pramálo společného. A pak už následuje vyčerpávající výčet negativních dopadů konzumace pšenice a z ní vyrobených potravin na naše zdraví. Není to jen obezita a celiakie – pšenice negativně ovlivňuje i náchylnost k cukrovce či k nemocem srdce. A možností, jakými může způsobovat v našem těle potíže, je bohužel ještě mnohem více. Kniha je doplněna řadou příkladů z Davisovy praxe, kdy vysazení pšeničných výrobků z jídelníčku vedlo k nečekanému zlepšení stavu jeho pacientů. Najdete v ní také několik bezpšeničných receptů, které mi nicméně nepřišly natolik zajímavé, abych je měla chuť vyzkoušet.

A teď jak se na to dívám já: především jsem si uvědomila, jak závažnou změnou musí pro každého celiaka být stanovení jeho diagnózy a přechod na bezlepkovou dietu. Lepek se dnes vyskytuje skoro všude, i tam, kde by ho člověk opravdu nečekal! Dle doktora Davise se bohužel nedá stoprocentně věřit ani bezlepkovým výrobkům či menu, které restaurace označí za bezlepková. Zkrátka co si sami neuvaříte, to nemáte. Na druhou stranu mi té hysterie v této knize přišlo trochu moc a nedokážu prostě uvěřit, že na některá (zejména neurologická) onemocnění může mít (ne)konzumace pšenice až takový vliv. Život bez pšenice se mi místy zdál až moc odborný a když to porovnám s tituly s obdobnou tematikou (např. Jídlo na prvním místě, Bláznivá sexy dieta), nebyl až tak čtivý a zajímavě podaný.

Nicméně se už přes dva týdny pokouším obejít bez pečiva (zdůrazňuju, že bez pečiva, NE bez pšenice). To v praxi znamená, že místo chleba jím knäckebroty a místo croissantů, loupáčků a cereálií si na snídani či na svačinu kupuju ovoce a zeleninu. Mou hlavní motivací je pochopitelně zbavit se „pšeničného břicha“ před plavkovou sezonou :D! Tak uvidíme, zda i toto drobné omezení ve stravě přinese nějaké ovoce. Obecně mi přijde, že se mi trochu upravilo zažívání a možná, že ty džíny už mi taky nejsou tak těsný… ale na nějaké hodnocení je ještě moc brzy.

zivot_bez_psenice

I navzdory pár pochybnostem si myslím, že Život bez pšenice otevírá velice zajímavé téma a vnáší řadu otazníků do „západního“ stylu stravování. Už jen uvědomění si faktu, jak těžké je najít v obchodě výrobky, které neobsahují (byť jen stopové) množství pšenice, nutí k zamyšlení. Co vy a pšenice? Myslíte, že je to až takové zlo nebo ji s klidem baštíte ve velkém ;-)?

Poslední střípky z Istanbulu

V dnešním příspěvku se ještě jednou vrátím do dalekého Istanbulu, abych vám ukázala další krásná místa, než mé vzpomínky na ně vyblednou.

Za nejkrásnější mešitu, kterou jsme v Istanbulu navštívili, bych označila tzv. Novou mešitu, která je navzdory svému názvu stará už 400 let. Interiér je bohatě vyzdoben zlatem, barevnými keramickými dlaždicemi a mramorovými reliéfy. Mešita leží na pobřeží s výhledem na Bosporskou úžinu a oproti ostatním mešitám přeplněným turisty byla tato velice klidná, poloprázdná, a možná právě proto ve mně zanechala tak příjemný dojem.

Nová mešita
Nová mešita
Interiér
Interiér

Co by to ale bylo za návštěvu Istanbulu, kdybychom nezavítali také na některou z proslavených tržnic! Prvním a nejznámějším nákupním střediskem Istanbulu je tzv. Velký bazar a ujišťuju vás, že jestli se dá někde v Istanbulu báječně ztratit, je to právě tady :D. Jakmile zaplujete do jeho uliček a necháte se unášet davem i vystaveným zbožím, zbývá už jen doufat, že se někdy ještě dostanete ven :D. Není proto divu, že jsem v průvodci od Lonely Planet objevila mezi přiloženými mapami také přímo mapu Velkého Bazaru. Najdete tu více než 4000 obchodů a obvykle se u sebe nachází krámky s podobnou tematikou, např. zlato, oděvy, kožené zboží apod. To je ostatně pro Istanbul celkem specifické – všimla jsem si toho v celé řadě čtvrtí. Procházeli jsme ulicí a najednou kolem nás byly jen samé obchody s hudebními nástroji. Nebo jen s lampami a osvětlením. Nebo jen se svatebními šaty. Zpočátku mě to překvapilo, ale nakonec jsem usoudila, že to musí být velice praktické. Pokud sháníte konkrétní věc, prostě jen jdete do jedné ulice, tu projdete od začátku až na konec, obhlídnete nabídku a ceny a pak si vyberete :D. Taky jsem už dlouho nikde neviděla tak vysokou koncentraci krámků s fejky značkových kabelek, bot a oděvů :D. Při procházení tureckým trhem je potřeba obrnit se mimořádně velkou dávkou trpělivosti na odhánění vtíravých prodavačů – to už ale tak nějak patří ke zdejšímu koloritu. Pokud si libujete ve smlouvání, bude to tu pro vás učiněný ráj :D.

Velký bazar - shopaholikův ráj
Velký bazar – shopaholikův ráj

Mně se atmosférou více než Velký bazar zalíbila tržnice s kořením, nazývaná také někdy Egyptský trh. Nachází se hned vedle Nové mešity a jak již název napovídá, spíš než oblečení tady seženete něco dobrého k jídlu – a na to mě na cestách užije :D! Nekonečné množství lokumů všech možných druhů, pestrobarevné koření, voňavé čaje, káva, kosmetika…

Egyptský trh
Egyptský trh

Jednou z dominant Zlatého rohu a symbolů celého města je velkolepá Süleymanova mešita. Byť nepatří k těm největším v Istanbulu, díky své poloze je prakticky nepřehlédnutelná. Údajně je také jednou z neoblíbenějších a spolu s Modrou mešitou soupeří v počtu věřících, kteří se sem chodí modlit.

Süleymanova mešita
Süleymanova mešita
Fešný hábitek :)
Fešný hábitek 🙂

Fanoušci detektivek Agathy Christie si v Istanbulu rozhodně nesmí nechat ujít návštěvu železničního nádraží Sirkeci, které bylo vybudováno jako konečná stanice evropských drah v roce 1881.

Vražda v Orient Expresu?
Vražda v Orient Expresu?

Poslední den našeho pobytu jsme se rozhodli opustit Sultanahmet a vydat se lodí do vzdálenější Západní čtvrti, kde se nachází také několik zajímavých památek. My jsme navštívili dvě. Tou první byla Eyüpova mešita. Jedná se o čtvrté nejposvátnější místo muslimů – hned po Mekce, Medině a Jeruzalémě. Komplex budov této mešity totiž údajně stojí na místě, kde byl pohřben přítel proroka Mohameda a uctívaný náboženský vůdce v dobách počátku islámu, Ajjúb al-Ansari. Západní čtvrť patří v Istanbulu k těm nejortodoxnějším a potkáte zde nejvíce zahalených žen. Já budu mít toto místo spojeno s docela kuriozním zážitkem, kdy si mě u východu z mešity odchytly tři asi desetileté muslimské holčičky a poprosily mě, zda by se se mnou mohly vyfotografovat :D. To asi ty před cestou čerstvě nabarvené zrzavé vlasy :D…

Eyüpova mešita
Eyüpova mešita

Pokud už se octnete v Západní čtvrti, určitě byste si neměli nechat ujít návštěvu kláštera Chora. Veškerá vnitřní výzdoba této pozoruhodné budovy (proslulé mozaiky a fresky) pochází z roku 1312. Ne všechny se zachovaly v dobrém stavu, ale i tak jsou velmi působivé.

Klášter Chora
Klášter Chora
Mozaiky
Mozaiky

Posledním zastavením mého vyprávění je Galatská věž vybudovaná v roce 1384. Musíme se za ní vrátit do severní části Zlatého rohu. Věž přežila celou řadu zemětřesení a přesto je v tak dobrém stavu, že by člověka ani nenapadlo, že už je tak stará. V horní části věže je (poněkud úzký) ochoz, z něhož je nádherná vyhlídka na město i jeho okolí. Jaké lepší místo si vybrat pro rozloučení s Istanbulem?

Galatská věž
Galatská věž

Přestože těch pět dnů v zalidněné metropoli bylo dost vyčerpávajících, jsem ráda, že jsem měla možnost toho za tak krátkou dobu tolik vidět. I ty uchozené nohy na konci každého dne za to stály. Doma je ale přece jen doma, a tak jsem ráda, že po hektickém květnu si teď můžu zase užívat chvilku klidu a pohody… než zase nazuju toulavý boty :-).

Istanbul a jeho památky

V dnešním příspěvku bych ráda zmínila několik míst, která jsem za těch pár dní v Istanbulu stačila navštívit. Vzhledem k tomu, že jsme byli ubytováni v turisticky vyhledávané čtvrti Sultanahmet, měli jsme téměř všechny významné istanbulské památky v dosahu pěší chůze. Právě zde se nacházelo srdce byzantské a osmanské říše, budovaly paláce, chrámy a další významné budovy. Ve středu této čtvrti leží byzantský hipodrom, kde se v minulosti odehrála řada politických a mocenských dramat. Za pozornost zde stojí Hadí sloup, který byl vztyčen již v roce 478 př.n.l. v Delfách – okolo roku 330 našeho letopočtu ho pak na toto místo přepravil císař Konstantin Veliký. Ze sloupu pravda nezbylo mnoho – přesto je fascinující vidět tak starou památku! Část jedné hadí hlavy, která se dochovala, je uložena v Istanbulském archeologickém muzeu.

Hadí sloup
Hadí sloup

Žulový Theodosiův obelisk, který se nachází opodál, už rovněž něco pamatuje – byl vytesán v Egyptě zhruba v roce 1450 před našim letopočtem. Do tehdejší Konstantinopole byl převezen v roce 390 našeho letopočtu císařem Theodosiem.

Theodosiův obelisk
Theodosiův obelisk

Nakonec dojdete po hipodromu až ke kašně císaře Viléma, která byla darem německého císaře Turecku jako projev přátelství.

Kašna císaře Viléma
Kašna císaře Viléma

Přímo z hipodromu se dostanete k jedné z nejznámějších istanbulských mešit – Modré mešitě, která měla ve své době svou majestátností předčit nedaleký chrám Aya Sofya. Má více minaretů, než kterákoliv jiná mešita ve městě. Stejně jako většina ostatních mešit v Istanbulu, i tato je turistům volně přístupná. Pro ženy je zde k zapůjčení nějaké to roucho či šátek na zahalení.

Modrá mešita
Modrá mešita
Interiér
Interiér

Od Modré mešity už je to jen coby kamenem k hlavní istanbulské ikoně – chrámu Aya Sofya, který nechal postavit císař Justinián na místě bývalé byzantské akropole a byl dokončen roku 537. Po dobytí Cařihradu v roce 1453 byl křesťanský chrám přebudován na mešitu. Dnes už svému původnímu účelu neslouží –  v roce 1934 byla Aya Sofya prohlášena za muzeum.

Aya Sofya
Aya Sofya

Mojí osobní istanbulskou srdcovkou, kterou by bylo škoda nechat si ujít, je Vodní nádrž baziliky. Tato podivuhodná podúrovňová stavba, kterou nechal vybudovat císař Justinián v roce 532, je největší byzantskou cisternou v Istanbulu. Zdejší chladivé podzemní prostory oceníte zejména v parném letním počasí :-). Střechu nádrže podpírá 336 sloupů, uspořádaných ve 12 řadách. Vaší pozornosti by neměly uniknout zejména sloupy v severozápadním rohu, které jsou podepřené bloky ve tvaru hlav Medúz. A nezapomeňte si s sebou vzít nějaké pečivo od snídaně, ať můžete nakrmit rybičky v nádrži :-)!

Vodní nádrž baziliky
Vodní nádrž baziliky
Medúza
Medúza

I přes mou upřímnou snahu o stručnost se mi sem dnes asi nevejde úplně všechno, co bych chtěla zmínit, takže na další istanbulské památky a zajímavá místa se můžete těšit zase příště ;-).

Z květnové knihovničky

Mojí nejděsivější noční můrou je dlouhá cesta, během které nemám nic ke čtení. A tak je jasné, že jsem s sebou v květnu všude vláčela čtečku a hromadu hodnotné literatury… na kterou ve výsledku stejně nebyl vůbec čas. Takže tento měsíc jen velmi skromně pár titulů :-).

George R. R. Martin – Bouře mečů 2

Knihu jsem dočetla ve vlaku cestou z Budapešti. A jako obvykle mě hodně bavila. Po dočtení poslední kapitoly jsem byla dost v šoku, protože se v ní událo něco, co dosud v seriálu nebylo ani naznačeno :O. Hmm, začínám být hodně zvědavá, jak moc se do budoucna seriálová Hra o trůny odchýlí od své literární předlohy. A taky by mě zajímalo, co mě pak bude bavit víc, protože zatím mi z toho vychází remíza :-)…

z_kvetnove_knihovnicky_2

Boris Vian – Pěna dní

Surrealistický román Pěna dní mi zapůjčil Franta s upozorněním, že je to celkem psycho :). Nakonec mě překvapila čtivost knihy a rychlost, s jakou jsem vplula do děje, ačkoliv ze začátku jsem měla obavy, zda to bude můj šálek čaje. Brzy jsem příběhu, který se z původních snivých obrazů stává až krutě realistickým, úplně podlehla. Postavy jsou těžce čitelné, víme o nich celkem málo – jen kolik Vian naznačí – takže se obtížně zamýšlí nad tím, zda jsou sympatické nebo nesympatické, dobré nebo zlé. Myslím, že spousta věcí zůstává při prvním čtení nepovšimnuta či nepochopena, ale zároveň si nejsem jistá, jestli mám chuť Pěnu dní číst i podruhé. Nechám tento literární zážitek prozatím uležet a uvidíme. Knížka mě každopádně zaujala také zajímavým grafickým zpracováním – o krásné vydání se postaralo nakladatelství Argo.

z_kvetnove_knihovnicky_1