Zapečená dýně s jáhlami a kysanou zeleninou

Po zážitky nadupaném týdnu a našich obligátních rýmičkách přišel čas zase na chvíli zvolnit a odpočívat. A k tomu neodmyslitelně patří taky poctivé domácí jídlo, co zasytí, zahřeje a zahubí všechny bacily. Můžete si ho dnes uvařit spolu se mnou 🙂 Inspirací mi byl opět Bioabecedář.

  • 1kg očištěné dýně Hokkaido
  • 150g jáhel
  • 350ml vody
  • 200g pickles nebo kysaného zelí
  • 3 velké cibule
  • 100ml bio olivového oleje
  • 2 lžíce ghí
  • 3 lžičky soli
  • 200g parmazánu nebo tvrdého ovčího/kozího sýru
  • hrst vlašských ořechů

Nejprve si uvaříme jáhly v poměru 1 díl jáhel na 2 díly vody cca 15 minut. Hokkaido nakrájíme na kostičky a uvaříme s trošičkou soli doměkka na páře. Mezitím si nakrájíme cibuli na velké půlměsíce a restujeme ji na oleji s máslem a solí doměkka. Smažíme na velmi mírném ohni 10-15 minut. Sundáme z ohně a osmaženou cibuli i s olejem přidáme do uvařených jáhel. Dále přidáme na jemnější kousky nakrájené pickles/zelí, půl nastrouhaného sýru, polovinu ořechů a uvařenou dýni. Vše trochu rozmačkáme a dle chuti doladíme solí a olivovým olejem. Směs vložíme do vymazané zapékací mísy a posypeme zbytkem sýra. Pečeme v troubě vyhřáté na 180°C asi 30 minut. Nakonec 5 minut před dokončením posypeme zbylými ořechy a necháme zapéct pod grilem. Servírujeme se zbytkem pickles (skvěle se hodí také kimchi).

Risotto s červenou řepou

Přestože se toto rizoto u Olíka nesetkalo s příliš velkým ohlasem, nám s Péťou chutnalo moc a třeba by mohlo i vám. Při aktuálních cenách zeleniny je řepa surovinou, ke které si myslím stojí za to znovu najít cestu 😉

  • 2 upečené červené řepy
  • 140g sýra Gran Moravia
  • 40g másla
  • olivový olej
  • 2 lžíce mascarpone + trochu k servírování
  • zeleninový vývar
  • 500g rýže na rizoto
  • bílé víno
  • 3 šalotky
  • 2 stonky řapíkatého celeru
  • sůl, pepř

Jednu řepu rozmixujeme dohladka, půlku druhé nakrájíme na plátky a druhou půlku na kostičky. Na olivovém oleji zpěníme nakrájenou šalotku, nakrájený řapíkatý celer a přidáme rýži a společně osmahneme. Přimícháme kostičky červené řepy i rozmixované řepné pyré. Zaléváme postupně vínem a vývarem, dokud není rizoto hotové. Na závěr do něj vmícháme máslo, cca polovinu strouhaného sýra a 2 lžíce mascarpone. Podáváme zasypané zbytkem sýra a ozdobené plátky řepy a kouskem mascarpone.

Zimní knihovnička

Vítám vás u slavnostního dvoustého příspěvku této literární rubriky! To by skoro chtělo bouchnout šampáňo 🙂 A že to dneska bude pěkně nadupaný!

Čestmír Jeřábek – Alespoň ve snu

Tato knížka, zcela náhodně objevená v kroměřížské knihovničce, pro mne byla velice příjemným překvapením a zhltla jsem ji téměř na posezení. Jedná se o literární zpracování posledních let života spisovatelky Boženy Němcové, konkrétně jejího ne příliš šťastného období, z něhož se zrodilo její nesmrtelné dílo – Babička. Pokud jste sledovali televizní sérii Božena, kterou před nějakou dobou uváděla Česká televize, rozhodně vám to pomůže se mnohem lépe zorientovat ve všech postavách. Bez její znalosti by mi možná chvilkami ucházel kontext, ale že jsem seriál měla ještě v poměrně čerstvé paměti, byla jsem v obraze kdo je kdo a jaký má k Boženě vztah. Rozsahem nevelké dílko je fajn literární jednohubkou, kterou můžu jen doporučit každému, kdo si chce o životě naší slavné spisovatelky trochu rozšířit obzory.

Julie Růžičková, Jiří Devát – Bossing na jehlách

Vánoční dárek od Terezky a další jednohubečka, do které jsem se pustila ještě o svátcích. Julii Růžičkovou i její nadaci Filantia jsem zaznamenala ještě předtím, než se tato knížka (i s věnováním autorky 😉 tak příznačně objevila v mé knihovně 🙂 Zaujal mě rozhovor, který dávala magazínu OnaDnes a v němž mimo jiné zmiňovala, že k šikaně na pracovišti velice často dochází v akademickém prostředí. V tu ránu jsem věděla, že bych si její autobiografickou knihu Bossing na jehlách chtěla přečíst 8-). Ta se sice neodehrává na univerzitní půdě, ale v korporátu, a rovněž i ten způsob, kterým šéfová Kobra šikanuje svou podřízenou, je o dost méně prvoplánový, než si asi většina lidí u pojmu „šikana na pracovišti“ představí. Přesto je v knize hodně momentů, které mi byly tak povědomé…

Začínala chápat apatii některých kolegů. Pomalu začínala rozumět tomu, proč dělají jenom to, co musí, ani o píď víc. Neměli důvěru ve firmu, ve které pracovali. Když vidíte, jak se chová k lidem, k vašim kolegům, nemůžete pro ni pracovat rádi a s nasazením. Pracujete, protože potřebujete peníze, a nevěříte, že to jinde bude lepší. Navíc nemáte jistotu, že najdete místo aspoň na stejné úrovni. A tak zůstáváte.

Ať už v práci zrovna řešíte nějaké trable se svým nadřízeným nebo kolegy, knížka Bossing na jehlách může být dobrou první pomocí, psychickou podporou i motivací hledat z celé situace cestu ven. Někdy si říkám, že bych měla za těch deset let taky materiálu na celou knihu. Možná se někdy hecnu, sepíšu to a pošlu do Filantie 😎 Nejen v korporátu to totiž občas bývá pěknej „Bizár“ 😀

Božena Němcová – Babička
Přečtení knížky Alespoň ve snu mě okamžitě inspirovalo k návratu do dětských let a tedy i k četbě nesmrtelné Babičky, která vlastně ve výsledku vůbec není dětskou literaturou, byť nám ji tak školní osnovy často prezentovaly. Tento již značně ohmataný rodinný poklad – vydání z roku 1964 s ilustracemi Adolfa Kašpara – mě jen utvrdil v tom, že jsou díla, která své kouzlo prostě nikdy neztratí.

John M. Gottman, Nan Silverová – Sedm principů spokojeného manželství

Jako každý rok, i letos jsem si od Ježíška nepřála téměř nic jiného, než balíček tematicky zajímavých a duši i mozek obohacujících knížek 🙂 Tento „Praktický průvodce fungováním dlouhodobých vztahů“ jednoho z předních amerických odborníků v oblasti výzkumu rodiny a manželství, profesora Gottmana, byl tím prvním, po kterém jsem sáhla. Protože jak odvětila jedna známá, když jsem ji řekla, že jsem ve vztahu už bezmála 14 let, z toho 6 let v manželství: „To musí být pěkná dřina!“ Což asi potvrdí každý, kdo to má podobně. Na každém vztahu (tom dlouhodobém obzvlášť) se musí pracovat a Sedm principů spokojeného manželství přináší velice inspirující a ryze praktické tipy, na jaké oblasti ve vztahu se zaměřit, ale třeba i jak se vypořádat s patovými situacemi, které často nelze nijak uspokojivě vyřešit. Mimořádně přínosná je i kapitola shrnující nejtypičtější problémy, s nimiž se páry v manželství potýkají. Vše samozřejmě doplňují příklady z praxe. Tohle by se mělo stát biblí každého uvědomělého páru. Určitě se ke spoustě kapitol budu vracet – ideálně ve dvou 🙂 Jo a zapomněla jsem zmínit, že to je „Melvilovka“, ale na to už jste u mě asi zvyklí, což 🙂

Karolína Fourová – Jediná kniha o jídle, kterou potřebujete

Dalším z vánočních knižních dárků byla tato edukační kuchařka foodblogerky Karolíny Fourové. Původně jsem si přála druhý díl, který nedávno vyšel, ale Ježíšek usoudil, že když má něco dva díly, musí se začít tím prvním 😀 Vzdělávací část je tedy poměrně „basic“ a pokud se o stravování trochu víc zajímáte nebo Karolínu sledujete na Instagramu, nedočtete se tam asi zas tolik nového, každopádně recepty vypadají na první pohled super a některé už jsem dokonce stačila i vyzkoušet. Pokud hledáte nějaké ucelené informace týkající se zdravého stravování od někoho, kdo na to má papír, s Jedinou knihou… rozhodně nešlápnete vedle.

Fredrik Backman – Medvědín

Nečekala bych, že příběh, točící se kolem hokejového klubu v zapadlém švédském městečku, může strhnout i takového sportovního analfabeta, jako jsem já, nicméně je tomu tak :-). Na Medvědín jsem slyšela spoustu pozitivních ohlasů, takže když jsem dělala objednávku na Reknihách a měli ho skladem, bez váhání jsem ho přihodila do košíku.

Když se člověk stane rodičem, už se pak napořád cítí jako moc malá peřina. Ať se snaží přikrýt všechny sebelíp, vždycky je někomu zima.

Medvědín je dramatický příběh juniorského hokejového mužstva – chlapců, pro které je hokej vším. Příběh o hledání hranic, za které ještě člověk může zajít v touze po vítězství. Ale nejen to. V románu je nahuštěno tolik dějových linií a myšlenek, až se v tom čtenář chvílemi ztrácí. Rodiče a sourozenci mladých hokejistů, trenéři, přátelé i random obyvatelé Medvědína, kteří jsou nějakým způsobem spjati s hokejovým klubem… těch postav je tam zkrátka hrozně moc a na začátku vám asi bude dělat trochu problém zorientovat se kdo je kdo. To je možná knize trochu na škodu. Co mi také místy vadilo, bylo jakési moralizování a patetické pasáže, které si mohl autor odpustit. Jinak je ale Medvědín doslova strhujícím počtením a zejména v závěru jsem byla opravdu napjatá a zvědavá, kam to celé vyústí, zda „zlo“ bude potrestáno a pravda zvítězí… ve sportu i v životě.

Thajská kuřecí polévka

U asijské kuchyně ještě chvíli zůstaneme a já si sem odložím tento recept z OnaDnes na lehce pikantní, ale naprosto božskou polévku, kterou jsme si s Péťou doma okamžitě zamilovali. Ideální do tohoto chladného počasí, při nachlazení nebo kdykoliv, kdy potřebujete pořádně prohřát 🙂

  • 500g kuřecích prsou
  • 3 lžíce rybí omáčky nam pla
  • 1 a 1/2 lžíce limetkové šťávy
  • 1l kuřecího vývaru
  • 3 stonky citronové trávy
  • 2cm čerstvého zázvoru
  • 2 čerstvé chilli papričky
  • 3 lžíce koriandru
  • 1/2 hrnku rýže
  • 400g plechovka kokosového mléka

Kuřecí maso nakrájíme na proužky a vložíme do skleněné misky a necháme marinovat v rybí omáčce promíchané s limetkovou šťávou. Mezitím si očistíme citronovou trávu a nakrájíme na kousky. Zázvor pokrájíme na plátky, chilli papričku zbavíme stopky, podélně ji rozřízneme, vyškrábneme semínka a pokrájíme na tenké proužky. Koriandr najemno nasekáme. Kuřecí vývar, do kterého vložíme citronovou trávu a zázvor, přivedeme k varu, vsypeme propláchnutou rýži a povaříme asi 15 minut. Pak přilijeme kokosové mléko, přidáme kuře s marinádou a povaříme asi 6-8 minut. Ke konci varu přidáme do polévky chilli (já dávám až do hotové polévky na talíři, aby s námi mohl polévku i Oli) a koriandr a můžeme servírovat.

Zelené curry s kuřecím masem

Mezi staršími recepty tu na blogu můžete najít recept na jedno docela podobné „vege“ kari, pokud se ale řadíte mezi masožravce nebo máte zkrátka jen chuť na změnu, toto je velice jednoduchý a rychlý recept, který zaručeně nezklame. Inspirace z Albert magazínu 🙂

  • 320g rýže basmati
  • 200g kuřecích prsou
  • 2 lžičky bramborového škrobu
  • 1/4 dýně Hokkaidó
  • 2 mrkve
  • 3 lžíce slunečnicového oleje
  • 2 lžičky zelené curry pasty
  • 2 stroužky česneku
  • 3cm kousek zázvoru
  • 15g másla
  • 1 lžíce třtinového cukru
  • 2 hrsti čerstvého koriandru
  • 400ml kokosového mléka
  • 1 lžíce rybí omáčky
  • sůl

Rýži uvaříme dle návodu na obalu. Kuřecí maso si nakrájíme na nudličky, osolíme, zasypeme škrobem a promícháme. Omytou dýni nakrájíme na kostičky a mrkev na kolečka. V hluboké pánvi rozehřejeme olej na mírném ohni, přidáme curry pastu, rozmělněný česnek a najemno nakrájený zázvor. Za stálého míchání opékáme 1 minutu. Vsypeme maso, máslo a zvýšíme plamen. Zprudka opékáme 2 minuty. Přisypeme zeleninu, cukr a další 3 minuty opékáme. Nakonec přimícháme nasekaný koriandr a kokosové mléko a dochutíme rybí omáčkou. Zmírníme plamen a necháme probublávat 10 minut. Podáváme s rýží, posypané koriandrem.

Zelené fazolky se smetanovou koprovkou

Zdravější varianta na oblíbenou klasiku, kterou jsem se opět inspirovala v BioAbecedáři Hanky Zemanové. Sice je to pro mne spíš takové typicky letní jídlo, ale věřím, že pokud máte stejně jako já bohaté zásoby kopru v mrazáku (a nepatříte k té hrstce lidí, která kopr nesnáší :-D), rádi si koprovku připravíte i v mrazivých zimních dnech. Postup je velmi jednoduchý.

  • 400-500g zelených fazolek
  • 1l vody s 1 lžičkou soli
  • cca 0,5kg světlé zeleniny (teď v zimním období se hodí: 2-3 cibule, 2 petržele, bílé části pórku i 1-2 brambory)
  • 4 lžíce olivového oleje a 1 lžíce ghí
  • 250ml vývaru z fazolek
  • 100-150ml smetany
  • 1-3 lžíce umeocta
  • velká hrst čerstvého kopru

Veškerou bílou zeleninu si očistíme a nakrájíme na větší kostky. Na oleji se lžící ghí cca 15 minut pomalu opékáme zeleninu se lžičkou soli. Poté zalijeme vývarem z fazolek, které jsme si mezitím uvařili ve vroucí osolené vodě, a povaříme společně ještě 5-10 minut, dokud není všechna zelenina dokonale měkká. Nakonec rozmixujeme ponorným mixérem na hladkou krémovou omáčku, kterou už stačí jen dochutit trochou smetany, umeoctem a hrstí najemno nasekaného kopru. Servírujeme se zelenými fazolkami a vajíčkem natvrdo.

Dýňovo-čočková polévka

Pokud hledáte nějaký „trik“, jak do svého jídelníčku nenápadně vpašovat více ne příliš populárních luštěnin, tato polévka je mým tajným tipem! Můžete ji vyzkoušet i tehdy, pokud už vás klasické dýňové krémy nebaví a toužíte po nějaké inovaci 😉 Zdrojem receptu mi byl nedávno zmiňovaný Bioabecedář.

  • 0,5kg očištěné dýně Hokkaido
  • 150g červené čočky
  • 1 větší cibule
  • 3 lžíce ghí
  • čerstvé bylinky – 2 hrsti tymiánu a 2 hrsti rozmarýnu (teď v zimě dávám sušené)
  • 1 zeleninový biobujón
  • 1,5l horké vody nebo vývaru
  • sůl dle chuti
  • česnek a citronová šťáva na dochucení
  • dýňová semínka a smetana k podávání

Omytou a vydlabanou dýni a oloupanou cibuli nakrájíme na větší kostky. Na přepuštěném másle smažíme cibulku 7-10 minut, poté k ní přidáme česnek a opranou čočku a mícháme. Nakonec přidáme kostky dýně a zalijeme vroucí vodou nebo vývarem. Přivedeme k varu, přidáme bylinky a vaříme, dokud není dýně měkká. Poté rozmixujeme ponorným mixérem. Servírujeme s opraženými dýňovými semínky, můžeme přidat smetanu.

Podzimní knihovnička

S blížícím se koncem roku mě tak trochu chytá nostalgie a strach ze všech těch změn, které mě s příštím rokem čekají. Třeba to nakonec budou i povětšinou pozitivní změny – jen jich je najednou v tom mém poklidném životě nějak moc. Knížky jsou každopádně pořád mojí terapií a lékem na vše, a tak vás o literární poklady tohoto podzimu rozhodně neochudím 🙂

Matthew Walker – Proč spíme

„Nejlepším mostem mezi zoufalstvím a nadějí je dobře prospaná noc.“

Již tradičně tu mám jednu „Mellvilovku“, která určitě zaujme všechny příznivce knihy Cirkadiánní kód, jejíž téma ještě prohlubuje a rozvíjí. Na můj vkus už je oproti výše jmenovanému titulu místy trochu moc „vědecká“, ale zároveň si na spánek posvítíte opravdu zevrubně a dozvíte se spoustu souvislostí, které by vás dříve ani nenapadly. Pro mě bylo až nečekané, na co všechno má zdravý (či spíše nezdravý) spánek vliv a jakou může mít spojitost s rozvojem různých onemocnění, kupříkladu Alzheimerovy choroby. Pokud se o spánkovou hygienu vážně zajímáte, tato kniha by vám na osobním to read listu rozhodně chybět neměla.

Karel Čapek – R.U.R./Bílá nemoc/Matka

„Kdyby se za vlast neplatilo životem… kdyby se za čest, za pravdu, za svobodu neplatilo životem, neměly by tu ohromnou, tu strašnou cenu…“

Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem při četbě sáhla po nějakém dramatu. A ještě po takové klasice! Čapek je prostě nesmrtelný a zrovna u těchto tří dramat je přímo do očí bijící, jak ohromně je nadčasový! Mně osobně z této trojice nejvíc oslovila Bílá nemoc (možná tou aktuální válečnou situací, ale i jistou paralelou s covidem, a možná tím starým pacifistou ve mně :-), ale úryvek jsem nakonec vybrala z Matky (protože rovněž válečné téma a protože jako matka už to drama vždycky budu vidět v jiném světle, než když jsem ho četla někdy v době kolem maturity poprvé).

Eva Koudelková – Police nad Metují a okolí v lidových vyprávěních

A zase trochu nostalgie a vzpomínek – tentokrát na naši dávnou prázdninovou dámskou jízdu v Adršpachu, odkud jsem si jako suvenýr přivezla tuto knihu lokálních pověstí s hezkými ilustracemi Dagmar Novákové, které mě na ní zaujaly. Původně, když jsem knížku teď po letech vytáhla z knihovničky, jsem myslela, že si ji třeba budeme číst společně s Olíkem na dobrou noc, ale některé pověsti mi přišly poněkud drastické, takže jsem si je pak po večerech spíš pročítala sama 😀

BioAbecedář Hanky Zemanové

O „dovolené“ u našich jsem se prolouskala touto objemnou „encyklopedií“ zdravé stravy, kterou jsem jim kdysi dávno nadělila k Vánocům. Nutno dodat, že v době, kdy vyšla poprvé (2010 tuším?) bylo u nás ještě spoustu surovin, které dnes už běžně koupíte v supermarketu, doménou zdravých výživ a různých alternativních obchůdků. Je skvělé vidět, jak se v tomto směru naše stravování a přemýšlení o surovinách, které nakupujeme, posunulo. V BioAbecedáři se nicméně dočtete spoustu zajímavých informací i o potravinách zcela běžných a české kuchyni odjakživa vlastních. Kniha je rozdělena na vzdělávací, encyklopedickou část a obsáhlý receptář plný spousty praktických tipů. Sama jsem už několik receptů na vlastní kůži vyzkoušela a určitě se k nim budu ráda vracet.

Daisy Mrázková – Slon a mravenec

Po dlouhé době jsem se rozhodla vybrat nějakou hezkou novou knížku pro Olíka. Od té doby, co pravidelně navštěvujeme knihovnu, už mu knihy kupuju jen velice výjimečně. Tuto jsme dostali v rámci spolupráce s knihkupectvím Megaknihy.cz, a protože Vánoce tu budou coby dup, nechám mu ji nejspíš až pod stromeček. Pokud to tedy do té doby vydržím, protože je opravdu moc krásná :-)…

Od Daisy Mrázkové jsme v minulosti četli knížku Můj medvěd Flóra, kterou jsme si s Olim okamžitě zamilovali. Byla jsem si jistá, že ani s ostatními knihami od autorky nešlápneme vedle. Daisy Mrázková má svůj nezaměnitelný styl, v němž se prolíná lyrika s epikou, a půvabné a neotřelé ilustrace, které ke svým knihám sama vytvořila, dodávají dětským příběhům neopakovatelné kouzlo.

V pohádce Slon a mravenec sledujeme společnou domácnost tří zvířátek – slona, veverky a mravence – a peripetie, které jejich vzájemné soužití přináší. Pro slona je všechno moc malé, pro mravence zase moc velké a komplikované. Pouze pro veverku je všechno „tak akorát“ a celé dny se snaží hledat cesty, jak svým kamarádům vyhovět. Dokud jednoho dne neunese veverku z jejich domečku v jeskyni cizí lovec…

Slon a mravenec je vlastně vyprávěním o takové běžné rodině, v níž každý má svoje vlastní potřeby a preference. O neustálém hledání balancu, aby byli všichni její členové pokud možno spokojení. O tom, že každý jsme rozdílní, ale i přesto k sobě můžeme zkoušet hledat cestu a mít se rádi.

Kniha mne příjemně překvapila svým velkým formátem – Můj medvěd Flóra, kterého jsme měli půjčeného z knihovny, byl velikosti mnohem menší. Na velkém formátu samozřejmě lépe vyniknou půvabné ilustrace, díky kterým je i pro dospělého radost knihou listovat.

Celkově jsem zpracováním i poselstvím příběhu nadšená. Myslím, že je to ta pravá knížka pod stromeček a jsem si jistá, že i Oli si ji zamiluje.

Lečo s klobásou

Trochu netradičně, když zima už klepe na dveře, přináším jeden ryze letní recept. Přestože uzeniny prakticky nekupuju, čas od času se u nás vždycky nečekaně zjeví nějaké klobásy a tentokrát mě napadlo, že bych je místo obligátní večeře mohla použít do leča. Doma jsem zrovna měla nějaké archaické vydání OnaDnes s maďarskými recepty, a tak bylo rozhodnuto.

  • 800g paprik (směs několika barev)
  • 400g rajčat
  • 1 cibule
  • 1 stroužek česneku
  • 100g slaniny
  • 2 klobásky (podle počtu strávníků – klobása/osobu)
  • 2 lžíce oleje
  • 1 lžička mleté papriky
  • sůl
  • 1 lžička rajského protlaku

Papriky omyjeme, podélně rozpůlíme, očistíme od semínek a středu se stopkou a pokrájíme na proužky. Rajčata omyjeme, rozpůlíme a nakrájíme na plátky. Cibuli oloupeme, rozpůlíme a nakrájíme na měsíčky. Česnek prolisujeme. Slaninu nakrájíme nadrobno. Klobásky podélně rozpůlíme. V širší pánvi s rozehřátým olejem orestujeme slaninu a cibuli, vmícháme mletou papriku, zalijeme trochou vody a promícháme. Přidáme pokrájenou papriku, osolíme a pod pokličkou podusíme asi 8-10 minut. Přidáme rajčata, rajský protlak a česnek a dusíme, dokud není zelenina měkká. Lečo servírujeme s opečenou klobáskou.