Leden 2012 – Blog Janie Milíčové

Život na právech

Uteklo to… v pátek jsem absolvovala svou úplně poslední právnickou zkoušku, nepočítám-li státnice. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem na právech strávila 5 let. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem proplula všemi děsivými oblastmi naší legislativy – občanem, obchodem, ústavkem, správou… popravdě si dnes připadám jen o něco málo moudřejší, než tenkrát na podzim, kdy jsem odjížděla ze semináře právních dějin a říkala si, že můj život je v háji, protože to na výšce nepřežiju, na ty divný lidi si nikdy nezvyknu, studium nezvládnu a… neudělám řidičák! A hle – řidičák jsem udělala :D! Studium jsem nakonec taky jakž takž zvládla. Ikdyž ke šprtům jsem nikdy nepatřila (můj studijní průměr je toho důkazem), vybojovala jsem dokonce i pár Aček, z nichž nejcennějším úlovkem je pro mě Ačko z občana od profesora Fialy, které si oprašuju ve vitrínce mezi ostatními životními trofejemi :DD… Ty lidi, tak ty jsem opravdu moc nezkousla. Nemám ráda individualisty ani kariéristy a potkala jsem jich za své studium opravdu dost, na druhou stranu jsem ale poznala i řadu zajímavých, inspirativních a zábavných lidí. Za skutečné kamarády ale můžu označit jen malý zlomek z nich. Asi jsem výjimkou z pravidla, že na výšce vznikají přátelství na celý život – pro mě zůstali i po maturitě těmi nejbližšími lidi, s kterýma jsem vyrůstala, dospívala a chodila na střední. Na právech jsem sice poznala – hlavně v prváku – asi miliardu nových tváří, ale časem se nějak vytratili z mého zorného pole. I tak na ně ale ráda vzpomínám, třeba na Honzu (vůbec prvního člověka, s kterým jsem se na právech seznámila!), kterému jsem nosívala na každý seminář z českých právních dějin komiks s Hanou a Hanou :D. A nakonec prostě musím říct, že když už jsem si s někým na právech opravdu dobře a upřímně pokecala, byli to většinou kroměřížáci :D… Mimořádné osobnosti se samozřejmě vyskytly i ve sboru profesorském (profesor Hollander)… stejně jako ty, kterým se raději každý obloukem vyhnul (Krvavá Marta). Nutno říct, že s negativními emocemi vzpomínám jen na velmi málo z nich, protože bez jejich dobré vůle a pomoci bych na spoustě zkoušek pohořela.

Abychom však nebyli příliš patetičtí, dovolila jsem si vybrat pár perliček z mého vysokoškolského života na PrF MUNI :D…

Právnická fakulta se dá vpodstatě vystudovat bez jakýchkoliv větších investic – což jsem pochopila již ve druháku, kdy jsem naposledy utratila peníze za nějakou právnickou učebnici :D…
Ke studiu se krom zákonů občas hodí i Shakespeare, Čapek nebo Dostojevskij 😎
Dejte si pozor na vyučující právnické angličtiny – někteří z nich rádi trhají zápočtové písemky :D…
Společné projekty se zahraničními studenty člověku vždy velmi obohatí slovní zásobu o řadu slovenských výrazů – třeba „trovy konania“ už myslím dosmrti nezapomenu 😀
Nejsem vůbec pověrčivá, ale z prvního termínu blokovky mě vyhodili v pátek třináctého :D!
Ve druháku jsem se pohádala s doktorandem na procesu, protože mě neprávem nařknul z toho, že jsem ztopila zápočtovou písemku 😎
Jedna z nejhnusnějších zkoušek vůbec pro mě byla ta z ekonomie a managementu, přikládám své dojmy z fóra: „No ta ústní část byla opravdu trapným divadlem, ale že by tam byl Sabol nějak příjemnej, tak to teda fakt nebyl. Pokládal mi docela šťouravý dotazy a celkově mi přišlo, že se tam ze mě snaží udělat blbce. Otázky jsem ani nedočetla do konce, takže jsem mu ten chvilkový požitek už z principu dopřála . Chvíli mě v tom ráchal a nakonec jsem stejně odcházela s Cčkem. Tímto se loučím s katedrou národního hospodářství a přejí jí brzký zánik …“
Zkouška z ústavního práva se dá udělat i s „prošlým“ ÚZkem z roku 2003 😎 …
Při vzpomínce na hodiny soudního lékařství se mi dodnes zvedá žaludek…
Jo, já vim, že je to starej vtip, ale pořád funguje 😀 (omluvte slovenštinu)… „Mesiac pred zaciatkom skusobneho obdobia sa pyta Pan Boh sveteho Petra: -Ako to vyzera s nasimi studentami na zemi? Sv.Peter vravi: -No, filozofi a medici sa zacinaju ucit. Ekonomovia a pravnici piju. Tyzden pred skuskou sa Boh pyta sv.Petra, ako to vyzera? -Filozofi a medici si uz zacinaju opakovat, ekonomovia sa zacali ucit, pravnici piju. Den pred skuskou sa opet Boh pyta sv.Petra: -Filozofi aj medici to uz vedia spredu a zo zadu, ekonomovia len tak-tak docitali a pravnici sa modlia. Boh sa zamysli a povie: -Co? Pravnici sa modlia? No tak to im pomozeme, nie?“ 😀
Když máte hodného kamaráda Toma, můžete školu vystudovat i bez koupě (upozorňuju bez KOUPĚ, nikoliv bez znalosti :DD) Katastrálního zákona, Daňových zákonů, ÚZ Obce a kraje, Cenných papírů, Stavebního zákona, Přestupků a deliktů, Obchodního zákoníku… a navrch dostanete ručně vypracované otázky k tomu! Díky, Tome :-)!
Heslo 6. semestru: „MPS je horší než PMS!!!“ 😀

Toliko k odlehčení situace :D… Pořád nemůžu uvěřit tomu, jak rychle to uteklo. Přestože jsem na spoustu věcí na právech nadávala, dohromady to tam neměla moc ráda a skutečnou euforii z poznání prožívala na jiných fakultách, nedokážu si představit, že za pár měsíců všechno skončí a já školu opustím a budu si muset najít práci. A co je ze všeho asi nejhorší – vlastně ani netoužím po práci v právnickém oboru… Do státnic je ale ještě daleko! Teď je pro mě největším úkolem a výzvou poprat se s diplomkou, stvořit ji co nejlíp, jak jen budu moct a samozřejmě se taky dobře připravit na státnice. Držte mi palce, ať i tahle poslední etapa mého působení na právech dopadne dobře a můžu na konci června vítězoslavně mávat diplomem :-)!

Zapečená brokolice se šunkou

Propadla jsem kouzlu zapékání a elektrické trouby vůbec, proto tu v nejbližší době můžete očekávat recepty především na toto téma O:-). Zjistila jsem, že je to velice jednoduché, rychlé a efektní, ikdyž s troubou se teprve seznamuju a mám vždy po ruce návod s instrukcemi, na kolik stupňů, v jakém režimu a poloze se které jídlo připravuje. Dnešní nedělní oběd se mimořádně povedl, takže i recept si snad zaslouží neupadnout v zapomnění a posloužit budoucím generacím. Díky opět patří receptům.cz :-)!

brambory
brokolice
200g šunky
250ml smetany ke šlehání
1 vejce
200g strouhaného sýra
1 cibule
sůl + grilovací koření

Brambory oloupeme, nakrájíme na silnější plátky a necháme krátce povařit v osolené vodě, aby nám trochu změkly. Brokolici rozdělíme na menší kousky, omejeme a rovněž krátce povaříme. Cibuli si nakrájíme na plátky. Do vymazané zapékací misky vložíme předvařené brambory a posypeme grilovacím kořením. Na vrstvu brambor poklademe plátky cibule a brokolici a opět okořeníme. Přidáme nadrobno nakrájenou šunku. Nakonec přelejeme smetanou smíchanou s vajíčkem, vložíme do trouby a zapékáme. Já jsem coby laik nastavila troubu asi na 180 stupňů a pekáč jsem nechala uvnitř tak půl hodiny – myslím, že by se ale sneslo klidně i o něco déle. V závěrečné fázi zapékání posypeme sýrem a necháme ještě chvíli v troubě, aby se sýr hezky roztekl. No co vám budu povídat, bylo to výborný :-)!

Václav Havel – Prosím stručně

Když se na sklonku loňského roku začalo skloňovat jméno prvního českého prezidenta ve všech českých i řadě zahraničních médií, docela zahanbeně jsem zjistila, že jsem od Václava Havla (shame on me!) vlastně nikdy nic nečetla… Kdysi jsem sice měla půjčenou jakousi divadelní hru, ale zřejmě mě neuchvátila natolik, abych do ní zabředla. Když jsem pak v předvánoční tlačenici byla nechtěně svědkem rozhovoru nějakých nevycválaných teenagerů o tom, kterak „se z toho Havla můžou všeci posrat“, rozhodla jsem se, že s touto neznalostí definitivně skoncuju, abych neklesla na úroveň oněch buranů, kteří sotva něco vědí o minulém režimu, jinak by výše uvedená slova těžko mohli vypustit z úst. Netvrdím ovšem, že já mám o této epoše našich dějin nějaké rozsáhlé znalosti…koneckonců právě proto jsem sáhla do naší domácí knihovničky pro Havlův rozhovor s Karlem Hvížďalou, který nám kdysi naježil pod stromeček brašule.

Kniha je rozdělena do několika tematických kapitol, ve kterých se rozhovor točí postupně okolo předrevoluční nálady v zemi, prvních zkušeností v prezidentské funkci, budování demokracie a formování státních orgánů, kontroverzního vztahu s Václavem Klausem i Havlova soukromého života atd… Jednotlivé kapitoly jsou pak rovněž prokládány Havlovými osobními poznámkami z let jeho prezidentování, mezi které je pro odlehčení přimícháno i několika zcela všedních a úsměvných glos („V kumbále, kde je lux, žije též netopýr. Jak ho vypudit? Žárovka je povolena proto, aby ho nebudila a nedráždila.“) Při čtení jsem se dozvěděla mnoho zajímavých a pro mě zcela nových informací např. o tom, jak vznikala ODS, Ústava České republiky či jaké okolnosti předcházely rozdělování Československa. Novinkou pro mě bylo třeba i to, že Havel měl v roce 1995 projev k absolventům Harvardu – každý rok je vybrána nějaká významná světová osobnost a je to velká čest. Ve svých článcích zpoza velké louže jsem se o tom možná ani nezmiňovala, protože mě v tom příšerném vedru, které tenkrát na promocích panovalo, tyhle proslovy spíš prudily :D, navíc mě zvolené osobnosti příliš neoslovily – holt J.K. Rowllingová řečnila rok před náma :D… Nicméně Havel prý na tento svůj výstup vzpomínal jako na jeden ze svých největších úspěchů z doby prezidentství.

Vzhledem k tomu, že jsem knihu Prosím stručně četla především v době, kdy jsem se připravovala na zkoušku ze správy, řada témat mi přišla aktuální a k věci, takže jsem ani neměla černé svědomí z toho, že bych svůj čas měla věnovat studiu :D… Řada Havlových názorů je i v dnešní době aktuální, platná a mně osobně sympatická, ať už se jedná o kritiku právního pozitivismu nebo demoralizace české společnosti. Prosím stručně může být zajímavým klíčem k pochopení nejen osobnosti Václava Havla, ale i celé řady politických souvislostí a událostí 90. let…

Lednové úlovky

Tak je to tady! Moje poslední zkouškové, (téměř) poslední nervy při tahání otázek, poslední čekání na zelená políčka v ISu… Achjo, za co se budu za rok v lednových slevách odměňovat? A budu mít vůbec za rok čas běhat po lednových slevách, když budu pracující člověk?? A budu za rok vlastně pracující člověk??? Nu, dosti filosofujících otázek. Pojďme se raději podívat, jaké úlovky přinesl uplynulý měsíc :-)…

Vitality make-up Gabriella Salvette (odstín 01) Ach, to bídné nakupování v Kroměříži… když vám o Vánocích dojde make-up, je to fakt tragédie. Místní drogérie Teta disponuje velmi chabým sortimentem dekorativní kosmetiky, a když už náhodou člověk narazí na nějaký make-up, který přichází v úvahu, je buď nechutně předražený nebo jej nabízí ve dvou, maximálně třech odstínech, z nichž vám ani jeden nesedí. Zruinovaná nákupem vánočních dárků jsem se nakonec rozhodla pro výše uvedený make-up od pochybné značky Gabriella Salvete, protože mi z toho výběru vycházel tak nějak nejlíp. No, co vám budu povídat – radši jsem od něj nic moc nečekala, takže nejsem vůůůůbec zklamaná a překvapená, že se pěkně blbě roztírá, dělá fleky a ač je to nejsvětlejší odstín, co jsem sehnala, je tak nějak dooranžova a prostě mi úplně nesedí. Krytí je taky pěkně bídný, o „sjednocení“ pleti ani nemluvím – maximálně bych mu mohla věřit z toho, co slibuje, hydratační účinky. Prozatím jsem si ho ponechala, protože ve zkouškovém stejně člověk na veřejnost moc nevylízá :D, a uvidíme, co s ním pak – buď počkám na léto, až se trochu opálím, nebo ho pošlu dál…

Sprchový gel s limetkou z Mexika Yves Rocher – obchod Yves Rocher strašně nesnáším, to říkám na rovinu :D. Nesnáším, když mi prodavačka chodí za zadkem a vyptává se, jestli něco nepotřebuju. Proto už musí být nějaký velký svátek, abych do YR vůbec vlezla. Přitom jejich kosmetiku miluju, všechno, co jsem kdy vyzkoušela, mi vyhovovalo a krásně vonělo… ale nakoupit tam, to mě prostě stojí hrozný nervy :D. Naposled jsem tam taky byla někdy před rokem – a z tohoto nákupu pochází právě onen limetkový sprcháč, na který jsem už málem zapomněla a objevila ho v útrobách skříně. Úúúžasná citrusová vůně – to asi nemusím nijak vysvětlovat, že, všichni víte, jak miluju všecko citrusové :-). Ikdyž popravdě řečeno nevím, v čem můžou být limetky z Mexika jiné, než všechny ostatní limetky na světě 😀 Sprcháč má typickou gelovou konzistenci, pěkně pění a krásně provoní pokožku. Jestli někdy v budoucnu opět překonám svou fóbii z YR obchodu, určitě si ho koupím zas :D…

Deodorant Isana (Fresh + Clear and Fresh) – úlovek deodorantu je asi trochu nuda :-). Nedá se o něm říct nic moc, než to, jak voní a zda pomáhá. Jeden Isana deodorant jsem měla doma v KM a voněl moc hezky, tak jsem se rozhodla pořídit si nějaké nové i sem do Brna. Modrý „Fresh“ má opravdu příjemnou svěží vůni, v tomto směru fialový „Clear and Fresh“ ztrácí body, ale zase je lepší v boji s potem a navíc je vhodný i pro citlivou pleť po holení. Jenomže ta „vůně“, ta je prostě taková „dezinfekční“, nevím, jak to jinak popsat, ale vážně není příjemná. Navíc mi příjde, že jí potom dost načuchne i oblečení, což už vůbec není hezké :D! Příště už bych tedy radši zvolila jen modrý deodorant. Značka Isana se prodává v Rossmanovi a je fakt za hubičku, takže snad jsem vás svou negativní zkušeností od koupě příliš neodradila. Fialovou ale prostě radši nebrat – leda jako postřik proti dotěrnému hmyzu 😎 …

Henna (odstín „měděná červená“) – protože mám ráda na hlavě změny, rozhodla jsem se přitvrdit a přesedlat z „tiziánové“ na „měděnou červenou“ a musím říct, že příště už jdu jedině do ní! Je mnohem intenzivnější a zářivější než tizián, ikdyž pořád nevypadá tak hezky a „nepřirozeně“ jako chemické barvy – ale to je holt daň za zdravější vlasy, kterou po nějakých 6ti letech chemického barvení ráda obětuju :-). P.S. Červené v názvu skutečně není třeba se bát – barva je normálně klasicky zrzavá bez jakýchkoliv rudých náznaků.

Lak na nehty Essence (odstín č.70 Nude it!) – no a na závěr jeden malý lak do sbírky O:-). Když jsem byla s Nezdař na kafi, měla na nehtech nějaký podobný světle hnědý a strašně se mi zalíbil, takže jsem hned další týden běžela do drogerie pro svůj :D. Po první vrstvě se mi moc nezdál, byl takový nijaký, ale když jsem nalakovala druhou, získala jsem přesně ten odstín, po jakém jsem toužila – přirozený, nenápadný, ale přitom neobvyklý. Tentokrát vůči laku Essence nemám moc výhrady – už čtvrtý den mi na nehtech drží jako přibitý bez jakéhokoliv olupování, což se jen tak nevidí. A navíc tvoří krásný pár s tělovou rtěnkou Essence, kterou jsem tu chválila před nějakým tím pátkem O:-). P.S. Barva na fotce moc neodpovídá, ve skutečnosti je lak trochu tmavší a víc dohněda.

Francouzská cibulačka se sýrem

No a z Asie se můžeme přenést zase zpátky do Evropy – tentokrát do Francie, protože podávat se bude vynikající cibulačka se sýrem a osmaženou houstičkou O:-). Je to snad ta nejjednodušší polívka na světě, ale citliví jedinci si u ní zřejmě hodně popláčou – doporučuji tedy nachystat si k vaření minimálně jedno balení papírových kapesníčků…

3 středně velké cibule
olej
kostka zeleninového bujónu
2 lžíce mouky
strouhaný sýr ( typu Eidam…)
sůl, pepř

Cibule nakrájíme (vyhraďte si na to víc času, jestli od toho musíte každou půl minutu odbíhat pro kapesník jako já, nebo si na to rovnou najměte nějakou pracovní sílu :D), na oleji necháme zesklovatět, zaprášíme moukou a zalijeme vodou. Přidáme kostku bujónu, pepř a sůl (případně jiné koření dle chuti) a vaříme asi 15 minut. Do talířů nasypeme nastrouhaný sýr a zalijeme polévkou. Jako zlatý hřeb už jen stačí přidat osmaženou houstičku a voilá – gurmánský zážitek je na světě…v tomto případě tedy na vašem stole O:-)…

Asijské kuře ve sladkokyselé omáčce

Další kulinářskou rychlovkou je recept na kuřecí směs, opět v něm figuruje ananas a opět se mi potvrdilo, že i nezvyklé kombinace surovin můžou ve výsledku chutnat báječně, takže směle do toho :-)…

balení kuřecích prsíček
9 lžic kečupu
4 lžíce krupicového cukru
3 lžíce octa
fazolové lusky (ty jsem vynechala)
dvě červené papriky větší velikosti (já dala 1 červenou a 1 zelenou – jsem ujetá na barvy na talíři :D)
plechovka ananasového kompotu
kešu oříšky (dají se použít i arašídy nebo jakékoliv jiné, které máte rádi)
1 větší cibule

Prsíčka nakrájíme na malé kousky, naložíme do směsi z kečupu, octa a cukru a necháme přes noc v chladu uležet. Na druhý den si nakrájíme cibuli na kostičky a dáme smažit na olej; až cibulka zesklovatí, hodíme na ni prsíčka i s marinádou, necháme krátce orestovat a přidáme nadrobno nakrájenou papriku (případně ty fazolové lusky) a dusíme doměkka. Nakonec přidáme na kostičky nakrájený ananas (šťávu z kompotu nepoužijeme) a kešu oříšky. Jako příloha je asi nejlepší rýže, ať jsme styloví, ale americké brambory nebo hranolky se určitě taky dají použít :-).

Krabí salát s ananasem

Zkouškové nám utíká, políčka v ISu se zelení a do toho všudypřítomný hlad, neb studium nás vyčerpává… několika tipy na rychlé dobroty vás jistě neurazím, co :-)? Nakupila se mi spousta nových receptů, o které bych se ráda podělila. První pokrm měl být původně pomazánkou, já jsem si však recept vytůnila po svém a udělala z něj vynikající salát – ideální na večeři nebo jako lehký oběd.

2 balení krabích tyčinek
1 menší plechovka ananasu
5 lžic majonézy
1 lžíce smetanové sýru (já použila cottage)
1 cibule
1 citron
sůl, pepř
pečivo k podávání

Krabí tyčinky i ananas nakrájíme na kousky, přidáme majonézu, smetanový sýr, jednu najemno nasekanou cibulku a šťávu z půlky citronu. Dochutíme solí a pepřem, důkladně promícháme a dáme vychladit. Podáváme s bagetou či jiným čerstvým pečivem :-). Člověk by ani neřekl, jak tahle poněkud netradiční kombinace ananasu s krabíma tyčinkama může být dobrá, ale opravdu doporučuju vyzkoušet – bylo to vynikající :-)!

Irena Obermannová – Tajná kniha

„…Proč neumím napumpovat kolo?
Proč se v mém životě nevyskytuje někdo, kdo to umí?
Mám ráda dva muže a stejně mám prázdnou duši…“

Tajná kniha už byla na podzim tolikrát vláčena médii, že bych se nejraději zdržela veškerých komentářů :D… Na druhou stranu tím získala mimořádnou reklamu a já sama jsem po ní sáhla, když jsem na začátku prosince vybírala v knihkupectví nějakou novou, „ženskou“, českou a dobře se prodávající knížku pro mamku k Vánocům. V nekonečné frontě u pokladny jsem si povšimla, že naše mamka nebude zdaleka jediná, kdo na Štědrý den tuhle knížku rozbalí pod stromečkem…

Od Ireny Obermannové jsem nikdy nic nečetla, protože ženské romány tak nějak obecně nejsou můj šálek čaje a nerada si čtu o tom, jak se někdo hrabe ve svých vztazích, pokud se zrovna nejedná o nějakou klasickou postavu světové literatury :D. Po této první čtenářské zkušenosti jsem přesvědčená, že Irena Obermannová určitě má svůj okruh čtenářek a má ho právem, přestože mně prostě tento žánr přijde nezajímavý. Ale co si budem namlouvat – Tajná kniha je čtenářsky přitažlivá především díky postavě Největšího Čecha, kterého si většina ztotožnila s našim bývalým prezidentem Václavem Havlem. Z tohoto pohledu může působit román Tajná kniha jako zajímavý intimní deník – byť v podtitulu označený za „fiktivní“. Nehodlám tu spekulovat, do jaké míry vycházela autorka ze skutečných zážitků – to už za mě udělali jiní a osobně je mi to i celkem fuk. Každopádně už proto, že se toho o tomto románu tolik napsalo i namluvilo, jsem si ho nemohla nechat ujít. A faktem zůstává, že tahle knížka se v té naší malé zemičce musí zatraceně dobře prodávat 😎 …

Pro zájemce přidávám odkaz na Show Jana Krause, ve které byla hostem právě Irena Obermannová a hlavním tématem diskuze byla samozřejmě Tajná kniha…

Jak jsme vítali nový rok

Letošní (již tradiční) Silvestr na Bartošově byl horor… tedy ne tak úplně doslova, „horor“ bylo totiž téma celého večera :D. Rozhodla jsem se oblažit vás alespoň malou fotodokumentací, protože o programu asi není potřeba nějak se rozepisovat – všichni to známe :-). Domácí si tentokrát opravdu vyhráli s výzdobou i s kostýmy, proto se s vámi nemůžu nepodělit o pár fotek, za které děkuju (převážně) Frantovi :-).

"Hele, a kde je vlastně Franta?? ... COŽE?? TOHLE je Franta???" (podle skutečné události) :DD

Ne, opravdu nechcete vědět, co bylo v té zavařovačce :X

Mnoho štěstí a málo děsu v roce 2012 přejí Jestřábovi !!!

Vynikající sendviče

Dneska něco pro labužníky :-)! Tenhle recept prostě MUSÍTE vyzkoušet, protože je to hrozně dobrý a rychlý a bude vám to moc chutnat a vůbec! Já si sendviče nedávno připravila místo oběda, protože nám začalo zkouškové a není čas moc vyvařovat teplé jídlo, a mohla jsem se po nich vážně utlouct. Určitě poslouží i jako svačinka do školy nebo někam na výlet. Nejlepší jsou sendviče samozřejmě ještě teplé přímo z pánvičky, ale Péťa si je dal zastudena a taky chválil (musela jsem se hodně držet, abych mu nechala aspoň 2 na ochutnávku :D)…

50g másla
1 lžíce hladké mouky
250ml mléka
30g+40g nastrouhaného ementálu
8 plátků toustového chleba
dijonská hořčice na potření
200g šunky

V pánvi necháme na středním plameni rozpustit 30g másla. Přidáme mouku – s tou to nepřežeňte jako jako já, jinak budete mít bešamel moc hustý. Opékáme 1-2 minuty do světlé jíšky. Postupně přiléváme mléko a nakonec vsypeme 30g ementálu (já použila nivu) a za stálého míchání vaříme 3-4 minuty, dokud směs nezhoustne. Bešamel dáme stranou a mezitím si přichystáme toustíky. Polovinu chlebů potřeme dijonskou hořčicí, posypeme sýrem a poklademe plátky šunky. Zbylé chleby namočíme do sýrového bešamelu a přiklopíme jimi chleby se šunkou. Já měla bešamel skutečně hustý, takže o „namočení“ nemohla být řeč :D. Poradila jsem si tedy tak, že jsem bešamel na druhou polovinu chlebů prostě namazala a ty obložené přiklopila namazanou stranou dovnitř :-). Poté sendviče ještě namažeme z obou stran máslem a opékáme na rozpálené pánvi zhruba 2-3 minuty z každé strany. Výsledek je skutečně vynikající, a proto si nezapomeňte udělat sendvičů dostatečné množství :D!