Jana – 35. stránka – Blog Janie Milíčové

George Harrison: Living in the Material World

Vždycky si říkám, jak je skvělé, že na Beatles je i po těch letech pořád co objevovat. Tento dokument, který má na svědomí Martin Scorsese, je unikátní především spoustou dosud nezveřejněných fotek a záběrů, které poskytla spoluproducentka filmu – Georgova žena Olivia – ze soukromého archivu.

Dokument je postaven jako retrospektiva Georgova života, ale nečekejte úplně klasický životopis. Spousta věcí je zmíněna jen v náznacích a předpokládá už jistou znalost tématu :-). Jedná se spíš o hezky seskládané útržky z Georgova života – od dětství přes období Beatles až po jeho orientaci na východní filosofii, sólovou dráhu, spolčení s Monthy Pythonem, seskupení Traveling Wilburys… A nechybí samozřejmě ani střípky z osobního života – přátelství s Ericem Claptonem, které neohrozila ani láska ke stejné ženě, atentát, ke kterému došlo v Georgově vlastním domě v roce 1999 i jeho poslední roky, kdy bojoval s rakovinou. A i přesto se do 208 minutového snímku zdaleko nevešlo vše, co bych tam chtěla mít.

Na George vzpomínají mimo jiné Yoko, Pattie, Dhani (sexy ;-), Phil Spector (ne moc sexy), Olivia, Klaus, Astrid, Eric Clapton… zkrátka postavy, které znalcům Beatles jistě nemusím představovat. A pochopitelně nechybí ani Paul s Ringem.

Vypíchnout to nejzajímavější z dokumentu je docela těžké – myslím, že každý si z něj odnese něco jiného – stejně jako Georgův život je velice pestrý a nabitý. Mně osobně celkem zasáhlo Oliviino vyprávění, ve kterém popisuje tu noc, kdy došlo ke vloupání do jejich domu a napadení George. A moment, při kterém se vám Beatles-srdce vskutku na chvíli zastaví, následuje úplně na konci snímku – tehdy, když Ringo vzpomíná na poslední setkání s Georgem a neubrání se slzám.

Living In the Material World se Scorsesemu skutečně povedl a pro mě je to jeden z nejkrásnějších Beatles dokumentů vůbec. Už proto, že si vybral právě toho nejtiššího z Beatlů – geniálního skladatele ve stínu nedostižného dua Lennon/McCartney. Dodneška mám v paměti ten páteční večer, kdy v Událostech zazněla zpráva o Georgově smrti. Scorseseho snímek mi znovu připomněl, jak velká a nenahraditelná ztráta to pro tenhle svět byla…

Zimní filmové tipy

Pokud stejně jako já zrovna marodíte (což je k vzteku, když je leden, venku je 14°C a za oknem skoro jaro), můžete si zpříjemnit dlouhé chvíle v posteli pokoukáním na nějaký hezký film. A protože jsem za poslední dobu pár mimořádných filmů viděla a jsem dobrá duše, podělím se s vámi o své tipy…

Božské děti

Tento íránský film jsem měla v budíčku na ČSFD už opravdu dlouho a pokud si dobře vzpomínám, doporučila mi ho Zdeňka. Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý pouze po jednom páru bot. Zahřiny střevíce jsou už sešlapané a musejí se nechat opravit u ševce. Ali sestřiny botičky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Rodičům se však přiznat neodváží, a tak musí sám vymyslet způsob, jak situaci zachránit… Pokud máte pochybnosti, zda z takového materiálu může vzniknout celovečerní film, budete asi dost překvapení :-). Já už se dlouho u žádného snímku tak příjemně nedojala a opět mě to jen utvrdilo v tom, že na první pohled nenápadné filmy se člověku často vryjí velice hluboko pod kůži. Krásná a v závěru až infarktově napínavá podívaná!

Rivalové

Ani ve snu by mě nenapadlo, že by mě mohl snímek ze sportovního prostředí zaujmout natolik, aby si u mě vysloužil pětihvězdičkové hodnocení! Ale je to tak – za celé ty dvě hodiny jsem se ani na chvíli nenudila. A jestli jsem u výše zmiňovaného filmu hovořila o infarktovém závěru, pak mi naprosto dochází slova pro to, co se dělo ke konci snímku Rivalové… Vzhledem k tomu, že jsem skutečný sportovní laik, jméno Nikiho Laudy jsem ještě tak dokázala zařadit k Formulím 1, ale tím mé znalosti končily. Přitom je jeho životní příběh tak bohatým námětem na zpracování, až se divím, že se toho filmaři chopili teprve teď. Můžete se těšit na napínavý souboj dvou rivalů – Nikiho a Jamese Hunta – o titul mistra světa na dráze, kde se jezdci ocitají tak blízko smrti…

Hříšný tanec

Bejby nebude sedět v koutě, žejo! A tak došlo i na tuto nestárnoucí klasiku, která, ač v mnoha ohledech naivní, se za těch pár let stala kultovní záležitostí. A protože česky už ji znám nazpaměť, dala jsem si ji tentokrát v angličtině.

Hodiny

Po prvním shlédnutí jsem měla trochu rozporuplné pocity, ale přesto musím říct, že film se kvalitám knížky zcela vyrovnal a v některých ohledech ji vlastně až přesáhnul. Minimálně mělo filmové plátno výhodu v možnostech lepšího prolnutí a propojení všech tří příběhů. A samozřejmě byly pro hlavní role vybrány naprosto excelentní herečky. Krásný příběh o tom, že chvíle absolutního štěstí poznáme až tehdy, když jsou za námi…

A protože zimní večery jsou dlouhé, uvítám i vaše tipy na snímky, které bych si neměla nechat ujít!

Prosincová knihovnička

Vítám vás na svém blogu v novém roce 2015! A čím jiným začít, než právě knížkami. S politováním musím konstatovat, že jedinou knížkou, kterou mi tentokrát Ježíšek přinesl, byla kuchařka Dity P. – což, jak jistě sami uznáte, nejde zařadit mezi beletrii 😀 Ale ono je to možná dobře. Aspoň se třeba letos konečně dostanu ke spoustě těch nepřečtených restů doma i v Brně nebo se vrátím ke svým starým oblíbeným knížkám a přečtu si je ještě jednou. Nebylo by to hezké novoroční předsevzetí ;-)?

Michael Třeštík, Helena Třeštíková – Manželské etudy

Sonda do života šesti manželských párů, zpracovaná původně jako dokumentární seriál, je mimořádně zajímavá především z pohledu různorodých problémů a konfliktů v jednotlivých manželstvích. Funguje také jako jakási srovnávací studie – kam se jednotlivé páry v průběhu 20 let posunuly a v čem byla jejich manželství jiná, než jsou manželství dnešní doby. V neposlední řadě jde také o zajímavý náhled na různé sociální skupiny, z nichž hlavní aktéři pochází; náhled na jejich hodnoty, zájmy, názory… Určitě se ráda při nejbližší příležitosti podívám i na dokument.

Kateřina Tučková – Žítkovské bohyně

Opět jedna knížka, na níž jsem měla už dlouho políčeno a v KM knihovně je téměř neulovitelná :-). Žítkovské bohyně mě docela překvapily svým obsahem – měla jsem představu, že příběh se bude ubírat jiným směrem. Děj knihy je zasazen do kopců Bílých Karpat – kraje odříznutého od moderního světa, kde si lidé uchovali řadu tradic i vědomostí o lidovém léčitelství. Hlavní hrdinkou příběhu je Dora Idesová – potomek rodu žítkovských bohyní – žen obdařených mimořádnými schopnostmi a zároveň často stíhaných krutým osudem. Po revoluci se Dora dovídá, že její teta – bohyně Surmena – byla pronásledována StB. Pouští se do pátrání v archivech a z dostupných pramenů se jí postupně daří rozplétat skutečný příběh její rodiny. Přestože jsem se občas v tom množství postav a vzájemných vztahů ztrácela, stejně jako mě místy mátly skoky v čase, Kateřina Tučková přišla s originálním a skvěle zpracovaným tématem. Skoro až hororové vyústění příběhu mi ještě dlouho po dočtení vířilo v hlavě a znovu jsem si musela skládat všechny souvislosti, aby mi to celé dalo smysl. Pár nezodpovězených otázek mi po dočtení zůstalo a to u knížek nemám ráda. Ale ten příběh je natolik magický a silný, že tentokrát se s tím asi nějak srovnám ;-).

Vánoce jsou, když…

… vaše asociální kočka se ze strachu před vánočníma návštěvama schovává za sedačkou a odmítá vylézt.

… po patnácti letech, kdy je vás u štědrovečerní večeře o jednoho víc, zjistíte, že ten jídelní stůl je rozkládací.

… je 7 večer a vy si uvědomíte, že jediné nealko, které jste za celej den vypili, byl váš čaj od snídaně.

Prosincová kosmetika

Jak můžete vidět níže, tento měsíc jsem jela na low-costové a české kosmetice 😉

Tělové mléko Růže, Bione

Pokud toužíte vonět jako koš čerstvě vypraného prádla, pořiďte si tohle tělové mléko. Dlouho jsem přemýšlela, k čemu bych tu krásnou čistou parfemaci přirovnala a tohle mi přišlo jako nejvýstižnější příměr. Mléko má spíš tekutější konzistenci, takže se velice dobře roztírá a rychle vsakuje. Neobsahuje parabeny ani silikony a celkově je složení velmi sympatické. Na zimu bych snesla možná trochu lepší hydrataci, ale to je jen maličká piha na kráse. Bohužel se jedná pouze o limitovanou edici a tak mám obavy, jestli ho ještě někde seženu 🙁

Osvěžující pleťová voda, Rival de Loop

Tuto pleťovku jsem si koupila do KM. S low-costovou značkou Rival de Loop mám víceméně dobré zkušenosti – za ty peníze odvádí kvalitní práci, pleť nijak nepodráždí a má celkem příjemnou parfemaci. Tento kousek je určený pro normální a smíšenou pleť. Mě tedy dost vysušuje, protože obsahuje alkohol, ale to je asi jediná větší vada tohoto výrobku. Neobsahuje silikony ani parabeny a vůbec je složení docela sympaticky stručné. Najdete v něm také extrakt z ginkga a okurky, který pleťovce dodává opravdu osvěžující vůni (pokud si odmyslíte ten alkohol :D). Pleťovou vodu z růžové řady pro citlivou pleť mám sice radši, ale tato na občasné odlíčení také dobře poslouží.

Zpevňující lifting krém, Astrid

Kosmetika Astrid je celkem low-costová záležitost, která nijak neurazí, ale ani nenadchne. Na druhou stranu je dobré podpořit taky občas českou kosmetickou výrobu – a Astrid je značka s opravdu dlouholetou tradicí, jejíž historie sahá až do roku 1847. Ve stručnosti něco málo k výrobku: krém má takovou tu klasickou vůni oldschoolové kosmetiky a koneckonců i ty obaly vypadají pořád tak trochu retro. Čekala jsem hutnější výrobek, ale konzistence krému je lehoučká. I přesto je hodně mastný a vyživující a v tom možná tkví kámen úrazu. Pleť po něm zůstává sice hydratovaná, ale zároveň i taková „mokrá“. Prostě se do pleti špatně vsakuje. Vzhledem k tomu, že od té doby, co ho používám, obličej se mi více mastí, podezřívám ho z toho, že mi pleť ucpává. Po zběžném pohledu na složení hned uvidíte, že se nejedná o moc přírodní záležitost, přestože krém by měl obsahovat komplex přírodních látek z listů olivovníku a olivového oleje, vitamín E, beta karoten a D – panthenol. Z pozitiv bych vyzdvihla určitě OF 10 UVA a UVB. Krém se dá použít na den i na noc. Výrobce dále slibuje vyhlazení drobných linek a zredukování vrásek, což bych brala opravdu s rezervou – liftingové krémy si představuju trochu jinak :D. Osobně tedy spíš nedoporučuju – v této cenové kategorii určitě seženete mnohem lepší pleťové krémy.

Krém na ruce s vůní papáji a podmáslí, Balea

Trochu obskurní kombinace v názvu tohoto krému na ruce ještě není důvod k obavám :D. Voní sladce po ovoci, ruce hezky zjemní a není ani moc lepkavý. Složením je to spíše chemie, ale na občasné používání u dřezu docela dobrý pomocník.

Vánoční čokoládové sušenky

Vánoce se nezadržitelně blíží a jak všichni dobře víte, nejlíp cukroví chutná tak týden až dva před svátkama 😀 takže neleňte a upečte si tyhle báječné čokoládové sušenky ještě dnes. Jsou naprosto jednoduché, jedna dávka vám vyjde až na 5 plechů (!) a všichni okolo vás za ně budou zbožňovat. Fakt!

260g hladké mouky
60g kakaa
1 lžička prášku do pečiva
špetka soli
1-2 tabulky hořké čokolády
250g másla
200g hnědého cukru
100g cukru krupice
2 velká vejce
1 lžička vanilkového extraktu

Troubu si předehřejeme na 170°C a plech si vyložíme pečicím papírem. Mouku prosijeme s kakaem, práškem do pečiva a solí. Čokoládu nasekáme na menší kousky. Změklé máslo a oba cukry šleháme asi 5 minut, poté přišleháme vejce a vanilkový extrakt. Postupně přidáváme mouku s kakaem a úplně nazávěr už ručně přimícháme nasekanou čokoládu. Dvěma lžičkami klademe kousky těsta v cca pěticentimetrovém rozestupu na plech. Každou várku pečeme 8-10 minut a necháme na pečicím papíře vychladnout.

Nejlepší jsou sušenky samozřejmě čerstvé, ale vydrží hezky měkké až týden a poté se stanou stále příjemně křupavými. Ale ony vám doma asi dýl jak týden stejně nezůstanou… 😉

vanocni_cokoladove_susenky — Sušenky a tradiční vánoční svícen od strýca

Švestkové čatní se smaženým hermelínem

Ovocné omáčky čatní hrozně zbožňuju ke kuřecímu masu. Obzvlášť těžko odolávám těm z Marks & Spencera. Když jsem ale uviděla v Albert magazínu recept na tohle domácí čatní ze švestek, bylo jasné, že to musím zkusit. Vytáhla jsem z mrazáku letní zásoby a pustila se do toho. Pro 2 osoby budete potřebovat:

450g švestek
2 šalotky, nakrájené najemno
5cm čerstvého zázvoru, nastrouhaného
1 pomeranč
rozinky dle chuti
1 kousek celé skořice
50g třtinového cukru
trocha tymiánu
2 hermelíny
strouhanka
sezamová semínka
1 vejce
slunečnicový olej na smažení

Všechny přísady na čatní vložíme do kastrolku nebo hlubší pánve. Přivedeme k varu a na mírném ohni vaříme 40-45 minut, až švestky změknou. Ke konci je potřeba to více hlídat a míchat, aby se vám nepřipalovalo. Čatní je hotové ve chvíli, kdy mírně zhoustne, ale přitom je stále tekuté. Můžete ho buď rovnou servírovat nebo přelít do teplých sterilizovaných sklenic a uzavřít. V lednici by vám mělo vydržet 2-3 měsíce. Hermelíny nakrájíme na 4 trojúhelníčky a každý z nich obalíme ve vajíčku a směsi strouhanky a sezamových semínek. Celý postup můžete ještě jednou zopakovat a pak už s nimi honem na pánev. Osmažené trojhránky podávejte s ještě teplým čatní.

Bála jsem se, že se bude jednat jen o takovou chuťovku, která moc nezasytí, ale opak byl pravdou. Bohatě nám to stačilo i jako nedělní oběd. A čatní bylo fakt vynikající, takže se k tomuto receptu určitě zase někdy vrátím. Snad se příští rok urodí dost švestek O:-).

Švihadlo, 2.12.2014, Brno

Na začátku tohoto týdne nás po dlouhé době opět zaskočilo počasí. Krom poeticky zamrzlých stromů to přineslo taky trable s kolabujícíma šalinama DPMB. Naštěstí tu máme v Brně taky Metro, které 2. prosince díkybohu zůstalo v provozu. A konal se tam koncert Švihadla. Sluníčkovej :-).

Na Švihadle už jsem byla víckrát, ovšem pokaždé ve větší grupě lidí. Tentokrát s náma nikdo jít nechtěl, a tak jsme se vypravili s Péťou na koncert sami dva. Bylo to romantické jako za starých studentských časů – k večeři jsme si koupili v hladovým okýnku párek v rohlíku a ráno poté jsem nemusela vstávat, protože jsem si vzala v práci volno. (Následující den jsme dokonce jeli na Palačák a obědvali jsme v kolejní menze – a to bylo teprve retro :D!) Nicméně přízrak našeho stáří nás neomylně pronásledoval, protože nám chvilku trvalo, než jsme ten vchod do Metra vůbec našli.

O Metru se vypráví všelijaké děsivé historky. On to opravdu není úplně vhodný lokál pro koncerty a když se nevelký prostor zaplní po strop, nepochybuju o tom, že se tam nedá moc dýchat. Proto jsem byla docela nadšená, když jsme ještě o půl deváté našli klub poloprázdný a dokonce i nějaké to volné místo k sezení. Během koncertu se parket před pódiem sice zaplnil, ale pořád zbývalo dost místa k pohybu i k odvážnějším tanečním kreacím.

Koncert jsem si hrozně užila. Švihadlo je přesně ta kapela, která vás svými songy vytrhne ze smutné zimní šedi a na konci už se přistihnete se širokým úsměvem na rtu a sluncem v duši. Zahráli víceméně samé známé hitovky, takže jsem si s nima i docela zazpívala. A u závěrečného songu zavzpomínala na to, že je znám vlastně už straaašně dlouho (není divu, na české reggae scéně působí už 30 let!). Pusťte si ho a zavzpomínejte taky – ten klip vážně stojí zato ;-)!

Listopadová knihovnička

Ani na poli literárním to tentokrát nebyla žádná sláva. Spoustu knížek jsem takzvaně „nakousla“, ale už nebyl čas dobrat se konce. Letošní vánoční „prázdniny“ ale budou opět pohádkově dlouhé, tak snad to během prosince všecko dohoním :-).

Jan Trachta – Tichý dech

Hned na úvod začnu silným zážitkem – knížkou Tichý dech, kterou mi doporučila Terka a nakonec mi ji nadělili moji nejmilejší kolegové jako narozeninový dárek (ještě spolu se Škvoreckého Hříchama, mojí srdcovkou – jsou prostě nejzlatější :-)!). Terčino doporučení pro mě bylo dostatečnou zárukou kvality, takže jsem čekala něco mimořádného – a taky že jo! Tichý dech je upřímnou výpovědí mladého českého chirurga, působícího v organizaci Lékaři bez hranic, o jeho absolvovaných misích ve válkou sužovaném Kongu a na Haiti těsně po ničivém zemětřesení. Vyprávění je mnohdy až neuvěřitelné. Trachta se snaží demytizovat představu lékaře coby všemouhoucího odborníka. Mnohdy se ocitá v bezvýchodné situace, kdy pro své pacienty nemůže udělat vůbec nic. Po přečtení ve vás zůstane hluboký obdiv nad lidskou solidaritou a vděk za naši středoevropskou lékařskou péči (nad kterou by sice občas člověk zaplakal, ale…). Vyprávění dobře ilustruje také série autentických fotografií z Konga i Haiti. Rovněž jsem ocenila kapitolu, vysvětlující prapůvod současných ozbrojených konfliktů v Kongu a v okolních afrických státech. Kniha si právem vysloužila ocenění Magnesia Litera v kategorii „objev roku“.

Stacy Malkanová – Doba jedová 3, Kosmetika

Přestože se zdá, že se jedná o titul navazující na první dva díly Doby jedové, je to tak trochu podraz, těžící z popularity obou českých bestsellerů. Autorkou knihy je americká aktivistka a spíš než na praktické informace pro spotřebitele se zaměřuje na popis průběhu kampaní za bezpečnější kosmetiku v USA. Z tohoto pohledu to tedy pro mě bylo celkem velké zklamání. Na druhou stranu mi přišlo docela zajímavé zjištění, že v Americe zdaleka nefungují tak přísné regule pro výrobu kosmetických potřeb, jako tomu je u nás v Evropské unii. Světové špičky kosmetického průmyslu vyrábí totožné produkty v odlišném složení pro USA a pro EU – které z nich jsou „toxičtější“ asi netřeba zdůrazňovat. K zamyšlení vybízí rovněž kapitola o kosmetických firmách typu Avon, které se prezentují jako velcí aktivisté a bojovníci proti rakovině prsu, ale přitom vytrvale odmítají odstranit ze svých produktů látky, které jsou podezřelé z karcinogenity! Kosmetika je jedním z velkých a aktuálních témat a internet je informacemi přímo zahlcen, takže si myslím, že tato knížka je celkem zbytečná investice (já ji sehnala v knihovně). Tím spíš, že shrnuje situaci v USA a ne tady v Evropě. Každopádně každý takový titul člověka přiměje minimálně k zamyšlení a přehodnocení svých dosavadních návyků. Za poslední dobu jsem vyzkoušela několik přírodních kosmetických výrobků a musím říct, že jsem s nimi tak spokojená, že k chemii se v nejbližší době rozhodně vracet nebudu. Kosmetika je ale bohužel pouhou špičkou ledovce chemikálií, kterými jsme každý den obklopeni…

Listopadová kosmetika

Tento měsíc jsem žila v pracovním poklusu, a tak se spotřebovaných výrobků v koupelně (stejně jako nových článků na blogu) bohužel moc neurodilo. Protože jsem vám však posledně zapomněla ukázat voňavou nadílku z Body Shopu, kterou mi přivezl Péťa ze San Francisca, máte se dnes přecejen na co těšit :-).

Antiperspirant Energy Fresh, Nivea

Zpočátku mi přišla jeho vůně dost nepříjemná a dusivá, žádná avizovaná citronová tráva, spíš pořádná dávka chemie. Pak jsem si nicméně nějak zvykla. Proti pocení chránil tak nějak průměrně – ne vždy to bylo na sto procent, ale kdyby aspoň takto fungovaly deodoranty od přírodních značek, byla bych asi spokojená. Tento aspoň neobsahuje alkohol, konzervanty a barviva. Jinak je to složení ovšem vcelku bída jako obvykle.

Gel na vlasy pro okamžité zvětšení objemu vlasů, Wella

Tato novinka přibyla v mém vlasovém arzenálu někdy na jaře. Pochvaluji si zejména její balení – praktické na cesty – a snadnou aplikaci pomocí spreje. Ovšem chvilku mi trvalo, než jsem se naučila s pumpičkou pracovat. Gel je pak potřeba ve vlasech ještě trochu rozprostřít, aby se vám nevytvořily místo žádoucího objemu nežádoucí slepené pramínky. Má příjemnou ovocnou parfemaci a z vlasů jde celkem v pohodě vyčesat.

Pleťová voda Šípková růže, Alverde

Další zástupce z řady přírodní kosmetiky v mé koupelně je tato pleťovka z růžové řady od Alverde. Stejně jako pleťový krém i tento výrobek nádherně voní po růžovém oleji. Obsahuje extrakt z šípkové růže a další suroviny z kontrolovaného biologického zemědělství a je určený pro suchou a citlivou pleť. Na můj vkus je docela dost cítit alkoholem, což mi s citlivou pletí zrovna nejde moc dohromady. Na okolí očí bych tento výrobek určitě nedoporučila a pro suchou pleť se podle mě taky úplně nehodí, protože celkem vysušuje. Na kosmetiku Alverde určitě nezanevřu, ale pro svou pleť bych si představovala přecejen něco trochu šetrnějšího. Pleťovku seženete za cenu okolo 80 Kč.

A teď už ta voňavá nadílka… 🙂 Na první pohled vypadá jako čokoládová bonboniéra a krabička skutečně ukrývá samé sladkosti – sprchový gel, tělový scrub, tělové máslo a balzám na rty – vše s čokoládovou příchutí, tedy vlastně pardon, s čokoládovou parfemací. Na jednotlivé výrobky určitě ještě napíšu samostatné recenze. Zatím jsem vyzkoušela jen scrub a máslo a z obojího jsem naprosto nadšená. Radost mám i z malých krabiček, které si určitě schovám a do budoucna využiju na cesty. To bude ale nejspíš až za moooc dlouho, protože si budu (jak se znám) tyhle poklady z Body Shopu syslit jen na speciální příležitosti. Děkuju, miláčku :*!!