Březen 2015 – Blog Janie Milíčové

Březnová kosmetika

Strávit po dlouhé době skoro dva týdny bez make-upu a pouze se spoooustou balzámu na rty bylo docela osvěžující, minimálně pro mou pleť :D. Myslím, že bych jí tuhle „očistnou kúru“ měla dopřát každé jaro. Jen si nejsem úplně jistá, jestli chci taky svému okolí dopřát pohled na moje mrtvolkové nenalíčené „já“ :D… No, raději se vrhněme na březnové tipy z kosmetické taštičky…

Pomáda na rty Soft Rosé, Labello

Klasická pomáda, která zanechává na rtech přirozený, lehce narůžovělý nádech. Teď v zimě mi její schopnosti úplně nedostačují, potřebuji něco ještě o trochu víc hydratačního. Na běžné vyživení rtů během dne mi ale vyhovuje.

Pleťový olej Levandule, Saloos

Tento výrobek způsobil malou revoluci v mé péči o pleť. S myšlenkou vyměnit klasický noční krém za pleťový olej jsem koketovala už delší čas, ale definitivně jsem se rozhodla až v důsledku podzimní akce v DM, kdy na všechny produkty přírodní kosmetiky nabízeli 15% slevu. Tento kousek mě tak přišel na 120 Kč, což se mi zpočátku zdálo i tak hodně, ale když jsem se na vlastní oči přesvědčila, že stačí každý večer jen 3 kapky na vyčištěnou pleť a obsah lahvičky vám vydrží minimálně čtvrt roku, musela jsem to přehodnotit. Navíc se jedná o 100% přírodní výrobek. Moje obavy, abych po oleji neměla pleť moc umaštěnou nebo naopak nedostatečně hydratovanou, se brzo rozplynuly. Olej se do pokožky po chvíli zcela vstřebá a ráno se jen budíte s krásně jemnou pletí. Levandule má navíc hrozně příjemnou a uklidňující vůni, při které se dobře usíná. Mám takový pocit, že s nočními krémy jsem nadobro skoncovala :-).

Tělové mléko Smooth Sensation, Nivea

Příjemně vonící tělové mléko s bambuckým máslem je určeno pro dlouhodobou hloubkovou hydrataci suché pokožky. Jeho velkou výhodou je to, že přestože má spíš tekutější konzistenci, hydratuje opravdu výborně a pokožka je po jeho použití krásně hebká a vyživená. Vzhledem ke konzistenci se zároveň výborně roztírá i rychle vsakuje. Velmi praktické je i pumpičkové balení, i když ke konci se z něj obsah docela špatně dostává. Složení už taková výhra není – najdete v něm jak silikony, tak parabeny.

Pudr Smooth Skin, NYC (odstín 702A Naturally Beige)

Po dlouhé době jsem byla nevěrná svému milovanému pudru Stay Matte od Rimmel a podvedla jsem ho s tímto kouskem. Byl za hodně příznivou akční cenu, tak jsem si řekla, že to prostě risknu. Začnu tím, co se mi na něm líbí, a to je balení. Vevnitř najdete malé praktické zrcátko a pidi labutěnku, kterou ale popravdě řečeno vůbec nepoužívám, protože mi přijde k ničemu. Balení je z plastu, ale přesto celkem bytelné a hlavně se vám v kosmetické tašce určitě samo neotevře. Hezkým detailem je i vyražený nápis NYC. Odstínem mi pudr také pěkně sednul. Pleť dokáže opravdu hezky zmatnit, ačkoliv tento efekt rozhodně nevydrží celý den. A teď přejdu k negativům: pudr strašně, strašně moc práší a celkem rychle také ubývá. Složením samý silikon a paraben. A jak už jsem zmínila výše, je potřeba se přes den občas přepudrovat, protože pleť matná moc dlouho nevydrží. Pudr rozhodně špatný není a klidně bych si ho i koupila znovu, protože je fakt levný (cena okolo 60 – 70 Kč), ale Stay Matte mám pořád tak nějak radši :-).

Tělový olej „Citronová tráva a bambus“, Wellness & Beauty

Tento báječný tělový olej jsem koupila ve výprodeji v Rossmannovi asi za pade, takže si nejsem jistá, jestli se ještě prodává, ale pokud ano, můžu ho doporučit všemi deseti! Jednak na pokožce nádherně a dlouhodobě voní, což je pro milovníky citrusových vůní skvělá zpráva, a navíc kůži krásně zjemní a zhydratuje. Není ale mastný přespříliš, takže se s ním skvěle pracuje, lehce se roztírá a celkem rychle se do pokožky vsákne. Úplně nejlepší je podle mě vetřít ho do ještě mokré pokožky hned poté, co vylezete z vany nebo ze sprchy. Praktické plastové balení se hodí i na cesty. Úzavěr drží dobře, takže se nemusíte bát, že se vám olej třeba vyleje do batohu. Samozřejmě se dá použít také na masáž nebo můžete přidat pár kapek do koupele. Vůně citronové trávy je opravdu svěží a po náročném dni vás příjemně nakopne.

Festival JEDEN SVĚT, 16. – 24.3.2015, Brno

Stejně jako loni, i toto jaro jsme navštívili filmový festival Jeden svět s podtitulem „Prasknětě své bubliny“. Jaké projekce nás letos zaujaly a s jakými dojmy jsme odcházeli z kina?

Danielův svět

Hned na úvod jsme zvolili mimořádně kontroverzní téma – vypravěčem a zároveň hlavní postavou dokumentu je student Daniel, který se vyznává ze své pedofilní orientace a lásky k malému chlapci. Na první pohled vede celkem normální studentský život – dá se ale vůbec žít s vidinou toho, že s největší pravděpodobností nikdy nebudete mít klasický partnerský a rodinný vztah se vším, co k tomu patří? K jakým perspektivám se lidé z pedofilní komunity upínají? Na tyto a mnohé další otázky, které vás napadnou, se pokouší tento dokument odpovědět. Za sebe můžu říct, že jsem po jeho shlédnutí odhodila některé předsudky, které o pedofilech ve společnosti panují. Jediné, co jsem nebyla schopná lidsky pochopit bylo Danielovo přiznání své orientace vůči rodičům dítěte, do něhož je zamilovaný – a to, že rodiče mu přesto nezabránili se s jejich dítětem vídat. Tady se docela silně projevily moje dosud utlumené mateřské pudy. Jinak si ovšem myslím, že tento dokument naše společnost plná předsudků potřebovala jako sůl a je jen dobře, že někdo dokázal o tématu pedofilie promluvit tak otevřeným způsobem. Po projekci jsme se zúčastnili také diskuze se zástupcem České pedofilní komunity a jak trefně prohlásil kdosi z publika, bylo fakt hustý „vidět na vlastní oči opravdového živého pedofila“…

Stále spolu

Pokud předchozí snímek vyvolal rozjitřené emoce, tak tedy popravdě ani nevím, jak bych se vyjádřila k dokumentu Stále spolu. Při jeho sledování vám bude neodbytně vířit hlavou otázka, co vede vysokoškolsky vzdělané lidi spolu s jejich devíti dětmi k alternativnímu živoření na šumavských stráních, k opuštěnému životu bez jakýchkoliv výdobytků moderní doby… Já osobně jsem v mnoha situacích jen třeštila oči na plátno a vůbec nechápala… Aby bylo jasno, považuju se za maximálně tolerantního člověka a nikomu jeho životní filosofii neberu. Co mě ale celou dobu sledování projekce strašně žralo, byla ta bezmoc devíti dětí, které si tuhle naoko „svobodnou“ cestu nevybraly – jejich rodiče rozhodli za ně a řekla bych, že v mnoha případech tím zabili jejich talent. Na kameru se sice tvářily, že jsou s tímhle způsobem života spokojení a do budoucna ho měnit nehodlají, ale jejich tragický verbální projev a to, že se za celou dobu skoro ani neusmály, mě moc nepřesvědčilo o tom, že se takhle skutečně cítí šťastné. A to ani nemluvím o tom, že jejich otec – nekorunováná hlava rodiny – se prezentoval jako šílený panovačný despota, kterému se prostě neodporuje. Jestli někde končí hranice mé tolerance, pak je to přesně v průběhu tohoto snímku.

Bojovníci ze severu

Závěrečná projekce mě bohužel zklamala – jednak se promítalo v kavárně Trojka, což je dle mého názoru možná super prostor pro koncerty, nicméně na promítání je naprosto nevhodný. Film byl navíc v originálním znění s anglickými titulky, takže pohodlné dohlédnutí na nevelké plátno bylo pro dobrý zážitek z filmu stěžejní. Nesedlo mi ale bohužel ani zpracování tématu. Příběhy mladých evropanů, kteří se přidávají k radikálním islamistickým skupinám, nepřinesly nic překvapivého.

Jaké snímky na Jednom světě letos oslovily vás?

Březnová knihovnička

Dobrou půlku měsíce jsem promarodila s chřipkou – po prvních protrpěných dnech jsem si tedy mohla dopřát váleníčko v posteli v obležení knížek :-).

Ivona Březinová – Panenka z ebenového dřeva

Jeden víkend v KM jsem zrovna měla náladu na nějaké milé nenáročné čtení. Pro tyto případy je vždycky dobré mít v knihovně nachystánu menší zásobičku ověřeného braku… nebo pár knížek pro děti! Tentokrát jsem tedy zvolila tu druhou variantu a oprášila jednu ze svých nejmilejších dětských knížek. Popisuje jeden rok v životě desetileté Reginy, který musí strávit kvůli svému tatínkovi – lékaři – v rovníkové Africe. Kapitoly jsou krátké, aby dětského čtenáře moc neunavily, a nechybí jim zajímavé zápletky ani humor.

George R. R. Martin – Bouře mečů 1

Zatím asi nejvíc akční knížka ze série. Spousta děje, rychlý spád, šokující momenty… tedy pro ty, co už shlédli seriál, se samozřejmě překvapení nekoná, ale i tak. U tohoto dílu mi navíc poprvé přišlo, že v řadě situací došlo k lehčímu odchýlení od seriálu. Přečtena v rekordním čase, nedá se odložit.

Andreas Cervenka – Peníze

Musím říct, že o ekonomii se nijak zvlášť nezajímám a ani jí pořádně nerozumím. Když se mi ale dostala do rukou tato útlá knížečka od švédského novináře Andrease Cervenky, docela mě zaujala svými krátkými texty a na první pohled celkem „lidským“ jazykem. Mimo to se podobou krátkých fejetonů zaměřuje na aktuální ekonomická témata – jakým způsobem dnes k penězům přistupovat, čemu věřit a v čem nás naopak stát a banky tahají za nos… Nad spoustou otázek, se kterými Cervenka přichází, mně ani dosud nenapadlo se zamýšlet. V tomto směru tedy pro mě byla knížka určitě jakýmsi „prozřením“ a to i přesto, že jsem laik a ne všechno pro mě bylo vysvětleno dostatečně srozumitelně.

Antonio G. Iturbe – Osvětimská knihovnice

Ačkoliv titulek dnešního literárního příspěvku nezní příliš optimisticky, musím se vám hned na úvod svěřit s velikou radostí. Dostala jsem možnost spolupracovat s internetovým knihkupectvím MegaKnihy.cz a vybrat si u nich knížky ke zrecenzování. Moc se na tuto novou zkušenost těším a věřím, že díky ní vám budu moct přiblížit spoustu zajímavých titulů, které stojí za přečtení. Ten, o kterém píšu dnes, je opravdu mimořádný.

„Nacisté jsou knihami posedlí, slídí po nich, pořádají na ně štvanice a zakazují je, kde mohou. Všichni diktátoři, tyrani a utlačovatelé v dějinách, ať už byli té či oné barvy pleti, Árijci, černoši, orientálci, Arabové anebo Slované, všichni měli jedno společné – zuřivě pronásledovali knihy. A bylo lhostejné, jménem jaké víry to dělali, jestli na obranu lidové revoluce nebo k hájení výsad patricijských tříd, na obranu božího přikázání anebo na obranu tupé vojenské poslušnosti. Knihy jsou velmi nebezpečné, nutí přemýšlet.“

Období druhé světové války a holocaust… naše generace zná tuto smutnou historii novodobých dějin pouze ze školních lavic a pak také z řady filmů a knih. Zní nám to jako dávná minulost. Minulost natolik děsivá a neuvěřitelná, až máme pocit, že to musel být opravdu jen nějaký špatný film. Jenže ono se to skutečně stalo a neměli bychom na to zapomínat. Právě proto jsem si k recenzi zvolila knihu Osvětimská knihovnice – příběh postavený na skutečné události.

Jak už název napovídá, děj je zasazen do koncentračního tábora Osvětim – Březinka, kam v září 1943 přijíždí transport vězňů z Terezína, který však neabsolvuje klasickou selekci. Místo toho jsou všichni (včetně starých lidí a dětí) umístěni do prvního, výhradně českého rodinného tábora. Tam se jim dostává „výjimečného zacházení“. Důvod, proč byl tento tábor nacisty zřízen, se čtenář posléze dozvídá (pro mě hodně šokující moment).

V bloku 31 se dokonce podaří zřídit jakousi provizorní knihovnu, čítající asi 8 tajně propašovaných knížek, o které se stará „osvětimská knihovnice“ – čtrnáctiletá Dita Adlerová, hlavní hrdinka příběhu. Její úkol je nelehký a velice riskantní. Nacisté knihy zakazují a kdyby je u ní objevili, neminul by ji trest, možná i ten nejpřísnější. Přesto nebo možná právě proto bere Dita svou roli velmi vážně. O knihy se stará s láskou a opatruje je jako ten nejcennější poklad, kterým v kontextu událostí literatura skutečně je.

Právě to krásné vyjádření lásky ke knížkám a k literatuře je něco, co se mi na Osvětimské knihovnici mimořádně líbilo. Za situace, kdy člověk trpí hladem a jeho největší starostí je dožít se dalšího dne, se mohou knihy zdát zbytečným přepychem, ale pro Ditu a spoustu dalších vězňů z bloku 31 spočívala jejich moc v možnosti chvilkového úniku ze strašlivé reality.

„Možná že válka skončí už napřesrok,“ tvrdívali jí a tvářili se přitom, jako by to byla bůhvíjak skvělá zpráva. Pro dospělé nebyl rok víc než měsíček pomeranče. Rodiče se na ni usmívali a ona se dusila vzteky, protože nic nechápali – v mládí je jeden jediný rok téměř celým životem.

Přestože Dita navenek působí, jako by se ničeho nebála, vevnitř ji trápí řada pochybnosti. Zažívá rozčarování z toho, jak je obtížné najít v táboře člověka, který by nesledoval jen své vlastní zájmy a kterému by mohla důvěřovat. Často zažívá také bezmoc nad situacemi, které nemůže ovlivnit. Denodenně se setkává s válečnými hrůzami, které si dnes už vůbec nedokážeme představit.

„…Je hřích ptát se, proč Bůh dělá věci, které dělá.“
„V tom případě jsem hříšnice.“
„Nemluv tak! Bůh tě potrestá!“
„Ještě víc?“
„Dostaneš se do pekla.“
„Nebuď naivní, Margit. V pekle už jsme dávno.“

Krom Dity se v knize vyskytuje ještě celá řada dalších reálných postav – za ty nejznámější třeba Rudolf Vrba (muž, kterému se podařilo z Osvětimi uprchnout) či doktor Mengele. Část, v níž je vylíčen útěk Rudolfa Vrby, je mimořádně napínavá a to i přesto, že člověk ví, jak to dopadne. Příběhem se krátce „mihne“ dokonce i Anna Franková. Velice oceňuji, že v závěrečných kapitolách je pak dovyprávěno, jak to s těmito postavami dopadlo po válce.

Osvětimskou knihovnici je po pár stránkách opravdu těžké odložit. I když to není čtení jednoduché, jakmile do příběhu jednou zabřednete, musíte na něj stále myslet – mně se o událostech v knize pak dokonce i zdálo. I tak nemůžu jinak, než Osvětimskou knihovnici doporučit. Je strhující, napínavá, dojímavá i krutá. A hlavně si při jejím čtení člověk uvědomí, jak velkým bohatstvím je listovat knihou, aniž by vám za to hrozila smrt…

Moc děkuji knihkupectví MegaKnihy.cz za zaslání knížky, která mi pomáhala krátit dlouhé chvíle při marodění, a těším se na další spolupráci.

Únorová kosmetika

Jen tak v rychlosti – několik kosmetických drobností měsíce února…

Jahodový krém na ruce s pumpičkou, Balea

Jahůdku jsem si pořídila do práce, aby mi její slaďoučká vůně zpříjemňovala pracovní dny. Krém je lehoučký, ne příliš mastný a rychle se vstřebává, takže pro tento účel naprostý ideál. A samozřejmě za hubičku :-)!

Krém na ruce Aloe vera, Isana

A ještě jeden kousek ze sekce krémů na ruce – v zimě mívám opravdu velkou spotřebu! Tento výrobek má rovněž spíše tekutější konzistenci a příjemnou svěží vůni. Složení není sice úplně přírodní, ale nenašla jsem v něm ani nic vyloženě závadného.Vadí mi, že ruce zanechává trochu umaštěné a hydratace je spíše průměrná. Určitě jsem už měla od Isany lepší produkty – z tohoto mám takové neutrální pocity.

Šampon Sensitiv, Alterra

Dalším mým úlovkem z řad přírodní kosmetiky je tento šampon pro citlivou a podrážděnou pokožku hlavy. Obsahuje jojobu, bio mandlový olej a výtažek z bio klíčků. Má hodně zajímavou, ale těžko popsatelnou vůni – je taková sladká, cukrová… Složení je skutečně přírodní, bez obsahu silikonů, konzervačních látek, syntetických barviv… Výrobek je vegan-friendly. Na přírodní šampon pění překvapivě docela dobře – má takovou řidší gelovitou konzistenci, se kterou se dobře pracuje. Teď v zimě mívám pokožku hlavy poměrně vysušenou, takže Sensitiv šampon je určitě dobrá volba, jak těmto stavům předejít. Za mě je to jednička – jediná vada na kráse těchto šamponů od Alterry je to, že je nedělají ve větších baleních. Tahleta pidi po 200 ml bývají hnedka pryč.

Zpevňující odličovací mléko, Lirene

„Zpevňující“ je trochu zavádějící název – básník tím chtěl říci, že obsahuje složky, které by měly mít pozitivní účinky na zpevnění stěny krevních vlásečnic a tím předcházet vzniku rozšířených žilek v obličeji, což je problém, který moji průsvitnou pleť trápí už roky. Moc nevěřím, že by to mohlo mít nějaký reálný efekt, ale člověk nikdy neví. Každopádně je odličovací mléko příjemné – je docela mastné, takže se s ním dobře pracuje a pleť nevysušuje. Je jen lehce parfemované a dá se celkem bez obav použít i k odlíčení očního make-upu. Ke složení výrobku mám sice spoustu výhrad (PEG, parabeny…), ale obecně mi kosmetika Lirene svými účinky vždycky velmi vyhovovala. Bohužel mám pocit, že ji Rossmann v poslední době stahuje z prodeje.