Zatímco většina z nás netrpělivě čeká na výsledky letošních voleb, já si zavzpomínám na zajímavé tituly měsíce října. A možná nebude náhoda, že jsou téměř všechny tak trochu k tématu…
Anne Franková – Deník
Tuto knihu asi netřeba představovat. Přesto musím říct, že obsahově mě překvapila. Deník je jednoznačným svědectvím o tom, že i na pozadí válečných událostí mají všichni lidé stejné problémy, stejné starosti a pochybnosti jako my všichni. Přestože jsem viděla spoustu válečných filmů, nic nemůže být autentičtější než skutečná výpověď někoho, kdo všechny ty hrůzy na vlastní kůži zažil. Ač kniha nepůsobí depresivně, Anne je optimistická a doufá v dobrý konec, člověk se neubrání pocitu mrazu v zádech. Kolik „obyčejných“ věcí nám dnes připadá zcela samozřejmých! Knížka je jistým políčkem do obličeje v tom smyslu, že vám dojde, jak si dnes skutečně všichni žijeme v hojnosti a přepychu a máme mnohem víc, než kolik potřebujeme.
V tom do značné míry spočívá rozdíl mezi matkou a mnou. Její rada při těžkomyslnosti zní: „Mysli na všechnu bídu ve světě a raduj se, že ji nezažíváš.“ Moje rada zní: “ Vyjdi ven do polí, do přírody a na slunce. Vyjdi ven a snaž se najít štěstí v sobě. Mysli na všechno krásné, co je ještě v tobě a kolem tebe, a buď šťastná!“
Spíš než o událostech války je však Deník náhledem do složitého vztahu Anne ke svým rodičům. Vzhledem k tomu, že Deník shrnuje období válečných let 1942-1944, kdy se Frankovi spolu s dalšími čtyřmi osobami ukrývali před nacisty a Anne bylo mezi třinácti a patnácti lety, vystihuje také jakýsi přerod a vývoj Anniny osobnosti, ztrátu dětských iluzí… Je velmi zajímavé pozorovat, jak v prvním roce válečného ukrývání působí Anne ještě jako dítě a jak se postupně vyvíjí její názory až do srpna 1944, kdy je jejich úkryt prozrazen a Židé odvlečení do koncentračních táborů. Jak možná víte, ze všech ukrývajících osob přežil pouze Annin otec. Ten byl také tím, kdo se postaral o knižní vydání Annina deníku.
Josef Škvorecký – Tankový prapor
K četbě mě tentokrát inspiroval zajímavý dokument o Josefu Škvoreckém, který jsem shlédla někdy před dvěma měsíci, marodíce v peřinách. Zpočátku jsem moc nevěřila, že by mě mohla knížka z vojenského prostředí minulého režimu bavit, ale Škvorecký to prostě umí podat. U některých scén, mezi nimiž bych vyzdvihla především zkoušky Fučíkova odznaku či pohádku O tajemné prdeli, jsem se musela smát nahlas :D. Kritizované vulgarismy mě nijak nepohoršují – podle mě to k vyprávění z takovéhoto prostředí patří a bez nich by spousta scén ztratila „šťávu“ a vtip. Na druhou stranu – přijde mi, že knížka postrádá jakési hlubší poselství. Prostě jen popisuje absurdnost tehdejší doby a „služby vlasti“ a vysmívá se nadřízeným. I tak si ale myslím, že tahle klasika stojí za přečtení, zvlášť pro nás mladší ročníky, vojnou (díkybohu) netknuté ;-). A pokud mohu trochu spoilovat… počkejte si na docela překvapivý konec, za který by se nemusel stydět ani Roald Dahl :D!
J. Hanzelka & M. Zikmund – Afrika snů a skutečnosti 2
Opět jsem propadla kouzlu tohoto dobrodružného cestopisu a vydala se s oběma pány přímo do rovníkové Afriky. Ve druhém díle se můžete těšit na zdolávání Kilimandžára, překročení rovníku, setkání s kmenem Masajů, probuzení sopky a mnoho dalších epizod. A pozor, tento díl je ještě mnohem napínavější než kniha první :-)!
Paolo Hewitt – LOVE ME DO (50 osudových dnů ze života Beatles)
Do této překrásné publikace jsem se nedávno zamilovala v Luxoru při nakupování prvních vánočních dárků. O to větší bylo mé nadšení, když se mi ještě ten samý týden poštěstilo ulovit Love Me Do v KM knihovně! Knížka je pojata poměrně originálně – skládá se z 50ti kapitol, z nichž každá je věnována jednomu významnému dni z historie Beatles. Kapitoly jsou uspořádané chronologicky, takže vyprávění začíná seznámením Johna a Paula a končí úmrtím George Harrisona. Moc se mi líbí také grafické zpracování knihy a veliké černobílé fotografie, kterými je publikace doplněna. Jedná se přitom často o zajímavé, méně známé snímky. Už kvůli těm fotkám bych si tuhle knížku moc přála mít doma v knihovničce O:)… Ani na obsahovou stránku si nemůžu stěžovat. Přestože kniha přibližuje notoricky známá fakta, dává jim nový kontext a často nabízí i nový úhel pohledu. Nikdy mě nepřestane fascinovat, že i po tolika letech je na Beatles stále co objevovat! No, řeknu vám, že tenhle poklad budu do knihovny vracet jen s těžkým srdcem :D! Ježíšku O:)…???
Julius Fučík – Reportáž psaná na oprátce
Dílko, které už naše generace naštěstí nemusela řadit k povinné četbě :D… Možná právě proto jsem po něm ze zvědavosti sáhla. Hlavním impulzem byla ovšem má rozprava s Terkou, která mi prozradila, že Reportáž je považována za nejpřekládanější českou knihu, což mi přišlo dost překvapivé :O. Už proto jsem cítila potřebu doplnit si mezery o tento slavný počin Juldy Fuldy. O čem to celé je, stejně jako okolnosti vzniku tohoto ne příliš rozsáhlého díla, asi všichni tak nějak víte a znáte. Julius Fučík, novinář a nadšený komunista, byl za války jako účastník odboje zadržen nacisty a vězněn na Pankráci, odkud se jeho Reportáž podařilo za pomoci dozorců propašovat ven a uchovat pro budoucí generace. Přestože pravost rukopisu byla několikrát zpochybňována, nikdy se neprokázalo, že by jejím autorem Fučík nebyl. Fučíkův příběh i samotný vznik Reportáže je bezpochyby zajímavý – ke své škodě však bylo jeho dílo komunisty zneužito a této nálepky se asi Reportáž už nikdy zcela nezbaví. Sama mám z četby poněkud rozporuplné pocity, nicméně pominu-li několik „zapálených“ pasáží, nemůžu popřít, že se mě Fučíkův příběh skutečně dotknul. Bohužel jsem však sehnala v knihovně pouze verzi vydanou před revolucí. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995.
