V naší rodině se dědí z generace na generaci různé vlastnosti, nicméně základním poznávacím znamením je to, že se rádi oháníme rukama a všechno nám z nich padá. Snažím se s tímto rodinným prokletím bojovat, ale onehdy jsem při umývání nádobí nechtěně zničila skleničku ze sady. Umývala jsem misku a vyklouzla mi z rukou a dopadla právě na onu nešťastnou skleničku a ulomila jí kousek horního okraje. Na první pohled to bylo téměř neviditelné, přesto jsem se rozhodla skleničku nemilosrdně vyřadit, protože by si o ni při nejbližší příležitosti někdo pořezal ret. Už o pár vteřin později mi hlavou blesknul nápad, jak by se dalo s rozbitým kusem nádobí naložit, aby nám ještě nějaký čas mohl hezky sloužit, ikdyž k trochu jinému účelu než dosud. Co na to říkáte? Nemáte doma taky nějaké rozbité skleničky :-)?
Opět stačí trocha dekorativního písku (levné mají v JENA nábytku, kde ale není moc velký výběr barev – naopak snad celé barevné spektrum najdete v NANU-NANA, tam si ale zase pár korun připlatíte) barevná svíčka a za pár minut máte hotovo.
Tak musím přiznat, že proto, že chci dodržovat pitný režim, ale zároveň mě nebaví pořád lítat pro vodu, piju doma z hospodských půllitrů. A ty jsou neuvěřitelně tenkostěnné, takže když už se taková sklenička rozbije, je na maděru. Doufala jsem v nějaké kreativní využití střípků 😀 Ale pěkné 🙂
Tak to mě mrzí, že jsem tě zklamala 😀 – snad až rozbiju nějaký krýgl, napadne mě, jak by se i střepy daly využít :D… Jinak my používáme na pití ikeácké pohárky zvučného jména („POKAL“) – lepší jak skleničky z NDR :D!
😀