Rubrika: Z knihovničky

Jeden vánoční dárek, jedna stará klasika a jeden přeceňovaný bestseller – toť má literární bilance za měsíc leden. Co vy jste četli zajímavého :)?

Adresát Ladislav Verecký – Dopisy Svatavy Antošové, Ivana Jelínka a Ivana Diviše

Letošní „hand-made“ dárek od T. mě mimořádně potěšil :-)! Také jsem se hned na druhý den s radostí pustila do čtení (první pokus asi o půlnoci doma po návratu z hospody nepočítám :D). Cesta se Student Agency mi s knížkou příjemně uběhla a není divu, že během nějakých tří dnů jsem byla s četbou u konce. Dílko obsahuje korespondenci adresovanou Ladislavu Vereckému, jehož jméno možná budete znát z magazínu MF Dnes. Dopisy však pochází ještě z doby, kdy Verecký působil jako redaktor poezie v nakladatelství Československý spisovatel, tedy z 80. a počátku 90. let. Tehdy se na Vereckého obraceli začínající i zavedení autoři – mezi nimi básnířka Svatava Antošová a exiloví básníci Ivan Jelínek a Ivan Diviš. Dopisy zachycují proměnu původně pracovních vztahů ve vztahy neformální až přátelské, ale také atmosféru tehdejší doby – nejen na poli literárním. Mě osobně nejvíc zaujaly dopisy první jmenované, Svatavy Antošové. Ráda bych si od ní v budoucnu něco přečetla. U Ivana Jelínka mě pro změnu upoutala pasáž, kde líčí, že pro rukopis své autobiografie pošle k Vereckému svou neteř, která učí na universitě v Brně… a nebyl to nikdo jiný, než námi právníky milovaná „krvavá Marta“, postrach zkoušky z československých právních dějin (jak je ten svět malý!) :D. Oproti tomu mě Diviš, na kterého jsem se těšila, trochu zklamal, a jeho styl psaní mi moc nesednul. Celkově se mi ale korespondence líbila a určitě se u mě v knihovničce neztratí. Takže, Teri, ještě jednou díky za dárek a už se těším, co vydáš (a nadělíš nám) příští Vánoce :-)!!!

Karel Čapek – Hovory s TGM

Existuje hned několik důvodů, proč jsem sáhla po tomto, možná trochu pozapomenutém, literárním skvostu. Jednak mi Hovory s TGM už před nějakým časem doporučil k přečtení Franta (a k literárním tipům svých přátel, jak už jistě dávno víte, nezůstávám nikdy hluchá :D!). Definitivním popudem pak bylo shlédnutí nového seriálu ČT – České století, které jste možná na obrazovkách v průběhu podzimu také zaznamenali. Hned první díl se zabýval působením našeho prvního prezidenta za války, a protože jsem zjistila, že toho paradoxně o této důležité historické etapě našich dějin mnoho nevím, s chutí jsem se pustila do čtení. Hovory s TGM mají samozřejmě mnohem širší záběr – Masaryk v nich rekapituluje prakticky celý život, vzpomíná na dětství, mládí, seznámení se svou ženou, na počátky svého politického působení… Své vzpomínky navíc prokládá zajímavými myšlenkami, v nichž i dnes můžeme nalézt mnoho pravdy.

„Státníky jsou jen ti politikové a veřejní činitelé, kteří ve všem, co dělají, mají doopravdy na mysli zájem státu; těm je pravá politika jen jedna: harmonizovat v jeden celek menší celky, organizovat organizace, sjednocovat všecka úsilí; taková politika překračuje i hranice státu. Takové politiky vyžaduje naše doba…“

Druhá část Hovorů je pak (na rozdíl od té první, která je v podstatě Masarykovým monologem) vedena částečně jako diskuze s Čapkem. Masaryk v ní probírá různá témata od filosofie přes náboženství až po politiku. Musím se přiznat, že přestože jsem se na tuto část velmi těšila, nepřišla mi ve výsledku až tak záživná. I tak si ale myslím, že Masarykovy myšlenky mají co říct i dnešní mladé generaci. Minimálně to, že bývaly doby, kdy se naše země nemusela za své hlavní politické představitele stydět…

Robert T. Kiyosaki, Sharon L. Lechter – Bohatý táta, chudý táta

Slavný bestseller s podtitulem „Co bohatí učí svoje děti a chudí a střední vrstvy ne“ na mě kouká každé Vánoce ze všech knihkupectví. Nakonec však kupodivu nebyl žádný problém sehnat ho v naší KM knihovně, kde si ho pravděpodobně nikdo moc nepůjčuje. Na knížku jsem četla hodně chvály, ale ve výsledku mi zas až tak revoluční nepřišla. Nabízí prostě jen jiný pohled na hospodaření se svými financemi. Ve spoustě aspektů má autor jistě pravdu – škola člověka finanční inteligencí skutečně nevybaví a bylo by záslužné věnovat této oblasti více pozornosti a vštěpovat dětem už odmalička principy správného hospodaření. Na druhou stranu si myslím, že kniha je zbytečně ukecaná a to, co je podáno na 200 stranách by se v pohodě dalo zkrátit na polovinu. Čtivost se jí však upřít nedá. Našim se tahle „kuchařka“ moc líbila, já z ní ve výsledku až tak odvázaná nebyla – pokud vás však téma financí zajímá a chcete znát recept, jak zbohatnout a po zbytek života jen hongat nohama, směle do čtení ;-)!

Tak jsem se těšila, kolik toho přes Vánoce přečtu, a zatím skutek utek :D. Svátky sice ještě nejsou u konce, ale už teď vidím, že společenské povinnosti mi nedovolí dobrat se alespoň u některé z mých rozečtených knížek ke zdárnému konci. Budete si tedy muset vystačit s tituly, které jsem přelouskala ještě před Vánocemi :-).

George Bernard Shaw – Pygmalión

Po delší době u mě zakotvila také jedna divadelní hra. Musím ale říct, že mě slavný Pygmalión příliš nevzal za srdce. Hra nese název podle pověsti o řeckém sochaři, jenž vytvořil sochu tak krásnou, že se do ní zamiloval a na bohyni Afrodité jí vyprosil řeč a život. Těžko říct, proč si vybral dramatik zrovna tento název, protože mně přišel profesor Higgins jako příšernej protiva bez kapky citu a úcty :D. Tak či tak Pygmalión určitě patří mezi divadelní hry, které je lepší vidět přímo na prknech – psaná podoba nedokáže nahradit komiku mluveného slova, na které pravděpodobně celý příběh stojí.

Cynthia Lennonová – John

Opět jeden Beatles memoár, tentokrát ovšem mimořádně zajímavý tím, že byl napsán Lennonovou první manželkou Cynthií. Obecně mi připadá, že se toho o Beatles-ženách mnoho neví a moc se o nich nepíše. O to více mě tato publikace zaujala. Těžko říct, na kolik jsou Cynthiiny vzpomínky zidealizované, ale z jejího vyprávění je cítit úcta a láska ke člověku, s nímž byla nucena sdílet první bouřlivé roky Beatlemánie. V jiných publikacích bývá obvykle Cynthia prezentována jako nenápadná osůbka stojící v pozadí veškerého dění (což je do jisté míry pravda), ale tato kniha ji ukazuje ve zcela jiném světle – jako Johnovu osudovou ženu. Cyn nechává čtenáře nahlížet hluboko do minulosti, kdy se s Johnem seznámili na výtvarné škole, popisuje komplikovaný vztah s jeho tetou Mimi i okamžiky počínající slávy kapely. Přestože o Johnovi mluví v celé knize velice hezky, i tak z toho vyleze jako pěknej hajzl, zejména co se jeho vztahu k prvorozenému synovi Julianovi týče.

„…John právě vydal Imagine, píseň, která se měla stát mezinárodní hymnou míru, nabádající svět, aby žil v jednotě, a přitom neuměl zvednout telefon, uzavřít mír se mnou a zařídit si, aby se mohl vídat s vlastním synem…“

Velice zajímavé mi přišlo také vyprávění o osobách, které se světem Beatles občas mihly – zejména přítelkyně jednotlivých Beatlů, Johnův otec a jeho nevlastní sestry nebo již zmiňovaná teta Mimi, která z Cynthiina vyprávění vyznívá jako podivínská věčně nabručená bába :D.

…Později mi Julia vyprávěla, že když se Mimi setkala s Johnem a s Yoko po vydání jejich alba Two Virgins, řekla jim: „Když už jste na tom obalu museli mít nahotiny, proč jste si nenašli někoho pohledného?“ Upřímná jako vždycky… 

Jak už jsem řekla, Cynthiiny vzpomínky na mě místy působí až příliš idylicky a zaujatě, ale pokud se přes to přenesete, čeká vás skutečně zajímavé čtení a několik Beatles historek, které jste určitě ještě neslyšeli :-)!

František Gellner – Vášeň, co do rána zchladne

I zatoužila jsem za dlouhých zimních večerů zase po troše kvalitní poezie :-). Gellner je sázka na jistotu, byť už mě spousta jeho básní neoslovuje tak, jako kdysi. Některé už jsou dneska na mě až moc cynické :-).

„…Můj život bez tebe je k smrti pustý,
a v lásku nevěřím, jež uzdraví.
Však aspoň krev, jež řine se ti ústy,
v přilnutí dlouhém ret můj zastaví.“

(Nic vyčítat ti nechci, moje milá…) 

Výbor obsahuje texty z Gellnerových sbírek Po nás ať přijde potopa! a Radosti života i několik básní z posmrtně vydané sbírky Nové verše  a z pozůstalosti. Jako ilustrace posloužilo několik Gellnerových vydařených kresbiček.

Listopad už se nám pomalu chýlí k závěru, a tak je čas na pravidelný souhrn mého čtiva za uplynulý měsíc. Knih se mi tu poslední dobou kupí víc než dost a já je vůbec nestíhám číst. Tak se aspoň máte na co těšit do budoucna :-)…

Iva Pekárková – Láska v New Yorku

Sedm povídek souboru Láska v New Yorku spojují kulisy americké metropole i poněkud pochmurná témata a leckdy také tragické vyústění. Přestože Iva Pekárková píše čtivě a její příběhy většinou někam směřují, řadí se u mě k početné skupině současných českých autorů, s nimiž se dá celkem obstojně ukrátit dlouhá chvíle v tramvaji, ale po dočtení jejich knížek ve vás nic zvláštního nezůstane.

Paulo Coelho – Vítěz je sám

Tato kniha mi dlouho nebyla souzená – sháněla jsem ji v knihovně několik let a teprve nedávno se na mě konečně usmálo štěstí. A hned na úvod musím říct, že je to pro mě zatím jednoznačně nejlepší dílo tohoto brazilského autora. V knize vystupuje několik hlavních hrdinů, jejichž životní cesty se střetávají během Filmového festivalu v Cannes. Na první pohled spolu nemají vůbec nic společného – úspěšný podnikatel, nadějná modelka, módní návrhář, americká herečka… Všichni se však pohybují v blýskavém světě, kde peníze a úspěch znamenají všechno. Ti, kteří už dosáhli té nejvyšší mety, se bojí pádu. A ti, co se na svůj výstup na vrchol teprve chystají, by pro svůj sen obětovali úplně cokoliv…

„Lidé nejsou nikdy s ničím spokojeni. Když mají málo, chtějí hodně. Když mají hodně, chtějí ještě víc. Když mají ještě víc, přejí si být šťastní s málem, ale nedokáží v tomhle směru vyvinout sebemenší úsilí.“

Paolo Coelho ve svém románu upozorňuje na nejeden paradox dnešní doby – zvrácené hodnoty, pozlátko světa showbusinessu, snahu jít za svým cílem i „přes mrtvoly“. Nedělá to ale nijak mravokárně – dominantní je zde příběh, který je skutečně napínavý až do konce a nezklame ani milovníky thrilleru. Jsem ráda, že jsem si na knížku počkala a že mě nakonec nezklamala :). A rozhodně ji doporučuju k přečtení i vám!

Zdeněk Mahler – Muž, který přežil Lidice

Jsou knížky, které se mi líbí tak moc, že bych si je přála sama napsat. Muž, který přežil Lidice k nim jednoznačně patří. Silný příběh, vycházející ze skutečné události, jazyková dokonalost, téma, které je bolestivou kapitolou našich dějin…

„Pořád vás ten pahejl bolí?“
„Velebnosti, já podle toho můžu předpovídat počasí.“
„A jaký bude?“
„Budou padat parašutisti.“

Lidice jsem si rozečetla na školení  o ochraně duševního vlastnictví – samozřejmě v polední pauze, původně určené k obědu, na který jsme ovšem s kolegou nešli, protože jsme se přejedli obložených chlebíčků :D… V četbě jsem úspěšně pokračovala i na zpáteční cestě v šalině a knihu jsem neodložila ani doma. Zhltla jsem ji prostě na posezení během pár hodin, což nebylo zas tak těžké, neboť se jedná o dílko nevelkého rozsahu. Je to jen dalším důkazem autorovy geniality a jeho schopnosti na několika málo stránkách čtenáře doslova strhnout. Příběh výborně doplňují působivé ilustrace Aleše Čumy, laděné do červeno-černých barev. Na závěr už zbývá jen dodat to, co pravděpodobně všichni víte – kniha se stala předlohou pro český film Lidice z roku 2011, k němuž Zdeněk Mahler vytvořil scénář.

Opět přichází mé oblíbené čtenářské období – podzim :-)…

Dan Millman – Cesta pokojného bojovníka

Tuto knížku mi zapůjčil Péťa K., když jsme spolu byli coworkovat v Kafecu. Je to opět jedna z těch „motivačních“ a tentokrát dokonce autobiografická. Dan Millman, někdejší mistr světa v gymnastice, v ní líčí příběh své niterní cesty, která započala jedné noci u benzínové pumpy, kde se Dan setkal se svým guru, jemuž dal jméno Sokrates. Musím říct, že zpočátku mě kniha moc nenadchla – nejedná se totiž o žádný literární skvost a je vidět, že autor není primárně spisovatelem. Vyprávění mi přišlo chaotické, unikaly mi v něm pointy a obě hlavní postavy mi byly značně nesympatické :D. Jak ale přicházela Danova „proměna“, měnil se i můj názor na jeho knihu, věci do sebe začaly zapadat a příběh mě pohltil. Na knížce mi vadily především ojedinělé „sci-fi“ prvky – u tohoto typu literatury totiž oceňuju hlavně jejich reálnost, díky které se můžu s poselstvím knihy snadněji ztotožnit. Tady to tak úplně nešlo a R.S. Sharma to podle mě prostě umí napsat líp. Doufala jsem také v nějaký originálnější konec. Ale na druhou stranu – svou hloubku to mělo, takže není důvod si Cestu pokojného bojovníka nepřečíst, pokud se vám také někdy dostane do rukou :-).

April Lindnerová – Jane

Na tuhle knihu s podtitulem „Moderní příběh Jany Eyrové“ jsem měla políčeno už od chvíle, kdy vyšly první recenze. Nejsem člověk, který by lpěl na tradičním pojetí literární klasiky. Naopak si myslím, že někdy může moderní převyprávění pomoct a přiblížit vynikající dílo mladé generaci čtenářů. Proto mi originální pojetí nestárnoucího příběhu přišlo jako super nápad a doufala jsem, že autorka na to půjde s vtipem a nadhledem. Hlavní hrdinkou knihy je devatenáctiletá a čerstvě osiřelá dívka jménem Jane. Ze dne na den se ocitne bez prostředků, a protože nemá peníze na zaplacení školného, odchází z univerzity hledat si práci. Tu skutečně brzy nachází a stává se chůvou v Thornfield Parku – honosném sídle pana Rathburna, rockové hvězdy s divokou minulostí :D… Víc z děje asi nemá cenu prozrazovat. Samozřejmě je dobré znát původní verzi Jany Eyrové – díky tomu vás bude knížka bavit mnohem víc. Nicméně Jane je napsaná natolik chytlavě, že se vám určitě bude příběh líbit i bez předchozí čtenářské zkušenosti.  Na závěr už zbývá jen dodat, že autorka chystá další knihu – Catherine – která má být variací na slavný román Na větrné hůrce. A já říkám, že se na něj už zatraceně těším :-)!

Sophie Kinsella – Shopaholik za hranicemi

Sophie Kinsella prostě nikdy nezklame :-)! Její knížky jsou plné humoru, nadhledu a hlavně dobrých konců. Shopaholik za hranicemi je pokračováním příběhu Becky Bloomwoodové (kterou mimochodem pasuji na jednu z mých nejoblíbenějších literárních postav :D!), šestadvacetileté dívky z Londýna, posedlé nakupováním. Pokud tedy máte černé svědomí z nákupu něčeho, co jste tak úplně nepotřebovali, tahle knížka vás jej stoprocentně zbaví :D. Moc MOC doporučuji pro všechny pochmurné podzimní dny nebo kdykoliv, až budete potřebovat zlepšit náladu :-).

Pozn. Na knížce mě zaujalo jisté kouzlo nechtěného, a sice že děj autorka (jistě zcela neplánovaně) umístila do New Yorku v září roku 2001.  V kontextu tehdejších událostí tak zůstávají problémy Becky Bloomwoodové poněkud… malicherné. Ale za to Sophie Kinsella pochopitelně nemůže.

Miloš Holas – Pátrejte s námi

A opět jedna knížka od Péti K. Tuto jsem od něj pro změnu dostala k dvaadvacetinám, včetně originálního věnování :D! Jedná se o 3 dětské příběhy, každý s jinou zápletkou, ale se stejnou trojicí hrdinů. Z dětských knížek nikdy nevyrostu, takže v tomto směru mě výběr rozhodně neurazil :D. Knížka je napsaná docela čtivě, vadilo mi jen občasné moralizování, které v dětských knížkách nemám moc ráda. Toleruju ho leda tak u Káji Maříka, na kterého si nenechám šáhnout :D. A nakonec přidávám jedničku za hezké ilustrace, ty ocením vždycky :-).

Francis Scott Fitzgerald – Velký Gatsby

Velký Gatsby se stal díky stejnojmennému filmu aktuálním fenoménem, a tak jsem ani já neodolala a přinesla si z knihovny jednoho Fitzgeralda. K ději asi není potřeba nějakých sáhodlouhých řečí – vypravěčem knihy je Nick Carraway, mladík, který se spřátelí se zámožným a oblíbeným Jayem Gatsbym. Ten je shodou náhod bývalou láskou Nickovy sestřenice Daisy, která se sice už během let vdala, ale v manželství není příliš spokojená a menšímu povyražení s Gatsbym se nijak nebrání ;-). Velký Gatsby se odvíjí jako obyčejná love story jen do chvíle, než je milostný trojúhelník (naneštěstí ne jediný v tomto příběhu) odhalen a dochází k tragédii…

Musím říct, že zpočátku mě příběh příliš neoslovil, ale postupně začal děj gradovat a ke konci už jsem nemohla od knížky odejít, aniž bych nezjistila, jak to celé dopadne. Velký Gatsby je vlastně velice krátké dílko, které se dá v pohodě přečíst za jedno odpoledne. U takových knížek mám většinou trochu problém v tom, že si za tak krátkou chvíli nestihnu vybudovat k hrdinům žádný „vztah“. V případě Gatsbyho pak přichází problém číslo dvě – a sice že postavy ve čtenáři nevzbuzují tolik sympatií, aby si s nimi vůbec nějaký vztah chtěl vybudovat. Přesto si myslím, že ve vás Gatsby zanechá silný dojem (a nejspíš stejně jako já okamžitě zatoužíte podívat se, jak se s tématem poprali filmaři).

Dnešní příspěvek je jubilejní, 100. v rubrice Úryvky. Jak sami vidíte, moc úryvků už sem poslední dobou nepřidávám, zato knížek jsem přečetla od založení blogu pěknou spoustu a jsem na to náležitě pyšná :-). Doufám, že vám tato rubrika čas od času přinese trochu inspirace a tipů na něco zajímavého, co jste ještě nečetli. Pro mě osobně je to asi ta vůbec nejmilejší rubrika tady, tak doufám, že je to na ní znát :-). U příležitosti těchto kulatin (a protože jsem nemocná a nudím se v posteli :-)) jsem se rozhodla vytvořit pro své čtenáře žebříček 10 knížek, které podle mě patří do každé knihovny, dají se číst i opakovaně a nikdy neomrzí. Je to vlastně výběr toho nejlepšího z mé literární rubriky.

TOP 10

Václav Havel – Dálkový výslech

Betty MacDonaldová – Vejce a já

Roald Dahl – Od A do Z

Zdeněk Jirotka  – Saturnin

Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol

Jan Skácel – Květy z nahořklého dřeva

Václav Hrabě – Blues

Robert Fulghum – Opravdová láska

Josef Škvorecký – Hříchy pro pátera Knoxe

Simon Mawer – Skleněný pokoj

Máte taky svoji top desítku? A četli jste něco z té mojí? Dejte vědět, zda se v něčem shodujeme nebo na co jsem zapomněla :-). Knihomolům zdar!

Tuto krásnou knížku jsem dostala od Péti ke svým (již poněkud depresivně znějícím) narozeninám :-). A jsem z ní naprosto nadšená! Robert Fulghum samozřejmě neumí napsat špatnou knížku, ale dosud jsem od něj četla jen ty povídkové, založené na skutečných událostech a zkušenostech z jeho života. Drž mě pevně, miluj mě zlehka je jeho první smyšlenou prózou (přestože je také do jisté míry postavena na osobní zkušenosti), která mi přišla do ruky a naprosto předčila všechna má očekávání.

Příběh čtenáře zavádí do prostředí tančírny Century, kde se střetávají a splétají osudy zhruba desítky hlavních postav, ať už se jedná o zaměstnance Century nebo lidi, kteří si tam chodí zatancovat. Mezi všemi postavami vyčnívá mladý právník Aristo, kterého do tančírny přivede touha změnit svůj stereotypní život. Jak už to tak bývá, kýžená změna s sebou přinese nejen nový pohled na život, ale také lásku :-)…

Knížka je doplněna překrásnými ilustracemi Willow Baderové a ohromným zážitkem bylo už jen to držet tenhle skvost v ruce a listovat si stránkama s tím, že si ho po přečtení vystavím v knihovně.

Na konci měsíce pochopitelně nesmí chybět souhrn mého srpnového počtení. Třeba si v něm něco zajímavého vyberete :-)…

Ivanka Devátá – Všechny mé domovy

Milé nenáročné počtení od herečky a spisovatelky Ivanky Deváté, v němž líčí útrapy spojené se zvelebováním domova a častými změnami bydliště. Pokud vás právě čeká stěhování nebo řešíte jiné pohromy spojené s bydlením, může vás tato kniha alespoň psychicky povzbudit :D. Já ji zejména díky šikovnému formátu a oddechovému žánru řadím mezi ideální čtivo do šaliny. Obal doplnila svými ilustracemi Iva Hüttnerová.

Tereza Boučková – Indiánský běh

Konečně jsem se dostala k prvotině Terezy Boučkové. Z toho všeho, co jsem od ní doposud četla, je Indiánský běh, ověnčený Cenou Jiřího Ortena, asi „největší sousto“. Místy těžká a depresivní četba zaplněná vzpomínkami na autorčino dětství a dospívání až po dospělost a období, kdy se marně pokoušela o dítě. Přestože většina postav je skryta za přezdívkami, není problém se v nich zorientovat, a tak se čtenáři nabízí často nehezký pohled do nitra rodinných vztahů, které nejsou nikdy zcela ideální.

J. Canfield, M. V. Hansen – Slepičí polévka pro matku a dceru

Asi už víte, že mám moc ráda příběhy k zamyšlení. Slepičí polévka je takovým hezkým příkladem tohoto povídkového žánru. Strukturou mi trochu připomíná Opravdovou lásku od Roberta Fulghuma – kniha je sestavena ze skutečných příběhů různých lidí na jedno stanovené téma. Tím je v tomto případě mateřství nebo ,chcete-li, vztah matka-dcera. (Slepičích polévek už vyšlo několik a jsou zaměřena na různá témata.)

„Matka se změní na skutečnou babičku až ve chvíli, kdy si přestane všímat těch příšerných věcí, co dělají její děti, protože je okouzlená těmi báječnými věcmi, které dělají její vnoučata.“

Povídky jsou opravdu rozmanité, psané různými styly. Někdy se u nich pobavíte, někdy nepokrytě závidíte a jindy vás zase dojmou. Knihu doplňují vtipné ilustrace od různých autorů.

„Každý by se měl snažit mít svou babičku, protože to je jediný dospělý, který má na dítě čas.“

Za sebe můžu Slepičí polévku doporučit. Nenechte se odradit přeslazenou obálkou :D, příběhy se vám budou fakt líbit a určitě potěší i vaši mámu, pokud jí knížku věnujete třeba k Vánocům.

„Když spočítáš, co všechno ti život dal, vždycky budeš v plusu.“

…aneb knížky, které mi zpříjemňovaly líné letní chvíle ve stínu pod fíky :).

Michaela Horňáková – Copywriting (Praktický průvodce tvorbou textů, které prodávají)

Opět jedna „vzdělávací“ publikace plná zajímavých poznatků z oblasti SEO, které mi přišly vhod, když jsem se SEO optimalizací v praxi zabývala v práci. Se zájmem jsem si přečetla také kapitolu o sociálních sítích – Facebooku a především Twitteru, který je pro mě zatím přece jen trošku neznámou. Autorka napsala publikaci ještě coby studentka VŠE, takže klobouk dolů. Příručka je přehledná, dobře se v ní čte i orientuje. Výhrady bych měla jen k tomu, že místy se v ní vyskytují stylistické chyby, kterým by se jistě dalo vyvarovat.

 

Robin S. Sharma – Mnich, který prodal své ferrari

„Mnicha“ jsem loni nadělila strýcovi k Vánocům, takže už proto jsem si chtěla knížku přečíst, abych věděla, jestli to byla dobrá volba. Kniha nese podtitul „Duchovní příběh o naplnění snů a směřování k životním cílům„. Já vím, že už to tu bylo několikrát, ale zjistila jsem, že si prostě asi potřebuju jednou za čas přečíst něco pozitivního a povzbudivého.

„…Vždycky si pamatuj, že příroda to zařídila tak, že když se jedny dveře zavřou, je to proto, aby se jiné otevřely.“

Mnich mi v jistém smyslu tak trochu pomohl dodat odvahu. V době, kdy jsem ho četla, jsem přesně taková slova potřebovala slyšet, ale nikdo je nedokázal vyslovit. Knížka se vám bude určitě líbit, pokud stojíte někde na rozcestí a potřebujete popostrčit dál nebo prostě jen chcete pohladit po duši a dobít energii. Načerpala jsem z ní hodně zajímavých myšlenek i motivace.

 

Christiane F. – My děti ze stanice Zoo

Myslím, že tuhle kultovní knížku asi většina z vás dobře zná. Já jsem se k ní poprvé dostala někdy na gymplu a opravdu mě sebrala. Nikdy předtím ani potom jsem takhle otevřenou zpověď narkomana nečetla. Knihu zpracovali na konci 70. let dva němečtí novináři na základě rozhovoru s tehdy patnáctiletou Christianou, která byla závislá na heroinu. Dokumentární charakter knize dodávají komentáře Christianiny matky a také fotografie Christianiných „přátel“ z drogového podsvětí a vyústění jejich osudů. Pokud se vám číst nechce, rozhodně se musíte podívat alespoň na film, o kterém jsem tady na blogu už kdysi psala. Najdete ho i s českými titulky na youtube a je to jedna z nejpovedenějších adaptací, jakou jsem kdy viděla.

Zdeněk Křížek, Ivan Crha – Jak psát reklamní text

Jak jsem avizovala minulý měsíc, po roce bez zkoušek a bez učebnic mi studium začalo chybět, a tak jsem se rozhodla začít vzdělávat v tom, co mě teď aktuálně tak nějak živí. Do knihovny jsem šla úplně naslepo a rozhodla se vybrat impulzivně to, co mě na první pohled zaujme. V tomto případě to určitě nebylo šlápnutí vedle. Příručka je napsaná velmi čtivě a přehledně a obsahuje jak zajímavé teoretické informace, tak praktická cvičení (která jsem, přiznám se, moc poctivě nedělala :D…). Záběr knížky je poměrně široký a seznámí vás mimo jiné i se základy marketingu, trochou psychologie i poznatky z oblasti reklamy a PR. Musím říct, že mě tato „učebnice“ v mnoha ohledech inspirovala, povzbudila do práce, ale i sebrala pár iluzí :-). Tak či tak ji všem, kteří se zajímají o textařinu, moc doporučuju! Autoři dělají čest svému povolání a napsali opravdu čtivé dílko.

J. Hanzelka, M. Zikmund – Afrika snů a skutečnosti 1

Cestopisy jsou moje láska a navíc konečně začíná léto a s ním i cestovatelská sezóna. O důvod víc proč se zasnít a začíst do dobrodružného vyprávění klasiků českého cestopisu. Sérii o Africe jsem dostala od pratety a jedná se o vydání z roku 1955. Předmluva  se tedy hemží superlativy, kterak Hanzelka a Zikmund šířili ve světě slávu naší země a přispěli k boji za mír :D. Je fakt, že u některých pasáží popisujících kapitalistické mocnosti jako vykořisťovatele afrického obyvatelstva, jsem si nebyla jistá, jestli je tam včlenili pánové dobrovolně nebo ne :D. Když ale opomenu těch pár odstavců poplatných režimu, Afrika snů a skutečnosti je báječným a napínavým vyprávěním, které se ve své době muselo stát bestsellerem. Když se autoři vydali na vlastní nebezpečí s Tatrou do súdánské pouště, ani jsem nedýchala :-)! Knížka je doplněna krásnými ilustracemi i fotografiemi, které Hanzelka se Zikmundem pořídili na své cestě africkým kontinentem. Co vám mám vykládat? Už se nemůžu dočkat, až si přečtu druhý díl!

Raymond A. Moody, jr. – Život po životě

„…Nemůžeme pochopit tento život, dokud nezahlédneme kousek toho, co leží za ním…“

Moodyho Život po životě čtu už poněkolikáté. Stejně jako řada jeho dalších knih se i tato stala krátce po vydání světovým bestsellerem. U nás knížka poprvé vyšla ještě v samizdatu. Americký lékař a spisovatel věnoval své dílo poněkud neobvyklému  tématu „smrti“ a zážitků s ní spjatých. Vyzpovídal celou řadu lidí, kteří zažili tzv. near-death experience (jinými slovy přežili klinickou smrt) a došel k pozoruhodnému zjištění – zkušenosti této pestré škály různých lidí vykazovaly nápadně podobné znaky a vesměs naznačovaly možnost, že smrtí všechno nekončí. Moody vás nebude přesvědčovat o tom, že posmrtný život skutečně existuje, nicméně vás donutí o spoustě věcí alespoň přemýšlet a připustit si je. Pokud máte rádi filosofické debaty na téma „co bude po smrti“ nebo vás prostě jen fascinují „neuvěřitelné“ příběhy, určitě si Moodyho bestseller také přečtěte.

Tereza Boučková – Když milujete muže

To jsem vám takhle jednou přišla z práce, uvařila si čaj a že si budu chvilku číst… začetla jsem se tak, až jsem se najednou přistihla, že jsem na poslední stránce. Už dlouho se  mi nestalo, že bych  nějakou knížku zhltla takhle na posezení. Útlé dílko obsahuje dvě krátké novely (Křepelice a Když milujete muže). Společnou linií obou novel je příběh ženy, která se obětuje pro muže, ale její oběť nakonec nikdo neocení. Když milujete muže je vzorovým příkladem toho, jak se i na malé ploše textu dá vybudovat mimořádně silný a sugestivní příběh. Opět tleskám Tereze Boučkové a těším se na shledání u další její knížky :-)!

Harald Martin – Paul McCartney

Knížky o Beatles nikdy nezestárnou. A co mě obzvlášť těší – je jich tolik, že určitě budu mít co číst do konce života :D! Dílko německého novináře Haralda Martina nazvané přímočaře Paul McCartney je z roku 2002, takže není úplně aktuální. Pokud chcete získat nějakou ucelenější představu o Paulovi, tak tu vám tahle knížka moc neposkytne – autor skáče z jednoho tématu na druhé, což působí dost chaoticky. Mně osobně to nijak nepohoršuje, protože jsem toho načetla tolik, že bych sama mohla psát Beatles paměti :D, takže vyhledávám spíš ty zajímavosti, o kterých se jinde nepíše. Opomenu-li fakt, že dílko občas sklouzává k bulváru, obsahuje řadu zajímavých informací zejména o Paulově hudebním vývoji po Beatles, projektu Anthology a sólové tvorbě posledních let.

Sidney Keyes – Krutý slunovrat

A na závěr trocha poezie, kterou jsem dostala od Pavči k Vánocům. Touto útlou sbírečkou jsem si nedávno krátila cestu z KM do Brna. Krutý slunovrat obsahuje verše anglického básníka, jehož tvorba je poznamenána válečnými událostmi a vědomím, že pro vítězství je třeba přinášet oběti, a který ve smyslu tohoto vědomí dobrovolně nastupuje vojenskou službu a v r. 1943 umírá jako voják v tuniské poušti.