Rubrika: Z knihovničky

Ani na poli literárním to tentokrát nebyla žádná sláva. Spoustu knížek jsem takzvaně „nakousla“, ale už nebyl čas dobrat se konce. Letošní vánoční „prázdniny“ ale budou opět pohádkově dlouhé, tak snad to během prosince všecko dohoním :-).

Jan Trachta – Tichý dech

Hned na úvod začnu silným zážitkem – knížkou Tichý dech, kterou mi doporučila Terka a nakonec mi ji nadělili moji nejmilejší kolegové jako narozeninový dárek (ještě spolu se Škvoreckého Hříchama, mojí srdcovkou – jsou prostě nejzlatější :-)!). Terčino doporučení pro mě bylo dostatečnou zárukou kvality, takže jsem čekala něco mimořádného – a taky že jo! Tichý dech je upřímnou výpovědí mladého českého chirurga, působícího v organizaci Lékaři bez hranic, o jeho absolvovaných misích ve válkou sužovaném Kongu a na Haiti těsně po ničivém zemětřesení. Vyprávění je mnohdy až neuvěřitelné. Trachta se snaží demytizovat představu lékaře coby všemouhoucího odborníka. Mnohdy se ocitá v bezvýchodné situace, kdy pro své pacienty nemůže udělat vůbec nic. Po přečtení ve vás zůstane hluboký obdiv nad lidskou solidaritou a vděk za naši středoevropskou lékařskou péči (nad kterou by sice občas člověk zaplakal, ale…). Vyprávění dobře ilustruje také série autentických fotografií z Konga i Haiti. Rovněž jsem ocenila kapitolu, vysvětlující prapůvod současných ozbrojených konfliktů v Kongu a v okolních afrických státech. Kniha si právem vysloužila ocenění Magnesia Litera v kategorii „objev roku“.

Stacy Malkanová – Doba jedová 3, Kosmetika

Přestože se zdá, že se jedná o titul navazující na první dva díly Doby jedové, je to tak trochu podraz, těžící z popularity obou českých bestsellerů. Autorkou knihy je americká aktivistka a spíš než na praktické informace pro spotřebitele se zaměřuje na popis průběhu kampaní za bezpečnější kosmetiku v USA. Z tohoto pohledu to tedy pro mě bylo celkem velké zklamání. Na druhou stranu mi přišlo docela zajímavé zjištění, že v Americe zdaleka nefungují tak přísné regule pro výrobu kosmetických potřeb, jako tomu je u nás v Evropské unii. Světové špičky kosmetického průmyslu vyrábí totožné produkty v odlišném složení pro USA a pro EU – které z nich jsou „toxičtější“ asi netřeba zdůrazňovat. K zamyšlení vybízí rovněž kapitola o kosmetických firmách typu Avon, které se prezentují jako velcí aktivisté a bojovníci proti rakovině prsu, ale přitom vytrvale odmítají odstranit ze svých produktů látky, které jsou podezřelé z karcinogenity! Kosmetika je jedním z velkých a aktuálních témat a internet je informacemi přímo zahlcen, takže si myslím, že tato knížka je celkem zbytečná investice (já ji sehnala v knihovně). Tím spíš, že shrnuje situaci v USA a ne tady v Evropě. Každopádně každý takový titul člověka přiměje minimálně k zamyšlení a přehodnocení svých dosavadních návyků. Za poslední dobu jsem vyzkoušela několik přírodních kosmetických výrobků a musím říct, že jsem s nimi tak spokojená, že k chemii se v nejbližší době rozhodně vracet nebudu. Kosmetika je ale bohužel pouhou špičkou ledovce chemikálií, kterými jsme každý den obklopeni…

Jestli se vám zdá, že tento měsíc praská literární rubrika ve švech, zdá se vám to zcela správně. Aneb dejte knihomolovi týden dovolené bez jasného programu a takhle to dopadne :D…

Josef Škvorecký – Sedmiramenný svícen

Útlá kniha obsahuje sedm krátkých povídek s židovskou tematikou, které se odehrávají v období druhé světové války. Povídky na sebe sice navazují, ale zároveň funguje i každá sama o sobě. Za zmínku stojí i působivé ilustrace. Josefa Škvoreckého musím jako obvykle jen a jen doporučit!

Johannes Mario Simmel – Plakat přísně zakázáno

Upřímně řečeno – Simmel mi přijde jako trochu přeceňovaný autor… Jeho tvorba pro děti se mi ale vždycky moc líbila. Ze zvědavosti, jak budu hodnotit jeho dílo s odstupem času, jsem sáhla po dětské knížce s detektivní zápletkou Plakat přísně zakázáno, ve které skupinka dětí pátrá po zločinci, který lstí vymámil z jejich spolužačky peníze určené na lyžařský zájezd. Příběhu přidává na originalitě jeho zasazení do období krátce po druhé světové válce. Jinak je však zápletka i celé rozuzlení velmi naivní a to i s ohledem na fakt, že je kniha určena dětskému čtenáři.

Corinne Hofmannová – Bílá Masajka

Tentokrát jsem se výjimečně nejprve seznámila s filmem a až pak jsem se dostala ke knížce. Nicméně je to už tak dávno, že jsem si z filmového zpracování pamatovala skutečně jen útržky. Zpočátku jsem měla obavy, že kniha bude jen klasickou na city hrající romancí, ale spolu s prvními řádky, popisujícími život v africké Keni, se všechny obavy rozplynuly. Bílá Masajka potěší jak čtenářky červené knihovny, tak milovníky cestopisů. Celý příběh je vlastně autobiografickým vyprávěním Švýcarky Corinne, která se na dovolené osudově zamiluje do masajského válečníka Lketingu a prakticky ze dne na den se rozhodne vyměnit svůj pohodlný život doma za dobrodružství uprostřed Afriky. Po prvotním šoku z kulturních rozdílů se se svým Masajem zpočátku cítí šťastná. Po svatbě se však vztahy poněkud vyostřují a Corinne ze zamilované zaslepenosti zvolna procitá… Samozřejmě vás při čtení několikrát napadne, že hlavní hrdince muselo fakt přeskočit, když se vydala do Afriky za mužem, o kterém toho věděla tak málo, a ještě si s ním pořídila dítě. Na druhou stranu je až obdivuhodné, kde v sobě mladá žena z tak vyspělé evropské země našla tolik dobrodružné povahy, aby kvůli lásce obětovala veškeré pohodlí a odstěhovala se daleko od celé své rodiny. Ten příběh je neuvěřitelný a fascinující. Nečekejte literární veledílo – po stylistické stránce je kniha spíš podprůměrná. Očekávejte ale příběh, který vás přilepí na židli a nebudete se moct odtrhnout, dokud nepřijde poslední stránka.

Aimee Benderová – Zvláštní smutek citronového koláče

Tuto knížku jsem v knihkupectví okukovala už mockrát. Vždycky mě upoutala ta zářivě žlutá obálka s koláčem, který vypadal fakt lahodně :D! I zápletka knihy mi přišla poměrně originální a zajímavá. Přesto chvilku trvalo, než si ke mně Zvláštní smutek citronového koláče našel cestu. Na první pohled se může čtenář mylně domnívat, že se jedná o knížku pro děti. Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je devítiletá Rose, která po ochutnání koláče, který pro ni upekla její matka, zjistí, že má zvláštní schopnost – z kousku jídla dokáže vycítit pocity a emoce lidí, kteří jídlo připravili. Na první pohled zajímavá dovednost se pro Rose brzy stává utrpením, se kterým se musí naučit žít – při jídle totiž odhaluje věci, které by radši ani nevěděla. Příběh je psaný velice poutavým a zároveň originálním poetickým jazykem a název knihy snad ani nemohl být trefnější – při čtení na vás opravdu padne takový zvláštní, těžko popsatelný smutek a dojetí. Mimořádná knížka, která ve mně i přes svou melancholickou náladu zanechala krásný pocit.

Jan Zvelebil – Na vandru s Reflexem II.

Po emocionálně vypjatých knížkách jsem pro změnu potřebovala zase něco, po čem se mi bude hezky usínat. A Vandr prostě nikdy nezklame :-)! Ve druhém díle se můžete těšit třeba na zážitky z Jihoafrické republiky, Rumunska nebo Itálie. Se zaujetím jsem četla také kapitolu o Číně, oblíbené turistické destinaci Srí Lance nebo Novém Zélandu. A už se zase nemůžu dočkat, až se někam podívám :-)!

Paul McCartney – Černý pták

Tuto hezkou sbírku Paulových básní a písňových textů jsem dostala kdysi k narozeninám od Pavči. Pro mě je unikátní hlavně v tom, že se někdo pokusil přebásnit známé hity od Beatles (a samozřejmě nejen je) do českého jazyka. U některých textů mi to přišlo velmi trefné a hezké (Lady Madonna, Ob-La-Di Ob-La-Da, The long and winding road…), jindy mi texty i přes veškerou snahu překladatele přišly banální a ztrácely své původní kouzlo (čímž nechci tvrdit, že některé Paulovy veršíky nezní banálně i v angličtině).

„…Však přede mnou je dál nekonečná pouť,
ty necháváš mě stát  před branou zavřenou.
Prosím, pusť mě dál, já chci jít za tebou…“

Paulovou doménou je bezpochyby hudba, nicméně některé jeho texty fungují dobře i samy o sobě a podnítily mě k znovuobjevování jeho sólové tvorby.

Haruki Murakami – Kafka na pobřeží

„Kafku“ mi Franta půjčil už před víc než rokem, ale já se do něj pořád ne a ne začíst. Snad že na mě Murakamiho styl vyprávění působil od začátku tak nějak depresivně a pesimisticky. Jednou jsem se však ocitla v té správné melancholické náladě, která mi napomohla v zabřednutí do příběhu. Kniha má dvě dějové linie – tou první nás provází Kafka, patnáctiletý kluk, který uteče z domu, aniž by čtenáře seznámil s přesnými důvody jeho počínání. Víme jen, že „prostě musí pryč“ a až postupně se dovídáme, před čím to vlastně utíká. Druhým hlavním hrdinou je asi šedesátiletý pan Nakata, kterému se stala v dětství zvláštní „nehoda“ a od té doby to nemá v hlavě úplně v pořádku, umí mluvit s kočkami a kamením a děje se mu spousta dalších šílených věcí. Myslím, že už z mého stručného popisu si domyslíte, že tato knížka je tak trochu psycho :D. Když jsem se později dívala na mimořádně vysoké hodnocení na ČBDB, došla jsem k závěru, že jsem ji asi prostě nepochopila. Celé to na mě bylo až moc šílené, moc surrealistické. Po dočtení zůstalo mnoho nezodpovězených otázek a pocit zklamání, že do sebe řada věcí na konci nezapadla tak, jak jsem si představovala. Murakami zřejmě asi nebude můj šálek čaje, ale tím vás od něj nechci odrazovat. Jeho styl je dost specifický, takže je potřeba vlastní čtenářskou zkušeností zhodnotit, zda zrovna vám sedne či ne.

Září se chýlí k závěru, a tak je čas na pravidelné ohlédnutí za zajímavými tituly tohoto měsíce.

Prosper Mérimée – Carmen

Kratičká novela francouzského spisovatele na několika málo stranách líčí silný a tragický příběh lásky pašeráka Josého Maríi ke krásné, ale nestálé cikánce Carmen. Dnes je Carmen známá více z operního ztvárnění Georgesem Bizetem, ačkoli se prý operní libreto v mnohém liší od literární Carmen, která je mnohem propracovanější a zároveň krutější. Tento klasický příběh se dá číst stále dokola, aniž by ztratil své kouzlo.

Anna Strunecká, Jiří Patočka – Doba jedová 2

Druhý díl Doby jedové víceméně rozvíjí témata, která byla nakousnuta v díle prvním. Významná část textu je věnována hojně diskutované problematice očkování, zajímavé jsou i články o škodlivosti cukru a sladidel. V závěru knihy pak můžete k jednotlivým kapitolám najít vyjádření lékaře, který se nebojí s některými vyslovenými názory polemizovat. Čtenář si pak opět může sám vybrat, na kterou stranu se přikloní a která doporučení si vezme k srdci.

Christiane V. Felscherinow, Sonja Vukovic – Christiane F., Můj druhý život

Každý, kdo někdy četl bestseller My děti ze stanice Zoo si zákonitě musel položit otázku, jak to asi bylo s Christianou dál – jestli se jí podařilo dostat se z kolotoče drog ven a jaký asi dnes vede život… O připravovaném literárním pokračování se dlouho mluvilo, a přestože všichni dobře víme, jak to bývá s pokračováními po letech, když jsem tuhle knížku objevila v knihovně, neváhala jsem ani minutu. Začetla jsem se do ní ještě ten večer a nedokázala jsem ji odložit. Zpočátku mi vyprávění přišlo trochu chaotické, skákající z jedné události na druhou. Christiane se stala po vydání knížky My děti ze stanice Zoo takřka celebritou. Její popularitu ještě více umocnilo uvedení stejnojmenného filmu s Davidem Bowiem, který nikdy neopomenu vychválit coby nejpovedenější knižní adaptaci :-). V následujících letech se Christiane pohybovala ve světě hudebníků a setkala se s řadou známých osobností od zmiňovaného Bowieho až třeba po Genesis. Po pěti letech opět spadla do závislosti na heroinu, která ji přivedla až do vězení. Z jednoho z mnoha nevydařených vztahů se Christiane narodil syn, který dal konečně jejímu životu jakýsi řád a smysl, ale ani tato šťastná etapa netrvala věčně. Víc už asi nemá smysl prozrazovat – kultovní kniha se dočkala velice vydařeného pokračování.

Jak všichni dobře víte, srpen byl, co se týče počasí, dost hnusnej měsíc, ale pro nás knihomoly to mělo to i pár výhod. Aspoň bylo spooooustu času na čtení báječných knížek O:-). Se značným zpožděním, ale přece, přináším pár tipů na ty nejlepší z nich.

Dallas a Melissa Hartwigovi – Jídlo na prvním místě

Po delší době jsem si zase pořídila jeden kousek do knihovničky :-), a sice na Pavčin popud. Už předtím mě recenze na tuto knihu zaujala v magazínu Svět potravin. Když jsem navíc slyšela (a viděla), jakých výsledků Pavča díky Whole30 dosáhla, začala jsem se o paleo trošku víc zajímat. Knížka je napsaná populárně naučnou formou a všechno je v ní dobře a pochopitelně vysvětleno. Zároveň je i poměrně obsáhlá, takže v ní najdete spoustu zajímavých informací i materiálů – včetně řady receptů nebo odkazů na české webové stránky k tématu. Musím říct, že jestli jsem měla nějaké choutky s paleem zaexperimentovat, po přečtení knihy mě docela přešly :D. Toho, co musíte omezit nebo zcela vyřadit z jídelníčku, je pro mě prostě moc – cukr, alkohol, pečivo, mléčné výrobky, luštěniny… Jsem si jistá, že bych se takhle celý život stravovat prostě nedokázala – už proto, že nejsem moc masožravec a dám si maximálně tak kuřecí nebo rybu. Na druhou stranu, k Whole30 bych se ráda odhodlala a stejně tak bych neváhala jídelníček omezit, kdybych měla nějaký zdravotní problém. I z toho důvodu jsem ráda, že jsem na tuto knížku narazila, jsem zase o něco moudřejší a můžu se k ní kdykoliv vrátit :-). (A některé ty paleo recepty rozhodně budu muset vyzkoušet, protože vypadají skvěle O:-)!)

John Greene – Hvězdy nám nepřály

Když jsem se letos v knihkupectví rozmýšlela nad svou „narozeninovou“ knížkou, měla jsem hned několik favoritů. Nakonec však kdovíproč vyhrál tento útlý, zato silný příběh.

„Já si nemyslím, že umíráš,“ prohlásila jsem. „Jenom máš prostě trošku rakovinu.“

Hvězdy nám nepřály je přesně ten typ knihy, kterou je těžké nebrat si osobně. Nad jejími postavami budete přemýšlet ještě dlouho poté, co ji dočtete… což u příběhu s tak tragickým tématem asi není úplně žádoucí. Hlavními hrdiny jsou Hazel a Augustus – ona má rakovinu v posledním stadiu, on ze souboje s rakovinou vyšel s amputovanou nohou. Přestože se jedná o lovestory, kde byste mohli děj snadno předvídat, autorovi se povedlo mě překvapit. Jak vyústěním příběhu, tak úžasným vypravěčským talentem, s jakým dokázal vylíčit rakovinu se všemi jejími aspekty – třeba tím, jak zasáhne do běžného života v rodině – ale zároveň i hezkou dávkou černého humoru, kterou obdaří hlavní hrdinku. V určitých místech mě ten odzbrojující „humor“ úplně dostal. Hvězdy nám nepřály je opravdu mimořádná knížka a pevně věřím, že až se s ní trochu srovnám, sáhnu po ní někdy znovu.

George R. R. Martin – Střet králů 1

Protože Péťa dokoukal (prý) šokující čtvrtou sérii, musela jsem taky trochu popojet s četbou, abych snížila riziko, že mi náhodou něco vyspoiluje :D! Je fakt, že místy je vyprávění až moc rozvláčné a šlo by zestručnit, ale i tak jsem knížku zhltla jako nic a už úspěšně pokračuju dalším dílem. V seriálu jsem ale napřed, čekat jsem bohužel nevydržela a po infarktovém zakončení třetí série jsem hnedka naběhla na čtvrtou. I tak jsou pro mě knížky pořád zajímavé a pokud mé nadšení vydrží, dočtu je všechny :-).

Ačkoliv je léto jedním z nejideálnějších období pro válení se s knížkou, červencová literární bilance je tentokrát poměrně skromná 0:-). A co hůř – oddechové počteníčko k vodě tady dneska vůbec nečekejte!

Jan Otčenášek – Když v ráji pršelo

Poetická tragikomedie o nezdolné vůli bojovat za své sny a nevzdávat se ani navzdory nepřízni osudu. I tak by se dal stručně shrnout příběh dvojice pražských intelektuálů, která se rozhodne vrhnout po hlavě do dobrodružství už předem odsouzeného k nezdaru – koupit a opravit polorozpadlou barabiznu na konci světa a přebudovat ji v penzion. Jejich snažení je občas úsměvné, občas na vás přenese pocit naprostého zoufalství a bezvýchodnosti a jindy se zas budete muset nahlas smát. Přestože jazyk vyprávění působí místy dost zastarale a samotný příběh v řadě momentů z dnešního pohledu až neuvěřitelně, nalézám v něm chtě nechtě i cosi aktuálního. Možná myšlenku nenechat se v životě zlomit prvním neúspěchem, hledat na všem špatném i kapku toho pozitivního…

Michael Cunningham – Hodiny

Pozoruhodné dílko, jehož výborně hodnocené filmové zpracování hodlám co nejdříve shlédnout. Tři ženy, tři časové i dějové linie a jeden jediný den – to celé vysloužilo autorovi knihy Pulitzerovu cenu. Přestože každý z příběhů se odehrává ve zcela jiné době, hrdinky jistým způsobem spojuje prožívání jejich osobních dramat. V závěru knihy pak Cunningham překvapí tím, jak trojici osudů nečekaně protne. O Hodinách je asi zbytečné psát něco víc – přestože je to poměrně depresivní kniha, je velmi těžké se od ni odtrhnout. Ještě těžší však je přiznat si, že se autor v řadě věcí vlastně nemýlí…

„…Útěchu nám může poskytnout jediné: tu a tam nějaká hodina, během níž náš život propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili, ačkoliv všichni víme, že po těchto šťastných hodinách nevyhnutelně přijdou docela jiné, mnohem temnější a obtížnější…“

Blaine Harden – Útěk z tábora 14

O knize s podtitulem Autentické svědectví z pracovních táborů v Severní Koreji se hodně mluvilo i psalo, takže bylo jen otázkou času, kdy ji někdo z mých blízkých dostane pod stromeček :-). Opět se nejedná o dvakrát oddechovou záležitost, ale mám pocit, že o Severní Koreji se stále ví tak málo, že každá knížka, která může svým obsahem přispět k rozšíření informací, by se měla stát povinnou četbou. Sin Tong-Hjok je jedním z mála „šťastlivců“, kterým se podařilo uprchnout z pracovního tábora pro politické vězně v Severní Koreji. V knize je popsán jak drsný život v táboře, tak průběh jeho útěku, při kterém mu mnohokrát pomohla neuvěřitelná náhoda. Ačkoliv se Sinovi útěk zdařil a podařilo se mu dostat se z Číny až do Jižní Koreje, happy end se tak úplně nekonal. Chlapec, který prožil víc než dvacet let v naprosté izolaci od okolního světa, měl problémy při konfrontaci s řadou věcí, které nám připadají zcela běžné. Kniha je v mnoha ohledech šokující a nutí k zamyšlení nad tím, kde se stala chyba, že se ještě dnes mohou někde na světě dít tak brutální zločiny proti lidskosti.

Červnová knihovnička na sebe nechala tak dlouho čekat a ještě to skoro ani nestojí za řeč. Ale času moc nebylo a… však to znáte :-).

David Nicholls – Otázka za deset

Můj druhý úlovek ze Dne knih bez DPH. Moc jsem nad koupí neváhala, protože Jeden den se mi moc líbil a tohle mělo být podle popisu něco z veselejšího soudku. Franta mě s četbou opět předběhnul a avizoval, že pokud jsem četla Mládí v hajzlu, budu se dobře bavit i u tohoto :-D. A musím říct, že jsem se bavila ještě o něco víc! Retro román je zasazený do poloviny 80. let a jeho hlavním hrdinou je na první pohled dost nemožný mladík Brian, který právě nastupuje na vysokou se stejnými očekáváními, jaká měla většina z nás – tedy že se jeho život diametrálně změní k lepšímu. Že v reálu dopadne všechno trochu jinak asi netřeba zdůrazňovat ;-)…

George R. R. Martin – Hra o trůny 2

Poté, co jsem Game of thrones definitivně podlehla a přelouskala první díl, pokračování na sebe samozřejmě nenechalo dlouho čekat. Hru o trůny 2 jsem si s sebou vzala na dovču a četla jsem opravdu poctivě, až se mi čtečka vybila. Ještě že s sebou Péťa vždycky vláčí všechny ty dobíjecí kabely :-D! Díky Game of thrones se mi podařilo úspěšně přežít celkem 6 letů, které jsem musela v uplynulém měsíci absolvovat.

Krom toho, že vám dnes přiblížím jeden ze svých báječných úlovků ze Dne knih bez DPH, musím se vám ještě svěřit s jednou věcí. V práci jsem dostala Kindla – ano, já, zapřísáhlý literární konzervativec… Přiznejme si na rovinu, že mi dobré 3 týdny ležel zavřený v šuplíku. Pak mě ale něco nahlodalo a řekla jsem si, že když už ho tedy mám, mohla bych to s ním aspoň zkusit. Nabila jsem ho, Péťa mi do něj nahrál kompletní Game of Thrones a já se pustila do čtení. I nadále hodlám zůstat u klasických papírových knih, ale musím říct, že na cestách jsem výhody Kindlu naplno docenila. Je malý, skladný, velice snadno se s ním manipuluje a hlavně se toho do něj TOLIK vleze – pokud jste stejný knižní hraboš jako já, tuhle nespornou výhodu jistě oceníte. Velice pohodlný je i pro čtení v posteli – a vlastně i kdekoliv jinde. Musím přiznat, že mě samotnou překvapilo, jak snadno jsem si Kindla zamilovala :-D…

Anna Strunecká, Jiří Patočka – Doba jedová

Tuto knížku jsem dala tatínkovi k Vánocům, a protože téma nebezpečných látek, které nás v dnešní době obklopují, mě taky zaujalo, pustila jsem se přes Velikonoce do čtení i já. V několika kapitolách přijde na přetřes téma očkování, aditiv v potravinách nebo ne zcela prověřených látek používaných v kosmetickém průmyslu. Sympatické je, že autoři vám nepodsouvají své názory, v řadě případů jen nabízejí různé teorie a úhly pohledu. Čtenář si tak může sám vybrat, ke kterému výsledku se přikloní. Co mě naopak lehce zklamalo je místy až příliš odborná terminologie (a to si myslím, že jsem na tom jako bývalý biolog se znalostmi ještě celkem dobře :D). Kniha by měla být určena široké veřejnosti a věřím, že by se dala napsat i jazykem laikovi bližším. To je však jen taková malá piha na kráse, jinak mi přišla Doba jedová jako velmi zajímavé počtení, které se určitě neztratí v žádné domácí knihovničce. A co jsem si z četby do svého života odnesla já? Asi nepřekvapí, že nejvíce mě zaujala kapitola o kosmetice, které mě definitivně přiměla začít pečlivě číst složení na etiketách. A začnu zase užívat chlorellu, která je skvělá na detox :-).

George Orwell – 1984

Absurdní a přitom tak vizionářské… to je asi to první, co vás napadne, když se vám dostane do ruky slavný Orwellův román. Když jsem se v rámci Dne knih bez DPH rozmýšlela, jakou knížku si od Dobrovského odnesu, měla jsem představu o něčem nadčasovém a klasickém. 1984 se nakonec ukázalo být jasnou volbou, která vyplní mé literární mezery (a prázdné místo v mé brněnské knihovně :D). Měla jsem trochu obavy, jestli mě téma knihy chytne, ale nakonec jsem dílko zhltla velmi rychle a u posledního dílu málem ani nedýchala. V duchu jsem doufala v trochu optimističtější konec… přesto je pro mě 1984 naprosto nadčasovou záležitostí, kterou si není špatné čas od času připomenout. Už proto, že její děj bohužel není tak úplně sci-fi…

George R. R. Martin – Hra o trůny 1

Nikdy bych nevěřila, že mě fantasy takhle chytne, ale Hra o trůny je skutečně dost návyková záležitost. Sice se ještě pořád trochu ztrácím v tom množství postav, ale doufám, že se to srovná, protože souběžně chci koukat i na seriál. Je pravda, že děj je místy až moc rozvláčný, ale přesto se knížka čte velice dobře. Víc už asi není třeba dodávat – pokud jste nečetli, jistě znáte alespoň seriálovou podobu, protože jsem nepochybně poslední člověk široko daleko, který Game of Thrones dosud nesledoval :-D…

E. L. James – 50 odstínů šedi

A na závěr tu mám takovou perličku, kterou mám už od podzimu staženou v počítači, ale dosud na ni nebyl čas. Samozřejmě jsem i já zaznamenala všechen ten humbuk kolem této knihy a chtěla jsem zjistit, co že je na ní tak převratného. Přiznejme si na rovinu, že je to děsnej brak, který by po stylistické stránce dokázal napsat kdekdo z nás minimálně stejně a dost pravděpodobně i líp :D. Četla jsem v češtině, takže si nejsem jistá. do jaké míry je to vina překladu, ale ve výsledku je to nakonec asi jedno. Příběh je vystavěn na klasickém vzorci – obyčejná nenápadná studentka s minimem milostných zkušeností a úspěšný bohatý businessman, který by mohl mít na každém prstě deset holek. Pak už následuje jen osudové setkání, přeskočení jiskry a explicitní erotika, která pravděpodobně stojí za vysokým prodejem této knihy. Pokud jste dosud neučinili tu osudovou chybu a nepřečetli si 50 shades of Grey, doporučuju neztrácet s tím čas a věnovat ho něčemu užitečnějšímu :-D! Nakonec přidávám odkaz na BlogHýsek, kde si můžete rovněž přečíst recenzi na tuto knihu.

Knihomolové oslavili přesně před týdnem Den knih bez DPH. Ani já jsem se knihkupectví nevyhnula a odnesla si několik hezkých úlovků. Ty si tady ale ukážeme zase někdy příště :-)…

Sophie Kinsella – Báječné nakupování před svatbou

Má oblíbená literární hrdinka Becky Bloomwoodová opět na scéně :-). Napsala jsem toho o ní až dost, takže pro osvěžení mysli zkuste zapátrat v archivu literární rubriky. Jak již název napovídá, ve třetím díle série je Becky konečně požádána o ruku. Poté, co se s Lukem zasnoubí, vyvstává před ní jedno důležité dilema: zda se svatba uskuteční v její rodné Anglii nebo současném domově, New Yorku. Varianta v NYC s sebou sice přináší možnost zrealizovat pompézní a pohádkovou svatbu snů, za její přípravou by však stála Beckyina ne příliš vřelá tchýně. Ani svatba podle scénáře Rebecciny matky však nezní úplně ideálně… Přestože mi tento díl přišel trochu slabší než oba dva předchozí, i tak jsem se při čtení moc dobře bavila a perfektně se u knížky odreagovala. Na víkendové zevlení je Sophie Kinsella prostě jako dělaná :-). A žádný strach, do příběhu se bez problémů vžijete i v případě, že zrovna svatbu v nejbližší době nechystáte :D.

David Nicholls – Jeden den

Tahle knížka si mě našla docela zajímavým způsobem. Jednou jsem si s Terkou povídala na Facebooku a zmínila se mi o filmu Jeden den, který ji v poslední době zaujal. O pár dnů později mi Franta po cestě z jógy začal vyprávět pro změnu o zajímavé knížce, kterou četl… a já si záhy uvědomila, že děj se shoduje s filmem, o kterém mluvila Terka! Vzhledem k tomu, že mi dva kamarádi nezávisle na sobě doporučili stejnou věc, nešlo četbu déle odkládat :-). Za pár dnů mi Franta knížku přinesl. Dlouhý čas mi Jeden den jen tak ležel na nočním stolku (a přiznám se, že teprve po několika týdnech jsem najednou procitla ze „slepoty“ a všimla si, že na obálce nejsou 2 červené fleky, ale profily muže a ženy :D). Několikrát jsem ji rozečetla a neponořila se do ní spíš z důvodu nedostatku času, než že by mě nezaujala. Po pár kapitolách ale došlo k obratu a já se začetla tak, že jsem ji naopak nebyla vůbec schopná odložit.

Hlavními hrdiny příběhu jsou Emma a Dexter, kteří se náhodně potkají na promočním večírku a od té doby sledujeme jejich příběh vyprávěný vždy pouze jediný den v roce po dobu dvaceti let. Tyto významné časové skoky dobře ilustrují vývoj jejich vzájemného vztahu i důležité mezníky v jejich životech. Jestli čekáte klasickou lovestory, budete závěrem knihy dost překvapení. Na druhou stranu na mě příběh Emmy a Dextera působil po celou dobu strašně smutně a beznadějně a konec se mi paradoxně líbil. Jeden den je rozhodně mimořádný a originální román, který stojí za přečtení. Nejedná se o oddechovou záležitost, a přesto se velice dobře čte. Těším se, až svou čtenářskou zkušenost zkonfrontuju s filmem :-)…

Jiří Wolker – Jitřní píseň

„…Snad plakali jsme, – ale teď chcem žít!“
(Jitřní píseň)

O Velikonocích jsem dostala chuť na trochu poezie, sáhla jsem tedy výjimečně do domácích zásob po této útlé sbírečce, která obsahuje to zásadní z Wolkerovy tvorby, ať už se jedná o poezii milostnou či sociální balady.

Na to, jak byl březen dlouhý měsíc, jsem během něj skoro nic nepřečetla. Snad se do příště polepším a hlavně přelouskám všechny ty popůjčované knížky, na které mi tu padá už půl roku prach o:-)…

Henry Gidel – Coco Chanel

Pokud máte, stejně jako já, v oblibě životopisné knihy o známých osobnostech, doporučuji vaší pozornosti toto poměrně obsáhlé dílo o jedné z nejslavnějších módních návrhářek všech dob. Vzhledem k tomu, že jsem o Coco a jejím životě nevěděla, krom těch nejznámějších faktů, prakticky nic, kniha pro mě byla informačně velmi přínosná. Líbilo se mi, že postupuje chronologicky (nebývá to u životopisů vždycky pravidlo), ale zároveň nezabíhá do příliš velkých detailů, takže se o životě Coco čtenář dozvídá to skutečně podstatné. Co bych naopak knize vytkla, je příliš literární styl. Osobně mám u životopisných děl raději věcné vyprávění. Trochu mě zklamala také poměrně chudá obrazová příloha knihy – život Coco Chanel byl natolik zajímavý na setkání s lidmi, že by si řada z těch nejdůležitějších zasloužila mít v knize alespoň svou fotku. Já osobně bych to jako čtenář uvítala.

Životní příběh Coco Chanel je skutečně pozoruhodný – poznamenaný ne příliš radostným dětstvím a později v dospělosti několika zásadními setkáními. I přes její strmě stoupající kariéru a finanční nezávislost se jí nevyhnula celá řada osobních tragédií, od nemožnosti otěhotnět až po nečekané úmrtí dvou jejích životních partnerů. Mnozí jí vyčítali také její rozporuplný postoj během druhé světové války, přestože Coco byla jednou z mála, která na ženách německých papalášů nevydělávala. Můj celkový dojem z knihy je takový, že postava Coco Chanel byla možná až moc zmytizovaná. Pod slupkou módní ikony, která určila nový trend jednoduchosti a funkčnosti, se skrývala také přísná perfekcionistka, která musela vždy za každou cenu prosadit svou. S použitím dosud neznámých pramenů a rozhovorů s významnými svědky, kteří Coco Chanel znali, sepsal Henry Gidel věrnou biografii ženy, jež prožila v plném lesku tři čtvrtiny 20 století.

Karel Kryl – Pochyby

Jeho ponurá hudba mě nikdy příliš neoslovila, ale řada jeho textů je mimořádná. Sbírka Pochyby vytváří průřez Krylovou tvorbou z let 1966 až 1991. Krom politického kritika se tu Kryl představuje také v roli skutečného poety, jehož pozdní básně (či texty, chcete-li) jsou plné lásky i melancholie. Bez hudby podle mě fungují mnohem lépe než s ní.

„…tak neskonale sami, tak nekonečně spolu,
dva u jednoho stolu, dvě lodi mezi krami,
je předaleko k molu a temno nad vodami…“
(Monology)

Únorová knižní nabídka sice mohla být bohatší, ale na to, jak krátký měsíc to byl a kolik se toho v něm dělo, to myslím není špatná bilance :-)…

Lope de Vega – Proč unikáš mi

Sbírka milostných sonetů, jejímž hlavním tématem je pochopitelně láska a vše, co k ní patří, ať už je šťastná či neopětovaná. Sonety Lope de Vegy patří k vrcholům poezie své doby – koneckonců posuďte sami…

Jen nezoufej, nechtěj, co bylo vloni

Jen nezoufej, nechtěj, co bylo vloni,
loňský sníh roztál, zhas včerejší den,
co na tom, že jsi zdáním podveden,
jde nová láska, zamiluj se do ní,

přes všecko dál, cválej na jejím koni,
ta nejdražší je nejkrásnější z žen,
Venuše věčně rodící se z pěn,
jen milovat a potom svět ti voní.

Spleťte se, jak splétají se prsty,
buď jejím stínem, jenž si na tě zvyk,
jak dřevo s ohněm prostupte se ústy,

delší než pláč může být jeden vzlyk,
bez lásky by byl svět tak strašně pustý,
jen v ní je věčnost každý okamžik.

Robert Fulghum – Vzpomínky na jedno dobrodružství

Opět mě dostal! Robertu Fulghumovi, který ve svých 70 letech propadl kouzlu tanga, se prostě nedá odolat, a tak mu snadno uvěříte, že jeho tříměsíční pobyt v Argentině nebyl ničím jiným, než jedním velkým dobrodružstvím. A možná taky trochu životním restartem…

„Nejblíže čemukoliv souvisejícímu s pólem jsem se ve svém životě ocitl v jednom z obchodů s oděvy Ralpha Laurena.“ 😀

Závěr knihy je naprosto famózní a ztělesňuje všechny důvody, pro něž mám Roberta Fulghuma tak ráda. Ani v této knize nechybí překrásné ilustrace Willow Baderové, které pro vás po dočtení Vzpomínek rázem získají zcela nový rozměr. Necelých dvě stě stránek jsem přelouskala ani ne za 24 hodin jako nic. A to je jen dalším důkazem toho, že s Robertem Fulghumem nemůžete nikdy šlápnout vedle.

Zdeněk Mahler – Spirituál bílého muže aneb Dvořák v Americe

Jak píše sám autor na obálce knihy, o Antonínu Dvořákovi se traduje, že jeho život byl nedramatický a fádní. Zdeněk Mahler se snaží tento mýtus vyvrátit a předkládá nám neobyčejný příběh, vyprávěný Dvořákovým žákem, Josefem Kováříkem. Jak již název napovídá, zaměřuje se přitom na kapitolu ze skladatelova života, která se odehrává v „Novém světě“. Příběh je sloučeninou faktů a fikce a doplňuje jej spousta zajímavých poznámek z dob, kdy Mahler pátral po Dvořákových stopách v New Yorku na vlastní pěst.

„…V noci si povídal s drozdem: „Josefe, jsem jako ty – nemůžu z klece: Amerika je uhrančivá – smolná doba přejde – neměl bych vytrvat?…“  Otevřel ptáku dvířka: „Jsi kus mý duše: zůstaň tu za mne…“ Pustil drozda na svobodu…“