Joyce Carol Oatesová – Znásilnění

„U soudu má každý příběh dvě verze,“ prohlašoval Kirkpatrick. „Tu, která vyhraje, a tu druhou.“

Dá se říct, že tato cynická věta ve stručnosti vystihuje hlavní motiv milostné novely americké autorky J.C. Oatesové. Po přečtení Znásilnění budete muset dát právnické bestii Kirkpatrickovi za pravdu, ať už je jeho tvrzení jakkoliv zdrcující…Musím zdůraznit, že knížku jsem si nevybrala záměrně kvůli tématu (zaujala mě svou recenzí v tisku a v knihovně pak příjemnou velikostí do kabelky :D), ačkoliv se mi teď hodí i proto, že se tento semestr na kriminologii hodně zaměřuji. Tím spíš mě překvapila právnickou zápletkou a především detailním pohledem do psychologie obětí trestného činu.

Autorka před námi rozehrává drama dvou žen – matky a její 12tileté dcery, které se staly oběťmi násilného trestného činu. Poté, co brutální akt přežijí, musí se vyrovnávat nejen s následným traumatem, ale především s omezeností a předsudky obyvatel malého města, v němž žijí. Po návratu do každodenního života se setkávají s nepochopením a pohrdáním ze strany omezené společnosti. Hlavní hrdinka Teena musí projít tím, čím procházejí všechny oběti znásilnění: počáteční šok je vystřídán sebeobviňováním, ještě přiživovaným pomluvami, drby a otevřenou nenávistí. Příběh je prokládán zajímavými prostřihy z vyšetřování a scénami ze soudní síně.  Právě tyto zdánlivé odbočky mě zaujaly z pohledu právníka nejvíc a vyděsilo mě, jak je možné i ze zcela jasného a logického případu v rukou zkušeného právníka vytvořit frašku podepřenou zcestnými argumenty. Jak je vůbec možné poskytnout v tomto případě prostor pochybnostem a obrátit vinu na oběť…? I o tom je právo :-), ačkoliv si troufám tvrdit, že v této novele hraje tu zásadní roli cosi jiného…

Ačkoliv se to tak na první pohled může zdát, novela Znásilnění nakonec nevyznívá tak docela bezútěšně. Autorka nám v závěru schovívavě ponechává alespoň kousíček naděje v podobě místního policisty Dromoora, veterána z války v Perském zálivu, v kterém najdou obě oběti znásilnění největšího zastánce. Navzdory očekávání se tento konzervativní člověk jako jeden z mála dokáže vžít do prožitků Teeny a její dcery a svým způsobem i vzít spravedlnost do vlastních rukou.

Interpretovat tak silný příběh, jaký Znásilnění čtenářům předkládá, je opravdu těžké. Kniha nabízí velmi nevšední rekonstrukci jednoho z nejhorších trestných činů, jakého je vůbec možné se na ženě dopustit…Znásilnění je jednou z těch novel, od kterých se jednoduše nedá odejít, dokud se nedozvíte, jak to dopadlo. To je snad dostačující recenze. Čtěte!