Alberto Moravia – Horalka

„…Michele nakonec vyjádřil, co jsme cítili všichni: „Kdybych byl věřící, řekl bych, že nastala Apokalypsa, kdy se právě uvidí koně pást se na obilí. Protože věřící nejsem, řeknu jen, že přišli Němci, a to je snad totéž…“

Během uplynulých čtyř dnů jsem přečetla jeden z nejslavnějších Moraviových neorealistických románů, ačkoliv jsem od něj hned na začátku byla zrazena jistou studentkou FITu :D… Zatímco jsem čekala na chodbě fakulty, až si Peťa uhádá u docenta Češky ze svého Ečka Dčko :D, a vybalila jsem si z batohu Horalku na ukrácení dlouhé chvíle, nadrzo si ke mně přisedla a pravila, že teda nic proti, ale že ona četla Moraviu v 16ti a už nikdy víc. Vzhledem k tomu, že jsem neměla dočtenou ano první kapitolu, neměla jsem čím argumentovat, takže jsem se nechala poučit, co že je na tomto autorovi tak trestuhodného. Pravila, že nechápe, jak může chlap vyprávět příběh očima ženy, ještě ke všemu prostitutky, že jí to příjde úplně zcestné, protože se přece do ní nemůže dostatečně vcítit. Tímto bych chtěla slečnu pozdravit a popřát jí, aby odložila poučné brožury o tom, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše :D, a zkusila si přečíst něco z povinné četby. Možná by zjistila, že jeden z nejslavnějších románů Annu Kareninovou napsal kupodivu chlap :D…a řecká dramata s ženskými hrdinkami jako Antigona nebo Elektra jsou taky dílem silnějšího pohlaví. Stejně jako Matka Karla Čapka. Schválně si někdy zkuste uvědomit, kolik výborných a slavných ženských hrdinek stvořili ve skutečnosti muži. Ale abych se vrátila zpátky k Horalce :-)…negativní recenze mě rozhodně nemohla odradit od toho, abych se pustila do čtení hned následujícího rána.

Román, vyprávěný z pohledu italské obchodnice Cesiry, je čtivý a napínavý hned od první kapitoly. Děj je zasazen do posledních let druhé světové války – 1943 a 1944, kdy nedostatek jídla přinutí Cesiru utéct spolu se svou dcerou Rosettou na italský venkov. Jejich představa, že konec války je otázkou několika týdnů, se ukáže jako naivní. V rodných horách musí Cesira s dcerou přežít dlouhých devět měsíců a teprve ve chvíli, kdy se válka chýlí k závěru a zdá se, že nadobro vyvázly, je potkává to nejhorší…Vzhledem k tomu, že jsem si ještě z hodin literatury na gymplu pamatovala, jak to celé dopadne, mi konec nepřišel moc šokující, ale nezasvěceného čtenáře třeba překvapí, protože závěr opravdu nabuzuje dojem, že se všechno v dobré obrací a během vteřiny je pak najednou vše jinak. Anyway, pro mě osobně byla nejsilnější scéna, ve které Němci odvádí do hor Michela a všichni správně tuší, že už ho asi nikdy neuvidí. Poněkud rozporuplný Michele byla moje nejoblíbenější postava, takže jsem ji v závěru knížky ořvala :_(… Z románu jsem si odnesla hlavně intenzivní pocit, že nikdy nechci zažít válku – dobu, která potlačuje v člověku veškeré dobro a morálku a především v něm zabíjí soucit.

„…Ty jsi taky nečetla Danta jako ten vzdělaný anglický důstojník. Ale kdybys ho četla, věděla bys, že Dante říká: „A bylo zdvořilé být k němu hrubý.“

Zeptala jsem se, co ta Dantova věta znamená. Vysvětlil mi, že to právě znamená, že lidem jako nacisti je až příliš laskavé lhát a zradit je. Ani to si nezasluhují. Řekla jsem jen tak, abych něco řekla, že mezi nacisty mohou být hodní a zlí lidé jako všude, a jak tedy může Michele vědět, že ti dva jsou zlí? Ale on se dal do smíchu: „Tady nejde o hodné a zlé lidi. Jsou možná hodní na své ženy a děti, jako jsou hodní na svá mláďata a samičky taky vlci a hadi. Ale na lidstvo – a tohle nakonec rozhoduje – to jest na tebe, na mne, na Rosettu, na tyhle uprchlíky a na rolníky, mohou být jen zlí.“ „A proč ?“ „Protože“ – chvíli se rozmýšlel – „jsou přesvědčeni, že to, čemu my říkáme zlo, je dobro. A tak právě dělají zlo a mysli si, že dělají dobro. To jest, dělají svou povinnost.“ Zůstala jsem trochu na vahách, zdálo se mi, že jsem to dobře nepochopila. Ale on  mě už neposlouchal a skončil jakoby pro sebe: „Ano, kombinace zla a smyslu pro povinnost, to je nacismus…“

Na závěr bych snad ještě dodala, že podle Moraviova románu natočil stejnojmenný film slavný režisér Vittorio de Sica. DVDčko s Horalkou a podobně laděnými „intoušskými“ filmy jsem předloni koupila bráchovi k Vánocům, takže až se na něj podívám, dodám recenzi. Údajně prý rozhodně stojí za shlédnutí ;-)…

4 komentáře u „Alberto Moravia – Horalka“

  1. Zaujala mě Tvoje úvaha o válce. Možná bych ani neřekla, že válka „potlačuje v člověku veškeré dobro a morálku“. Spíš bych řekla, že dává příležitost lidem, kteří v sobě chtějí to dobro a morálku potlačit. S tím zabíjením soucitu jsi asi uhodila hřebíček na hlavičku. Poměrně nedávno jsem na tohle téma narazila u Škvoreckého a z pasáže, která se týkala msty na pochytaných nacistech mi bylo mírně nevolno… Na druhou stranu, čtu-li něco z druhé světové války, taky v tu chvíli nebývám moc ochotná projevovat nacistům trochu lidského soucitu a obhajovat je s tím, že většina z nich vlastně za nic nemohla. Je to zajímavá (a složitá) otázka. Možná zas budu chytřejší, až přečtu Horalku 😉
    Na závěr bych chtěla hezky pozdravit onu studentku FITu a jako studentka literatury jí vzkázat, že je mi moc líto, že literární kánony a naše osnovy nesestavují lidi jako ona. Měli bychom to pak o hodně jednodušší 😀

  2. Jedná se spíš než o mou úvahu o dojem, který ve mně ta knížka a postavy, které v ní vystupovaly, zanechaly. Nikdo z nás válku nezažil a tak se můžeme jen dohadovat, jak bysme v ní jednali my, ikdyž si teď připadáme jako „slušní“ lidé. Nejsem tu od toho, abych někoho soudila, ikdyž jak tak koukám, z obou úryvků, které jsem vybrala, to možná vyzní jinak :D…nojo, jsem teď trochu poznamenaná antifašistou Michelem, který se mi v té knížce hodně líbil. Ale jak píšeš, je to moc složitá otázka.

  3. Jak se znám, taky bych určitě sympatizovala s Michelem 😀 No, řeknu Ti, až to přečtu. Ale dala jsem teď sama sobě za úkol ještě jednoho Kazantzakise…

  4. Tak jsem to nevydržela a na Horalku se podívala v pátek hned jak jsem přijela domů. A rozhodně mě to navzdory čerstvému čtenářskému zážitku nezklamalo. Film se knížky hodně držel, což je myslím nakonec jen dobře. To zásadní, co tam z Moraviovy Horalky mělo zaznít, to tam zaznělo. A mladému Belmondovi role Michela perfektně sedla, takže i po stránce obsazení jsem byla spokojená. Teď mě nenapadá, co bych tak zásadního vytkla, ale stejně jsem filmu na ČSFD nakonec dala místo 5ti hvězdiček jen 4…líp se to dílo snad ani filmově zpracovat nedalo, ale knížka je holt knížka…a ta má u mě vždycky plný počet bodů, tož asi tak O:-)…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *