Hudební léto 2015

Původně jsem tento příspěvek chtěla věnovat festivalu České Hrady, na které jsme letos po několika letech opět zavítali. Ale než jsem ho stačila dokončit, vyjeli jsme na další festival, bratislavský Uprising. A tak jsem se rozhodla oba zážitky spojit do jednoho článku.

Na Českých Hradech se letos krom několika festivalových stálic typu Skyline nebo Sto zvířat objevila i celá řada interpretů, které jsem dosud naživo neviděla. První mou koncertní premiérou byli Čechomoři. V době jejich vysoupení se po areálu začalo trousit docela povážlivé množství lidí, kteří dorazili na večerní „hvězdné“ koncerty. Horko vrcholilo (Hrady se letos na Veveří konaly o druhém srpnovém víkendu, na který meteorologové předpovídali padání teplotních rekordů), takže mi zpočátku koncert přišel trošičku chcíplý, ale možná to bylo i tím, že Čechomoři moc nekomunikovali s publikem. Navíc se na všechny lidovky pařit nedá :D. Ale postupně se to rozjelo, lidi začali zpívat a když zahráli moji nejmilejší, Hrušku, propadla jsem té atmosféře taky :-).

Po Čechomorech vystoupila Anna K., kterou jsem zatím naživo taky nezažila. Ze všech interpretů na Hradech působila nejsympatičtěji a i přes počáteční technické problémy to byl super koncert. Já jsem teda dost mainstreamový posluchač, takže se mi zavděčila spíš svými rádiovými hity. A nijak se za to nestydím :D.

hudebni_leto_1
Letní pohodička na Veveří

Koncert kapely Chinaski by se dal nejlépe charakterizovat slovy „davové šílenství“. Doteďka jsem si asi nikdy pořádně neuvědomila, jak jsou Chinaski u nás populární. Dostat se do kotle bylo naprosto nereálné, ale uvízli jsme na celkem fajnovém místě někde veprostřed, odkud byl dobrý výhled na kapelu a atmosféra více než hustá :D. To nadšení davu mě úplně strhlo. První půlka koncertu byly spíš věci z nejnovějšího alba – některé jsem měla naposlouchané a ten zbytek mi přišel taky dost dobrý. A pak už přišly starší pecky. Ale těch opravdu archivních mi tam dost chybělo. Zazněly jen Drobná paralela, Stejně jako já… a Punčocháče :D. Závěrečný přídavek Víno mi přišel v kontextu vystoupení u nás na Moravě trochu podbízivý, ale možná by mě ve výsledku zklamalo, kdyby to nezahráli, takže asi nakonec cajk 8-).

Naprostým vrcholem Hradů ale pro mě bylo závěrečné vystoupení kapely Wanastowi Vjecy. Zažít na vlastní oči a uši legendu Roberta Kodyma byl prostě jedinečný zážitek a i kdybych viděla z celých Hradů jen jeho koncert, stálo by to za to! Dneska už Wanastovky vlastně ani neposlouchám, ale i tak jsem skoro všechny songy znala a celý koncert prozpívala. Andělé, Vlkodlak, Nahá… všechny ty starý pecky, který se hrály v Esu, když jsem byla ještě malá. A Sbírka zvadlejch růží, která dodneška dostává fanynky do kolen. Jestli jsem si na něco šetřila hlasivky celej den, tak to bylo přesně na ten moment, kdy Robert Kodym spustil „Netvař se tak na mě že jsi úplně zlá…„.

To bratislavský reggae festival Uprising byl celý jedna velká koncertní premiéra. Že tam letos prostě musíme mi došlo někdy v květnu, když jsem cestou na Zvonařku zahlídla obrovský plakát a na něm 2 jména: Anthony B a Matysiahu. Kdo tam bude hrát dál už nám bylo vlastně celkem fuk :).

hudebni_leto_2
Naše festivalová parta 🙂

Naši koncertní plavbu zahájil svým koncertem Jah Sun, jedna z největších reggae hvězd Kalifornie a za mě určitě jeden z nejlepších koncertů na Uprisingu. Hudební objev léta :-)!

Hlavním lákadlem festivalu a nejspíš také největší vystupující reggae legendou byl Bunny Wailer, jeden ze zakládajících členů kapely The Wailers, se kterými hrál Bob Marley! Vzhledem k tomu, že Bunnymu už táhne skoro na sedmdesát, byli jsme na jeho koncert dost zvědaví a docela nás překvapilo, jak to na pódiu ještě rozbalil :D!

hudebni_leto_3Na festivale byla hojně zastoupena také česká a slovenská reggae a dancehall scéna. Kromě roztančeného koncertu slovenských Medial Banana jsme si nejvíc užili vystoupení Mr. Rolla, který patří k našim oblíbencům už od časů Žízníkova. Bohužel k nám na Moravu na koncerty moc nejezdí :(. Byli jsme tedy rádi, že si na něho můžeme zapařit alespoň tady. Jen škoda, že vynechal pár našich oblíbených letních hitů, které by se podle mě k atmosféře festivalu skvěle hodily.

A teď už k tomu, na co jsme se těšili úplně nejvííííc! Hvězda z Jamajky, Anthony B, rozhodně nezklamal – jeho vystoupení bylo skvělé, nabité energií a zaznělo všechno, na co jsem se těšila. Nejvíc fascinující bylo ale to, jak si totálně snadno podmanil publikum. Po téhle, ale i po všech ostatních stránkách jednoduše nepřekonatelné vystoupení.

hudebni_leto_6

Oproti tomu, ač to nerada přiznávám, pro mě byl koncert Matysiahu docela zklamáním. Těšila jsem se na podobně nabitou show, silný hity, kterých má v repertoáru celou řadu… místo toho nás čekalo poněkud pesimisticky laděné komorní vystoupení. Teprve později jsem se dozvěděla, že moje očekávání byla trochu mimo a většina koncetů Matysiahu se nese právě v tomto duchu. Trošku jsem roztála, až když zazněla One Day, ale i tak jsem se nemohla zbavit pocitu, že bych šla na Matysiahu příště raději někam do klubu. Na festival se mi tohle prostě nějak nehodilo.

hudebni_leto_4

Celý festival uzavíralo vystoupení UB40. Proč to nepřiznat – že se název této doposud tajemnem obestřené kapely „úbé čtyřicet“ rovná už o mnoho povědomější britské kapele „júbí forty“ mi došlo asi až hodinu před jejich koncertem. Bylo to vskutku šokující prozření :D! O to víc jsem se na ně těšila. Jednalo se o nejdelší vystoupení festivalu, trvající neuvěřitelné dvě hodiny. Ty nejlepší hity si staroušci samozřejmě šetřili až na úplný konec, což nás dost znervóznilo. Byli jednou z mála kapel festivalu, která se vrátila na přídavek. A teprve v tu chvíli konečně vystřihli „Red red wine“ a taky tu pecku od Elvise a dav měl zase proč šílet :-D. Dokonalá festivalová tečka.

No, co dodat závěrem? Letošní hudební léto prohlašuji za více než vydařené – tolik úžasných a rozmanitých koncertů jsem ani nečekala! Na obou festivalech jsme měli výbornou společnost, počasí nám přálo a ani po organizační stránce nebylo moc co vytknout. Tak snad zase někdy někde v kotli na viděnou :-)!

hudebni_leto_5

Srpnová kosmetika

Jak už víte z předchozího příspěvku, na knížky v měsíci srpnu moc času nebylo. Zato spotřebované kosmetiky tady mám pomalu na román…

Tuhý šampon „Braziliant“, Lush

Tak tady mám konečně ten dlouho slibovaný úlovek z Lushe :-)! Jejich obchůdek v pražském Palladiu je jedním slovem úžasný – tedy především ta omamná vůně, která se z něj line. Od začátku jsem měla jasno v tom, že chci vyzkoušet nějaký z jejich tuhých šamponů, tzv. „šampuků“. Nechala jsem si tedy od slečny prodavačky poradit nějaký, který by se hodil na moje suché vlasy. Z asi čtyř či pěti kousků, které mi doporučila, mi nejvíce voněl právě Braziliant, takže bylo jasno.

Ve složení najdete čerstvé bio pomeranče či silice z ylang ylang, které stojí za naprosto úchvatnou vůní tohoto šampuku. Vůbec ji nedokážu popsat – je trochu mýdlová a má v sobě trochu sladkosti a citrusů… nejvíc je z ní cítit asi ten pomeranč. Prvních pár dnů jsem si k tomu papírovému sáčku se šampukem pořád chodila čuchat :D. Když jsem jej zrovna nepoužívala, skladovala jsem ho ve skříni mezi prádlem, kterou taky nádherně provoněl. Z vlasů ale upřímně řečeno moc cítit není. Jeho hlavní předností je to, že suchým vlasům by měl dodat lesk. To nějak nedokážu posoudit a asi to ani není efekt, který bych nutně vyžadovala. Každopádně ale vlasy zanechává hezké a zdravé.

Šampuk se používá přibližně jako mýdlo – vlasy si navlhčíte a poté po nich přejedete šampukem. Ten vytvoří klasickou pěnu, kterou vlásky umyjete a je to. Jeden kousek vás vyjde na 265 Kč. Může se to zdát jako celkem vysoká investice, ale na druhou stranu si Lush hodně potrpí na kvalitní přírodní suroviny. Navíc se mi moc líbí jejich filosofie recyklovatelných obalů nebo ideálně vůbec žádných obalů. I proto jsem chtěla tuhý šampon vyzkoušet. Mně šampuk vydržel přibližně půl roku, což mi příjde super. Mimo to je i velice praktický na cestování. Když to shrnu, šampuk mě rozhodně nezklamal a při nejbližší cestě do Prahy se v Lushi asi zase budu muset zastavit O:-).

unorova_kosmetika_9

Čistící pleťové tonikum s levandulí, Bione

Levandulovou kosmetiku mám obecně moc ráda pro její příjemnou parfemaci. U tohoto tonika od Bione vás ale čeká trochu chyták – podle mě totiž vůbec nevoní jako levandule. Až se to stydím říct, ale mně prostě ta jeho parfemace připomíná… Pepsi colu :D. Vážně nevím, kde se stala chyba, ale je to tak. To ovšem neznamená, že by mi nevonělo! Dobrá zpráva navíc: parfemace by měla být hypoalergenní. Stejně jako jiné kosmetické výrobky od Bione mě ani tento nezklamal. Tonikum je příjemné, nedráždí, výborně pleť vyčistí. Celkem vysušuje (ač je určen pro normální a suchou pleť), ale není to nic, co by nespravil dobrý pleťový krém. Výrobek má sympaticky krátké složení bez silikonů a parabenů, jak je u Bione samozřejmostí. Provence se sice úplně nekoná, ale i tak si toto tonikum rozhodně zaslouží vaši pozornost. Cena 255 ml balení se pohybuje okolo 70 Kč.

srpnova_kosmetika_3Tělové máslo „Vintage Rose“, Alverde

Stále ráda experimentuju s přírodní kosmetikou, takže když jsem v DMku objevila tuto limitovanou edici tělových máslíček ve výprodeji za 70 Kč, nebylo moc nad čím přemýšlet. Jak je u Alverde zvykem, ani tento kousek neobsahuje žádné syntetické vonné, barvící či konzervační látky. Navíc má tu nejpraktičtější možnou šroubovací krabičku, která je super na cesty a taky je moc hezká. Samotné máslo má trochu řidší konzistenci, než bych očekávala, ale když překlopíte krabičku vzhůru nohama, tak nevyteče – označila bych ho tedy spíš za hutnější krém. Pokud si libujete ve vůni růžového oleje, budete naprosto nadšení. Mně se sice popravdě po čase už trochu zprotivila, protože na ty sladké květinky tak úplně nejsem, ale to je opravdu otázka vkusu. Trochu problém jsem měla s aplikací másla na tělo – špatně se roztírá, je potřeba si s tím trochu pohrát a do kůže ho vyloženě zapracovat. Pokud pro vás není pokoupelové mazání pokožky příjemným rituálem, asi na to nebudete mít úplně nervy :-D. Mně to zas až tak nevadilo – beru to tak, že je to přírodní kosmetika, která se prostě chová trochu jinak a je to daň za to „bio“ (snad). Co mě ale zklamalo, je mizerná hydratace. Jakmile se krém vstřebá, pokožka je najednou taková napjatá, vysušená… skoro jako kdybych se ničím nenamazala. A to je bohužel věc, kterou u krému určeného pro velmi suchou pokožku, tolerovat nemůžu. Vyloženě špatný výrobek to není, ale k tomu, abych vám ho mohla s klidným svědomím doporučit, je těch „ale“ docela dost.

cervencova_kosmetika_4Aloe vera mycí krém, LR

I příbramský Ježíšek ví, že kosmetické věcičky si u mě na poličce vždycky najdou čestné místo :-). Tento dětský mycí krém, který báječně funguje jako odličovač, byl pro mě příjemným překvapením. Krém má poměrně řídkou konzistenci a velice jemnou a nenápadnou vůni. Nanášela jsem ho jako klasický čistící gel na navlhčený obličej, lehce vmasírovala a poté smyla vodou. Pleť po něm zůstala nádherně čistá a jemňoučká. A hlavně – vůbec nevysušoval! Výrobek by měl obsahovat 30% aloe vera – na tom je ostatně postavena veškerá kosmetika německé firmy LR. Co se mi na mycím krému velmi líbí, je praktické pumpičkové balení (a ano, přiznejme si to, i ten dinosaurus na obalu :D). Naopak mě trochu zarazilo docela obsáhlé složení, což podle mě u dětské kosmetiky není moc na místě – nějaký ten paraben a PEGy ve složení ve mě důvěru také příliš nevzbuzují. Stejně tak si myslím, že mycí krém pro děti by po zasažení očí rozhodně neměl štípat jak čert, což se tady bohužel děje. Kdybych se ale měla rozhodovat čistě pocitově, podle toho, jak na výrobek reagovala má pleť, jednoznačně bych ho mohla doporučit. Opět se mi potvrdilo, že dětská kosmetika to té „dospělácké“ může pěkně natřít.

kvetnova_kosmetika_2

Zklidňující denní krém, Nivea

Pravidelní čtenáři DROGa rubriky už vědí, že značka Nivea je moje srdeční záležitost, a tak se dnes bude zase jen a jen chválit. Tento výrobek je ukázkovým příkladem toho, jak by měl vypadat zklidňující krém pro citlivou pleť. Bez parfemace, bez parabenů, bez barviv, ale přesto hydratační. Pokud nemáte rádi hutné krémy, tento by vám měl vyhovovat, protože je spíš tekutější a opravdu lehoučký. Navíc se vstřebává velmi rychle do pokožky. Ta si z něj vcucne všechno potřebné a vypadá pak opravdu vyživeně a zdravě. Krém by měl dále redukovat začervenání, pocit napjaté pleti a vysušování. SPF 15 rovněž potěší – ještě stále to pro řadu krémů není samozřejmost. A především musím tento výrobek pochválit za to, že mi pomohl při vyrážce, kterou mi s největší pravděpodobností způsobil pleťový krém od Alverde (ano, přírodní kosmetika!). Do pár dnů byla pokožka zase ve své kůži. Takže za mě má tento krém jedno velké ANO a určitě se k němu v budoucnu budu vracet!

breznova_kosmetika_3

Ze srpnové knihovničky

Jenom dvě knížky za celý srpen? No, taky to nechápu… Ale bylo moc kulturních i jiných akcí, což se jistě dozvíte z některého následujícího příspěvku. A u knížek platí dvojnásob, že není důležitá kvantita, ale kvalita!

Stephen King – Carrie

Kingova hororová prvotina mě opravdu dostala. Krátká novela vypráví z několika střípků postupně seskládaný životní příběh sedmnáctileté Carrie, dívky, která je ve škole šikanována spolužačkami a doma utiskována svou fanatickou matkou. Zároveň je nadána nadpřirozenou schopností, které jednoho krásného dne, kdy dojde k závěru, že už těch nespravedlností bylo v jejím životě trochu moc, malinko popuzdí uzdu… Carrie mě opravdu pohltila – je to jedna z těch knížek, které se nedají odložit až do poslední stránky. A bude vám při ní běhat mráz po zádech (což se v letních vedrech vždycky hodí).

ze_srpnove_knihovnicky_1C. D. Payne – Nestydaté plavky

A máme tu vážného adepta na titul „nejzábavnější kniha tohoto léta“ :-)! Aby ne, když pochází přímo od autora kultovní série Mládí v hajzlu. Píše se rok 1957 a mladý floutek Colm Moran, který právě absolvoval na Yale, má v plánu rozjet kariéru holywoodského producenta. Jeho otec má však se svým nezdárným synkem trochu jiné plány – pošle ho „na zkušenou“ do rodinného podniku na západním pobřeží, kde má prokázat své podnikatelské nadání. Firma se zabývá výrobou plavek pro dámy při těle a nijak zvlášť neprosperuje. To se má ale už brzy změnit s příchodem prvních bikin, které v 50. letech vyvolaly hotové pozdvižení… Pokud hledáte pohodové a nenuceně vtipné počtení na dovolenou nebo k vodě, Nestydaté plavky vám můžu rozhodně jen a jen doporučit!

ze_srpnove_knihovnicky_2

Znovu na jihu

Už zase nás to tam táhne. Na jih, za vínem, za Pálavou na obzoru. Vzpomínka na tropický víkend, o kterém jsme si mysleli, že bude v tomto létě raritou a místo toho se protáhnul na celý tropický měsíc :-). Od nápadu k činu tentokrát chybělo velmi málo – během chvilky jsme se rozhodli, zavolali do prvního penzionu a když nám řekli, že mají volno, okamžitě jsme kývli. A jelo se do Znojma!

zase_na_jihu_4

Znojmo je překrásné. Pokud jste tam, stejně jako já, dosud nebyli, určitě to napravte. Pyšní se půvabným historickým centrem, výhledem na údolí řeky Dyje i unikátní románskou rotundou svaté Kateřiny. U ní jsme také zahájili náš turistický okruh. Rotunda je jedinou zcela dochovanou památkou přemyslovského knížecího hradu ve Znojmě a je veřejnosti přístupná pouze v závislosti na aktuálním stavu mikroklimatu v interiéru. My bohužel neměli štěstí a za naší návštěvy byla zavřená. I tak ale stojí za podívání, už kvůli tomu překrásnému výhledu do okolí! Rotunda je součástí komplexu znojemského hradu a v jejím těsném sousedství se nachází také pivovar, který momentálně prochází rekonstrukcí.

zase_na_jihu_1

K další významné znojemské dominantě patří kostel svatého Mikuláše, který zaujme svým interiérem – především originální barokní kazatelnou ve tvaru zeměkoule.

zase_na_jihu_2

Až vás procházky malebnými křivolakými uličkami centra unaví, posaďte se do stínu radniční věže. Nejen že budete mít přímý výhled na další místní zajímavost, ale navíc se tu nachází výborná kavárnička, kde dělají lahodnou domácí limonádu. Pozdně gotická radniční věž má velmi zajímavou věžičkovou střechu, která byla původně kryta břidlicí. Většina nosných trámů pod střechou věže je dosud původních – starých přes 500 let!

zase_na_jihu_3

Naprosto unikátní atrakcí, kterou jen tak někde neuvidíte, je tajemné znojemské podzemí. Labyrint podzemních chodeb je dlouhý cca 25 km a byl vybudován opravdu důmyslně – včetně kouřovodů, studní a větracích šachet. Vznikal už od 14. století a v dobách válek a obléhání představoval pro místní obyvatele důležité útočiště. Můžete si vybrat rovnou ze tří tras, kterými se do podzemí můžete vydat. My jsme šli trasu č. 1, která je zakončena degustací vína O:-). Nově se teď ale otevřely také dvě adrenalinové trasy, které absolvujete už se speciálním vybavením a v poněkud stísněnějším prostoru – zkrátka nic pro klaustrofobiky. Trasu č. 1 ale můžeme doporučit každému a rozhodně si při návštěvě Znojma nenechte tyto podzemní prostory ujít!

zase_na_jihu_5

Ve Znojmě bylo prostě báječně a už teď se těšíme, že se tam zase vrátíme. Možná hned na podzim, na burčákové slavnosti ;-).

Z červencové knihovničky

Za neobvykle vysokým počtem přírůstků v mé prázdninové knihovničce byla opět má neplánovaná zdravotní indispozice :(. Ale předtím jsem četla taky hodně po koupalištích, na cestách a v trolejbusech. Tato literární variabilita je na létě prostě skvělá :D!

Agatha Christie – Vražda v Orient-expresu

Po dlouhé době jsem zase zatoužila po nějaké kvalitní detektívce a Vražda v Orient-expresu je prostě klasika. K napsání tohoto kusu Agathu prý inspirovala nezvykle krutá zima, která v roce 1929 způsobila, že legendární Orient-expres uvízl na své pravidelné cestě Balkánem ve sněhových závějích. Do těchto kulis Agatha zasadila ještě Hercula Poirota a samozřejmě záhadnou vraždu. Kdopak ze skupinky spolucestujících mohl mít důvod sprovodit bohatého Američana Ratchetta ze světa? Nebude úplně snadné to uhodnout 😉

z_cervencove_knihovnicky_1Jostein Gaarder – Sofiin svět

Kultovní knížka s podtitulem „Světově nejžádanější dějiny filosofie„, ke které jsem si ani přes upřímnou snahu nikdy cestu nenašla. Popravdě řečeno mě ani samotná filosofie nikdy příliš nezajímala – výklady na gymplu mi přišly o ničem a později už jsem se nesetkala s nikým, kdo by mi filosofii přiblížil nějakou mně blízkou formou. Ani Gaarderovi se to bohužel nepodařilo. Na jedné straně je určitě zajímavé, jakou metodou se pokouší v dětském čtenáři vzbudit zájem o filosofii. Na straně druhé mi knížka přijde velice nevyrovnaná v tom smyslu, že filosofické pasáže jsou místy docela náročné na soustředění, což se s knížkou pro děti tak docela neslučuje, a příběhová linie je zase až moc naivní a plochá. Z toho vzniká i pochybnost, jakému čtenáři je tedy vlastně Sofiin svět určený.

z_cervencove_knihovnicky_2

George R. R. Martin – Hostina pro vrány 1

Ačkoliv do práce nedojíždím nijak daleko, přišlo mi i těch pár minut denně poněkud nevyužitých, a tak jsem teď začala tahat čtečku všude s sebou. Myslím, že tímto tempem se brzo dostanu na poslední strany knižní série a připojím se k davu nedočkavých čekatelů na pokračování. Hostina pro vrány mi na začátku přišla trochu chaotická velkým množstvím nových postav, ty se ale brzy nějakým způsobem propojily s těmi starými a zase jsem se v ději zorientovala. Tady už je znát, jak moc jde knížka do hloubky a naopak jak povrchně to bere seriál. Tento díl mi nepřišel ani tak rozvláčný jako ty předešlé – pokud se nepletu, jedná se o „nejtenčí“ díl knižní série, což mnohé vysvětluje :D.

cervencova_knihovnicka_3

Sergej Jesenin – Oheň jeřabin

Nač tě volat, litovat a plakat,
přejde vše, jak z bílých stromů dým…

K Jeseninovi mě přivedla docela kuriozní zápletka (přestože jeho verše jsem četla už na gymplu). Na jedné pracovní akci jsem se seznámila s člověkem, který se zabývá socionikou. Pokud je vám tato věda stejně neznámá, jako byla mně, vězte, že se jedná o teorii psychologické slučitelnosti mezi lidmi, které rozděluje podle jejich povahy a vloh do několika kategorií. Klasifikaci vytvořil Carl Gustav Jung. Existencí takové teorie jsem byla docela fascinovaná, zejména poté, co na základě asi dvou setkání zcela neznámý člověk až děsivě přesně odhadl mou povahu :-D. A pokud už jste zavolali na pomoc Google, asi správně tušíte, že jsem byla vyhodnocena jako typ „Jesenin“.

…Směšná ztráta, duše přeubohá!
V životě je tolik směšných ztrát…

Jesenin je typický svými sugestivními obrazy, originálními metaforami a citlivými lyrickými verši. Stěžejními tématy jeho poezie jsou láska a příroda. Pokud pominu kuriozní pasáž s básněmi o Leninovi, celá sbírka se mi velmi líbila, byť na vás z úryvků asi zapůsobí dost melancholicky. V kontextu veršů pak nepřekvapí, že Jesenin ukončil svůj život předčasně a dobrovolně.

…Tak málo jsem stih projít cest,
tak mnoho chyb udělat na nich…

z_cervencove_knihovnicky_4

Robert Fulghum – Od začátku do konce

Opět jedna knížka, která mě přesvědčila o tom, že Robert Fulghum je naprosto geniální autor a hlavně úžasný člověk a jestli už vás ty moje chvalozpěvy na něj nebaví, nedá se nic dělat, protože já toho jen tak nenechám :D! Ve své knize s podtitulem Naše životní rituály vypráví o důležité úloze rituálů v lidském životě, přičemž vychází ze své několikaleté zkušenosti, kdy působil jako unitářský pastor. Nevypráví pouze příběhy, které vypozoroval ve svém okolí, jak u něj bývá zvykem, ale sám odhaluje část svého soukromí např. v kapitole, kde líčí, jak dal před mnoha lety své dítě k adopci nebo vypráví o komplikovaném vztahu se svými rodiči. Naprosto geniální je pasáž o svatbách a manželství. Porce zábavy, dojetí i vytržení z toho, že někdo má tak úžasný dar vyprávění, který vás nedokáže odtrhnout od čtení… od začátku do konce! Tleskám Robertu Fulghumovi, ostatně jako vždy!

z_cervencove_knihovnicky_5

Charlie Lovett – Dobrodružství milovníka knih

Tento titul s lákavým názvem (alespoň pro mě) mi zapůjčil Franta. Jedná se o dobrodružný román, jehož hlavním hrdinou je Peter Byerly, zabývající se sbíráním a restaurováním vzácných tisků. V depresích z náhlého úmrtí své ženy utíká na anglický venkov, kde se dostává na stopu tajemství shakespearovských podvrhů i dosud nepoznané minulosti předků Peterovy zesnulé ženy. Vyprávění probíhá hned ve třech dějových liniích, což mi zpočátku přišlo dost matoucí a znesnadňovalo mi to začtení se do příběhu. Když už jsem se začetla, zase mi to celé začalo připadat takové nepravděpodobné, vztah Petera s jeho přítelkyní/později ženou byl strašně idylický a harmonický a co se týče shakespearovské linie, zdálo se mi vyústění docela předvídatelné… zkrátka mi to nesedlo ani jako love-story, ani po té dobrodružně-historické stránce. Bestseller deníku New York Times si přecejen představuju trochu jinak.

z_cervencove_knihovnicky_6

Červencová kosmetika

Tak jsem si říkala, kolik nebudu mít za léto spotřebovaných produktů, ale asi poslední dobou víc nakupuju, než spotřebovávám :D. A tak přidávám ke třem letním nezbytnostem ještě krátkou recenzi na výrobek, který sice asi jen tak nespotřebuju, ale jsem z něj nadšená do té míry, že vám o něm musím napsat už teď!

Osvěžující pleťová voda, Balea

Pokud je vám obal tohoto výrobku povědomý, pak vězte, že už se tu v DROGa rubrice kdysi objevila jeho růžová varianta pro citlivou pleť. Tato pleťová voda je určena pro pleť normální a smíšenou, ale v mnoha ohledech se své růžové kolegyni podobá – především příjemnou květinovou vůní, stručným složením a samozřejmě i příznivou cenou. A bohužel taky tím, že trochu vysušuje pokožku. Pleťová voda obsahuje výtažek z lotosových květů a provitamín B5. Můžu ji s klidným svědomím doporučit použít i na oční okolí, nijak nedráždí. Ráda se k ní vracím, když zrovna nemám náladu za kosmetiku moc utrácet nebo si ji kupuju na příležitostné odlíčení do KM.

cervencova_kosmetika_8Krém na suché ruce Fruit Harmony, Balea

Když jsem v DMku u regálu krémů na ruce uviděla tuhle novinku, skončila v mém košíku velmi rychle :-). Zběžným pohledem jsem ve složení odhalila pouze závadný propylen glycol, což jsem v tu chvíli asi zrovna měla náladu tolerovat, a s vidinou slibované tropické vůně kokosového mléka a plodů pitaya jsem si krém odnesla domů. Na první pohled vás krém skutečně ohromí krásnou tropickou vůní, ale na druhé přivonění tam cítím nějaký chemický podtón připomínající… lepidlo?? Hmm, rozhodně nic, co bych si chtěla patlat na ruce. Opět se mi potvrdilo mnohokrát ověřené, že baleácké krémy mají sice líbivé obaly a lákavou parfemaci, ale ve výsledku se za ty peníze nedá očekávat nic extra. Na suché ruce podle mě krém vůbec nestačí – možná tak ještě teď v létě, ale i přesto nemůžete očekávat, že by vám pokožku nějak extra vyživil. Za sebe tento kup moc nedoporučuji.

cervencova_kosmetika_5Mléko na opalování SPF 30, Sun Ozon

I toto léto se snažím poctivě chránit před sluníčkem a tohle opalovací mléko z Rossmanna určené pro citlivou neopálenou pokožku se sklony k alergii mi při tom bylo dobrým pomocníkem. Mléko je voděodolné, bez barviv a vonných či konzervačních látek. Ve složení jsem si všimla pouze závadného silikonu. Má tekutější konzistenci, s roztíráním je ale třeba dát si trochu práci.V tomto ohledu mi výrobek bohužel úplně nevyhovoval – mléko se špatně vsakuje a pokožku zanechává dost nepříjemně ulepenou. Faktor 30 mě ale celkem spolehlivě ochránil před spálením, takže ten základní požadavek mléko splnilo.

srpnova_kosmetika_1

Korektor Camouflage Cream, Catrice (odstín 010 Ivory)

O úžasných vlastnostech tohoto korektoru jsem se doslechla na internetu. Když jsem tedy takhle jednou bloumala Rossmannem a ve stojanu Catrice našla tento kousek v nejsvětlejším odstínu, rozhodla jsem se to risknout a přesvědčit se, co je na všech těch chvalozpěvech pravdy. Z korektoru jsem jedním slovem NADŠENÁ! Rozhodně ho pasuji na dosud nejlepší korektor mého života. Ano, Dermacol Make-up Cover vám sice zakryje skutečně všechno, ale bohužel na pleti bývá taky dost vidět. Camouflage Cream kryje téměř stejně dobře, ale ten efekt je prostě nesrovnatelně přirozenější. Navíc odstín 010 Ivory je pro mě jako stvořený! Korektor není úplně krémový, ale za pomoci štětečku se nanáší bez problémů. Na rozdíl od Dermacolu také mnohem lépe odolává otěru. Balení je moc hezké a praktické – jen doufám, že mi ho nepřestanou vyrábět. Každopádně ty 3 gramy asi jen tak brzo nespotřebuju, takže zatím si s tím hlavu nedělám :-).

srpnova_kosmetika_2

Korajunglejazz, 11.6.2015, Café Atlas

Přestože kulturu teď poslední dobou moc nestíhám, jeden červnový večer jsme se s Péťou vydali do Café Atlas na krátký koncert skupiny Korajunglejazz, v níž hraje Péťův učitel na djembe. Korajunglejazz ve svých skladbách mísí prvky hudby africké tradice a současné world music. Tento večer na koncertě hostoval také Djakali Kone, mistr západoafrické hudby z Burkiny Faso. Nástroj kora, který v kapele hraje prim, má velice příjemný a uklidňující zvuk, podobný harfě. Ostatně posuďte sami…

Prostředí Café Atlas mi sice přijde jako takový chladný vestibul a koncert by se líp vyjímal v nějakém útulnějším prostoru, ale aspoň tu točí dobrý pivo :). A hudba byla neskutečně pohodová, takže to jednoznačně stálo za to a určitě rádi na Korajunglejazz zajdem zas.

Výlet do Moravského Krumlova

Dlouho tu nebyl žádný tip na nějaký výlet po Čechách, a tak vás dnes vezmu s sebou do Moravského Krumlova, kam jsme se vydali poslední květnový víkend, zlákáni hezkým počasím.

Cestou jsme se zastavili ještě v Ivančicích, malebném městečku, které proslavili jeho významní rodáci Vladimír Menšík a Alfons Mucha. Zdejší muzeum, kde bychom se o nich dozvěděli víc, však bylo v neděli dopoledne zavřené a navíc jsme v okolí náměstí nenašli žádnou slušně vypadající restauraci, kde bychom se mohli naobědvat, a tak jsme si jen prošli náměstíčko, podívali se do kostela Nanebevzetí panny Marie a na židovský hřbitov (prý jeden z nejstarších v republice), kde jsme si odlovili kešku a pokračovali směrem do Moravského Krumlova.

vylet_do_moravskeho_krumlova_1
Ivančice

Stejně jako známější Český Krumlov, i Moravský Krumlov téměř ze všech stran obtéká řeka – Rokytná. Historické centrum města bylo bohužel na konci druhé světové války fatálně vybombardováno. Jednou z památek, která bombardování jen zázrakem přežila, je zdejší zámek. Bohužel i ten už dnes zoufale volá po opravě. Pokud vás k prohlídce nenaláká zámek, můžete alespoň zavítat do přilehlého zámeckého parku, který je příjemným místem k poobědovému odpočinku.

vylet_do_moravskeho_krumlova_2
Zámek

Dominantou městečka je kaple svatého Floriána, který je patronem Moravského Krumlova. Kaple je postavena z tesaného kamene, má tři vchody a čtyři vížky v rozích. Pro veřejnost se otevírá pouze několikrát ročně – my měli to štěstí, že se zde zrovna konala nějaká slavnost a mohli jsme se podívat dovnitř i vyslechnout krátkou přednášku o její historii.

vylet_do_moravskeho_krumlova_3
Floriánek

V okolí Moravského Krumlova je spousta možností pro pěší výlety. Můžete se vydat naučnou stezkou, která vás zavede do Národní přírodní rezervace Krumlovsko-rokytenské slepence. My jsme ale bohužel už tolik času neměli, a tak jsme u Floriánka náš výlet zakončili.

Máte nějaký tip na další zajímavé místo k výletování? Léto bude ještě dlouhé 🙂 …

Červnová kosmetika

Jak jste si už jistě stačili všimnout, blog má od minulého týdne zbrusu nový design. Ten starý ptačí už byl přece jen trochu out, i když jsem ho měla moc ráda. Za nový kabátek vděčím Péťovi, který mi prakticky přes noc přichystal toto báječné překvapení. (Děkujuuu!) Snad se vám tu bude i nadále líbit :-). A teď už se od zkrášleného blogu přesuneme k těm mým kosmetickým „zkrášlovadlům“…

Řasenka Super Shock, Avon (odstín Black)

Jak jsem již kdysi psala, u řasenek moc nejsem schopná posoudit jejich kvalitu – ať použiju jakoukoliv, moje řasy vypadají vždycky víceméně stejně dobře. Tuto řasenku jsem dostala nějaký ten rok zpátky k Vánocům – můžete si povšimnout rozkošného obalu se stromečkem z limitované vánoční edice. Řasenka má poměrně bytelný kulatý kartáček s hustými štětinkami. Mně osobně se asi lépe pracuje s těmi menšími kartáčky, které dokáží nabarvit i každou miniřasu, nicméně výsledný efekt je opravdu moc hezký a výrazný. Řasenka se odličuje naprosto bez problémů – voděodolnost nepatří k jejím silným stránkám. Celkově tento kousek hodnotím pozitivně a klidně bych mu ve své výbavě dekorativní kosmetiky udělala zase místo.

srpnova_kosmetika_12

Tekuté linky, Miss Sporty (odstín 001 Miaowww Black)

Tyto oční linky v roztomilém kočičím obalu mě ve výsledku celkem zklamaly. Především mi dělal problém příliš tlustý hrot tužky – pokud si chcete namalovat opravdu tenké jemné linky, s touto tužkou se vám to s největší pravděpodobností nepodaří. Ani s barvou jsem nebyla moc spokojená – od očních linek očekávám intenzivní černočernou, tohle byla ale spíš taková světlá šedočerná. Pochválit můžu alespoň výdrž – linky se za celý den na oku ani nehnou. Ale to je pro mě prostě trochu málo. Lov nejlepších očních linek tedy pokračuje dál…

prosincova_kosmetika_11

Tělové mléko „Happy Shape“, Synergen

Hned na úvod můžu říct, že největším plusem tohoto výrobku je jeho veliké ekonomické balení a nízká cena. V ostatních ohledech je to spíše průměr. Mléko má tekutější konzistenci, docela lepí a nijak zvlášť intenzivně nehydratuje. Upřímně řečeno mi ani moc nevoní – má takovou nasládlou nevýraznou parfemaci. Výrobek obsahuje bambucké máslo a kofein a slibuje vypnutí a zpevnění pokožky. Tyhle sliby vždycky beru spíš s rezervou – poctivému pohybu se nic nevyrovná :-). Každopádně abychom to zakončili něčím pozitivím – složení je celkem nezávadné a hlavně bez parabenů. Za 50 Kč dostanete celkem adekvátní kvalitu, ale určitě existují mnohem lepší tělová mléka v podobné cenové hladině.

dubnova_kosmetika_1

Sprchový gel, Playboy

Dárek od Luc. Jedná se o sprcháč s líbivou nasládlou, ale jinak víceméně unisexovou vůní. Pění jako blázen. A to je asi tak to nejzásadnější, co byste o něm měli vědět :-).

prosincova_kosmetika_5

 

Z červnové knihovničky

Tento měsíc nepřicházím do literární rubriky s ničím, co byste dobře neznali ze školních lavic. Někdy je ovšem fajn si v záplavě knižních novinek připomenout, že jsou tituly, které prostě nestárnou…

Ota Pavel – Zlatí úhoři

Opět jsem sáhla po staré dobré klasice, která před nějakým časem vyšla v krásném novém vydání s půvabnými ilustracemi Františka Nového. Místy idylické, místy mrazivé vzpomínání autora na jeho dětství u řeky Berounky a rodinnou vášeň pro rybaření je uspořádáno do několika krátkých povídek. Ty odehrávající se za války vás dojmou, jiné pro změnu pobaví. Řadu z nich možná budete znát v jejich filmové podobě od Karla Kachyni. Otu Pavla coby autora rozhodně doporučuji, už pro jeho mimořádný dar dokonale si čtenáře podmanit poetickým vylíčením přírody a tím, jak dokáže i o obyčejných věcech neobyčejně vyprávět.

z_cervnove_knihovnicky_1

Bohumil Hrabal – Postřižiny

Stejným darem vyprávění oplývá i Bohumil Hrabal, který navíc ještě umí do každé situace vnést bohatou dávku humoru. Filmové Postřižiny jsou mou srdeční záležitostí a chce se mi skoro říct, že knížku předčí – na druhou stranu by ale bez Hrabalovy předlohy tak dobrý film asi nikdy nevznikl. A tak to nechám na tom, že je to fifty fifty 🙂 a kdo knížku ještě nečetl, měl by to rychle napravit. K létu zkrátka patří atmosféra pivovaru, strýc Pepin a paní sládková na komíně :-).

z_cervnove_knihovnicky_2