Rubrika: Brouci v hlavě

Po shlédnutí Scorseseho snímku Living in the material world, o kterém jsem tu nedávno psala, jsem zase po dlouhé době dostala chuť na nějakou Beatles biografii. A když jsem objevila v knihkupectví Megaknihy.cz tento životopis George Harrisona s podtitulem Za zamčenými dveřmi, měla jsem jasno. Publikace je poměrně nová – vyšla teprve před dvěma lety u příležitosti Georgových nedožitých sedmdesátin. Je docela obsáhlá (488 stran!) a nechybí v ní ani tři přílohy černobílých fotek.

Biografie chronologicky mapuje zásadní momenty v životě George Harrisona. Popisuje, jak těžce nesl všechno to šílenství kolem beatlemánie v polovině šedesátých let (prakticky až do konce života v něm vzpomínky na roky v kapele vzbuzovaly trauma) i nedostatek příležitostí projevit se jakou autor na albech Beatles. Možná trochu překvapí, že Georgově působení ve skupině je věnováno poměrně málo prostoru – na druhou stranu s Beatles strávil jen malý zlomek svého života a je tak alespoň lépe zdůrazněno, že dokázal na hudebním poli fungovat (byť se střídavými úspěchy) i po rozpadu kapely.

Nemalá část knihy se zabývá Georgovou sólovou dráhou, které vévodí jeho nepřekonatelná prvotina – trojalbum All things must pass. Za pozornost stojí i kapitola o prvním benefičním koncertu v dějinách rockové hudby – Koncertu pro Bangladéš, který George dokázal zorganizovat v rekordním čase. Soudní spory kvůli údajnému plagiátorství v písni My sweet lord, rozpad manželství s Pattie, divoké vztahové kotrmelce v polovině 70. let i veleúspěšný comeback na sklonku let 80. – to je jen malý výčet témat, kterým se Graeme Thomson na stránkách této bohaté publikace věnuje.

Jako celá řada jiných hudebních hvězd, i George Harrison je ve výsledku vylíčen jako rozporuplná osobnost, celý život oscilující mezi duchovní cestou a materiálním světem plným požitků, kterých se nikdy nedokázal vzdát…

Ke čtení rozhodně doporučuji naladit Youtube a pustit si pár songů, o nichž je v textu řeč. Možná stejně jako já objevíte parádní hity z Georgovy sólové kariéry, které jste doteď neznali. Mým osobním favoritem je song When we was fab, v němž se George vrací ke vzpomínkám na Beatles. Natočil k němu i super klip, ve kterém hostuje Ringo Starr.

Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za zaslání této krásné publikace, která zaručeně potěší každého fanouška skupiny Beatles. U mě už má rezervováno čestné místo v knihovničce :-).

Zatímco většina z nás netrpělivě čeká na výsledky letošních voleb, já si zavzpomínám na zajímavé tituly měsíce října. A možná nebude náhoda, že jsou téměř všechny tak trochu k tématu…

Anne Franková – Deník

Tuto knihu asi netřeba představovat. Přesto musím říct, že obsahově mě překvapila. Deník je jednoznačným svědectvím o tom, že i na pozadí válečných událostí mají všichni lidé stejné problémy, stejné starosti a pochybnosti jako my všichni. Přestože jsem viděla spoustu válečných filmů, nic nemůže být autentičtější než skutečná výpověď někoho, kdo všechny ty hrůzy na vlastní kůži zažil. Ač kniha nepůsobí depresivně, Anne je optimistická a doufá v dobrý konec, člověk se neubrání pocitu mrazu v zádech. Kolik „obyčejných“ věcí nám dnes připadá zcela samozřejmých! Knížka je jistým políčkem do obličeje v tom smyslu, že vám dojde, jak si dnes skutečně všichni žijeme v hojnosti a přepychu a máme mnohem víc, než kolik potřebujeme.

V tom do značné míry spočívá rozdíl mezi matkou a mnou. Její rada při těžkomyslnosti zní: „Mysli na všechnu bídu ve světě a raduj se, že ji nezažíváš.“ Moje rada zní: “ Vyjdi ven do polí, do přírody a na slunce. Vyjdi ven a snaž se najít štěstí v sobě. Mysli na všechno krásné, co je ještě v tobě a kolem tebe, a buď šťastná!“

Spíš než o událostech války je však Deník náhledem do složitého vztahu Anne ke svým rodičům. Vzhledem k tomu, že Deník shrnuje období válečných let 1942-1944, kdy se Frankovi spolu s dalšími čtyřmi osobami ukrývali před nacisty a Anne bylo mezi třinácti a patnácti lety, vystihuje také jakýsi přerod a vývoj Anniny osobnosti, ztrátu dětských iluzí… Je velmi zajímavé pozorovat, jak v prvním roce válečného ukrývání působí Anne ještě jako dítě a jak se postupně vyvíjí její názory až do srpna 1944, kdy je jejich úkryt prozrazen a Židé odvlečení do koncentračních táborů. Jak možná víte, ze všech ukrývajících osob přežil pouze Annin otec. Ten byl také tím, kdo se postaral o knižní vydání Annina deníku.

Josef Škvorecký – Tankový prapor

K četbě mě tentokrát inspiroval zajímavý dokument o Josefu Škvoreckém, který jsem shlédla někdy před dvěma měsíci, marodíce v peřinách. Zpočátku jsem moc nevěřila, že by mě mohla knížka z vojenského prostředí minulého režimu bavit, ale Škvorecký to prostě umí podat. U některých scén, mezi nimiž bych vyzdvihla především zkoušky Fučíkova odznaku či pohádku O tajemné prdeli, jsem se musela smát nahlas :D. Kritizované vulgarismy mě nijak nepohoršují – podle mě to k vyprávění z takovéhoto prostředí patří a bez nich by spousta scén ztratila „šťávu“ a vtip. Na druhou stranu – přijde mi, že knížka postrádá jakési hlubší poselství. Prostě jen popisuje absurdnost tehdejší doby a „služby vlasti“ a vysmívá se nadřízeným. I tak si ale myslím, že tahle klasika stojí za přečtení, zvlášť pro nás mladší ročníky, vojnou (díkybohu) netknuté ;-). A pokud mohu trochu spoilovat… počkejte si na docela překvapivý konec, za který by se nemusel stydět ani Roald Dahl :D!

J. Hanzelka & M. Zikmund – Afrika snů a skutečnosti 2

Opět jsem propadla kouzlu tohoto dobrodružného cestopisu a vydala se s oběma pány přímo do rovníkové Afriky. Ve druhém díle se můžete těšit na zdolávání Kilimandžára, překročení rovníku, setkání s kmenem Masajů, probuzení sopky a mnoho dalších epizod. A pozor, tento díl je ještě mnohem napínavější než kniha první :-)!

Paolo Hewitt – LOVE ME DO (50 osudových dnů ze života Beatles)

Do této překrásné publikace jsem se nedávno zamilovala v Luxoru při nakupování prvních vánočních dárků. O to větší bylo mé nadšení, když se mi ještě ten samý týden poštěstilo ulovit Love Me Do v KM knihovně! Knížka je pojata poměrně originálně – skládá se z 50ti kapitol, z nichž každá je věnována jednomu významnému dni z historie Beatles. Kapitoly jsou uspořádané chronologicky, takže vyprávění začíná seznámením Johna a Paula a končí úmrtím George Harrisona. Moc se mi líbí také grafické zpracování knihy a veliké černobílé fotografie, kterými je publikace doplněna. Jedná se přitom často o zajímavé, méně známé snímky. Už kvůli těm fotkám bych si tuhle knížku moc přála mít doma v knihovničce O:)… Ani na obsahovou stránku si nemůžu stěžovat. Přestože kniha přibližuje notoricky známá fakta, dává jim nový kontext a často nabízí i nový úhel pohledu. Nikdy mě nepřestane fascinovat, že i po tolika letech je na Beatles stále co objevovat! No, řeknu vám, že tenhle poklad budu do knihovny vracet jen s těžkým srdcem :D! Ježíšku O:)…???

Julius Fučík – Reportáž psaná na oprátce

Dílko, které už naše generace naštěstí nemusela řadit k povinné četbě :D… Možná právě proto jsem po něm ze zvědavosti sáhla. Hlavním impulzem byla ovšem má rozprava s Terkou, která mi prozradila, že Reportáž je považována za nejpřekládanější českou knihu, což mi přišlo dost překvapivé :O. Už proto jsem cítila potřebu doplnit si mezery o tento slavný počin Juldy Fuldy. O čem to celé je, stejně jako okolnosti vzniku tohoto ne příliš rozsáhlého díla, asi všichni tak nějak víte a znáte. Julius Fučík, novinář a nadšený komunista, byl za války jako účastník odboje zadržen nacisty a vězněn na Pankráci, odkud se jeho Reportáž podařilo za pomoci dozorců propašovat ven a uchovat pro budoucí generace. Přestože pravost rukopisu byla několikrát zpochybňována, nikdy se neprokázalo, že by jejím autorem Fučík nebyl. Fučíkův příběh i samotný vznik Reportáže je bezpochyby zajímavý – ke své škodě však bylo jeho dílo komunisty zneužito a této nálepky se asi Reportáž už nikdy zcela nezbaví. Sama mám z četby poněkud rozporuplné pocity, nicméně pominu-li několik „zapálených“ pasáží, nemůžu popřít, že se mě Fučíkův příběh skutečně dotknul. Bohužel jsem však sehnala v knihovně pouze verzi vydanou před revolucí. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995.

Tak si říkám, že by možná nebylo od věci zřídit Beatles na mém blogu speciální sekci :D…No, snad se jí někdy v budoucnu dočkáme. Prozatím přispěju malým postřehem do úryvkové rubriky. James Woodall, autor a novinář, napsal čtivou biogafii, ve které se sice nedozvíte nic objevného, ale přecejen si počtete o Beatles „trochu jinak“. Příjemně překvapí zejména to, že se autor pokouší o ucelený pohled na stěžejní léta v životě Johna a Yoko v kontextu především politických událostí. Na zhruba dvě stě stánkách, které publikace má, pochopitelně nemohl zacházet nijak zvlášť do hloubky, ale mě přesto nové pojetí bavilo o něco víc než biografie, které jsem četla předtím. Nejvíc mě zaujaly pasáže o válce ve Vietnamu a byla jsem překvapená, že se autor zmínil dokonce i o okupaci Československa v roce 1968 a upálení Jana Palacha. Woodall se neváhal podívat na jednu slavnou hudební epochu z vícero stran a zasadit ji do nových kontextů. Abych ovšem autorovi i něco vytkla, nemůžu nezmínit, že v textu jsem našla jednu příšernou faktickou chybu – totiž označení Paula McCartneyho za „šťastně ženatého s Jane Asherovou„!!! Doslova mě to udeřilo do očí – vždyť každý správný fanoušek Beatles přece ví, že Paul a Jane se nakonec nikdy nevzali. Nicméně doufejme, že to byla jen chyba překladatele…:D. Poslední zajímavostí knížky, kterou bych chtěla zmínit, je obsáhlý seznam biografie, z které Woodall při psaní čerpal. U každé publikace je stručně shrnuto, jakým způsobem se autor s příběhem Beatles vypořádal a jakými přednostmi ta která kniha disponuje. Navíc spousta titulů ze seznamu už byla i přeložena do češtiny…achjo, takže už vím, co budu dělat, až se budu někdy zase nudit :D…

„O Lennonovi, a to je pravda, se říkalo, že trousí sžíravé poznámky – když Epstein řekl, že přemýšlí o vlastním životopise, a ptal se, jak by ho měl nazvat, John odpověděl: „Teplej Žid“.„

Není to ještě ani týden, co mi začaly prázdniny, ale konečně už jsem schopná začíst se do knížky, aniž by mě sžíralo nutkání cucat v puse zvýrazňovačku a přemýšlet nad tím, co je v textu nejdůležitější a co bych si měla podtrhnout 8). V poslední době mě občas chytá trochu retro-nálada a s ní i chuť věnovat se starým koníčkům a vůbec věcem, které dřív tvořily významnou část mého života. Možná proto jsem z knihovničky vylovila Paulův životopis, který jsem kdysi dávno objevila v antikvariátu za neuvěřitelných padesát korun! (Bylo to v dobách, kdy jsem si čehokoliv, co se týkalo Beatles, cenila mnohonásobně víc :D…) Usoudila jsem, že už jsem dlouho žádnou Beatles-bibli nečetla a své lety nabité znalosti by bylo záhodnou oprášit. A tak jsem se pustila do čtení :-)…

Nedá se říct, že by mě ještě o Beatles něco mohlo překvapit, ale člověk si rád připomene věci, které ho dřív bavily a na které časem zapomněl – třeba jak McCartney důmyslně pašoval do zahraničí marihuanu 8). Mě Beatles bavili a baví pořád stejně jako všechno, co o nich kdy bylo napsáno. Bensonovo podání Paula je pokusem o pravdivý pohled na Paulovu složitou a protikladnou povahu a pokus je to poměrně zdařilý. Nakonec stejně dojdete k závěru, že je těžké udělat si obrázek o tom, jaký Paul je a byl doopravdy – jako fanoušek ho vždycky budu zbožňovat pro báječnou hudbu, kterou složil, ať už s Beatles nebo sólově, a nikdy nebudu dost stará na to, abych neměla chuť pověsit si jeho plakát nad postel 8)…