S Kunderou já mám odjakživa osobní problém – to říkám narovinu. Tedy proti němu jakožto spisovateli vlastně celkem nic nemám, problém mám ale s jeho literárními hrdiny. Já prostě potřebuju mít v knížce nějakou oblíbenou postavu, někoho, komu můžu fandit. Ale jak mám fandit Kunderovým „hrdinům“, když to jsou všichni protivní a namyšlení zoufalci bez kapky morálky a citu ? Jestli měl Kundera v plánu vzbudit u svých čtenářů nějaké emoce, tak u mě dosáhl akorát toho, že všechny jeho postavy svorně nesnáším :D…Možná je to tím, že jim prostě nerozumím, nechápu, proč se chovají právě tak, jak se chovají a vyvolávají tím ve mně pocit tragikomiky…přičemž se spíš přikláním k tomu prvnímu pólu, protože lásku považuju za příliš velké a příliš vážné téma, než aby se jí člověk mohl vysmívat.
Tím samozřejmě nechci znevažovat Kunderův vypravěčský um. Směšné lásky jsou mimořádně čtivé a rozhodně je nechci zatracovat jen proto, že jsem v nich nenašla to, co jsem hledala. Koneckonců jsem je dneska na vleklé přednášce z Moderních právních dějin dočetla již podruhé ve svém životě :D. Kdybych sem ale měla vybrat nějaký úryvek, který mě oslovil, byla bych hodně na rozpacích. A tak sem napíšu úryvek jiný, rovněž z Kundery (z románu Nesnesitelná lehkost bytí, jehož postavy jsem taky z celého srdce nenáviděla :D…), který se nicméně stal jedinou součástí Kunderova díla, která se mě skutečně dotkla, jestli mi rozumíte :-)…
„Láska je touha po ztracené polovině nás samých…“
Dobře si vzpomínám, že tahle věta ke mně pronikla na začátku léta, krátce po tom, co nám rozdali maturitní vysvědčení :-), a já byla tenkrát naprosto přesvědčená o tom, že ta ztracená polovina musí být náš přesný protiklad. Jsem ráda, že jsem z tohoto omylu byla o několik let později vyvedena O:)…nicméně rozpačité dojmy z Kundery ve mně přetrvaly dodneška, nekamenujte mě :D…
Já myslím, že na Tebe Kundera zapůsobil rozhodně \"správně\". Záměrem posmoderních autorů není vyvolat kladný dojem, ale jakýkoli dojem… 🙂 Myslím, že evidentní je to vy výtvarné postmoderně 😎
Nojo, ale když já to nemůžu vůbec číst, vždycky se u toho akorát vytočím :D…
Šak jo 😀 (BTW: Sama píšeš, že jsi to četla už dvakrát 😀 )
Ale podruhé to bylo fakt jen z nouze, protože jsem zrovna na privátě nic jinýho ke čtení neměla…krom zákoníků 8))…
Moje poklona: vybrat z Kundery poetický citát, muselo dát pěknou fušku 😀
Vážně se mi líbí Tvůj postoj, ještě jsem se s nikým takovým nesetkala a jsem ráda, že nejsem jediná 🙂 já si o něm navíc ještě myslím, že je to materiální hovado, který ať má jakoukoli snahu ukázat něco čtenářům, je zbytečný..na co číst něco, co vidíme z okna..to mám raději sci-fi, kdy si člověk odpočine od zašedlého světa..
Zajímalo by mě, co studuješ? 😉
Tak to ráda slyším, že v tom nejsem sama :-)…Každopádně myslím, že časem zase po nějaké Kunderově knížce sáhnu v rámci rozšiřování obzorů, ikdyž se u toho určitě zas naštvu :D…A jinak k Tvému dotazu – studuju právnickou fakultu.