Rubrika: Z knihovničky

Opět přichází mé oblíbené čtenářské období – podzim :-)…

Dan Millman – Cesta pokojného bojovníka

Tuto knížku mi zapůjčil Péťa K., když jsme spolu byli coworkovat v Kafecu. Je to opět jedna z těch „motivačních“ a tentokrát dokonce autobiografická. Dan Millman, někdejší mistr světa v gymnastice, v ní líčí příběh své niterní cesty, která započala jedné noci u benzínové pumpy, kde se Dan setkal se svým guru, jemuž dal jméno Sokrates. Musím říct, že zpočátku mě kniha moc nenadchla – nejedná se totiž o žádný literární skvost a je vidět, že autor není primárně spisovatelem. Vyprávění mi přišlo chaotické, unikaly mi v něm pointy a obě hlavní postavy mi byly značně nesympatické :D. Jak ale přicházela Danova „proměna“, měnil se i můj názor na jeho knihu, věci do sebe začaly zapadat a příběh mě pohltil. Na knížce mi vadily především ojedinělé „sci-fi“ prvky – u tohoto typu literatury totiž oceňuju hlavně jejich reálnost, díky které se můžu s poselstvím knihy snadněji ztotožnit. Tady to tak úplně nešlo a R.S. Sharma to podle mě prostě umí napsat líp. Doufala jsem také v nějaký originálnější konec. Ale na druhou stranu – svou hloubku to mělo, takže není důvod si Cestu pokojného bojovníka nepřečíst, pokud se vám také někdy dostane do rukou :-).

April Lindnerová – Jane

Na tuhle knihu s podtitulem „Moderní příběh Jany Eyrové“ jsem měla políčeno už od chvíle, kdy vyšly první recenze. Nejsem člověk, který by lpěl na tradičním pojetí literární klasiky. Naopak si myslím, že někdy může moderní převyprávění pomoct a přiblížit vynikající dílo mladé generaci čtenářů. Proto mi originální pojetí nestárnoucího příběhu přišlo jako super nápad a doufala jsem, že autorka na to půjde s vtipem a nadhledem. Hlavní hrdinkou knihy je devatenáctiletá a čerstvě osiřelá dívka jménem Jane. Ze dne na den se ocitne bez prostředků, a protože nemá peníze na zaplacení školného, odchází z univerzity hledat si práci. Tu skutečně brzy nachází a stává se chůvou v Thornfield Parku – honosném sídle pana Rathburna, rockové hvězdy s divokou minulostí :D… Víc z děje asi nemá cenu prozrazovat. Samozřejmě je dobré znát původní verzi Jany Eyrové – díky tomu vás bude knížka bavit mnohem víc. Nicméně Jane je napsaná natolik chytlavě, že se vám určitě bude příběh líbit i bez předchozí čtenářské zkušenosti.  Na závěr už zbývá jen dodat, že autorka chystá další knihu – Catherine – která má být variací na slavný román Na větrné hůrce. A já říkám, že se na něj už zatraceně těším :-)!

Sophie Kinsella – Shopaholik za hranicemi

Sophie Kinsella prostě nikdy nezklame :-)! Její knížky jsou plné humoru, nadhledu a hlavně dobrých konců. Shopaholik za hranicemi je pokračováním příběhu Becky Bloomwoodové (kterou mimochodem pasuji na jednu z mých nejoblíbenějších literárních postav :D!), šestadvacetileté dívky z Londýna, posedlé nakupováním. Pokud tedy máte černé svědomí z nákupu něčeho, co jste tak úplně nepotřebovali, tahle knížka vás jej stoprocentně zbaví :D. Moc MOC doporučuji pro všechny pochmurné podzimní dny nebo kdykoliv, až budete potřebovat zlepšit náladu :-).

Pozn. Na knížce mě zaujalo jisté kouzlo nechtěného, a sice že děj autorka (jistě zcela neplánovaně) umístila do New Yorku v září roku 2001.  V kontextu tehdejších událostí tak zůstávají problémy Becky Bloomwoodové poněkud… malicherné. Ale za to Sophie Kinsella pochopitelně nemůže.

Miloš Holas – Pátrejte s námi

A opět jedna knížka od Péti K. Tuto jsem od něj pro změnu dostala k dvaadvacetinám, včetně originálního věnování :D! Jedná se o 3 dětské příběhy, každý s jinou zápletkou, ale se stejnou trojicí hrdinů. Z dětských knížek nikdy nevyrostu, takže v tomto směru mě výběr rozhodně neurazil :D. Knížka je napsaná docela čtivě, vadilo mi jen občasné moralizování, které v dětských knížkách nemám moc ráda. Toleruju ho leda tak u Káji Maříka, na kterého si nenechám šáhnout :D. A nakonec přidávám jedničku za hezké ilustrace, ty ocením vždycky :-).

Francis Scott Fitzgerald – Velký Gatsby

Velký Gatsby se stal díky stejnojmennému filmu aktuálním fenoménem, a tak jsem ani já neodolala a přinesla si z knihovny jednoho Fitzgeralda. K ději asi není potřeba nějakých sáhodlouhých řečí – vypravěčem knihy je Nick Carraway, mladík, který se spřátelí se zámožným a oblíbeným Jayem Gatsbym. Ten je shodou náhod bývalou láskou Nickovy sestřenice Daisy, která se sice už během let vdala, ale v manželství není příliš spokojená a menšímu povyražení s Gatsbym se nijak nebrání ;-). Velký Gatsby se odvíjí jako obyčejná love story jen do chvíle, než je milostný trojúhelník (naneštěstí ne jediný v tomto příběhu) odhalen a dochází k tragédii…

Musím říct, že zpočátku mě příběh příliš neoslovil, ale postupně začal děj gradovat a ke konci už jsem nemohla od knížky odejít, aniž bych nezjistila, jak to celé dopadne. Velký Gatsby je vlastně velice krátké dílko, které se dá v pohodě přečíst za jedno odpoledne. U takových knížek mám většinou trochu problém v tom, že si za tak krátkou chvíli nestihnu vybudovat k hrdinům žádný „vztah“. V případě Gatsbyho pak přichází problém číslo dvě – a sice že postavy ve čtenáři nevzbuzují tolik sympatií, aby si s nimi vůbec nějaký vztah chtěl vybudovat. Přesto si myslím, že ve vás Gatsby zanechá silný dojem (a nejspíš stejně jako já okamžitě zatoužíte podívat se, jak se s tématem poprali filmaři).

Dnešní příspěvek je jubilejní, 100. v rubrice Úryvky. Jak sami vidíte, moc úryvků už sem poslední dobou nepřidávám, zato knížek jsem přečetla od založení blogu pěknou spoustu a jsem na to náležitě pyšná :-). Doufám, že vám tato rubrika čas od času přinese trochu inspirace a tipů na něco zajímavého, co jste ještě nečetli. Pro mě osobně je to asi ta vůbec nejmilejší rubrika tady, tak doufám, že je to na ní znát :-). U příležitosti těchto kulatin (a protože jsem nemocná a nudím se v posteli :-)) jsem se rozhodla vytvořit pro své čtenáře žebříček 10 knížek, které podle mě patří do každé knihovny, dají se číst i opakovaně a nikdy neomrzí. Je to vlastně výběr toho nejlepšího z mé literární rubriky.

TOP 10

Václav Havel – Dálkový výslech

Betty MacDonaldová – Vejce a já

Roald Dahl – Od A do Z

Zdeněk Jirotka  – Saturnin

Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol

Jan Skácel – Květy z nahořklého dřeva

Václav Hrabě – Blues

Robert Fulghum – Opravdová láska

Josef Škvorecký – Hříchy pro pátera Knoxe

Simon Mawer – Skleněný pokoj

Máte taky svoji top desítku? A četli jste něco z té mojí? Dejte vědět, zda se v něčem shodujeme nebo na co jsem zapomněla :-). Knihomolům zdar!

Tuto krásnou knížku jsem dostala od Péti ke svým (již poněkud depresivně znějícím) narozeninám :-). A jsem z ní naprosto nadšená! Robert Fulghum samozřejmě neumí napsat špatnou knížku, ale dosud jsem od něj četla jen ty povídkové, založené na skutečných událostech a zkušenostech z jeho života. Drž mě pevně, miluj mě zlehka je jeho první smyšlenou prózou (přestože je také do jisté míry postavena na osobní zkušenosti), která mi přišla do ruky a naprosto předčila všechna má očekávání.

Příběh čtenáře zavádí do prostředí tančírny Century, kde se střetávají a splétají osudy zhruba desítky hlavních postav, ať už se jedná o zaměstnance Century nebo lidi, kteří si tam chodí zatancovat. Mezi všemi postavami vyčnívá mladý právník Aristo, kterého do tančírny přivede touha změnit svůj stereotypní život. Jak už to tak bývá, kýžená změna s sebou přinese nejen nový pohled na život, ale také lásku :-)…

Knížka je doplněna překrásnými ilustracemi Willow Baderové a ohromným zážitkem bylo už jen to držet tenhle skvost v ruce a listovat si stránkama s tím, že si ho po přečtení vystavím v knihovně.

Na konci měsíce pochopitelně nesmí chybět souhrn mého srpnového počtení. Třeba si v něm něco zajímavého vyberete :-)…

Ivanka Devátá – Všechny mé domovy

Milé nenáročné počtení od herečky a spisovatelky Ivanky Deváté, v němž líčí útrapy spojené se zvelebováním domova a častými změnami bydliště. Pokud vás právě čeká stěhování nebo řešíte jiné pohromy spojené s bydlením, může vás tato kniha alespoň psychicky povzbudit :D. Já ji zejména díky šikovnému formátu a oddechovému žánru řadím mezi ideální čtivo do šaliny. Obal doplnila svými ilustracemi Iva Hüttnerová.

Tereza Boučková – Indiánský běh

Konečně jsem se dostala k prvotině Terezy Boučkové. Z toho všeho, co jsem od ní doposud četla, je Indiánský běh, ověnčený Cenou Jiřího Ortena, asi „největší sousto“. Místy těžká a depresivní četba zaplněná vzpomínkami na autorčino dětství a dospívání až po dospělost a období, kdy se marně pokoušela o dítě. Přestože většina postav je skryta za přezdívkami, není problém se v nich zorientovat, a tak se čtenáři nabízí často nehezký pohled do nitra rodinných vztahů, které nejsou nikdy zcela ideální.

J. Canfield, M. V. Hansen – Slepičí polévka pro matku a dceru

Asi už víte, že mám moc ráda příběhy k zamyšlení. Slepičí polévka je takovým hezkým příkladem tohoto povídkového žánru. Strukturou mi trochu připomíná Opravdovou lásku od Roberta Fulghuma – kniha je sestavena ze skutečných příběhů různých lidí na jedno stanovené téma. Tím je v tomto případě mateřství nebo ,chcete-li, vztah matka-dcera. (Slepičích polévek už vyšlo několik a jsou zaměřena na různá témata.)

„Matka se změní na skutečnou babičku až ve chvíli, kdy si přestane všímat těch příšerných věcí, co dělají její děti, protože je okouzlená těmi báječnými věcmi, které dělají její vnoučata.“

Povídky jsou opravdu rozmanité, psané různými styly. Někdy se u nich pobavíte, někdy nepokrytě závidíte a jindy vás zase dojmou. Knihu doplňují vtipné ilustrace od různých autorů.

„Každý by se měl snažit mít svou babičku, protože to je jediný dospělý, který má na dítě čas.“

Za sebe můžu Slepičí polévku doporučit. Nenechte se odradit přeslazenou obálkou :D, příběhy se vám budou fakt líbit a určitě potěší i vaši mámu, pokud jí knížku věnujete třeba k Vánocům.

„Když spočítáš, co všechno ti život dal, vždycky budeš v plusu.“

…aneb knížky, které mi zpříjemňovaly líné letní chvíle ve stínu pod fíky :).

Michaela Horňáková – Copywriting (Praktický průvodce tvorbou textů, které prodávají)

Opět jedna „vzdělávací“ publikace plná zajímavých poznatků z oblasti SEO, které mi přišly vhod, když jsem se SEO optimalizací v praxi zabývala v práci. Se zájmem jsem si přečetla také kapitolu o sociálních sítích – Facebooku a především Twitteru, který je pro mě zatím přece jen trošku neznámou. Autorka napsala publikaci ještě coby studentka VŠE, takže klobouk dolů. Příručka je přehledná, dobře se v ní čte i orientuje. Výhrady bych měla jen k tomu, že místy se v ní vyskytují stylistické chyby, kterým by se jistě dalo vyvarovat.

 

Robin S. Sharma – Mnich, který prodal své ferrari

„Mnicha“ jsem loni nadělila strýcovi k Vánocům, takže už proto jsem si chtěla knížku přečíst, abych věděla, jestli to byla dobrá volba. Kniha nese podtitul „Duchovní příběh o naplnění snů a směřování k životním cílům„. Já vím, že už to tu bylo několikrát, ale zjistila jsem, že si prostě asi potřebuju jednou za čas přečíst něco pozitivního a povzbudivého.

„…Vždycky si pamatuj, že příroda to zařídila tak, že když se jedny dveře zavřou, je to proto, aby se jiné otevřely.“

Mnich mi v jistém smyslu tak trochu pomohl dodat odvahu. V době, kdy jsem ho četla, jsem přesně taková slova potřebovala slyšet, ale nikdo je nedokázal vyslovit. Knížka se vám bude určitě líbit, pokud stojíte někde na rozcestí a potřebujete popostrčit dál nebo prostě jen chcete pohladit po duši a dobít energii. Načerpala jsem z ní hodně zajímavých myšlenek i motivace.

 

Christiane F. – My děti ze stanice Zoo

Myslím, že tuhle kultovní knížku asi většina z vás dobře zná. Já jsem se k ní poprvé dostala někdy na gymplu a opravdu mě sebrala. Nikdy předtím ani potom jsem takhle otevřenou zpověď narkomana nečetla. Knihu zpracovali na konci 70. let dva němečtí novináři na základě rozhovoru s tehdy patnáctiletou Christianou, která byla závislá na heroinu. Dokumentární charakter knize dodávají komentáře Christianiny matky a také fotografie Christianiných „přátel“ z drogového podsvětí a vyústění jejich osudů. Pokud se vám číst nechce, rozhodně se musíte podívat alespoň na film, o kterém jsem tady na blogu už kdysi psala. Najdete ho i s českými titulky na youtube a je to jedna z nejpovedenějších adaptací, jakou jsem kdy viděla.

Zdeněk Křížek, Ivan Crha – Jak psát reklamní text

Jak jsem avizovala minulý měsíc, po roce bez zkoušek a bez učebnic mi studium začalo chybět, a tak jsem se rozhodla začít vzdělávat v tom, co mě teď aktuálně tak nějak živí. Do knihovny jsem šla úplně naslepo a rozhodla se vybrat impulzivně to, co mě na první pohled zaujme. V tomto případě to určitě nebylo šlápnutí vedle. Příručka je napsaná velmi čtivě a přehledně a obsahuje jak zajímavé teoretické informace, tak praktická cvičení (která jsem, přiznám se, moc poctivě nedělala :D…). Záběr knížky je poměrně široký a seznámí vás mimo jiné i se základy marketingu, trochou psychologie i poznatky z oblasti reklamy a PR. Musím říct, že mě tato „učebnice“ v mnoha ohledech inspirovala, povzbudila do práce, ale i sebrala pár iluzí :-). Tak či tak ji všem, kteří se zajímají o textařinu, moc doporučuju! Autoři dělají čest svému povolání a napsali opravdu čtivé dílko.

J. Hanzelka, M. Zikmund – Afrika snů a skutečnosti 1

Cestopisy jsou moje láska a navíc konečně začíná léto a s ním i cestovatelská sezóna. O důvod víc proč se zasnít a začíst do dobrodružného vyprávění klasiků českého cestopisu. Sérii o Africe jsem dostala od pratety a jedná se o vydání z roku 1955. Předmluva  se tedy hemží superlativy, kterak Hanzelka a Zikmund šířili ve světě slávu naší země a přispěli k boji za mír :D. Je fakt, že u některých pasáží popisujících kapitalistické mocnosti jako vykořisťovatele afrického obyvatelstva, jsem si nebyla jistá, jestli je tam včlenili pánové dobrovolně nebo ne :D. Když ale opomenu těch pár odstavců poplatných režimu, Afrika snů a skutečnosti je báječným a napínavým vyprávěním, které se ve své době muselo stát bestsellerem. Když se autoři vydali na vlastní nebezpečí s Tatrou do súdánské pouště, ani jsem nedýchala :-)! Knížka je doplněna krásnými ilustracemi i fotografiemi, které Hanzelka se Zikmundem pořídili na své cestě africkým kontinentem. Co vám mám vykládat? Už se nemůžu dočkat, až si přečtu druhý díl!

Raymond A. Moody, jr. – Život po životě

„…Nemůžeme pochopit tento život, dokud nezahlédneme kousek toho, co leží za ním…“

Moodyho Život po životě čtu už poněkolikáté. Stejně jako řada jeho dalších knih se i tato stala krátce po vydání světovým bestsellerem. U nás knížka poprvé vyšla ještě v samizdatu. Americký lékař a spisovatel věnoval své dílo poněkud neobvyklému  tématu „smrti“ a zážitků s ní spjatých. Vyzpovídal celou řadu lidí, kteří zažili tzv. near-death experience (jinými slovy přežili klinickou smrt) a došel k pozoruhodnému zjištění – zkušenosti této pestré škály různých lidí vykazovaly nápadně podobné znaky a vesměs naznačovaly možnost, že smrtí všechno nekončí. Moody vás nebude přesvědčovat o tom, že posmrtný život skutečně existuje, nicméně vás donutí o spoustě věcí alespoň přemýšlet a připustit si je. Pokud máte rádi filosofické debaty na téma „co bude po smrti“ nebo vás prostě jen fascinují „neuvěřitelné“ příběhy, určitě si Moodyho bestseller také přečtěte.

Tereza Boučková – Když milujete muže

To jsem vám takhle jednou přišla z práce, uvařila si čaj a že si budu chvilku číst… začetla jsem se tak, až jsem se najednou přistihla, že jsem na poslední stránce. Už dlouho se  mi nestalo, že bych  nějakou knížku zhltla takhle na posezení. Útlé dílko obsahuje dvě krátké novely (Křepelice a Když milujete muže). Společnou linií obou novel je příběh ženy, která se obětuje pro muže, ale její oběť nakonec nikdo neocení. Když milujete muže je vzorovým příkladem toho, jak se i na malé ploše textu dá vybudovat mimořádně silný a sugestivní příběh. Opět tleskám Tereze Boučkové a těším se na shledání u další její knížky :-)!

Harald Martin – Paul McCartney

Knížky o Beatles nikdy nezestárnou. A co mě obzvlášť těší – je jich tolik, že určitě budu mít co číst do konce života :D! Dílko německého novináře Haralda Martina nazvané přímočaře Paul McCartney je z roku 2002, takže není úplně aktuální. Pokud chcete získat nějakou ucelenější představu o Paulovi, tak tu vám tahle knížka moc neposkytne – autor skáče z jednoho tématu na druhé, což působí dost chaoticky. Mně osobně to nijak nepohoršuje, protože jsem toho načetla tolik, že bych sama mohla psát Beatles paměti :D, takže vyhledávám spíš ty zajímavosti, o kterých se jinde nepíše. Opomenu-li fakt, že dílko občas sklouzává k bulváru, obsahuje řadu zajímavých informací zejména o Paulově hudebním vývoji po Beatles, projektu Anthology a sólové tvorbě posledních let.

Sidney Keyes – Krutý slunovrat

A na závěr trocha poezie, kterou jsem dostala od Pavči k Vánocům. Touto útlou sbírečkou jsem si nedávno krátila cestu z KM do Brna. Krutý slunovrat obsahuje verše anglického básníka, jehož tvorba je poznamenána válečnými událostmi a vědomím, že pro vítězství je třeba přinášet oběti, a který ve smyslu tohoto vědomí dobrovolně nastupuje vojenskou službu a v r. 1943 umírá jako voják v tuniské poušti.

Na nočním stolku se mi za poslední dobu opět nakupilo spoustu čtiva. Čtu teď téměř každý den – někdy se ráno vzbudím už v 7 a dokud mi nezazvoní budík, rochním se v posteli s knížkou. Po delším čase jsem si vypůjčila z knihovny také nějakou naučnou literaturu. Ale o té to dneska nebude…

Caroline Sandersonová – Adele

Poslední dobou jsem si Adele opravdu zamilovala, není tedy divu, že se její jméno objevuje i mezi květnovým počtením. Jako správného fanouška mě zajímal její příběh a to, jak se ke zpěvu dostala nebo co se stalo inspirací pro její písničky. Biografií bych toto poměrně útlé dílko asi nenazvala, ale určitě se z knížky dozvíte hodně informací ze zpěvaččina života, které by vás mohly zajímat. Doufám, že Adele toho na hudebním poli ještě hodně dokáže a bude o ní napsána řada obsáhlejších knih, které si s chutí přečtu :-).

Hana Bořkovcová – Cizí holka

Opět jsem zalovila do dětské knihovničky 😀 – poslední dobou potřebuje můj mozek evidentně hodně odpočívat. Hana Bořkovcová je autorkou celé řady knížek pro děti. Cizí holka je příběhem desetileté Kačky, která se po krátkém pobytu v dětském domově dostává „na zkoušku“ do nové rodiny. Krom této hlavní zápletky se v závěru knihy objevuje také detektivní motiv (poněkud překombinovaný – na můj vkus). Hana Bořkovcová má zajímavý styl vyprávění, i když se pořád nemůžu nějak rozhodnout, jestli se mi líbí nebo ne. Co se mi však nelíbí určitě, jsou ilustrace v knížce (made by Lubomír Anlauf), které se podle mě do knihy pro děti vůbec nehodí a odpuzují dokonce i mě – a to jsem dospělá :D! Pokud se vám nechce číst, možná se vám někde podaří sehnat filmovou verzi z roku 1984 s poměrně hvězdným obsazením.

Lovec střelil na ptáka – I. sborník (2011-2012)

Z historicky čtvrtého autorského čtení „Lovec střelil na ptáka“, které jsem o Velikonocích navštívila, jsem si odnesla sborník, shrnující výstupy z uplynulých „půlročníků“ a čtení na akci Studio Kroměříž. Na sborníku se podílela celá řada autorů, kteří se odvážili k výstupu :D. Nevím, do jaké míry se hodí recenzovat tuto tvorbu, každopádně určitě můžu říct, že mě oslovila především poezie – (snažím se být nezaujatá, ale…) obzvlášť ta Mitchova. Na milostnou tvorbu má bezesporu nadání :D! Próza mi, snad jen s výjimkou dvou příspěvků Jana Blštáka, přišla celkem o ničem. Autorské čtení jsem navštívila poprvé a akce jako taková se mi opravdu líbila. Věřím, že se její tradice v Kroměříži uchytí a určitě na ni ráda zase někdy zavítám.

Nazvala-li jsem březen měsícem knihy, pro dubnovou četbu by se možná hodil podtitul „měsíc braku“ :D. Nedá se nic dělat – vyčerpána lavinou dojmů z nové práce, sahala jsem ve volných chvilkách po velmi nenáročných knihách.

Agatha Christie – Zapomenutá vražda

Začneme zase po delší době jednou Agátou. Zapomenutá vražda je titulem, který Agáta napsala na počátku druhé světové války a uložila do trezoru ve své bance s tím, aby byl vydán až po její smrti – a tak se také stalo. Jedná se tak o definitivně poslední případ slečny Marplové :-). Hlavními hrdiny příběhu jsou mladí novomanželé Reedovi, kteří se čerstvě přistěhují do malého přímořského letoviska v jižní Anglii, kde si zakoupí dům. Mladá paní se však od počátku nemůže zbavit dojmu, že v domě již kdysi byla… a stala se zde svědkem vraždy. Vzhledem k tomu, že od té doby uplynulo téměř dvacet let, „vyšetřování“ je komplikované a stop velmi málo. Podezřelých se nakonec vyrojí celá řada, samozřejmě je všechny zavrhnu a myslím si na někoho jiného, abych v závěru zjistila, že vraždu spáchala úplně jiná osoba, od které proklatá Agáta bravurně odvedla pozornost. Achjo, zase mě dostala :D!!!

Iva Hercíková – Trest

Trest jsem si rozečetla během Velikonoc v KM, kdy jsem měla chuť na něco oddechového, ale knihovna byla bohužel zavřená, a tak nic vhodnějšího, než tituly z domácí knihovničky, nebylo v dosahu. Jedná se o pokračování slavného románku Pět holek na krku. Jeho děj si sice už příliš nepamatuju, ale vzhledem k tomu, že knížky na sebe navazují spíš volně, to nepředstavuje až tak velkou překážku. Na těchto starých retro románcích mám ráda hlavně uhlazený jazyk :D. Co mě na knížce naopak štvalo byla absence sympatických postav. Vyloženě mě vytáčelo, jak se hlavní hrdinka Nataša neustále podceňuje a trápí z mého pohledu úplně zbytečnýma věcma. Nejvíc hrotila to, jak se musí pořád před svým okolím přetvařovat. Dál jsem vůbec nechápala, proč se vůbec baví s těma dalšíma čtyřma holkama, když to jsou hrozně závistivé a nepřející kravky, které jí neustále dělají nějaké nepříjemnosti :D. Na odreagování super věc, pokud od toho moc nečekáte ;-)…

Stanislav Rudolf – Údolí krásných žab

O třídu béčkovější autor dívčích románků je Stanislav Rudolf. (Muž, píšící četbu pro puberťačky, je podle mě docela zvláštní úkaz – napadlo vás to někdy :-)?) Údolí krásných žab nicméně patří k tomu lepšímu, co kdy napsal. V tomto případě jazyk chválit nemůžu – Rudolf se slangovějšími výrazy asi snaží přiblížit věku svých hrdinů a potenciálních čtenářů, leč občas to působí spíš trapně :D. Na druhou stranu, zápletka je docela zajímavá. Knížka byla i zfilmovaná (najdete ji na youtube) a spousta lidí si v komentářích na ČSFD pochvalovala, jak díky tomuto filmu zavzpomínali na časy, kdy jezdívali na pionýrské tábory :D. Já tuhle nostalgii sice necítím, ale film mi přišel povedený a hlavní hrdinka v něm působila mnohem sympatičtěji, než v knize :-).

Tento březen je nebývale „čtivý“ měsíc. Nevím, jestli je to tím počasím nebo mě zkrátka moje stará dobrá vášeň opět pohltila, ale tak či tak to pomalu ani nestíhám všechno zapisovat. Takže dneska jen tak v rychlosti a stručnosti.

Leonardův kabinet

Tématem třináctého svazku edice Česká povídka jsou záhady, tajemství a nečekané zvraty. Do souboru krátkých povídek přispěli svou troškou autoři Petr Šabach, Jiří Hájíček, Věra Nosková, Jiří Kratochvíl, Veronika Huťková, Anna Cermanová a David Jan Žák. Na rovinu musím říct, že se mi tento výběr ani trochu nelíbil – některé příběhy se zpočátku tváří nadějně, ale pak se napětí něčím totálně zabije. Často je děj snadno předvídatelný a to povídkám punc tajemna taky zrovna nedodá. A co se týče nečekaných zvratů, tak těch jsem se nedočkala ani jednou. Autoři by si měli vzít za příklad Roalda Dahla, skutečného mistra v oboru :-)! Jinak musím říct, že mám tyto povídkové soubory docela ráda, ale v tomto případě zkrátka asi nebylo zvoleno příliš šťastné téma.

Jana Šrámková – Hruškadóttir

Tip na tuto krátkou novelu mi přineslo sledování pátečního pořadu Všechnopárty, jehož hostem byla právě autorka knihy Jana Šrámková. Hruškadóttir je její prozaickou prvotinou a vypráví trochu zamotaný příběh plaché studentky Veroniky, která se „adoptuje“ do rodiny své kamarádky, aby s ní posléze prožila její soukromou tragédii. Netradiční název naráží na islandské specifikum, kdy dívka nepoužívá příjmení, ale je označována jménem svého otce s dovětkem dóttir, tedy dcera. Veronika svého otce nikdy nepoznala a jediné, co jí po něm zbylo, je hruška zasazená na zahradě jejich chalupy. Příběh o hledání a ztrácení je kratičký a přesto zanechává hluboký dojem. Nechybí v něm ani milostná linie, i když ta zde podle mě nehraje prim. Mnohem zajímavějším tématem novely je rodina a její způsob, jak se vyrovnat se ztrátou těch nejbližších a také myšlenka, že i ve fungující rodině si stejně všichni nějakým způsobem ubližují. Pokud vás poněkud pesimistické vyznění neodradí, Hruškudóttir vám doporučuju – na tak málo rozsáhlé dílo je to skutečně silný zážitek. Kniha získala Cenu Jiřího Ortena 2009.

Jan Zvelebil – Na vandru s Reflexem

K „Vandrům“ se neustále vracím – jednak je to jeden z mých nejoblíbenějších žánrů a příběhy jsou navíc tak pestré a různorodé, že se u nich člověk ani chvilku nenudí – a to ani při druhém nebo třetím čtení, věřte mi :-). V prvním díle vás Jan Zvelebil provede Anglií, Austrálií, Brazílií, Indií, Izraelem, Japonskem, Mexikem, USA a Tanzanií. Poučí vás, ve kterých zemích se vám nevyplatí dělat načerno a v jednom příběhu se dokonce podíváte i do vězení :O. Víc snad ani nemá cenu dodávat, „Vandry“ jsou moje velká knižní láska a všem doporučuji se do nich také zamilovat :-)!!!

Pán prstenů je fenoménem, kterému jsem dlouho úspěšně odolávala. Až jsem jednoho hezkého jarního dne (bylo to tak před rokem, stydím se) dostala jeden výtisk od Terezky – aby mi s ním lépe utíkalo studium na státnice. Jak už to tak bývá, do knížky jsem se začetla teprve v létě po státnicích. Pak zase nějaký čas ležela ladem a vzpomněla jsem si na ni až na podzim. Dobrou půlku knížky jsem přelouskala ve vlaku na cestě za našim ostravským „hrdinou“. Na zpáteční cestě jsem prožívala muka, jestli Gandalf přežije nebo ne :D! Pak přišly Vánoce a já na Pána prstenů opět zapomněla. Až teď jsem měla přes týden v KM trochu víc času a konečně se mi podařilo prokousat se až na poslední stránku. Tak taková já jsem čtenářka!

Z knížky mám trochu rozporuplné pocity. Sami vidíte, že pro mě bylo obtížné se začíst – hlavně zpočátku mi příběh připadal strašně rozvláčný a pomalu se rozjíždějící. Zkrátka málo akce. Když jsem pak ovšem do děje nějakým způsobem „spadla“, bylo stejně těžké se odtrhnout (pokud nešlo zrovna o nějakou pasáž, kde se nic extra zajímavého nedělo). První díl slavné trilogie mě tedy zatím tak úplně nepřesvědčil, že jsem dělala chybu, když jsem se mu doteď vyhýbala. Ale tak či tak je mi teď líto, že nemám po ruce pokračování a nemůžu se podívat, jak to bude s Frodem, prstenem a spolem dál :D…