Duben byl po všech směrech nabitý měsíc – nová práce, nové zážitky a do toho také spousta kulturních i méně kulturních akcí 🙂 …
K těm kulturnějším rozhodně patřily dva koncerty, kterých jsme se zúčastnili v rámci brněnského Jazz Festu. Jednalo se prakticky o koncerty čtyři, protože na každém večeru vystoupila dvě seskupení. Úplně nejvíc ze všeho jsem se těšila na Dana Bártu a Robert Balzar Trio. A má očekávání samozřejmě nebyla zklamána – to nejlepší se tentokrát neschovávalo na konec, ale vychutnali jsme si je hned na začátku. Dan Bárta je prostě fenomenální a kombinace jeho vystupování, skvělého hlasu a výborného výběru skladeb vytvořila z tohoto koncertu jedinečný zážitek. Jen škoda, že takové okamžiky vždycky strašně rychle utečou :).
Po krátké přestávce (během které jsme si ani nestihli vypít víno :D!), následovalo vystoupení Gustav Brom Bigbandu a zpěvačky Roberty Gambarini. Roberta Gambarini spolupracuje s největšími jazzovými hvězdami v Evropě i za oceánem a vystupuje s malými kapelami i bigbandy. Na festivalu se představila ve společnosti bigbandu Gustava Broma, jenž se před několika měsíci stal oficiálním orchestrem Českého rozhlasu. Přestože i toto vystoupení bylo výborné, tolik mě neoslovilo. Jednak mi úplně nesednul bigband po komornějším výstupu Bárty a Robert Balzar Tria, a navíc vybrané skladby zněly tak podobně, až mi splynuly v jednu jedinou dlouhou :D…
Co mi na večeru jako takovém docela vadilo, byly kulisy – koncert se totiž odehrával v prostorách Janáčkova divadla, což mi k jazzu tak úplně nesedí. Samozřejmě chápu, že o toto vystoupení musel být obrovský zájem, a proto bylo potřeba je zrealizovat v nějakém větším prostoru. Alespoň jsem tedy (já, barbar) konečně poznala další z brněnských divadel :D.
Následující dvě vystoupení už se naštěstí konala v Alterně, mnohem příjemnějším lokále (obzvlášť od těch dob, co rozšířili zdejší nabídku piva 8-)). I tady mě více oslovil první vystupující, kterým byl Miloš Suchomel Groove Sextet. Jednak na mě opět příjemně zapůsobil výstup saxofonisty, ale zaujal mě také styl jejich hudby, v němž se projevuje inspirace nejen jazzem, ale také funkem či pop music. Středem pozornosti se stal rovněž jejich talentovaný mlaďoučký bubeník, kterému jsme marně tipovali věk :D.
Definitivní tečkou za naší kulturní akci i za Jazz Festem jako takovým, se stalo vystoupení Charette – Štveráček – Šoltis Super Tria. Newyorský varhaník Brian Charette má v Česku druhý domov a jeho Super Trio je jednou ze zásadních sestav, které tu dal dohromady. Jejich skladby byly více experimentální a začala na mě také trochu doléhat únava, takže jsem při koncertě chvilkama trochu pospávala :D. Celkově mi ale přišel večer velmi vyvedený a atmosféra skvělá. (V Alterně mají sice podstatně tvrdší židličky než v Janáčkově divadle, ale trocha nepohodlí je v tomto případě bohatě vykompenzována silnějším hudebním zážitkem :D!)
O těch méně kulturních dubnových akcích zase někdy příště ;-)….