Blog Janie Milíčové – 48. stránka

Ve vile Tugendhat

A pak že o Vánocích se neplní přání! Mně se v jediném týdnu splnilo už druhé – po koncertě sourozenců Ulrychových to byla včerejší návštěva brněnské vily Tugendhat.

Lístky jsme si rezervovali asi před dvěma měsíci přes internet a i tak to byl docela oříšek – víkendové termíny jsou dlouho dopředu vyprodány, takže jsme nakonec vzali zavděk i všedním dnem. Vzhledem k tomu, že vila prošla rozsáhlou rekonstrukcí a otevřela se veřejnosti teprve letos na jaře, dalo se předpokládat, že zájem bude obrovský, ale něco takového jsem přecejen nečekala.

Termíny jsou rychle vyprodané i z toho důvodu, že jedné skupinové prohlídky se může účastnit maximálně 15 lidí. Důvody jsou ale celkem pochopitelné – vila Tugendhat není žádné muzeum, je to dům. Kdybych byla paní Tugendhatovou, párty pro 15 lidí by mi i v tak velkorysém prostoru přišla až až :D. Navíc pokojíčky v horním vstupním podlaží (ložnice pána a paní domu, jejich dětí a vychovatelky) jsou překvapivě malé, takže jsme měli co dělat, abychom se tam všichni vměstnali.

Nevím honem, kde začít, takže začnu asi tím, co mě nejvíc okouzlilo. Jednak to byl výhled – Tugendhatovi si pro svou vilu nemohli vybrat lepší místo. Z okna měli celé historické centrum Brna jako na dlani. My jsme navíc zažili pohled na město zasypané sněhem, což se v Brně přecejen tak často nepoštěstí. Jak jsem již zmínila, místnosti v horním patře jsou poměrně malé a jednoduše zařízené. I proto musí každého tak okouzlit slavný skleněný pokoj, který naprosto předčil všechny moje představy. Hlavní ideou celého domu je zachování volně plynoucího prostoru, proto zde nenajdete klasické příčky k oddělení jednotlivých částí hlavní obytné zóny domu, ale slavnou oblou stěnu z makasarského ebenu a asi nejslavnější původní dochovaný kousek vily – onyxovou stěnu.

Někteří z vás to možná budou vědět, nicméně pro mě to byl šok :D. Pohřešovaná ebenová stěna byla teprve před dvěma lety objevena v naší menze na právnické fakultě (gestapo stěnu použilo na výzdobu svého baru, který zde měli za války). Dnes už by bylo prakticky nemožné vyrobit repliku, neboť tak mohutné stromy se takřka nevyskytují. Onyxová stěna byla zachráněna podobně zajímavým způsobem – sama prozřetelnost panu Tugendhatovi našeptala, aby ji nechal před svým útěkem do Švýcarska zazdít.

Dalším slavným a zajímavým prvkem této místnosti jsou okna, která se dají spustit dolů, čímž se pokoj propojí se zahradou. Přestože by se v tuto roční dobu stahovat neměla, aby se udržela ve vile konstantní teplota, pan průvodce byl tak hodný a jedno nám na chvilku ukázal „v akci“. Po návštěvě kuchyně a spíže jsme se pak odebrali do suterénu na poslední část prohlídky – technické zázemí vily. I v tomto směru byla vila Tugendhat ve své době unikátní – zejména co se týče důmyslného systému teplovzdušného vytápění a chlazení.

Protože sníh nám nedovolil navštívit rozlehlou zahradu, naše prohlídka končila v suterénu u několika vitrín se zajímavostmi o rodině Tugendhatových a architektovi vily. Ve vile jsme strávili neuvěřitelné dvě hodiny a uteklo to jako voda. Výklad byl opravdu zajímavý a dozvěděla jsem se všechno, co jsem si po přečtení románu Skleněný pokoj přála vědět. Pokud jste vilu ještě nenavštívili, určitě se tam také vypravte. Náročná rekonstrukce vrátila vile Tugendhat její dřívější slávu a lesk. Běžte se o tom přesvědčit na vlastní oči ;-).

Hana a Petr Ulrychovi, 8.12.2012, Brno

Sourozenci Ulrychovi jsou spíš lokálním fenoménem a ke škodě nás všech tak ankety o skupinu roku vyhrává Kabát, uff… Brňáci ale svoje Javory milují, což dokazuje i fakt, že jejich koncert v Divadle Bolka Polívky, na který jsem měla původně políčeno, byl brzo beznadějně vyprodaný. Naštěstí jsem vymyslela náhradní plán – vyrazit na vánoční trhy na brněnské výstaviště, kde měli Ulrychovi v rámci doprovodného programu vystoupit. Spojili jsme tak příjemné s užitečným a vydali se ještě spolu s Míšou, který nás navštívil v rámci nasávání brněnské předvánoční atmosféry, pokoupit nějaké ty dárky.

Abychom se správně naladili, načali jsme se ještě doma flaškou medoviny :D. V aktuálním mrazivém počasí nám zahřátí přišlo víc než vhod – ještě že to na BVV nemáme moc daleko :D! Trhy jako takové nás příliš nenadchnuly. Celý pavilon G1 se podobal jedné velké vietnamské tržnici, takže všude spousta oblečení, ponožek, hraček a Helmutů z WS teleshoppingu – ne že by mě to teda příliš překvapilo :D. Zato v Fku na nás hned dýchla vánoční atmosféra spolu s Kájou Gottem linoucím se z reproduktorů. Tady už jsme našli vytoužené stánky s rukodělnými výrobky a strýcovi jsem tu pořídila do kuchyně rozkošné „česnekové drbátko“ (rozuměj lis na česnek) O:-)!

Vraťme se ale k hlavnímu programu dne. Asi třičtvrtěhodinku před začátkem koncertu jsme se vydali chytit si nějaké pěkné místečko s dobrým výhledem a dobře jsme udělali, protože hlediště se brzo zaplnilo do posledního místa. A to ještě samozřejmě zbytek davu postával všude okolo. Byli jsme nadšení, že Javory vystoupí v sestavě s cimbálem a už jsme se nemohli dočkat, jestli zahrají i naše srdcovky nebo se omezí čistě na vánoční repertoár.

Samozřejmě zazněla spousta vánočních písniček – z mých oblíbených třeba Krásný sen, ale nechyběl ani návrat k bigbítovým kořenům (Nechoď do kláštera a moje milovaná On na mě zapomíná). Upřímně mě docela překvapilo, že Ulrychovi nakonec zahráli tolik starých dobrých hitovek od Ideálu až po Jízdu králů. I tak mi hodně ne tak notoricky známých songů chybělo, jenže to víte – to bychom tam museli sedět ještě do zítřka :D. Potěšily mě i dvě písničky ze zbrusu nové desky Bratr sestry. Ke konci se Péťa konečně dočkal i svého oblíbeného Zvonu (celou dobu tajně doufal, že ho budou hrát :-)), který byl podle mě i naprostým vrcholem vystoupení. Ale jak jistě všichni tušíte, kdyby nezazněly na závěr Javory, nemohli bychom jít spokojeně domů, a tak jsem se dočkala i já :-).

Na naší hudební scéně není prostě nikdo, kdo by mohl konkurovat hlasu Hany Ulrychové. I po těch letech zní úplně stejně jako ze starých nahrávek a když se do toho opře, je to tak silný zážitek, že vám běhá mráz po zádech. To Petru Ulrychovi už to možná tolik nezpívá, zato je z celé skupiny jednoznačně nejcharizmatičtější :-). A samozřejmě složil všechny ty nádherné písničky, že. Když navíc uvážíme, že spolu oba sourozenci brzy oslaví 135. narozeniny, je to prostě neuvěřitelný výkon.

Suma sumárum to byl naprosto jedinečný koncert. V divadle nebo pod širým nebem by měl sice asi lepší atmosféru, ale i tak jsem strašně ráda, že jsme šli a já si konečně splnila velký sen. Vždyť Ulrychovi už téměř pět let pravidelně rotují mojí MP3kou a za tu dobu se mi ještě neoposlouchali. Javory můžu slyšet postopadesáté a pokaždé mi při nich bude běhat mráz po zádech. Ve své Modlitbě naprosto dokonale zhudebnili verše největšího moravského básníka Jana Skácela. Na albu Bílá místa nezní z úst Hany Ulrychové „pravda a láska vítězí“ jako hloupá fráze. A texty z desky Meč a přeslice jsou dnes stejně aktuální jako tenkrát za hlubokého totáče. Housle a mříž a Ať dál klidně spí hovoří za vše. Potřebujete ještě nějaký další důvod proč Javory a jejich písně milovat? Já ne :-)…

Podzim v obrazech

To jsem celá já – hrát si s photoshopem, když mě čeká spousta jiné, důležitější práce. Na druhou stranu, tento podzim byl štědrý na spoustu hezkých momentů, tak proč se o ně nepodělit :-)… Ignorujíce blížící se konec světa, pořídila jsem si u Vágnera krásný a prosluněný diář na příští rok, který, jak doufám, bude krásný a prosluněný neméně. O jazzových koncertech v Alterně, kterých jsme se účastnili, už jste si tu na blogu mohli přečíst. A vtipné nálepky na banány jsem našla při úklidu krámů v šuplíku. Kdysi jsme si je s Pepou odnesly z nákupu v Interspaaru. Uznejte, že jsou prostě super :D!

Vzpomněla si na nás s pohledem také naše kamarádka Mendy z Taiwanu. Její pozdravy jsou vždycky strašně roztomilé – minule zapomněla na obálku připsat naše příjmení – napsala prostě jen Jana a Petr :D. Každopádně nám pohled došel. Nejspíš jsme jediní nositelé těchto jmen v baráku :D…

No a na závěr nějaké ty dobroty. Vyrazili jsme na svatomartinské hody, ale protože husičku měli všude docela drahou, užili jsme si alespoň víno a vynikající husí paštiku. V takovéto konkurenci mé špenátové karbanátky samozřejmě nemohou obstát :D…

Rudy Linka Trio, 18.11.2012, Brno

Měsíc se s měsícem sešel a my vyrazili na další porci nedělního jazzu – tentokrát na věhlasného Rudyho Linku! A bylo to tak skvělé, že se to prostě vůbec nedá popsat slovy – Rudyho zkrátka musíte vidět a slyšet na vlastní oči a uši. Až bude mít někde poblíž koncert, rozhodně si ho nenechte ujít. A pro jistotu si rezervujte vstupenky dopředu, jako my ;-). V Alterně totiž bylo i tentokrát natřískáno. Poučeni minulou zkušeností dorazili jsme tentokrát se zhruba hodinovým předstihem a Žánek s Nezdař už nám zahřívali místa na baru :-).

Na rozdíl od minulého jazzu mi Rudy Linka přišel mnohem poslouchatelnější a celkově jsem si ho po hudební stránce víc užila. A když přidal jako poslední song na rozloučenou úžasnou předělávku For No One od Beatles, získal si mě definitivně :-)!! Báječní byli i jeho spoluhráči. Navíc je Rudy nejen skvělý hudebník, ale i vypravěč, který své vystoupení tu a tam proloží nějakou tou veselou historkou či vtipnou průpovídkou ;-). Prostě parádní koncert po všech směrech.

Nu a na závěr poslední malá perlička z večera. Nevěřili byste, jaké asociace může v mužích vyvolat nevinná holčičí debata o silikonových košíčcích… Aby bylo jasno, bavily jsme se s Nezdař o pečení muffinů :D!

Pro zájemce Rudy Linka coby host v Show Jana Krause:

DROGa speciál aneb Vzorečky

Tenhle článek už mám rozepsaný celou věčnost. Začala jsem pro něj sbírat materiály, respektive tedy vzorečky :D, ještě v době, kdy jsem se připravovala na státnice, což už mi přijde skutečně hóóódně dávno. Sešlo se mi toho za ten půlrok docela dost, tak omluvte délku článku – snad se v něm dozvíte aspoň něco přínosného.

BB Cream Garnier (odstín Light) – napsalo se toho o něm už víc než dost, je milovaný i zatracovaný a já k němu od začátku přistupovala s despektem. Moje mrtvolně průsvitná pleť si totiž zkrátka asi nikdy nebude moct dovolit tyhlety lehoučké tónovací krémy, protože mi pleť vůbec nesjednotí. Na druhou stranu jsem tak úplně zklamaná z výsledku nebyla. BB Cream slibuje 5 věcí – hydratovat, sjednotit, rozzářit, skrýt nedokonalosti a chránit s OF 15. Stoprocentně souhlasit můžu akorát tak s tím posledním bodem :-)… znám spoustu krémů, které mi – co se týče hydratace – prokáží mnohem lepší službu. Se sjednocením pleti bych souhlasila jen na pár hodin – s výdrží jakéhokoliv běžného make-upu se to nedá srovnat. Rozzáření jsem pozorovala leda těsně po natření na pleť a krytí nedokonalostí se můžu akorát tak smát. Pokud nemáte opravdu bezchybnou pleť, bez korektoru se neobejdete. Na druhou stranu si říkám, že někam pod stan nebo kamkoliv, kde se od vás neočekává, že budete vypadat jako ze škatulky, to je fajn věc, napatláte na pleť i bez zrcátka a jste ready. Konzistencí se BB cream pohybuje něco mezi klasickým krémem a make-upem, ale roztírá se dobře a fleky nedělá. Přestože na výběr je jen ze 2 odstínů, ten světlý mi přišel fajn – asi už jsem přecejen trochu chytila barvu :D. Já osobně mám tedy z BB krému smíšené pocity. Možná bych do něj i šla, ale musel by přecejen trochu líp krýt. Takhle je to pro mě skoro to samé, jako kdybych si na obličej nedala nic – nebo jen krém s ochranným faktorem. A ten se dá rozhodně sehnat v dobré kvalitě i za míň než dvě stovky…

Krém Normaderm Vichy – lékárenská kosmetika mě už hrozně dlouho láká, co mě ale vždy spolehlivě odradí, je její cena :D… Zatím tedy alespoň nepohrdnu nějakým tím vzorečkem. Normaderm je určen pro citlivou pleť s nedokonalostmi, je bez parabenů a slibuje účinný boj proti rozšířeným pórům, lesku, začervenání, stopám po akné a nerovnoměrnému vzhledu pleti. Tudíž asi nejsem úplně ten pravý člověk, který by mohl účinky Normadermu objektivně posoudit O:)… Je lehké a spíš tekutější konzistence, s nevýraznou vůní. Popravdě mi přišlo, že žádné velké zázraky s pletí neprovádí, maximálně ji trochu zhydratuje a působí pak vyhlazeným dojmem. Ale to je z mého pohledu asi všechno. Hlavně má však ode mě krém velké tučné mínus za to, že si naprosto nerozumí s mým make-upem a drolí se pod ním :(.

Krém Vichy Idealia slibuje hladkou pleť, sjednocený odstín a vyhlazené vrásky. Popravdě mi příjde hodně podobný Normadermu, co se týče konzistence i vůně, možná je jen víc hydratační a hlavně se dá použít i pod make-up.

Termální voda Avéne byla přílohou v nějakém časopise a původně mi přišla jako kosmetická zbytečnost, kterou nevyužiju. Její přednosti jsem ale odhalila poměrně záhy, když jsem se na jaře učila na balkoně na státnice a sluníčko pěkně připékalo. Aby se mi v tom horku nezavařil mozek, vždycky jsem se trošku postříkala a hned bylo mnohem líp. Voda je skutečně osvěžující, zahalí vás do příjemné mlhy a okamžitě vás probere. Na druhou stranu není to nic objevného – zamlada jsme se takhle s bráchou na zahradě stříkali vodou z rozprašovače, co měla mamka na zavlažování cykasu :D. Termální voda má význam asi jen pro citlivou pokožku, kterou by obyčejná voda z kohoutku moc vysušovala. Její využití je navíc opravdu všestranné – můžete ji použít při slunění, po holení, na rozbité koleno i na dětskou prdelku. Pokud si ji navíc v parnu stříkáte na obličej, nemusíte se bát, že se vám rozteče nalíčení. Pro mě osobně je to ale asi i tak spíš drahá zbytečnost, přestože přes léto se v drogeriích objevilo i několik podobných výrobků od levnějších značek. Musím ovšem říct, že tahle věcička je k nezaplacení, pokud někam cestujete. Ve Francii jsem se s ní s radostí osvěžovala při výstupu na Eiffelovku i během tropického dne ve Versailles, a teprve tam jsem její klady pořádně docenila ;-).

Orientální relaxační exfoliant z arganových ořechů, Yves Rocher obsahuje bio arganový olej z Maroka. Tento výrobek jsem dostala jako dárek ke svému prvnímu nákupu v YR a strašně mě překvapil. Má zvláštní kořeněnou vůni, která by mě v obchodě asi nezaujala, ostatně jako celý tento výrobek, ale na kůži je moc příjemná. Peeling má docela velká zrníčka, ale není vyloženě nijak hrubý – navíc na těle mi to, na rozdíl od obličeje, až tak nevadí. Ale pozor, teď příjde to nejlepší! Až si tímto peelingem pěkně odrbete celé tělo a vylezete z vany… zázrak, vaše kůže bude krásně jemná a hlaďoučká, prostě jako nová. Sama bych nevěřila, že to může mít až takový efekt, kdybych to neokusila na vlastní kůži. Myslím, že i nadále se bez této věcičky v koupelně obejdu, ale bylo příjemné ji vyzkoušet a občas se s ní rozmazlit :D.

Výživný arganový balzám, Yver Rocher – s bio arganovým olejem z Maroka, pro jemnou pokožku těla. Tento balzám, který jsem rovněž dostala v YR jako dárek (ke kuponku z Ona Dnes), už jen dokončí práci započatou peelingem. Hlaďoučké tělo vám ještě více zjemní a provoní. Tato vůně už mně osobně není tak moc příjemná, ale ten efekt hladké pokožky je úžasný.

Doma jsem také objevila pár dosud nevyužitých vzorečků pleťových krémů z Avonu.

Revitalizační denní krém Youth Minerals, Avon je určený pro pleť s prvními vráskami a měl by redukovat první známky stárnutí – ach, jak deprimující… Obsahuje SPF 20, což je vždycky plus, ikdyž by to podle mě měla být u všech pleťových krémů samozřejmost. Co se týče redukce vrásek, těžko soudit, každopádně krém je krásně rozjasňující a to unavené pleti rozhodně jen prospěje. Vůně = typický Avon Solutions = nic moc :/… Konzistencí je krém hodně řídký, takže si o hydrataci moc nedělám iluze, ale z tak malého vzorečku těžko soudit.

Denní hydratační a rozjasňující krém Beautiful Hydration je určený pro dehydratovanou a unavenou pleť a obsahuje SPF 15. Ze všech tří vzorků mi přišel, co se týče hydratace, suverénně nejlepší. Vzpomněla jsem si, že jsem ho kdysi vlastnila i v plné velikosti. Vůně opět není nijak oslnivá, ale celkově to u mě tento krém v porovnání s ostatními vzorky asi vyhrál.

Hydratační gel Freshest Pure, Avon je příjemnou záležitostí zejména na léto, protože je doporučován na nedostatečně hydratovanou, vysušenou pleť. Opravdu se jedná o lehký čirý gel, který je na pleti moc příjemný a nepochybně má i dobré hydratační vlastnosti. Není potřeba ho dávat na pleť ve velkém množství, protože se krásně rozetře. Menší nevýhodu vidím v tom, že pleť je po jeho použití lehce lepkavá. S mým make-upem si ale sednul, takže se dá použít klidně i jako podkladový krém, aniž by se drolil. Otázka je, jestli to tak bude u všech make-upů 8-)… Vůně mi příjde opět typická pro řadu Avon Solutions, ale opravdu nevím, jak bych ji popsala. Není moc přírodní a často z ní cítím alkohol. Trochu jsem se obávala, aby mi gel pleť moc nezmastil, což se naštěstí nestalo, ale obličej se po něm docela leskne, takže to chce po použití minimálně přepudrovat. Celkově hodnotím gel spíš průměrně, dost mi vadí ta lepkavost.

A nakonec mě zase nějakými těmi vzorečky zásobili v Yves Rocher…

Parfém Moment de Bonheur je naprosto tuctová nezajímavá květinová vůně a to je asi tak všechno, co bych vám k ní řekla :-)…

Vysoce zpevňující Sérum végétal, Yves Rocher slibuje okamžité zpevnění rysů obličeje a vyhlazení vrásek, což mě zatím příliš netrápí, ale vzoreček jsem využila díky jeho mini-velikosti na dovolené jako noční krém. Popravdě mě nijak neokouzlil. Sérum je strašně řídké a nepřišlo mi ani nijak hydratační či jinak pleti přínosné.

Po stopách bitvy u Slavkova

Pro ty, které ani nevlídné počasí neodradí od toulání, tu dnes mám tip na malý výlet. Jak jistě víte, nedaleko Brna se roku 1805 odehrála slavná bitva. Slavkov není jediné místo, kde se můžete setkat s památkami připomínajícími tuto událost. Cílem naší cesty byl Pracký kopec, tyčící se nad obcí Prace (opravdu Prace, nikdo jim tu čárku nad a neumazal :D). Pracký kopec byl centrem slavkovského bojiště a ruské bitevní linie. Nyní zde stojí secesní Mohyla míru s hrobkou vojáků a s kaplí.

Nedaleko Mohyly míru se nachází muzeum s expozicí o napoleonských válkách v českých zemích, kterou jsme také navštívili. Expozice je výjimečná tím, že je interaktivní – skládá se v podstatě ze čtyř místností a v každé je stručně, ale přitom zábavnou formou, shrnut nějaký důležitý moment – od zahájení bitvy až po uzavření příměří na slavkovském zámku. Můžu tedy ujistit i ty z vás, kteří dějepisu a válkám příliš neholdujete, že se vám výstava bude moc líbit :-)! Navíc se zde dozvíte spoustu zajímavostí – třeba jak vznikla Alpa-Francovka ;-)…

Pracký kopec navíc nabízí krásný výhled do okolí, takže pokud se sem zrovna nechystáte na každoroční stylizovanou rekonstrukci bitvy, v létě se sem určitě taky vyplatí zajet.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili také přímo ve Slavkově, ale fotit už se nám nechtělo – byť je to tam moc hezké! Zámek je evidentně čerstvě opravený a na jaře musí být v přilehlém parku skutečně krásně. Snad si sem příští rok uděláme alespoň malý cyklovýlet.

No, a tím asi letošní toulání skutečně definitivně končí :-(. Vždyť i ten krásně barevný podzim už je skoro pryč…

3.výročí a nové projekty

Minulý měsíc oslavil můj blog neuvěřitelné třetí narozeniny! Bohužel nemám v poslední době moc čas se mu věnovat, ale věřte, že píšu pořád – jenom na jiné weby a právě o tom bych se v tomto příspěvku chtěla zmínit. V současné době můžete mé články najít také na webových stránkách magazin.dogala.cz a hrdinou.cz. Z obojí spolupráce mám velikou radost. Je to pro mě nová a veliká zkušenost a samozřejmě také výzva.

Magazín DoGala

S webem DoGala spolupracuji zhruba od srpna. Jedná se o stránky zaměřené na prodej vlastnoručních výrobků – tedy něco jako náš oblíbený Fler.cz :-). Pro jejich magazín píšu články o kreativním tvoření (najdete tam třeba moje návody na výrobu kofoláčků nebo květiny z krepáku), různé aktuality z této oblasti nebo třeba rozhovory s blogerkami, které se věnují právě ručním pracím a kreativním technikám. (Nejen) obyvatelům brněnské metropole pak můžu doporučit článek o místním streetartovém umělci Timovi a v našich končinách dosud poměrně neznámém hnutí Guerilla Art ;-).

Hrdinou může být každý

Přes inzerát jsem se dostala k velice zajímavému projektu, jehož hlavním realizátorem je Liga lidských práv a zaštiťují jej např. teolog Tomáš Halík nebo brněnské hudební duo Čoko Voko. Účelem projektu je podpořit občanskou angažovanost a na příbězích stovky lidí z naší republiky ukázat, že každý z nás může být hrdinou. Jak jste asi pochopili, ty příběhy sepisujeme my – dvoučlenné týmy fotografů a žurnalistů, kteří se setkávají se zajímavými osobnostmi a dělají s nimi rozhovory. Hotové příběhy spolu s fotografiemi si pak můžete prohlédnout na výše uvedeném webu. Zkrácené verze příběhů by měly vyjít v lednu v publikaci „101 příběhů hrdinů“. Chystají se také putovní výstavy (jedna by měla být ve Vaňkovce v Brně), diskuzní večery, odborná školení nebo třeba anketa o největšího hrdinu. Projekt mě od začátku tak zaujal, že i přes počáteční obavy, jestli jsem skutečně vhodný adept na dělání rozhovorů, jsem na něj nemohla nekývnout. Krom obrovské zkušenosti tahle práce přináší jako bonus také setkávání se zajímavými a inspirativními lidmi, což je pro mě na celém projektu asi to největší plus. Několik mých příběhů už vyšlo i na webu – přečíst si můžete třeba o místostarostovi obce Horní Jiřetín – Vladimíru Buřtovi – který bojuje za záchranu své obce i zbytku podkrušnohorské krajiny neporušené těžbou, o asi nejznámější české porodní asistentce – Ivaně Königsmarkové nebo třeba o studentovi Martinu Markovi, který se angažoval ve skandální kauze plzeňských práv. Nad veselými historkami z natáčení se pak můžete pobavit na projektovém blogu ;-)…

Robert Balzar Trio, 28.10.2012, Brno

Skolila mě rýmička, a tak jsem se rozhodla dneska ulehnout, abych byla fit na zítřejší rozhovor. Ne že bych neměla co na práci, ale z postele se toho krom vyřizování emailů mnoho dělat nedá, a tak chci tenhle čas využít alespoň k dopsání několika blogových restů, co se mi tu nakupily.

Začneme tedy jedním kulturním zážitkem. Řekla bych, že na koncertě jsem byla naposled tak někdy před rokem, což je strašně ostudné a musím s tím něco začít dělat! Každopádně jsem se rozhodla nadělit si letos k Vánocům jeden hudební sen a jestli to klapne, můžete tu očekávat vééélkou a zcela zaujatou recenzi :D. Podvečer státního svátku jsme se rozhodli strávit v klubu Alterna a navštívit jeden ze série jazzových koncertů. Přestože jsme přišli (na naše poměry :D) docela s předstihem, místnost už byla téměř zaplněná a byli jsme rádi, že se nám podařilo ukořistit ještě celkem slušná místa. Na druhou polovinu koncertu jsme si pak ale šli stejně stoupnout k báru, odkud jsme měli na celou kapelu mnohem lepší výhled. Nakonec se nás překvapivě sešel velice hojný počet a dalším příjemným překvapením bylo to, že v Alterně rozšířili nabídku piv, takže už jsme nemuseli ucucávat hnusné Starobrno. Celkově se mi ten večer spolu s poklidnou atmosférou koncertu strašně moc líbil a snad ho zase brzy zopakujeme.

A teď už něco málo o hlavních hvězdách večera: „Originální formace Robert Balzar Trio vznikla v roce 1996, kdy se dal dohromady kontrabasista Robert Balzar, klavírista Stanislav Mácha a bubeník Jiří Slavíček. Nabízí moderní jazz, vedený virtuosním kontrabasem, barvený nádherným klavírem a podporovaný skvěle padnoucími, synkopickými bicími, které místy přebírají hlavní roli. Na albech spolupracovali například s kytaristou Johnem Abercrombiem nebo Danem Bártou.“

Výlet do Tišnova

Po dnešních zprávách o počasí a shlédnutí snímků zasněžených Čech se ani nechce věřit, že ještě před 14ti dny jsme si užívali nádherného slunečného počasí. Já si tedy užila horského sluníčka ještě o další týden později při zcela neplánovaném zabloudění do Českého Jiřetína, ale o tomto dobrodružství třeba zase někdy jindy ;-). Dnes se zatouláme alespoň ve vzpomínkách na pravděpodobně poslední letošní výpravu – do Tišnova u Brna.

Na výlet nás vytáhla Nezdař. Bohužel se nikomu z nás nepodařilo zlanařit další výletníky, takže jsme jeli v komorním složení. Přestože jsem počítala spíš s tou horší variantou počasí a nezapomněla přibalit rukavice :D, byla jsem nakonec příjemně překvapená, že už kousek za Brnem vykouklo sluníčko a drželo se nás po celý den. Nejprve jsme se vydali vlakem do obce Hradčany (asi 20 minut od Brna), odkud jsme započali náš výstup na rozhlednu Klucanina, která je od roku 2003 dominantou Tišnova. Nejedná se o nijak náročný pochod, takže nás to zas tak moc nezmohlo. Po cestě nás zabavilo především několik tabulí naučné stezky, u kterých jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o místní fauně a flóře :D. Vůbec celá trasa Tišnov – Klucanina je ideálním výletem pro rodiny s dětmi, které nahoře čeká dřevěné „bludiště“ – sami jsme ho otestovali :D…

Rozhledna Klucanina má charakteristický tvar čtyřboké věže s nízkou stanovou střechou a zdobí ji výrazný vyhlídkový ochoz. Dobrá zpráva je, že Klucanina je zdarma přístupná po celý rok a je z ní opravdu nádherný výhled do kraje… geolovce možná nalákám také na to, že přímo uvnitř rozhledny je velmi důmyslně ukrytá keška ;-)!

Mezitím nám už docela vyhládlo, takže další program byl jasný – sestup dolů do Tišnova a oběd :-). Vybrali jsme si první restauraci, kterou jsme měli na ráně. Nacházela se v zajímavé víceúčelové budově, která zřejmě sloužila jako kino, tělocvična a kdovíco ještě. Krom jednoho štamgasta v ní bylo pusto a prázdno, ale meníčko měli výborné. Ve stavu přecpanosti už se nám pochopitelně nikam šlapat nechtělo, ale hecnuli jsme se ještě k návštěvě nedalekého kláštera Porta Coeli v sousedním Předklášteří. Jedná se o ženský cisterciácký klášter, který je známý především unikátním bohatě zdobeným gotickým portálem v západním průčelí klášterního kostela. Zasvěcení si třeba vzpomenou na školní výlet v tercii – my s Nezdař jsme horko těžko daly dohromady pár útržkovitých vzpomínek :D.

Našla jsem drahokam :-) — Našla jsem drahokam 🙂

Přestože podzim nemám moc v lásce kvůli tomu, jak snadno, rychle a bez varování se dokáže převrátit v zimu, jeho barevná poetika a brodění se v suchém listí má něco do sebe. V Tišnově jsme si toho užili dosytosti a teď už nezbývá, než se zahřát aspoň prohlížením fotek a těšit se zase na jaro :-)…

Říjnové kosmetické vychytávky

Říjen – to už jsou pomalu Vánoce na krku, a tak jsem se rozhodla začít od tohoto měsíce zase šetřit a moc se nerozmazlovat :D. O tom, jak moc se mi to dařilo či ne, vypovídá následující článek…

Dětský olej Aviril, Alpa
Možná je to v této rubrice trochu nečekaný výrobek, nicméně po přečtení několika kladných recenzí na dětskou kosmetiku jsem si řekla, že i já vyzkouším něco z této dosud neprobádané oblasti. Poslední dobou se docela rozšířilo používání tělových olejů místo klasických krémů – aplikují se po sprše na ještě vlhkou kůži a výsledkem by měla být úžasně hebká pokožka. Proto jsem tedy zase po dlouhé době zavítala do kroměřížské oldschool Tety, kde jsem najisto ulovila tento modrý olejíček, který si všichni jistě dobře pamatujete z dětství. A pozor, za lidovou cenu 16 káčé – nekupte to :D! Vůni vám moc nepopíšu, pro mě je to prostě retro vůně mého dětství – jemná, krémová a sladká. Co se týče aplikace, používání oleje je trochu pracnější než používání obyčejného krému a kdo nemá rád pocit mastnoty, asi s olejem moc spokojený nebude. Do pokožky se sice olejíček poměrně rychle vsákne, ale zamaštění lahvičky a následně i poličky v koupelně se asi nevyhnete. Lahvička je navíc z hladkého skla, což mi přijde strašně nepraktické, protože mastné sklo klouže v ruce mnohem víc než mastný plast. Při své šikovnosti počítám s tím, že se mi brzo podaří skleničku rozflákat 8-)… Co se týče hydratace a hebkosti pokožky, připadá mi výsledek vpodstatě stejný, jako kdybych se namazala krémem. Suma sumárum tedy tento olej není špatná alternativa k tělovému mléku, na druhou stranu manipulace s ním může být pro někoho otrava. I já už jsem docela zpohodlnělá a nejspíš se na zimu přecejen zase vrátím k nějakému hutnému tělovému mléku :-).
P.S. Přikládám fotku z Heuréky, protože moje lahvička byla už po druhém použití naprosto zmaštěná a nefotogenická 😎

Borůvková antioxidační maska, HaM
Už tady dlouho nebyla žádná maska z HaMka O:). Této borůvkové jsem skutečně nemohla odolat. Obsahuje výtažky z bobulového ovoce pro ochranu a osvěžení pleti a olej z broskvových jader pro hydrataci a krásně ovocně voní. Má růžovofialovou barvu, takže až si ji nanesete na obličej, radši se nikomu neukazujte, jinak vám rovnou začnou volat záchranku :D. Je krémová a smývá se celkem bez problémů, obsahuje ale třpytky, takže ještě i po umytí obličeje se budete trochu třpytit :D. Maska je na obličeji příjemná, ale výsledný efekt spíš průměrný. Přece jen mám v sortimentu HaM jiné favority…

Krém na ruce Mango, Balea
Pomalu nám nastala zase ta chladnější část roku, kterou moje ruce nemají moc v lásce, neb jsou věčně studené a vysušené. Bez krému na ruce se neobejdu ani den a obzvlášť po umývání nádobí či jiném ráchání ve vodě po něm vždy ráda sáhnu. V DMku se mi podařilo ulovit tento výrobek z Balea limitované edice, takže kdoví, zda ještě bude vůbec k dostání, každopádně ho musím pochválit. Obsahuje panthenol a olivový olej, ruce krásně zjemní, vyhladí a dlouhodobě hydratuje. Krém je poměrně hutný, ale vstřebává se rychle, takže pocit mastných rukou téměř okamžitě zmizí. Moc hezky sladce voní, ikdyž spíš než mango mi připomíná ananas. Myslím, že za ty peníze je to super výrobek a můžu ho jen doporučit.

Vyhlazující tělové mléko s kofeinem, Synergen jsem objevila v drogerii Rossmann a na rovinu říkám, že to není žádná pecka. Text na obale slibuje vyhlazující účinek a dlouhodobou hydrataci po celý den. Speciální ošetřující složky bambucký tuk a slunečnicový olej mají chránit pokožku proti vysušení. A teď realita. Mléko má dost řídkou konzistenci, takže hydratace není nic moc, a svou vůní vás výrobek myslím taky moc neoslní. Pravdou ale je, že pokožka je po jeho použití opravdu taková hladká – není to ale nijak dlouhodobý efekt. Pro mě osobně je to spíš podprůměrné tělové mléko, ale tak co bysme za ty peníze nechtěli…

Lak na nehty Colour and Go, Essence (odstín č. 118 Little Miss Sunrise)
Značka Essence inovovala své staré dobré zavedené laky Colour and Go, dala jim nový kabátek, nové štětce a nové barvy, samozřejmě. Co jsem tak četla recenze, všichni na to strašně nadávali a stěžovali si, že staré laky byly mnohem lepší, líp se s nima lakovalo, víc vydržely atd. Já tedy nevím, z jednoho kusu se to těžko posuzuje, ale musím říct, že moje zkušenost je přesně opačná. Nové flaštičky se mi líbí moc a je pravda, že štěteček je tlustší a kulatější, ale díky tomu nalakujete celý nehet jedním tahem, je to tedy praktičtější a myslím, že i úspornější. S trvanlivostí jsem taky moc spokojená – příjde mi možná i lepší než u staré řady (takové 4 dny vydrží na nehtech pěkný a nepoškozený). Na závěr už jen dodám, že žlutý lak jsem si koupila z toho důvodu, že jsem potřebovala „opravit“ svou žlutou kabelku a vyretušovat místa, kde se mi koženka začala trochu trhat. Jinak by mě asi nenapadlo vyzkoušet žlutou i na nehty :D. Musím ale říct, že ta barvička nevypadá na rukou vůbec špatně a navíc jsem se dočetla, že hořčicově žlutá je hitem sezóny, takže nakonec to byl dobrý kauf :-D!