Den druhý: …a na Harvarda nešahat !

V denním světle se přecejen náš nový příbytek nezdá tak děsivý jako včera po příjezdu. Každopádně o dobrém spánku se nedá vůbec hovořit. Zmátořím se a dohrabu se do koupelny, abych s počátečním sebezapřením odhrnula závěs a otestovala sprchu.

Vzhledem k tomu, že brácha nám zapomněl nakoupit proviant, vydáme se na snídani někam do města. Přímo v ulici zapadneme do první slušně vyhlížející kavárny, kde záhy objevím tajemství Starbucks kafe :D. Když Luk někdy ve druháku přiletěl na Vánoce domů a sháněl se po něm na Ruzyni, vůbec jsem nevěděla, o čem mluví :D. A myslím, že u nás je to záležitost populární asi stejně jenom v Praze. Každopádně musím říct, že to má jisté kouzlo nosit si ledové kafe po ulici a cucat ho brčkem :D…Posnídáme  teplé rohlíčky a mezitím napíšeme Lukovi, kam má za náma přijít, protože chceme jít společně vyzvednout jeho talár :-).

Ještě předtím nás ale vezme na prohlídku celého kampusu. Poprvé od příletu jsem tady něčím opravdu unešená. Promoce začínají oficiálně až v úterý, a tak je tady dneska ještě klid. Před knihovnou, kde se bude ve čtvrtek konat hlavní obřad, už je ale srovnáno moře židlí a všude vyvěšené červené vlajky s heslem Veritas :-). Chceme se podívat do kostela, ale tam už se chystá výzdoba na zítřejší mši, tak se alespoň vyfotíme před ním a pokračujeme areálem dál. Brácha nám ukáže koleje, kde bydleli významní absolventi 😀 i ty, kde bydlel on sám v prvních letech na univerzitě. Prolezeme i pár poslucháren a pak se jdeme mrknout na opravdový architektonický skvost – Widenerovu knihovnu, která vznikla na počest Harryho E. Widenera, který zahynul na Titanicu. Co mě každopádně totálně odbourá, je Lukova hláška, když procházíme kolem sochy zakladatele univerzity: „Jo a až se budete chtít vyfotit u té Harvardovy sochy, tak na ni prosimvás nešahejte, studenti na něho chčijou…“ :D:D:D No nic :D… Během prohlídky kampusu potkáme Lukovu kamarádku Maríu a její rodiče, kteří přijeli z Bulharska, takže se hnedka seznámíme a to už je čas vyrazit pro talár a pro vstupenky na tu děsivou třídenní slavnost 8-)…

Další zastávkou na naší štaci je bráchova aktuální kolej, na kterou jsem teda hodně zvědavá :D…Předchozího večera se nás snažil přesvědčit, že náš privát je oproti jeho koleji naprosto luxusní, ale měla jsem zato, že to byly jen takové utěšující řečičky…no jak se to vezme 8-). Mít na studentském bytě krb je asi celkem nadstandard, ale když brašule začne líčit, že tímm krbem lozívají myši, vůbec nepochybuju o tom, že mluví pravdu :D. Všudypřítomný binec ani matrace místo postele už mě vůbec nepřekvapí…Luk jen suše praví, že to jsme teda neviděli holčičí pokoje, že ty jsou mnohem větší bordelářky a že by se nás tam štítil zavést :D…To už se hrabe z postele Lukův německý spolubydlící Daniel a vyptává se nás, jaký jsme měli let. Brzo se jde ale dát trochu do pořádku, protože mu má dneska přiletět maminka :D. Než nám brašule nachystá pití a předvede promenádu v taláru :D, celé doupě důkladně zdokumentuju a pak celá zmožená a zpocená zapadnu do křesla – předpověď počasí skutečně nelhala. Luk nás provede po celém zbytku Adams housu – jeho koleje – ukáže nám jídelnu, kde nás během promocí bude čekat nějaký raut, a místo, kde mu budou předávat diplom, a pak za rohem narazíme na jeho přítelkyni Melissu, s kterou se vydáme na oběd.

Melissa je z New Jersey a zpočátku mám dost problém porozumět její angličtině. S dobrým jídlem ale opadnou zábrany a tak jí hnedka musíme vylíčit včerejší storku s rozpadlým stolem :D…Po obědě nám jde brašule koupit kábl, protože v Americe mají jiné zásuvky než v Evropě, a simku, neboť zjistíme, že nás vyjde levnějc než volat s mým tarifem.

Navečer se vydáme na obhlídku ostatních fakult (samozřejmě si musím vyfotit tu právnickou :D!), nejvíc mě zaujme ta přírodovědecká, která má ve zdi vytesaná různá zvířata, tak fotím jako divá. Jsem ale pořád strašně vyčerpaná z časového posunu a nepomůže ani Starbucks coffe :D…Luk nás vezme ještě na výbornou čokoládu a sendvič, nicméně mně hlava padá únavou na stůl, a tak se vrátíme zpátky k univerzitě, kde se naše cesty rozchází. Uděláme si v areálu ještě několik hezkých fotek a přečteme si na plánku, jaké ceremonie nás zítra vlastně čekají. No a pak se teda odhodlám zapózovat i u toho slavného Harvarda…ale nešáhnu si 😀 😀 :D…