Tak jsem se těšila, kolik toho přes Vánoce přečtu, a zatím skutek utek :D. Svátky sice ještě nejsou u konce, ale už teď vidím, že společenské povinnosti mi nedovolí dobrat se alespoň u některé z mých rozečtených knížek ke zdárnému konci. Budete si tedy muset vystačit s tituly, které jsem přelouskala ještě před Vánocemi :-).
George Bernard Shaw – Pygmalión
Po delší době u mě zakotvila také jedna divadelní hra. Musím ale říct, že mě slavný Pygmalión příliš nevzal za srdce. Hra nese název podle pověsti o řeckém sochaři, jenž vytvořil sochu tak krásnou, že se do ní zamiloval a na bohyni Afrodité jí vyprosil řeč a život. Těžko říct, proč si vybral dramatik zrovna tento název, protože mně přišel profesor Higgins jako příšernej protiva bez kapky citu a úcty :D. Tak či tak Pygmalión určitě patří mezi divadelní hry, které je lepší vidět přímo na prknech – psaná podoba nedokáže nahradit komiku mluveného slova, na které pravděpodobně celý příběh stojí.
Cynthia Lennonová – John
Opět jeden Beatles memoár, tentokrát ovšem mimořádně zajímavý tím, že byl napsán Lennonovou první manželkou Cynthií. Obecně mi připadá, že se toho o Beatles-ženách mnoho neví a moc se o nich nepíše. O to více mě tato publikace zaujala. Těžko říct, na kolik jsou Cynthiiny vzpomínky zidealizované, ale z jejího vyprávění je cítit úcta a láska ke člověku, s nímž byla nucena sdílet první bouřlivé roky Beatlemánie. V jiných publikacích bývá obvykle Cynthia prezentována jako nenápadná osůbka stojící v pozadí veškerého dění (což je do jisté míry pravda), ale tato kniha ji ukazuje ve zcela jiném světle – jako Johnovu osudovou ženu. Cyn nechává čtenáře nahlížet hluboko do minulosti, kdy se s Johnem seznámili na výtvarné škole, popisuje komplikovaný vztah s jeho tetou Mimi i okamžiky počínající slávy kapely. Přestože o Johnovi mluví v celé knize velice hezky, i tak z toho vyleze jako pěknej hajzl, zejména co se jeho vztahu k prvorozenému synovi Julianovi týče.
„…John právě vydal Imagine, píseň, která se měla stát mezinárodní hymnou míru, nabádající svět, aby žil v jednotě, a přitom neuměl zvednout telefon, uzavřít mír se mnou a zařídit si, aby se mohl vídat s vlastním synem…“
Velice zajímavé mi přišlo také vyprávění o osobách, které se světem Beatles občas mihly – zejména přítelkyně jednotlivých Beatlů, Johnův otec a jeho nevlastní sestry nebo již zmiňovaná teta Mimi, která z Cynthiina vyprávění vyznívá jako podivínská věčně nabručená bába :D.
…Později mi Julia vyprávěla, že když se Mimi setkala s Johnem a s Yoko po vydání jejich alba Two Virgins, řekla jim: „Když už jste na tom obalu museli mít nahotiny, proč jste si nenašli někoho pohledného?“ Upřímná jako vždycky…
Jak už jsem řekla, Cynthiiny vzpomínky na mě místy působí až příliš idylicky a zaujatě, ale pokud se přes to přenesete, čeká vás skutečně zajímavé čtení a několik Beatles historek, které jste určitě ještě neslyšeli :-)!
František Gellner – Vášeň, co do rána zchladne
I zatoužila jsem za dlouhých zimních večerů zase po troše kvalitní poezie :-). Gellner je sázka na jistotu, byť už mě spousta jeho básní neoslovuje tak, jako kdysi. Některé už jsou dneska na mě až moc cynické :-).
„…Můj život bez tebe je k smrti pustý,
a v lásku nevěřím, jež uzdraví.
Však aspoň krev, jež řine se ti ústy,
v přilnutí dlouhém ret můj zastaví.“
(Nic vyčítat ti nechci, moje milá…)
Výbor obsahuje texty z Gellnerových sbírek Po nás ať přijde potopa! a Radosti života i několik básní z posmrtně vydané sbírky Nové verše a z pozůstalosti. Jako ilustrace posloužilo několik Gellnerových vydařených kresbiček.
