Únorová spotřeba

Mým jediným štěstím za poslední dobu je to, že vůbec nestíhám chodit do drogerií :D… Jinak mám ovšem v hlavě spoustu plánů a produktů, které „nutně potřebuju“. Rozšířit bych chtěla především řady své dekorativní kosmetiky a pořídit si nějakou pořádnou sadu štětců. No, máte se tu ještě asi na co těšit :D…

Heřmánkový krém na ruce, Isana

Pro dnešek ovšem začneme trochu skromněji. V zimě má spotřeba krémů na ruce vzrůstá a používám je skutečně každý den. Krém na ruce byl dokonce jednou z prvních věcí, které jsem si přinesla do práce, abych se tam cítila víc „jako doma“. (Jen pro úplnost – papuče a vlastní hrneček jsem si tam nebyla schopná donést dodneška :D…) Ale zpátky k věci. Tento krém od Isany není na první pohled vůbec špatný. Má příjemnou květinovou vůni, je tak akorát hutný a vstřebává se vcelku rychle. Ruce bez problémů zhydratuje a vyhladí. Potud byl můj první dojem dobrý. Jakmile ale zabrousíte ke složení, kde spatříte spoustu parabenů a jiné chemie, která heřmánek viděla jen z rychlíku, nadšení poněkud opadne. Pokud ovšem na přírodním složení příliš netrváte, není důvod tento výrobek nevyzkoušet. To hlavní, co by měl krém na ruce umět, beze zbytku splňuje. Já osobně jsem však už dost zhýčkaná tím, že spousta kosmetiky se bez parabenů a silikonů dokáže obejít, a dávám pak takovým produktům přednost.

unorova_spotreba_6

Pleťová voda pro suchou a citlivou pleť, Balea

Tuhle pleťovou vodu mám už poněkolikáté. Nedá se říct, že by to byl kdovíjaký zázrak, alespoň co se čistících účinků týče, ale oblíbila jsem si její vůni a navíc stojí pár korun. Voda obsahuje výtažek z vilínu a medu, podporující údajně hydrataci pleti. Hmm…přestože výrobek neobsahuje alkohol, připadá mi, že docela vysušuje, takže v tomto ohledu si dovoluji nesouhlasit. Ale co by člověk za tu cenu nechtěl. Myslím, že pokud nemáte na pleťovou vodu nějaké přehnané nároky, tahle vám dobře poslouží a obličej nepodráždí.

rijnova_spotreba_3

Dětský krém na obličej, Babylove

Pokud také fandíte dětské kosmetice na dospělé pleti, doporučuji vaší pozornosti tento pleťový krém s avokádinem a slunečnicovým olejem. Testovala jsem ho v rakouské divočině a i v následujících chladných týdnech tady v Čechách a obstál velmi dobře. Je tak akorát mastný, obličej se po něm neleskne ani neucpává, ale zároveň má ideální hydratační schopnosti a pleť krásně zjemní. Krom toho také velice příjemně nasládle voní, ale je to celkem decentní vůně, takže pokud právě nefandíte výrazné parfemaci v kosmetice, nemusíte se toho bát. Složení mi připadá také poměrně dobré – žádná barviva, žádné konzervační látky ani látky na bázi minerálních olejů. Určitě bych se nebála použít krém i na citlivější pleť. Za sebe mohu jen a jen doporučit :-)!! A abych nezapomněla: značka Babylove se prodává v drogeriích DM a cena tohoto krému je rozhodně příznivá – seženete ho do 50Kč a vydrží vám celou věčnost.

prosincova_spotreba_4

Dětské vlhčené ubrousky s aloe vera a výtažkem z heřmánku, Babylove

Tyto vlhčené ubrousky mě doprovázely od říjnové dovolené v Rakousku celého čtvrt roku. Musím jim přičíst k dobu, že za celou tu dobu vůbec nevyschly a lepítko překrývající otvor na vytahování ubrousků drželo jako přibité. Opět jsem vyzkoušela jejich všestranné využití a ani v jednom ohledu vyloženě nezklamaly, i když musím říct, že zrovna za odličování bych jim dala asi nejmíň bodů 😀 . Jejich vůně je vcelku neutrální a netrhají se, nicméně přišly mi na pleť trochu hrubé a hlavně vysušující. A rozhodně nevyčistí pleť úplně dokonale. Jako nouzovka sice posloužily, ale na odličování už bych si je znovu nepořídila.

prosincova_spotreba_2

Únorové počtení

Únorová knižní nabídka sice mohla být bohatší, ale na to, jak krátký měsíc to byl a kolik se toho v něm dělo, to myslím není špatná bilance :-)…

Lope de Vega – Proč unikáš mi

Sbírka milostných sonetů, jejímž hlavním tématem je pochopitelně láska a vše, co k ní patří, ať už je šťastná či neopětovaná. Sonety Lope de Vegy patří k vrcholům poezie své doby – koneckonců posuďte sami…

Jen nezoufej, nechtěj, co bylo vloni

Jen nezoufej, nechtěj, co bylo vloni,
loňský sníh roztál, zhas včerejší den,
co na tom, že jsi zdáním podveden,
jde nová láska, zamiluj se do ní,

přes všecko dál, cválej na jejím koni,
ta nejdražší je nejkrásnější z žen,
Venuše věčně rodící se z pěn,
jen milovat a potom svět ti voní.

Spleťte se, jak splétají se prsty,
buď jejím stínem, jenž si na tě zvyk,
jak dřevo s ohněm prostupte se ústy,

delší než pláč může být jeden vzlyk,
bez lásky by byl svět tak strašně pustý,
jen v ní je věčnost každý okamžik.

unorove_pocteni_2

Robert Fulghum – Vzpomínky na jedno dobrodružství

Opět mě dostal! Robertu Fulghumovi, který ve svých 70 letech propadl kouzlu tanga, se prostě nedá odolat, a tak mu snadno uvěříte, že jeho tříměsíční pobyt v Argentině nebyl ničím jiným, než jedním velkým dobrodružstvím. A možná taky trochu životním restartem…

„Nejblíže čemukoliv souvisejícímu s pólem jsem se ve svém životě ocitl v jednom z obchodů s oděvy Ralpha Laurena.“ 😀

Závěr knihy je naprosto famózní a ztělesňuje všechny důvody, pro něž mám Roberta Fulghuma tak ráda. Ani v této knize nechybí překrásné ilustrace Willow Baderové, které pro vás po dočtení Vzpomínek rázem získají zcela nový rozměr. Necelých dvě stě stránek jsem přelouskala ani ne za 24 hodin jako nic. A to je jen dalším důkazem toho, že s Robertem Fulghumem nemůžete nikdy šlápnout vedle.

unorove_pocteni_3

Zdeněk Mahler – Spirituál bílého muže aneb Dvořák v Americe

Jak píše sám autor na obálce knihy, o Antonínu Dvořákovi se traduje, že jeho život byl nedramatický a fádní. Zdeněk Mahler se snaží tento mýtus vyvrátit a předkládá nám neobyčejný příběh, vyprávěný Dvořákovým žákem, Josefem Kováříkem. Jak již název napovídá, zaměřuje se přitom na kapitolu ze skladatelova života, která se odehrává v „Novém světě“. Příběh je sloučeninou faktů a fikce a doplňuje jej spousta zajímavých poznámek z dob, kdy Mahler pátral po Dvořákových stopách v New Yorku na vlastní pěst.

„…V noci si povídal s drozdem: „Josefe, jsem jako ty – nemůžu z klece: Amerika je uhrančivá – smolná doba přejde – neměl bych vytrvat?…“  Otevřel ptáku dvířka: „Jsi kus mý duše: zůstaň tu za mne…“ Pustil drozda na svobodu…“

unorove_pocteni_4

Lednové počtení

Jeden vánoční dárek, jedna stará klasika a jeden přeceňovaný bestseller – toť má literární bilance za měsíc leden. Co vy jste četli zajímavého :)?

Adresát Ladislav Verecký – Dopisy Svatavy Antošové, Ivana Jelínka a Ivana Diviše

Letošní „hand-made“ dárek od T. mě mimořádně potěšil :-)! Také jsem se hned na druhý den s radostí pustila do čtení (první pokus asi o půlnoci doma po návratu z hospody nepočítám :D). Cesta se Student Agency mi s knížkou příjemně uběhla a není divu, že během nějakých tří dnů jsem byla s četbou u konce. Dílko obsahuje korespondenci adresovanou Ladislavu Vereckému, jehož jméno možná budete znát z magazínu MF Dnes. Dopisy však pochází ještě z doby, kdy Verecký působil jako redaktor poezie v nakladatelství Československý spisovatel, tedy z 80. a počátku 90. let. Tehdy se na Vereckého obraceli začínající i zavedení autoři – mezi nimi básnířka Svatava Antošová a exiloví básníci Ivan Jelínek a Ivan Diviš. Dopisy zachycují proměnu původně pracovních vztahů ve vztahy neformální až přátelské, ale také atmosféru tehdejší doby – nejen na poli literárním. Mě osobně nejvíc zaujaly dopisy první jmenované, Svatavy Antošové. Ráda bych si od ní v budoucnu něco přečetla. U Ivana Jelínka mě pro změnu upoutala pasáž, kde líčí, že pro rukopis své autobiografie pošle k Vereckému svou neteř, která učí na universitě v Brně… a nebyl to nikdo jiný, než námi právníky milovaná „krvavá Marta“, postrach zkoušky z československých právních dějin (jak je ten svět malý!) :D. Oproti tomu mě Diviš, na kterého jsem se těšila, trochu zklamal, a jeho styl psaní mi moc nesednul. Celkově se mi ale korespondence líbila a určitě se u mě v knihovničce neztratí. Takže, Teri, ještě jednou díky za dárek a už se těším, co vydáš (a nadělíš nám) příští Vánoce :-)!!!

lednove_pocteni_1

Karel Čapek – Hovory s TGM

Existuje hned několik důvodů, proč jsem sáhla po tomto, možná trochu pozapomenutém, literárním skvostu. Jednak mi Hovory s TGM už před nějakým časem doporučil k přečtení Franta (a k literárním tipům svých přátel, jak už jistě dávno víte, nezůstávám nikdy hluchá :D!). Definitivním popudem pak bylo shlédnutí nového seriálu ČT – České století, které jste možná na obrazovkách v průběhu podzimu také zaznamenali. Hned první díl se zabýval působením našeho prvního prezidenta za války, a protože jsem zjistila, že toho paradoxně o této důležité historické etapě našich dějin mnoho nevím, s chutí jsem se pustila do čtení. Hovory s TGM mají samozřejmě mnohem širší záběr – Masaryk v nich rekapituluje prakticky celý život, vzpomíná na dětství, mládí, seznámení se svou ženou, na počátky svého politického působení… Své vzpomínky navíc prokládá zajímavými myšlenkami, v nichž i dnes můžeme nalézt mnoho pravdy.

„Státníky jsou jen ti politikové a veřejní činitelé, kteří ve všem, co dělají, mají doopravdy na mysli zájem státu; těm je pravá politika jen jedna: harmonizovat v jeden celek menší celky, organizovat organizace, sjednocovat všecka úsilí; taková politika překračuje i hranice státu. Takové politiky vyžaduje naše doba…“

Druhá část Hovorů je pak (na rozdíl od té první, která je v podstatě Masarykovým monologem) vedena částečně jako diskuze s Čapkem. Masaryk v ní probírá různá témata od filosofie přes náboženství až po politiku. Musím se přiznat, že přestože jsem se na tuto část velmi těšila, nepřišla mi ve výsledku až tak záživná. I tak si ale myslím, že Masarykovy myšlenky mají co říct i dnešní mladé generaci. Minimálně to, že bývaly doby, kdy se naše země nemusela za své hlavní politické představitele stydět…

lednove_pocteni_2

Robert T. Kiyosaki, Sharon L. Lechter – Bohatý táta, chudý táta

Slavný bestseller s podtitulem „Co bohatí učí svoje děti a chudí a střední vrstvy ne“ na mě kouká každé Vánoce ze všech knihkupectví. Nakonec však kupodivu nebyl žádný problém sehnat ho v naší KM knihovně, kde si ho pravděpodobně nikdo moc nepůjčuje. Na knížku jsem četla hodně chvály, ale ve výsledku mi zas až tak revoluční nepřišla. Nabízí prostě jen jiný pohled na hospodaření se svými financemi. Ve spoustě aspektů má autor jistě pravdu – škola člověka finanční inteligencí skutečně nevybaví a bylo by záslužné věnovat této oblasti více pozornosti a vštěpovat dětem už odmalička principy správného hospodaření. Na druhou stranu si myslím, že kniha je zbytečně ukecaná a to, co je podáno na 200 stranách by se v pohodě dalo zkrátit na polovinu. Čtivost se jí však upřít nedá. Našim se tahle „kuchařka“ moc líbila, já z ní ve výsledku až tak odvázaná nebyla – pokud vás však téma financí zajímá a chcete znát recept, jak zbohatnout a po zbytek života jen hongat nohama, směle do čtení ;-)!

lednove_pocteni_1

Lednová spotřeba

Abyste si nemysleli, že na blog v novém roce úplně kašlu, mám tu po dlouhé době jeden kosmetický příspěvek. A koho krémíky moc netankujou, ten se může brzy těšit na článek o lednovém počtení 🙂 …

Intenzivní tělové mléko pro suchou pleť, Synergen

Mazadel teď v zimě není nikdy dost. Toto tělové mléko rossmanovské značky Synergen mě zaujalo tím, že slibuje 24 hodinovou hydrataci a obsahuje kvalitní oleje a bambucké máslo. Můj první dojem byl takový, že jsem měla pocit, jako bych se namazala zpevňujícím mlékem od značky Balea. Vůně i konzistence byla naprosto totožná! Shodou okolností jsem zrovna měla tento výrobek doma, takže jsem mohla porovnat složení a zjistit, že se docela značně liší. Na rozdíl od parabeny nadupané Baley, mléko od Synergenu žádné parabeny neobsahuje. Co se týče aplikace, krém je dost hutný, mastný a špatně se rozmazává. Také docela trvá, než se vsákne do pokožky. Výsledkem je ale skutečně hodně vyživená, zjemněná a hydratovaná kůže, takže za ten efekt to rozhodně stojí. Sliby z obalu, že se mléko vsakuje do 1 minuty a nezanechává mastný film jsou sice báchorky z říše fantazie, ale tyhle nedostatky jsem ochotná výrobku odpustit, protože v boji se suchou pokožkou vítězí na celé čáře.

lednova_spotreba_1

Sprchový gel Levandule z Provence, Yves Rocher

Pokud toužíte, aby vám váš milý zpíval „Ty jsi má levandulovááááá“, tenhle sprcháč je nezbytnost :D. Levandulové kosmetiky se podle mě zas tak moc nevyrábí a je to chyba. Já mám vůni levandule moc ráda, je příjemná a uklidňující a ke koupeli se bezvadně hodí. Opět jeden bezkonkurenčně voňavý Yves Rocher sprcháč, kterým se někdy v budoucnu zase ráda nechám rozmazlit.

Šampon s kofeinem, Balea Professional

Vlasy mě poslední dobou tuze zlobí. Důvod je prostý: přechod z barvení hennou na chemii si evidentně nechtějí nechat jen tak líbit. Celý podzim mě trápilo ve větší míře vypadávání vlasů a také suchá a svědící pokožka hlavy s lupy. Ale nemůžu si pomoct – s chemickou barvou ta moje hříva přecejen vypadá dobře :D. Používání stylingových prostředků jsem omezila na naprosté minimum a při umývání si vlasy šamponuju jen jednou (zjistila jsem, že to ušetří spoustu času :D!). Abych pro své vlasy udělala ještě něco navíc, pořídila jsem jim tento šampon s kofeinem. Je určený pro jemné vlasy bez lesku, což sice není vyloženě můj problém, ale ke koupi mě nalákalo to, že by měl vlasy chránit právě před vysoušením a vypadáváním. Účinná látka s kofeinem slibuje posílení vlasových kořínků a složení s biotinem a extraktem z granátového jablka prý zesiluje vlasová vlákna. Navíc neobsahuje žádné silikony, což je pro zdraví vlasů určitě také plus. Nemůžu říct, že by šampon mým vlasům nějak výrazně pomohl, ale určitě jim neublížil :). Vypadávání se postupně zase vrátilo do normálu, ale co se týče suché pokožky na hlavě, zatím jsem pořád nedosáhla ideálního stavu – aktuální chladné počasí k tomu také příliš nepřispívá. Boj s neposlušnou hřívou ale nevzdávám a pro příště se poohlédnu pro změnu zase ve vodách přírodní kosmetiky.

prosincova_spotreba_5

Krém na ruce Pomerančový květ, Isana

Tento krém je z limitované edice rossmannovské značky Isana a docela mě nalákal na svou slibovanou vůni. Bohužel po prvním namazání se konalo velké zklamání – parfemace je strašně chemická a pomeranče neviděla ani z rychlíku :(. Krom tohoto nedostatku bych mohla být i celkem spokojená. Krém je bez minerálních olejů, silikonů i parabenů (přesto je složení na můj vkus poměrně obsáhlé a nijak zvlášť přírodní, byť popis na obale slibuje hydratační péči za pomoci kakaového másla, panthenolu, glycerinu a oleje z meruňkových jader). Vsakuje se opravdu rychle a ruce hezky zvláční, aniž by je zanechal moc ulepené. Mé sympatie si však tento krém ani přes poměrně dobré hydratační účinky nakonec nezískal.

lednova_spotreba_2

Rok s třináctkou na konci

Je skoro za námi, ten rok s třináctkou na konci… Už teď jsem si jistá, že na něj budu ráda vzpomínat. Na rok, kdy jsem si našla první opravdovou seriozní práci. Na rok, kdy jsem se spoustou pochybností, ale přesto pevně rozhodnutá, tu práci opustila. Na rok, kdy mě podruhé v životě okouzlil Londýn. Na rok, kdy jsem si splnila jeden ze svých největších snů a prošla se po přechodě před nahrávacími studii na Abbey Road! Na rok, kdy jsem shlédla (skoro) všechny Bondovky :-)! Na rok, kdy jsem po dlouhé době zase viděla svýho bráchu v Čechách. Na rok, kdy přišlo tropické léto. Na rok, kdy mi vyšel můj první článek v novinách. Na rok, kdy jsem se „dostala na VUT“…

rok_trinact_1

rok_trinact_3

rok_trinact_2

rok_trinact_4

Byl to víc než povedený rok. Snad nás (i vás) čeká v tom novém, který začne už za pár hodin, jen to nejlepší. Myslete na to, že každý den můžeme prožít jen jednou ;-). Tak střemhlav vstříc roku 2014!!!

Prosincové počtení

Tak jsem se těšila, kolik toho přes Vánoce přečtu, a zatím skutek utek :D. Svátky sice ještě nejsou u konce, ale už teď vidím, že společenské povinnosti mi nedovolí dobrat se alespoň u některé z mých rozečtených knížek ke zdárnému konci. Budete si tedy muset vystačit s tituly, které jsem přelouskala ještě před Vánocemi :-).

George Bernard Shaw – Pygmalión

Po delší době u mě zakotvila také jedna divadelní hra. Musím ale říct, že mě slavný Pygmalión příliš nevzal za srdce. Hra nese název podle pověsti o řeckém sochaři, jenž vytvořil sochu tak krásnou, že se do ní zamiloval a na bohyni Afrodité jí vyprosil řeč a život. Těžko říct, proč si vybral dramatik zrovna tento název, protože mně přišel profesor Higgins jako příšernej protiva bez kapky citu a úcty :D. Tak či tak Pygmalión určitě patří mezi divadelní hry, které je lepší vidět přímo na prknech – psaná podoba nedokáže nahradit komiku mluveného slova, na které pravděpodobně celý příběh stojí.

prosincove_pocteni_1

Cynthia Lennonová – John

Opět jeden Beatles memoár, tentokrát ovšem mimořádně zajímavý tím, že byl napsán Lennonovou první manželkou Cynthií. Obecně mi připadá, že se toho o Beatles-ženách mnoho neví a moc se o nich nepíše. O to více mě tato publikace zaujala. Těžko říct, na kolik jsou Cynthiiny vzpomínky zidealizované, ale z jejího vyprávění je cítit úcta a láska ke člověku, s nímž byla nucena sdílet první bouřlivé roky Beatlemánie. V jiných publikacích bývá obvykle Cynthia prezentována jako nenápadná osůbka stojící v pozadí veškerého dění (což je do jisté míry pravda), ale tato kniha ji ukazuje ve zcela jiném světle – jako Johnovu osudovou ženu. Cyn nechává čtenáře nahlížet hluboko do minulosti, kdy se s Johnem seznámili na výtvarné škole, popisuje komplikovaný vztah s jeho tetou Mimi i okamžiky počínající slávy kapely. Přestože o Johnovi mluví v celé knize velice hezky, i tak z toho vyleze jako pěknej hajzl, zejména co se jeho vztahu k prvorozenému synovi Julianovi týče.

„…John právě vydal Imagine, píseň, která se měla stát mezinárodní hymnou míru, nabádající svět, aby žil v jednotě, a přitom neuměl zvednout telefon, uzavřít mír se mnou a zařídit si, aby se mohl vídat s vlastním synem…“

Velice zajímavé mi přišlo také vyprávění o osobách, které se světem Beatles občas mihly – zejména přítelkyně jednotlivých Beatlů, Johnův otec a jeho nevlastní sestry nebo již zmiňovaná teta Mimi, která z Cynthiina vyprávění vyznívá jako podivínská věčně nabručená bába :D.

…Později mi Julia vyprávěla, že když se Mimi setkala s Johnem a s Yoko po vydání jejich alba Two Virgins, řekla jim: „Když už jste na tom obalu museli mít nahotiny, proč jste si nenašli někoho pohledného?“ Upřímná jako vždycky… 

Jak už jsem řekla, Cynthiiny vzpomínky na mě místy působí až příliš idylicky a zaujatě, ale pokud se přes to přenesete, čeká vás skutečně zajímavé čtení a několik Beatles historek, které jste určitě ještě neslyšeli :-)!

prosincove_pocteni_2

František Gellner – Vášeň, co do rána zchladne

I zatoužila jsem za dlouhých zimních večerů zase po troše kvalitní poezie :-). Gellner je sázka na jistotu, byť už mě spousta jeho básní neoslovuje tak, jako kdysi. Některé už jsou dneska na mě až moc cynické :-).

„…Můj život bez tebe je k smrti pustý,
a v lásku nevěřím, jež uzdraví.
Však aspoň krev, jež řine se ti ústy,
v přilnutí dlouhém ret můj zastaví.“

(Nic vyčítat ti nechci, moje milá…) 

Výbor obsahuje texty z Gellnerových sbírek Po nás ať přijde potopa! a Radosti života i několik básní z posmrtně vydané sbírky Nové verše  a z pozůstalosti. Jako ilustrace posloužilo několik Gellnerových vydařených kresbiček.

prosincove_pocteni_3

Prosincová spotřeba

Tak co vám letos Ježíšek donesl za kosmetiku :)?

Deodorant „Květ bavlníku z Indie“, Yves Rocher

Ve snaze dopřát svému tělu zase nějakou přírodnější kosmetiku zakoupila jsem v YR tento deodorant. Příjemně a čistě voní a přestože je na můj vkus dost tekutý a pomalu se vstřebává, nedělá fleky na oblečení. Složení je skutečně přírodní – nenajdete v něm žádné živočišné složky, alkohol, parabeny a hlavně žádné hliníkové soli. A právě absence hliníku je asi tím hlavním důvodem, proč tento deodorant moc dobře nefunguje. V červencových tropických hicech naprosto fatálně selhal – nejen že pocení ani trochu nezabránil, ale navíc ani nedokázal přebít zápach potu a takový výrobek je prostě k ničemu, ať je přírodní sebevíc. V chladnějších dnech jsem ho vzala na milost, ale celkově mám z tohoto deodorantu dost rozpačité pocity. Hliník nebo příroda? Toť otázka :-)…

zarijova_spotreba_3

Lak na nehty, Care Romels 

Z fotky to tak možná nevypadá, ale barva tohoto laku na nehty, to je jedna velká nádhera. Tekuté zlato v lahvičce, které mi evokuje bondovku „Goldfinger“ :D! Báječně se hodí pro sváteční chvíle a na Vánoce je jako dělaný. Přesto jsem se cca po roce rozhodla nevypotřebovanou lahvičku vyhodit. Co mě k tomu vedlo? Příšerný zápach, který se při lakování prostě nedal vydržet. Vzhledem k tomu, že se jedná o no name značku, dokážu si představit, jaká svinstva může lak obsahovat – o složení se na obale pochopitelně nedočtete. Je mi to dost líto, tím spíš, že jsem lak na nehty dostala jako dárek, ale zdraví je mi holt milejší :-). Krom krásné barvy produkt bohužel příliš dalších pozitiv nemá – schne pomalu a odlakovává se dost mizerně.

kosmetika_na_duben_3

Pleťový krém Juicy&Beauty, Dermacol

„Krém za 30Kč? To tu přece nemůžu nechat!“ Zhruba taková byla má pohnutka ke koupi tohoto krému s extraktem z květů třešně, který jsem tak úplně nepotřebovala :-). Jedná se o zvláčňující krém, který by se měl hodit pro všechny typy pleti, a slibuje vysoce regenerační, zpevňující a hydratační účinky. Obsahuje vitamín E, působící protizánětlivě, a máslo karité, které podporuje ochranu pleti před UV zářením. Všechno mi to příjde jen jako takové marketingové řečičky, protože krém je z mého pohledu úplně obyčejný a nijak zvlášť hydratační. Pleť je po jeho nanesení heboučká, to zas jo, ale tím to podle mě končí. A hlavně se mi vůbec nelíbí parfemace – je opravdu hodně sladká a hodně nepříjemná. Za 30 Kč je to fajn krém, který určitě spotřebuju, ale za plnou cenu bych po něm už nesáhla.

cervencova_spotreba_2

Imperial make-up, Dermacol (odstín 1, Pale)

Rozhodla jsem se vyzkoušet zase nějaký make-up od Dermacolu, protože ty tahle značka podle mě umí. A hlavně mi většinou hezky sedí jejich odstíny. I v tomto případě jsem nebyla zklamaná – nejsvětlejší odstín Pale má hezky růžový podtón a krásně splyne s pletí. Konzistencí je spíše tekutější – i díky tomu se s ním velice dobře pracuje a výsledný efekt je přirozený. Pleť působí sametově jemným dojmem, což je samozřejmě zásluha silikonů. Složení výrobku tím pádem ovšem není nic moc. Make-up slibuje hydrataci, projasnění a sjednocení pleti. S tím rozhodně můžu souhlasit a určitě bude sedět všem majitelkám sušší pleti. Co se týče krytí, není to úplně nejhorší, ale v jedné vrstvě (a já si víc nikdy nedávám) určitě nezakryje všechno, takže korektor to jistí. Celkově ale musím říct, že až na to složení je mi tento make-up velice sympatický a myslím, že rozhodně stojí za vyzkoušení. Navíc to roztomilé holčičí balení O:-)… Sehnala jsem ho v nějaké akci a stál určitě do 150 Kč, což mi přijde jako víc než slušná cena na to, jak hezkou pleť umí vyčarovat. Mírným zklamáním pro mě bylo pouze to, že mi při běžné denní spotřebě vydržel sotva čtvrt roku (většinou mi lahvička make-upu vydrží i třikrát dýl). Ale já mu odpouštím :-)!

rijnova_spotreba_5

Ošetřující pleťová voda, Rival de Loop

Opět tu mám jeden ukázkový příklad, toho, že i kosmetika za pár korun nemusí být nekvalitní a nadupaná jedy. Tato pleťová voda je skutečně z kategorie těch nejlevnějších, jaké v drogerii Rossmann vůbec můžete sehnat. Je určena pro suchou a citlivou pleť a je naprosto bez parfemace. Neobsahuje samozřejmě ani alkohol, silikony či parabeny. Co mě však velmi překvapilo – na obale se pyšní dokonce značkou vegan-friendly kosmetiky! Složení je velmi prosté a sympatické. K čistícím účinkům také nemám výhrady, pleť se mi teď moc neucpává, i když to připisuji spíše dalšímu kosmetickému pomocníkovi od Nivea, o kterém se tu jistě brzy dočtete. Pleťovka pokožku příliš nevysušuje a celkem bez problémů si poradí i s odličováním citlivějšího očního okolí. Pokud vám nevadí „nevonící“ kosmetika, určitě tento výrobek alespoň vyzkoušejte – za těch pár peněz to rozhodně stojí!

prosincova_spotreba_1

Oříškovo-čokoládové cookies

Tento recept mi poněkud pozvednul mé nízké pekařské sebevědomí. Abyste rozuměli – peču mnohem častěji, než by se z příspěvků ve Studentské kuchařce mohlo zdát. Většinou však své dílo nepovažuju za dostatečně reprezentativní (a kolikrát ani ne za dostatečně poživatelné :D), abych ho mohla vystavit vašim zrakům. Tentokrát mi však štěstí přálo a já vytáhla z trouby skvost. Pojďte si ho upéct se mnou ;-)!

  • 180g změklého másla
  • 1 hrnek hnědého cukru
  • 2 malá vejce
  • 50ml mléka
  • 2 hrnky hladké mouky
  • 2 lžičky prášku do pečiva
  • 1/2 lžičky skořice
  • špetka soli
  • 1/2 hrnku nahrubo nasekaných oříšků (lískových, arašídů, pistácií…)
  • 1/2 hrnku rozinek
  • 8 kostiček hořké čokolády

Troubu si předehřejeme na 190°C a plech si vyložíme pečícím papírem. Změklé máslo utřeme s cukrem, vejci a mlékem, přimícháme mouku, prášek do pečiva, sůl a skořici. Do těsta přidáme oříšky a hrozinky a pro gurmány také nahrubo nasekanou čokoládu. Na plech lžící naneseme kopečky těsta ve vzdálenosti 4-5 cm (jinak by se nám cookies slepily k sobě). Dávka těsta mi vyšla přesně na 3 plechy po 12 sušenkách. Samozřejmě můžete dělat cookies i menší a budete jich pak mít víc :-). Pečeme ve vyhřáté troubě do zlatohněda cca 10-12 minut.

oriskovo_cokoladove_cookies
Vánoční cookies a v pozadí nejkrásnější handmade svícen (od strýca)

Na závěr snad jen malé upozornění – sušenky jsou tak dobré, že budete mít tendenci zbašit minimálně celý jeden plech na posezení. Tak bacha na to :-D!

Bramborové měsíčky se zeleninovou salsou

Recept inspirovaný magazínem Ona Dnes (s mými lehkými úpravami). Rychlý, zdravý a výborný :-)!

  • cibule/jarní cibulka
  • 4 rajčata
  • 1 lilek
  • olivový olej
  • balsamikový ocet
  • čerstvé bylinky dle chuti
  • brambory
  • sůl a pepř
  • 2 lžíce sezamových semínek

Nejprve si předvaříme brambory nakrájené na měsíčky. Mezitím si připravíme zeleninovou salsu – cibuli nakrájíme na kostičky, rajčata a lilek na drobné kousky. Cibulku orestujeme na lžíci oleje, přidáme rajčata a lilek a společně s trochou balsamikového octa povaříme asi 3-5 minut, aby se odpařila část tekutiny. Necháme vychladnout a přimícháme nasekané bylinky. Předvařené brambory vyskládáme do zapékací misky, promícháme se 4 lžícemi olivového oleje, solí, pepřem a posypeme sezamovými semínky. Pečeme v troubě vyhřáté na 200°C asi 30-40 minut. Podáváme se zeleninovou salsou.

bramborove_mesicky_se_zeleninovou_salsou

Listopadová spotřeba

Příznivci kosmetických příspěvků – jásejte! Tentokrát to bude docela nálož :D!

Čistící pleťová voda, Amica

Nastal čas dopřát si zase trochu retra od Alpy :D. Ani v této pleťovce pochopitelně nechybí alkohol, ale navzdory tomu se tentokrát typický odér nekonal. Celkově mi přijde tato modrá řada rozhodně nejméně „agresivní“, i když očnímu okolí se s ní i nadále vyhýbám jako čert kříži. Čistící účinky jsou ovšem jako obvykle výborné.

listopadova_spotreba_1

Sprchový gel Waterfall, Avon

Toto mega balení sprcháče „s příchutí“ citronu, limetky a zázvoru jsem dostala loni na Vánoce od Pepy. Zná můj vkus a vybrala klasickou „záchodovou“ vůni – a k tomu ten vodopád na obalu :D! Řada Senses je většinou sázka na jistotu, takže mě ani nenapadá, co bych sprcháči mohla vytknout.

sprchac_avon_waterfall

Regenerační noční krém pro citlivou pleť, Alverde

Pořídila jsem si další přípravek z řady kontrolované přírodní kosmetiky Alverde. Opět bez obsahu jak syntetických vonných, barvících a konzervačních látek, tak i živočišných látek (s výjimkou hedvábí). Neobsahuje ani látky na bázi minerálních olejů. Tento noční krém jsem si úplně zamilovala. Jednak pro jeho krásnou vůni, kterou nedokážu k ničemu přirovnat – je trochu citrusová, ale není to úplně vystihující popis. Krém má lehoulinkou konzistenci, krásně se roztírá a bleskově vsakuje. Mohlo by se zdát, že nebude vůbec hydratační, ale divili byste se, jak dokáže krásně zjemnit pleť, aniž by ji zmastil do vzhledu diskokoule. Je pravda, že mám pocit, jako by pleť malinko stahoval, ale nepřipadá mi, že by to mělo za následek nedostatek hydratace. Přírodní kosmetice Alverde dávám velký palec nahoru a tento krém určitě nemám na poličce v koupelně naposledy!

rijnova_spotreba_2

Hydratační krém na ruce s vůní borůvky, Balea

Novou limitovanou edici mých oblíbených krémů na ruce od Baley jsem si pochopitelně nemohla nechat ujít. Vůně borůvky mi strašně připomíná malinový krém, který jsem měla předtím. Ruku do ohně bych za to nedala, ale skoro bych řekla, že ta vůně je identická a krému natiskli jen jinou etiketu :D. Nijak mě to ale nepohoršuje, neboť voní skutečně moc hezky. Z účinků mazadla tentokrát nejsem zas až tak odvařená. Konzistencí je výrobek spíš tekutý a zanechává na rukou nepříjemný mokrý film. Ale co mě štve především: často mám i po několikátém namazání pocit, že jsou ruce stále vysušené! Možná je to i tím chladným počasím, které suchou pokožku podporuje. Každopádně se budu muset do příště porozhlédnout po nějakém hutnějším výrobku.

rijnova_spotreba_2

Tělové krémy Aroma Ritual, Dermacol (Belgická čokoláda & Vodní meloun)

Na řadu konečně přišly taky dva krémy, které jsem si objednala v rámci akce e-shopu Dermacol. Jako první jsem testovala krém „Belgická čokoláda“ s podtitulem „harmonizující“. Má naprosto omamnou vůni. Mně osobně evokuje atmosféru Vánoc, voní totiž úplně stejně jako Arabesky – oblíbené to vánoční mlsání naší babi :-). Já mu sice nikdy na chuť moc nepřišla, ale ta vůně mě naprosto dostala. Říkala jsem si, že je tak silná a typická, že se mi určitě brzo zhnusí, ale musím přiznat, že i po několika týdnech používání jsem se vždycky těšila, až se s krémem večer zase namažu. Na léto se tato parfemace moc nehodí, ale teď v zimě je podle mě úplně ideální a po koupeli vás příjemně „zahřeje“. Krém má skoro až máslovou konzistenci a báječně hydratuje.

To druhý kousek „Vodní meloun“ má parfemaci mnohem svěžejší, každopádně neméně návykovou. Voní sladce melounově, a přestože na první pohled působí tekutějším dojmem, hydratuje opět na jedničku a navíc dlouhodobě! Lehce se roztírá a poměrně rychle se vsákne do pokožky, takže se nemusíte bát zmaštěného oblečení. Díky parfemaci bych tento krém volila spíše na léto, ale jinak mě v žádném ohledu nezklamal a jsem z něj zcela nekriticky nadšená :). Řada Aroma Ritual je pro mě za poslední dobu jeden z nejlepších objevů v oblasti tělové kosmetiky. A „Belgická čokoláda“ žhavým kandidátem do vánočního kosmetického balíčku pro rodinu ;-)!

akce_eshopu_dermacol