Výlet do Mariánského údolí

Tak nám odjela poslední kamarádka z první a nejlepší Erasmácké party – Mendy :_(. Bude nám chybět hlavně proto, že jako jediná z našich Erasmus kamarádů se za ten rok strávený v Brně naučila velice dobře česky. Bude se mi moc stýskat po jejím „Mám otázku!“ a „Dóbře“ :-)… Přináším zde alespoň krátký report z naší poslední společné akce – výletu do Mariánského údolí. Přes počáteční organizační komplikace jsme se v počtu šesti kusů úspěšně dopravili autobusem až na konečnou – do vyhlášené brněnské rekreační zóny :-). Zde jsme si užili příjemný kešovací podvečer (byli jsme tentokrát v hledání stoprocentně úspěšní, k veliké radosti nás i Erasmáků :D) a překonávali jsme se ctí nepříznivý terén navzdory nevhodné obuvi většiny účastníků :D. Když jsme se celí promrzlí a vyhladovělí vrátili zpátky na zastávku, rozhodli jsme se završit příjemný den v nějaké dobré hospůdce a pořádně se nadlábnout. Vzali jsme proto Erasmáky do stejkáče Pod lékárnou a nacpali je i sebe žebrama :-). Výlet jsme zakončili srdceryvným loučením na zastávce před výstavištěm. Tak ahoooj na Taiwanu :-)!!!

A teď trocha fotodokumentace. Většina fotek byla bohužel rozmazaná nebo jinak nekvalitní, ale jde přece o ty zážitky, že :-)!

Vydáváme se za první keškou...
Vydáváme se za první keškou...
Mendy a Hyemin se drápou do kopce :)
Mendy a Hyemin se drápou do kopce 🙂
Luiz a Hanwei
Luiz a Hanwei
A jedna skupinová :-)
A jedna skupinová 🙂

A úplně nazávěr bych pro vás měla video, které Mendy natočila o svém pobytu v Brně. Je moc vydařené, tak na něj určitě mrkněte :-)!

Památník Karla Čapka ve Staré Huti

Jak jsem už napsala ve článku níže, návštěva Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše pro mě byla mimořádným zážitkem a všem, kteří se náhodou v těchto končinách ocitnou, toto místo vřele doporučuju navštívit. Dům na Strži si zvolil Karel Čapek za své letní sídlo po několik posledních let svého života; dostal jej svatebním darem do doživotního užívání od Václava Palivce, když si bral Olgu Scheinpflugovou. Na Strži vznikala řada Čapkových literárních děl – např. Válka s mloky, Cesta na sever, Bílá nemoc, První parta, Matka, Život a dílo skladatele Foltýna. Zde také Karel Čapek přijímal řadu osobností české kultury a politiky, zejména v létě roku 1938. Památník zde vzniknul v roce 1963. Expozice je zaměřena především na život a dílo Karla Čapka, naleznem zde však také místnosti věnované Čapkovu příteli, novináři Ferdinandu Peroutkovi a Olze Scheinpflugové.

Na úvod jsme si vyslechli od paní průvodkyně zajímavé povídání o Čapkově životě a shlédli jsme krátké video z pořadu Hledání ztraceného času. Pak už jsme byli propuštěni a mohli jsme si projít celý dům sami. Výstava je uspořádána chronologicky, takže v dolním patře jsme se dozvěděli především zajímavosti z Čapkova dětství, v jaké rodině vyrůstal, jak prospíval ve škole a jaké holky se mu líbily ;-). K pousmání bylo napřiklad jeho vysvědčení ze základní školy (nebyl to úplně vzorný žáček, a to dokonce ani co se týče češtiny :D!) nebo milostné dopisy psané studentské lásce. Dočetli jsme se tu také několik zajímavostí o raných dílech bratří Čapků. Druhé patro, kam jsme se záhy přemístili, už bylo o poznání depresivnější. Bylo věnováno především Čapkově pozdější tvorbě, neveselému závěru jeho života a složité politické situaci v Čechách a Evropě vůbec. Na druhou stranu se i zde našlo pár momentů k pousmání – například vystavené Čapkovy šachové figurky, z nichž jedna byla nelichotivě ohryzána od Dášenky :D! Také mě zde zaujala výstavka ze zahraničních vydání Čapkových děl. Poslední dvě místnosti v podkroví pak byly věnovány Scheinpflugové a Peroutkovi. Expozice je hodně obsáhlá a my bohužel neměli dost času přečíst si všechny panely, nicméně o důvod víc, proč se na Strž zase někdy vrátit ;-)…

Prázdniny v Příbrami (v bodech)

  • Přestože nám počasí úplně nepřálo, podnikali jsme po celý týden spoustu výletů – například mě Péťa konečně vzal na dvě významné poutní hory v okolí – Svatou a Makovou, kde jsem měla za úkol najít jeho kešku…a uspěla jsem :-)!
Na Makové hoře
Na Makové hoře
  • Nebyla jsem ušetřena ani cyklistiky, takže jsem si – zhýčkaná hanáckou rovinkou – dala pěkně do těla :D!

  • Samozřejmě jsme i z Příbrami odjížděli díky všudypřítomnému jídlu těžší o několik kilo :D…

  • Z kešování u Pilského rybníka jsme se vrátili s poněkud kuriozní historkou :D…keška byla zrakům okolojdoucích skryta skutečně dokonale…dokonce tak dokonale, že si místo jejího úkrytu (sympatický keříček) vybral nějaký turista k vykonání své potřeby, ehm 8-). Tohoto faktu jsme si bohužel povšimli teprve ve chvíli, kdy jsme na ono inkriminované místo neopatrně položili krabici s keškou :D…Z tohoto příběhu plyne prosté ponaučení: Nosit na geokešing antibakteriální gel je skutečně k nezaplacení :D!
Péťa-stromolezec :)
Péťa-stromolezec 🙂
  • Navštívili jsme také Dobříšský zámek a pokochali se jeho krásnou Francouzskou zahradou a majestátním sousoším s fontánou „Napájení Héliových koní“.
Na Dobříši
Na Dobříši
  • Jeden z vůbec nejkrásnějších zážitků jsem si odnesla z památníku Karla Čapka na Strži ve Staré Huti, kde jsme strávili příjemné deštivé poledne a o kterém se tu snad ještě více rozepíšu v jiném příspěvku :-).
Janie a květiny, co vypadají jako hlávky zelí :D
Janie a květiny, co vypadají jako hlávky zelí 😀
  • Na chalupě jsme si zahráli na zahradníky a střihoruké Edwardy a křovinořezem jsme trochu oholili sousedovic křoví zasahující nám do ping-pongového stolu :D…a pak jsme se utkali ve strhujícím souboji :D!
Jestřáb a růže :-)
Jestřáb a růže 🙂
  • Kešovali jsme jako o život! Péťa se nezalekl dokonce ani lezení po stromech,brodění se v ledové vodě či kešování u tajemného Čertova lože!

  • Byla jsem konečně představena Péťovému dědovi, u kterého jsme strávili prima odpoledne. A nabídnul mi tykání :D!

  • A abych nezapomněla – našli jsme Ondatru pižmovou :D!!!
A máme tě! :D
A máme tě! 😀

Karel Čapek – Věc Makropulos

„…Věřte, je jediný skutečný pesimismus, a to je ten, který skládá ruce; řekl bych, etický defétismus. Člověk, který pracuje, hledá a realizuje, není a nemůže býti pesimistou…“

Návštěva Památníku Karla Čapka na Strži mě inspirovala k tomu, přečíst si zase po dlouhé době něco od jednoho z mých vůbec nejoblíbenějších českých autorů. Protože jsem šla do knihovny s malou kabelkou, byl výběr mých výpůjček limitován rozměry a váhou knihy – sáhla jsem tedy po tenkém vydání Čapkovy divadelní hry s názvem Věc Makropulos :D. Tato hra zabývající se otázkou lidské nesmrtelnosti měla premiéru v roce 1922 v Městském divadle na Vinohradech v Praze. Její hlavní postavou je obletovaná zpěvačka Emilia Marty, která nevysvětlitelným způsobem zasáhne do devadesát let starého sporu o dědictví. Vynese na povrch svědectví, o jejichž pravdivosti nelze pochybovat, nicméně je minimálně zarážející, jak se mladá žena mohla dozvědět o událostech, které se musely odehrát v době, kdy ještě nebyla na světě. Postupně vychází najevo, že za tváří třicetileté zpěvačky se skrývá žena, která žije na zemi již víc než tři sta let! Celé tajemství spočívá v návodu na elixír, který zaručuje tomu, kdo jej požije, tři sta let mládí. Je ale takto prodloužený život skutečně záviděníhodný? Činí člověka šťastnějším?

„…Život není krátký. Pokud můžeme být příčinou života…“ (Prus)

Čapek ve svém dramatu vyslovuje názor, že není rozhodující délka života, ale jeho kvalita. Kvalitu života pak staví do střetu se smrtí. Hlavní postava Emilia svůj život již nepovažuje za šťastný, přesto však z obavy ze smrti stále touží po elixíru, aby mohla svůj konec ještě na nějaký čas odvrátit. Smrt je koneckonců něčím, co vymezuje naše možnosti a rozhoduje o tom, co všechno za život stihneme. Ta jistota je sice svazující, ale vyřešila by dlouhověkost skutečně všechny problémy na světě? Zbavila by lidi sobectví, strachu a nenávisti? Čas přece nedokáže napravit všechny lidské chyby…

Emilia: „…My – my staří víme příliš mnoho; ale vy znáte víc než my, vy hlupáci! Nekonečně víc! Lásku, velikost, účel, všecko možné. Vy máte všecko! Vždyť ani nemůžete víc chtít! Vy aspoň žijete, ale v nás se život zastavil, Kriste Ježíši! a nemůže dál – Bože, ta hrozná samota!“
Prus: „Proč tedy jste si přišla…pro Věc Makropulos? Proč chcete ještě jednou žít?“
Emilia: „– Protože se strašně bojím smrti…“

Emilia je znavena životem, její city za ta léta otupěly, není už ani schopná cítit lásku. V ničem nenachází smysl, její myšlenky jsou plné nihilismu a i přes své četné vztahy a známosti zjišťuje, že nakonec stejně zůstává sama. Přesto se do poslední chvíle nechce Věci Makropulos vzdát… Jak to s Emilií a elixírem mládí nakonec dopadne samozřejmě nechci vyzrazovat, budete si to muset dostudovat ;-). Už teď vám ale zaručuji, že tohle Čapkovo dílo díky svému zajímavému námětu stojí za přečtení i trochu toho filosofování ;-)…

Prázdniny v Kroměříži (v bodech)

  • Navštívili jsme obě krásné a romanticky rozkvetlé kroměřížské zahrady.
U zámku
U zámku
  • Od rána do večera jsem se cpali/bylo do nás cpáno mnoho a mnoho jídla.
V Podzámce
V Podzámce
  • Ulovili jsme několik místních kešek.
V Květné
V Květné
  • Odnesli jsme si z knihovny plnou náruč knížek.

  • Ochutnali jsme na návštěvě v Sobělicích ty nejsladší a nejčervenější třešně široko daleko :-).
Květná v celé své kráse
Květná v celé své kráse
  • Péťa byl představen jedné z našich širokých rodinných větví (a to byla teprve první tetička :DDD).

  • Opili jsme se s Ivetkou a s Lájnem v knajpě u Bágráku.

  • Byly to zkrátka prima prázdniny :-)…

    Nakládaný hermelín

    Správná žena ví, co udělá jejímu muži k svátku největší radost. Dorty už jsou out!

    • 3 hermelínky
    • cibule
    • celý pepř
    • bobkový list
    • 2 feferonky
    • olivový olej
    • koření dle chuti (grilovací na sýr, provensálské bylinky atd.)

    Sýry s bílou plísní podélně rozkrojíme, posypeme zvoleným kořením a opět spojíme. Do velké sklenice pak postupně skládáme hermelínky, prokládáme kolečky cibule, pepřem, bobkovým listem a překrojenými feferonkami. Zalejeme olivovým olejem a dáme uležet do lednice ideálně na jeden týden (dýl se to opravdu nedá vydržet :D…).

    Červnové úlovky

    V červnu nadešel čas zkoušek a s nimi spojeného odměňování. V odměňováni sebe samotné jsem vážně dobrá, ale pravdou zůstává, že je to taky důležitý motivační faktor. Bála jsem se, kolik se mi toho za tenhle měsíc v koupelně nenakupilo, ale nakonec musíte uznat, že to není tak zlé :-). Ano, opravdu nesnáším hromadění věcí :D!

    Tužka na oči Essence BlackMania

    Co se týče perfektní tužky na oči, nacházím se stále ve stádiu hledání a nenacházení. Na Essence tužky jsem zaslechla celkem chválu, tak jsem se rozhodla to prověřit. Ovšem v obchodě ouha! Essence vyrábí snad dvacet různých druhů tužek, včetně voděodolných :D, tudíž jsem měla trochu dilema, kterou si vybrat. Nakonec jsem sáhla po kousku nazvaném BlackMania. Osobně preferuju spíš měkčí tužky, čím černější – tím lepší. V těchto dvou bodech BlackMania má očekávání nezklamala. S výdrží je to už horší, obzvlášť v těchto parných dnech, ale neznamená to zase, že by se nějak extrémně rozpíjela či rozmazávala. Není špatná, ale určitě budu svou favoritku mezi tužkami hledat vytrvale dál ;-)…


    Pleťová voda Nivea (Pure and Natural)

    Za jedničku ze zkoušky ze sociálního zabezpečení jsem se rozhodla náležitě se odměnit. Nakonec jsem usoudila, že se rozmazlím nějakým výrobkem, který bych si normálně nekoupila. Protože mi zrovna došla pleťová voda a krém, mé kroky směřovaly najisto k dotyčnému regálu. Značku Nivea si opravdu obyčejně nekupuju, ikdyž musím říct, že patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy na pleť vyzkoušela. S touhle pleťovkou jsem zatím maximálně spokojená. Už dlouho jsem neměla takovou, která by pleť skutečně viditelně vyčistila, je to znát hlavně na čele. Má poněkud nezvyklou vůni a na můj vkus je až moc cítit alkoholem, ale po měsíci používání už to ani nevnímám. 95% ingrediencí by mělo být přírodního původu. Nevím, jestli je to pravda, ale zní to dobře :D. K pleti je voda šetrná a nevysušuje, takže zvedám palec nahoru a doporučuju!

    Zvláčňující denní krém Nivea

    Spolu s pleťovou vodou jsem si koupila také denní krém s SPF 8 a zvýšenou UVA ochranou, z kterého jsem rovněž nadšená. Je lehoučký, ale zároveň ideálně hydratační, a hodí se i pod make-up.

    Tělové mléko Balea s vůní melounu

    Jestli sháníte nějaké příjemné tělové mléko na prázdninové cesty, tohle bude to pravé ořechové…teda vlastně melounové 😎 . Jedná se o tradiční letní limitovanou edici značky Balea a voní skutečně svěže, ale pronikavě. Když jsem se s ním poprvé namazala, vešla jsem do pokoje a Péťa sedící na druhé straně místnosti zavětřil a pravil, že tu cítí vodní meloun :D! Normálně by mi tak silná vůně asi vadila, jsem zastáncem spíš těch neutrálnějších, ale na léto je podle mě naprosto ideální, svěže ovocná. Byla jsem i příjemně překvapená, jak hezky hydratuje, a že pokožka je po jejím použití hebká.

    Antibakteriální pudr Synergen (odstín 03)

    Achjo, to jsem si zas jednou naběhla. Došel mi můj nejmilejší pudr od Manhattanu, a tak jsem vyrazila do drogérky pro nový. Bohužel neměli odstín, který jsem potřebovala, ale zahlídla jsem tam podobný pudr od značky Synergen. Ve stejné krabičce, se stejným aplikátorem – zkrátka úplně identický. Napadlo mě, že by nemusel být o nic horší než pudr, který normálně používám. Doma mě ale čekalo veliké zklamání. Jednak ani nejsvětlejší odstín úplně nekoresponduje s přirozeným odstínem mojí pleti. A za druhé dělá na obličeji mapy, strašně špatně se aplikuje – ať už štětcem nebo přiloženým houbičkovým aplikátorem. Už nikdy více :(!!!

    Lak na nehty NYC (odstín č. 131 Chelsea Cherry)

    Věřte tomu nebo ne – nikdy jsem neměla na nehtech červený lak! Ani sama nevím proč, možná mi ta barva připadala příliš vulgární a evokující holky od Mulinový růže :D. Poté, co jsem úspěšně zdolala zkoušku z trestního práva (ano, ze zvláštní části jsem si vytáhla sexuální delikty, konkrétně prostituci ohrožující mravní vývoj mládeže 8-)), usoudila jsem, že už jsem velká holka a můžu odhodit stud. Odhodlaně jsem nakráčela do Rossmana a odnesla si svůj první k***a lak :D! A jsem z něj celkem nadšená. Je to opravdu taková poměrně řvavá studená červená, ale vypadá skvěle – na ruce i na noze. Měl by být navíc dlouhotrvající a vydržet bez poškození až týden. To je jako obvykle dost nadsazené, ale myslím, že nějakých 5 dnů mi hezký vydržel. Navíc je ho za málo peněz nějakých 10ml.

    Antibakteriální gel na ruce ISANA MED

    No a na závěr tu mám věcičku, bez které už nedám ránu. Vláčím ji do školy, do menzy, na výlety a je to neocenitelná pomůcka taky při geocachingu. Likviduje 99% bakterií. Nu, budeme tomu věřit :-)…

    Betty MacDonaldová – Vejce a já

    „Nakládání a zavařování je duševní porucha, právě tak jako každá jiná forma hromadění věcí.“

    Tento všeříkající výrok hlavní postavy – Betty – a potažmo tedy i autorky autobiografické knihy Vejce a já, hovoří za vše :-). Vejce se pravidelně umisťuje na předních příčkách všech žebříčků nejoblíbenějších, nejčtenějších a nejhumornějších knížek, ke kterým se čtenáři (především ženského pohlaví) nejčastěji vracejí. Realita to potvrzuje, nezřídka potkávám v autobuse nebo jiném dopravním prostředku ženy, které si právě tímto titulem krátí cestu. Od minulého týdne se k těmto ženám hrdě přidávám – Vejce je totiž kultovní a návyková záležitost, ke které se určitě hodlám v budoucnu vracet.

    Betty vypráví příběh mladé městské ženy, která zamilovaně následuje svého muže na opuštěnou slepičí farmu ležící uprostřed divoké přírody. Krom náročného životního rytmu, na který není vůbec připravena, se musí vyrovnávat s řadou dalších nesnází, ať už se jedná o pocit naprostého odříznutí od civilizace, pochybné sousedy či nešikovnost při běžných denních úkonech na farmě. Betty zavádí čtenáře do drsné pustiny, kde není pánem člověk, nýbrž slepice, a lidské potřeby jsou až na druhém místě. Všechny těžkosti však nakonec překonává především díky svému všudypřítomnému, leckdy sarkastickému humoru a dokáže o nich vyprávět tak poutavě a vtipně, že to člověku okamžitě zvedne náladu. Příklady táhnou, a protože svérázná Betty svůj nelehký životní úděl zvládá s humorem, máte pak automaticky taky chuť nad všemi svými starostmi mávnout rukou. To je podle mě i hlavní důvod, proč se z knížky Vejce a já stal světový bestseller 🙂 …

    „Mary prodávala smetanu továrnám na výrobu sýrů. Jednoho rána našla v padesátilitrové bandasce smetany utopeného skunka. Jednou rukou vytáhla skunka za ocas a druhou rukou pečlivě vyždímala z chlupů všechnu smetanu. Mezi náma skunkama, smetana je smetana,“ pravila a odhodila mrtvolku na dvůr. Smetanu prodala a zapřísahala se, že to nikdy neprozradí živé duši, ale čeledín Bill to vyprávěl kdekomu a zejména zákazníkům, které viděl vycházet z továrny na sýry s tříkilovým bochníkem sýra.“

    Jaroslav Seifert – Venuši dát hlavu do dlaní

    „…Na kávovou lžičku třikrát denně
    lék užíval jsem umíněně,
    láska však, zdá se,
    je smrt v krásné masce…“
    (Mezi řádky)

    Dnešní den jsem z převážné části zasvětila uklízení. Vždycky když uklízím, narazím zpravidla na něco, co mě přenese v čase o několik let zpátky. A dnešek byl retro v mnoha směrech :-). Proto navrhuju vrátit se v čase zpět, někam do maturitního ročníku, kdy mi bylo čerstvých osmnáct, Václav Hrabě byl ještě neobjeven, ve skříni mi visel Freddie Mercury a mou velkou zálibou byly Seifertovy verše…

    Ruce

    Pět půlměsíčků bílých nehtů
    líbal jsem zkroušený,
    zatímco hvězdy plné smoly
    rudými žhnuly plameny.

    Svět padal s námi do propasti.
    já neslyšel jsem hran,
    poslední pil jsem kapky vína,
    jež zbyly ještě v Kanaán.

    Pět prstů ruky mé je lyra
    tichá a nesmělá,
    chviličku lyra, chvilku hřeben,
    vlasy ti spadly do čela.

    Do pěti  prstů pláčem spolu,
    šeptáme zklamáni,
    ale ten vesmír bílých nehtů
    ještě ti svítí na dlani.

    „…Vždy musíš něco ztratit
    a něčeho se vzdát,
    je líp se nenavrátit
    a jenom vzpomínat…“
    (Verše o růži)

    Zapečené vepřové kotlety

    Tramtadadáááá…a náš první zapečený recept je konečně tady! Poprvé jsme se odhodlali upéct v naší troubě i něco jiného než jen FIMO :D. A kupodivu to dopadlo výborně, takže odteď můžete v receptové rubrice očekávat více příspěvků na (za)pečené téma. Inspiraci jsem opět našla na svém oblíbeném a často opěvovaném serveru recepty.cz :-). Pokud si budete chtít uklohnit kotlety na pekáčku s námi, budete potřebovat následující suroviny:

    • vepřové kotlety
    • brambory
    • šlehačku
    • tvrdý sýr
    • koření dle libosti (pepř, kmín, tymián, oregáno, majoránku…)
    • šunku
    • cibuli
    • pórek
    • máslo na vymazání

    Pekáč nebo zapékací misku (ano, konečně jsme využili naši super zápékací misku z Billa klubu, na kterou už nám asi třičtvrtě roku sedal prach :D!) vymažeme máslem. Postupně vrstvíme na kolečka nakrájené brambory, každou vrstvu okořeníme (sůl, majoránka, oregáno, tymián, kmín) a  nakonec zalejeme šlehačkou. Nahoru položíme naklepané okořeněné kotlety (kořenila jsem jen solí, pepřem a kořením na pečené kuře) a dáme zapéct do trouby. Já jsem kotlety ještě před zapečením chvilku podusila na pánvičce, protože jsem si nebyla jistá, jestli se v troubě udělají pěkně doměka.

    Cibulku nakrájíme na kostičky a zpěníme na kousku másla, přidáme nakrájený pórek a na proužky nakrájenou šunku (tu jsme bohužel neměli :_( ). Až je maso dorůžova, přidáme směs z pánve a dáme opět zapéct. Těsně před vytažením posypeme strouhaným sýrem a necháme dokřupava opéct.

    Výsledek byl skutečně mňamózní, brambory dokonalé, a ikdyž vepřové normálně skoro nejím, na tomhle jsem si moc pochutnala. Bohužel se nám nepodařilo vyfotit esteticky lahodnější snímek pokrmu přímo na pekáči. Snad tedy nepohrdnete fotkou neestetické hromádky ledabyle pohozené na talíř těsně předtím, než jsme se po ní s příborem v ruce hladově vrhli :D…

    P.S. Pokud si najmete někoho na škrábání těch brambor, je to skoro bez práce – a to se vyplatí 😀 !