Jen málokdy mám radost z příchodu podzimu…letos je to ale jinak. Velkou zásluhu na tom má tohle krásné babí léto, které prý má vydržet až do půlky října…a taky burčák, pochopitelně :D. Když si ale tak vduchu rekapituluju právě uplynulý měsíc, zjišťuju, že přinesl vlastně spoustu dalších příjemných momentů. A mám z toho tak velkou radost, že se o ni prostě potřebuju podělit :-)…Následující článek nechť je tedy hitparádou těch nejkrásnějších okamžiků tohoto slunečného září…
- Úspěšné zdolání zkoušky z pozemku – haluz na otázky mě ani tentokrát neminula, takže vcházím do finále svého studia na právech pouze s jediným restem. Doufejme, že tenhle úspěšný start semestru mě nakopne k větší pracovitosti a hlavně konečně začnu pilně makat na diplomce O:-)…Navíc jsem se na zkoušce setkala s moc milou slečnou, která si mě pamatovala z loňské vodácké výpravy a z krumlovské hospody :-)…
- Pokoření Sněžky – kvůli školním restům jsme si letos prázdnin moc neužili, takže jsme si to na dovolené v Krkonoších mohli konečně vynahradit. Na to, jak nás všichni strašili s počasím, nám nakonec všechno vyšlo báječně a v sobotu, kdy jsme se drápali na Sněžku, jsme si užili opravdu nádherné počasí i výhled z naší nejvyšší hory – o kterou se dělíme s Poláky (vážně jsme to brali v zemáku, Jindro :D??)…
- Seminář filmové kritiky – tak to je pro mě jedna z vůbec největších radostí :)! Konečně se můžu v rámci školy věnovat něčemu, co mě maximálně baví a naplňuje. Možná pro mě tenhle seminář bude jen zajímavou zkušeností jako řada jiných PVPček z neprávnických oborů, každopádně se těším, že si rozšířím obzory v oblasti, která mě zajímá, a koneckonců kdo ví, do které kanceláře mi moje vzdělání jednoho dne otevře dveře :D…obávám se, že advokátní kancelář to teda nebude :D…
- Intervenční centrum – v pondělí jsem se po jednom rozhovoru na praxi konečně utvrdila v tom, co mi vrtá hlavou už strašně dlouho. Chtěla bych si po škole najít práci v intervenčním centru, které poskytuje právní (i jinou) pomoc obětem domácího násilí. Nechci se zavalovat stohama papírů v kanclu ani psát dokola podle šablony pět typů smluv v bance. Chci dělat někde, kde budu opravdu někomu nápomocná, ikdyž si za to asi nevydělám tolik peněz jako v advokátním kanclu.
- Burčákové slavnosti ve Valticích – jižní Morava je místo, kam se kdykoliv ráda vracím a to „vracím“ píšu zcela záměrně, protože se tam opravdu cítím tak nějak „doma“. Proto když jsem se dozvěděla o konání burčákových slavností, o plánu na víkend bylo hned rozhodnuto. Sbalili jsme Frantu a Erasmáky a myslím, že účasti nikdo z nás nelitoval, protože jsme si to skvěle užili, ochutnali všechny možné druhy burčáku, opili se, nafotili spoustu fotek, udělali si krásnou procházku po vinné naučné stezce, poslechli si cimbál a „pohaluzi“ narazili na Pavču s Tucinem :-)...a domů jsme si samozřejmě odvezli petku burčáku značky Valtice – protože ten nám chutná nejvíce :DDD!
- První právnický rozkalovák – minulý týden jsem si namalovala svůj POSLEDNÍ rozvrh hodin a začal můj prakticky POSLEDNÍ semestr, protože ten finální, desátý, je věnovaný psaní diplomové práce a dohánění restů 8-). Nastal tedy „nejvyšší čas seznámit se konečně se svými spolužáky“, jak jsme se shodli s Robertem 😎. Právnické akce jsem nikdy nevyhledávala a nehodlám v tom pokračovat ani nadále, přesto si myslím, že párty v Charlie’s byla mimořádně zajímavou zkušeností a jsem ráda, že jsem se Peťkou nechala překecat a šla jsem :D…
Krom těchto nejzajímavějších momentů bych měla v zásobě i pár zcela drobných, všedních, úsměvných…třeba když mě v drogérii u regálu s barvama na vlasy oslovila úplně cizí slečna a ptala se mě, jakou barvu si musí koupit, aby měla vlasy jako já :-)…nebo když jsem si letos konečně mohla pořídit svetrošaty s krátkým rukávem, věc zcela nepraktickou do našich klimatických podmínek, ale letos už ji nesundám až dokud nezačne být opravdu hnusně :D. V záloze mám ještě jedno příjemné překvapení, ale to asi zatím ponechám v tajnosti, aby se neleklo a někam neuteklo :-)…O co se ale můžu podělit už teď je poslední maličkost, která patří k babímu létu a toulkám jižní Moravou jako nic jiného, zvedne mi náladu kdykoliv a kdekoliv a vždycky, když ji slyším, běhá mi mráz po zádech… Pro všechny, kteří dočetli až sem 🙂…
