Dům z pevných cihel

K dnešní recenzi na film Dům vám můžu jako bonus přihodit jednu veselou historku – ne z natáčení, ale z kinosálu 8-). Jednoho krásného dne jsem se vydala do Špalíčku shlédnout pátý snímek tohoto semestru, abych o něm mohla napsat glosu pro rozhlasové vysílání. Koupila jsem si lístek, uvelebila se v sále a začaly běžet upoutávky…po prvních pěti minutách vypadl zvuk…po dalších pěti minutách si toho konečně někdo všimnul… a technik si vyžádal na opravu dalších deset minut…po dvaceti  minutách neúspěšného opravování nám přišla uvaděčka poraženě sdělit, že technika je silnější než my a nabídnula nám, že můžeme jít do jiného sálu na Muže v říji anebo si jít na pokladnu vyplatit zpátky peníze. Nakvašeně jsem využila druhé možnosti a bručela si cosi o tom, kdo mi vrátí můj drahocenný čas, který jsem tu vyplýtvala. Protože jsem ale byla skutečně naladěná na kino a navíc jsem měla tak nabitý týden, že bych neměla čas snímek shlédnout v jiný den, vydala jsem se kvapem do Olympie, abych stihla promítání v 15:40. To už naštěstí proběhlo bez obtíží, pominu-li vtěrného prodavače lístků vyzvídajícího, proč jdu na film sama a zda se nebudu sama bát (Dům je drama, ne horor 😎 )… Na semináři jsem se pak dozvěděla, že stejný problém s promítáním ve Špalíčku měli i ostatní mí spolužáci, ačkoliv vyrazili do kina v jiný den. Měla jsem vlastně ještě štěstí, že zvuk vypadnul hned při  upoutávkách – jiný kolega hodil do placu zkušenost, kdy se technická závada projevila až v závěru a konec filmu si tak musel vpodstatě domyslet :D…No, co na to říct – asi špatná aura :D…

Dům z pevných cihel

Filmový debut slovenské režisérky Zuzany Liové s názvem Dům se dotýká závažného tématu střetu tužeb a snů dvou různých generací. Otec Imrich, v jehož roli exceluje Miroslav Krobot, staví pro svou mladší dceru Evu rodinný domek. Protože výchova starší Jany se mu vymkla z rukou, od Evy vyžaduje maximální poslušnost a neustále ji kontroluje. Eva má však o své budoucnosti docela jiné představy – stejně jako její vrstevníci touží cestovat, vymanit se ze stereotypu vesnice, kde bydlí odmalička, a začít konečně žít…Chování despotického otce ji čím dál více svazuje a útěk nachází ve vztahu se starším (a ženatým) Jakubem.

Leckdo by mohl namítat, že snímek Dům nepřináší prakticky nic nového – zápletka není nijak překvapivá a dá se snadno předvídat, v jaké rozřešení vyústí. Samotné zpracování však zaskočí svou tíhou i citlivostí, s jakou je celý příběh podáván. Herecké výkony jsou natolik přesvědčivé, že má člověk pocit, jakoby nesledoval film, ale skutečně nahlížel do domácnosti reálné rodiny. Již zmiňovaný Miroslav Krobot zde vystupuje jako nerudný věčně nabručený stařík, který však pod nepřívětivou slupkou ukrývá hluboký cit k oběma svým dcerám. Táňa Medvecká v roli Imrichovy ženy Viery působí na první pohled jako loutka bez vůle v rukou patriarchy, nicméně postupem času poznáváme, že i v ní se ukrývá silná osobnost. Hlavní postavu Evy ztvárnila mladá talentovaná herečka Judit Bárdos, pro kterou byla tato role celovečerním (a nutno poznamenat, že vydařeným) debutem. Bárdos podává vedle mnohem zkušenějších hereckých kolegů profesionální výkon, a přitom její Eva na diváka působí velmi přirozeně a uvěřitelně. Snímku lze vytknout snad jen to, že vyznívá příliš rozkouskovaně – děj není jednolitý, spíše se před námi odehrávají jednotlivé epizody ze života rodiny, mezi kterými jsou větší či menší časové rozestupy což místy můžeme vnímat jako rušivý element.

Režisérka Zuzana Liová představila divákům Dům postavený z pevných cihel – z kvalitních a maximálně přesvědčivých hereckých výkonů a výborného scénáře vycházejícího z myšlenky, že každý má o tom „svém“ rodinném štěstí docela jinou představu…a že cesta k toleranci a vzájemnému porozumění bývá občas dost trnitá…