Hana a Petr Ulrychovi, 8.12.2012, Brno

Sourozenci Ulrychovi jsou spíš lokálním fenoménem a ke škodě nás všech tak ankety o skupinu roku vyhrává Kabát, uff… Brňáci ale svoje Javory milují, což dokazuje i fakt, že jejich koncert v Divadle Bolka Polívky, na který jsem měla původně políčeno, byl brzo beznadějně vyprodaný. Naštěstí jsem vymyslela náhradní plán – vyrazit na vánoční trhy na brněnské výstaviště, kde měli Ulrychovi v rámci doprovodného programu vystoupit. Spojili jsme tak příjemné s užitečným a vydali se ještě spolu s Míšou, který nás navštívil v rámci nasávání brněnské předvánoční atmosféry, pokoupit nějaké ty dárky.

Abychom se správně naladili, načali jsme se ještě doma flaškou medoviny :D. V aktuálním mrazivém počasí nám zahřátí přišlo víc než vhod – ještě že to na BVV nemáme moc daleko :D! Trhy jako takové nás příliš nenadchnuly. Celý pavilon G1 se podobal jedné velké vietnamské tržnici, takže všude spousta oblečení, ponožek, hraček a Helmutů z WS teleshoppingu – ne že by mě to teda příliš překvapilo :D. Zato v Fku na nás hned dýchla vánoční atmosféra spolu s Kájou Gottem linoucím se z reproduktorů. Tady už jsme našli vytoužené stánky s rukodělnými výrobky a strýcovi jsem tu pořídila do kuchyně rozkošné „česnekové drbátko“ (rozuměj lis na česnek) O:-)!

Vraťme se ale k hlavnímu programu dne. Asi třičtvrtěhodinku před začátkem koncertu jsme se vydali chytit si nějaké pěkné místečko s dobrým výhledem a dobře jsme udělali, protože hlediště se brzo zaplnilo do posledního místa. A to ještě samozřejmě zbytek davu postával všude okolo. Byli jsme nadšení, že Javory vystoupí v sestavě s cimbálem a už jsme se nemohli dočkat, jestli zahrají i naše srdcovky nebo se omezí čistě na vánoční repertoár.

Samozřejmě zazněla spousta vánočních písniček – z mých oblíbených třeba Krásný sen, ale nechyběl ani návrat k bigbítovým kořenům (Nechoď do kláštera a moje milovaná On na mě zapomíná). Upřímně mě docela překvapilo, že Ulrychovi nakonec zahráli tolik starých dobrých hitovek od Ideálu až po Jízdu králů. I tak mi hodně ne tak notoricky známých songů chybělo, jenže to víte – to bychom tam museli sedět ještě do zítřka :D. Potěšily mě i dvě písničky ze zbrusu nové desky Bratr sestry. Ke konci se Péťa konečně dočkal i svého oblíbeného Zvonu (celou dobu tajně doufal, že ho budou hrát :-)), který byl podle mě i naprostým vrcholem vystoupení. Ale jak jistě všichni tušíte, kdyby nezazněly na závěr Javory, nemohli bychom jít spokojeně domů, a tak jsem se dočkala i já :-).

Na naší hudební scéně není prostě nikdo, kdo by mohl konkurovat hlasu Hany Ulrychové. I po těch letech zní úplně stejně jako ze starých nahrávek a když se do toho opře, je to tak silný zážitek, že vám běhá mráz po zádech. To Petru Ulrychovi už to možná tolik nezpívá, zato je z celé skupiny jednoznačně nejcharizmatičtější :-). A samozřejmě složil všechny ty nádherné písničky, že. Když navíc uvážíme, že spolu oba sourozenci brzy oslaví 135. narozeniny, je to prostě neuvěřitelný výkon.

Suma sumárum to byl naprosto jedinečný koncert. V divadle nebo pod širým nebem by měl sice asi lepší atmosféru, ale i tak jsem strašně ráda, že jsme šli a já si konečně splnila velký sen. Vždyť Ulrychovi už téměř pět let pravidelně rotují mojí MP3kou a za tu dobu se mi ještě neoposlouchali. Javory můžu slyšet postopadesáté a pokaždé mi při nich bude běhat mráz po zádech. Ve své Modlitbě naprosto dokonale zhudebnili verše největšího moravského básníka Jana Skácela. Na albu Bílá místa nezní z úst Hany Ulrychové „pravda a láska vítězí“ jako hloupá fráze. A texty z desky Meč a přeslice jsou dnes stejně aktuální jako tenkrát za hlubokého totáče. Housle a mříž a Ať dál klidně spí hovoří za vše. Potřebujete ještě nějaký další důvod proč Javory a jejich písně milovat? Já ne :-)…