Den s Julií

Ráno po probuzení vedly naše první kroky k metru, kde jsme si potřebovali vyřídit Easy Card – kartu na městskou hromadnou dopravu, která funguje na stejném principu, jako třeba Oyster Card v Londýně. Nabijete penízky a vesele jezdíte, až dokud nedojdou 🙂 Při svém odjezdu kartu vrátíte v metru a dostanete zpátky svou zálohu ve výši 100 taiwanských dolarů.

Co se týče kurzu a obecně cen na Taiwanu: 1 TWD odpovídá cca 0,7 Kč. Ceny se pohybují v dost podobných hladinách jako tady v Čechách, o něco dražší je jen balená voda. Obecně si ale myslím, že Taiwan patří mezi vůbec nejlevnější země, jaké jsem kdy navštívila. Co může být trošku problém, je placení kartou. V sámoškách typu 7 Eleven je většinou neberou, v restauracích a hotelech jak kde, v obchodech se suvenýry např. až od určité sumy… No nebylo to úplně lehké a radši jsme si s sebou brali víc hotovosti. Vždy se dá ale platit kartou na benzínkách a naopak na noční trhy bez hotovosti ani nechoďte 🙂

To jsem ale trochu odbočila. S Julií jsme si dali sraz u buddhistického chrámu Longshan, který patří k nejvýznamnějším náboženským místům ve městě. Najdete zde několik síní, z nichž každá je zasvěcena jinému božstvu. Vzadu můžete například uctít Macu, bohyni moří, která je nejoblíbenějším božstvem na ostrově. Vdavekchtivé dívky se pro změnu modlí u Starého muže pod Měsícem a za pomoci věšteckých kamenů se pokouší zjistit, zda brzy potkají toho pravého :D. A na boha literatury zase stojí frontu studenti ve zkouškovém.

Longshan temple
Longshan temple

Chrám jsme prošli zatím jen tak v rychlosti a radši jsme se vrátili zpět k hlavnímu vchodu, abychom se neminuli s Julií. Setkání s ní bylo hrozně milé a přestože jsme s ní strávili jen několik hodin, bylo to moc fajn. Julia nás nejprve provedla chrámem a vysvětlila nám všechny rituály, které se tu odehrávají. A protože je velice starostlivá a mrzelo ji, že se nám kvůli svému stěhování do USA nebude moct věnovat déle, pořídila nám v chrámovém obchůdku dva amulety pro štěstí 🙂 A už teď můžu říct, že fungovaly skvěle, protože trable se nám na téhle dovolené skutečně vyhýbaly.

den_s_julii_2

Poté, co jsme si prošli chrám, zavedla nás Julia na nedaleký trh a do historické čtvrti Bopiliao plné cihlových budov z období dynastie Čching, která často slouží jako kulisa při natáčení filmů. Sami jsme byli svědky natáčení nějakého záběru a Julia tam dokonce zahlédla jednoho známého herce :D.

Bopiliao
Bopiliao

Poté jsme nasměrovali naše kroky k restauraci, kterou pro nás Julia vybrala. Cestou jsme se ještě zastavili v několika obchodech – zajímalo nás hlavně lokální ovoce, takže jsme si na ochutnání koupili třeba guavu (něco mezi naší hruškou a jablkem) nebo zelené mandarinky.

Tak co ochutnáme?
Tak co ochutnáme?

Restaurace zaměřená na plody moře vypadala na první pohled tak všelijak, ale jídlo bylo vynikající. Objednali jsme si nějaké polévky a ústřicovou omeletu se sladkokyselou omáčkou. Zatím jsem se ještě úplně nepřepnula z režimu evropského stravování, takže v polévce, kde plavaly všemožné mořské potvory, jsem se jen tak nimrala, zato ta omeleta byla úplně úžasná.

Prvotní rozpaky z asijské kuchyně
Prvotní rozpaky z asijské kuchyně

Taky jsme využili příležitosti a předali tu Julii nějaké dárky, které jsme jí přivezli – hlavně plyšového krtečka pro jejího půlročního Nathana, kterého nechala u rodičů v Taichungu. Během oběda jsme si povyprávěli všechny novinky a pak už jsme museli běžet do půjčovny aut, ve které pracuje Juliin kamarád a díky němuž jsme dostali na auto obrovskou slevu. Julia tu s námi prošla všechny formality a smlouvu. Její přítomnost pro nás byla k nezaplacení, protože personál v půjčovně neuměl moc anglicky (ano, divné, ale brzy jsme zjistili, že s angličtinou to na Taiwanu prostě vždycky nevyhrajeme).

Než jsme se nadáli, půlka dne byla fuč a Julia se musela vrátit rychlovlakem zpátky do Taichungu a pokračovat v balení kufrů. Bylo nám líto, že spolu nemůžeme strávit víc času, ale i těch pár hodin bylo lepší než nic a byli jsme jí moc vděční, že si našla čas přijet za námi až do Taipei, i když ji za pár dnů čekalo stěhování na druhý konec světa. Šli jsme Julii vyprovodit na metro, a protože jsme ještě nebyli tak moc unavení, rozhodli jsme se navštívit další chrámy, které se nacházely nedaleko.

Nejprve jsme zavítali do Konfuciova chrámu, který je krásným příkladem jižního stylu a taiwanského jemného zdobného umění. Konfuciánské chrámy obecně působí oproti až kýčovité přezdobenosti chrámů budhistických a taoistických trochu stroze, ale jejich atmosféra je mnohem klidnější.

Konfuciův chrám
Konfuciův chrám

Naprostým chrámovým skvostem, který při návštěvě Taipei rozhodně nesmíte vynechat, je opodál stojící taoistický Bao’an Temple. Tento chrám je plný vytříbených ukázek tradičního zdobného umění. Chrám byl založen už roku 1760 a v 90. letech prošel rozsáhlou renovací. Dnes je zařazen na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Chrám Bao'an
Chrám Bao’an

Jak si můžete všimnout z fotky, na tomto místě nás zastihla tma. Překvapivě ale v době jejího pořízení bylo teprve okolo šesté hodiny večer. Na Taiwanu se zkrátka stmívá brzy a je potřeba s tím počítat. Není to ovšem jen aktuální roční dobou – i v létě tu slunce zapadá třeba jen o hodinu později než v listopadu.

A protože už nám samozřejmě od oběda vytrávilo, rozhodli jsme se vydat za dalšími nejen gastronomickými zážitky na nedaleký noční trh v Shilinu. Shilin je trh spíš pro turisty, místní sem už prý moc nechodí, každopádně pokud chcete poznávat místní kuchyni, nasávat atmosféru a zjistit, jak moc smrdí „stinky tofu“ – lokální gastrospecialita, není lepšího místa, kde s tím začít.

My jsme si tu pěkně nacpali pupíky. Ochutnali jsme čerstvé ovocné džusy, smažená křepelčí vejce, jablka ve slanině, rajčata v cukrové polevě a ano, došlo i na bubble tea, které vymysleli právě tady na Taiwanu. A ano, bylo to hnusný a nedopili jsme to. Ale nemůžu říct, že bych Péťu nevarovala :-D! (Mou historicky první zkušenost s bubble tea si můžete připomenout v mém článku o návštěvě New Yorku.)

Rajčátka a švestky v polevě můžeme doporučit!
Rajčátka a švestky v polevě můžeme doporučit!

Na trhy se ovšem nechodí jenom jíst, ale třeba i za zábavou. Jakmile minete stánky s jídlem, ocitnete se na takové malé asijské pouti plné různých atrakcí a her. Neodolali jsme a zaplatili si jednu partičku Binga s kameny Mahiong O:).

Bude z toho Bingo?
Bude z toho Bingo?

Přímo uprostřed Shilinského trhu se nachází chrám Cixian zasvěcený bohyni Macu, v němž můžete obdivovat výjimečné kamenné a dřevěné rytiny. Současná podoba chrámu pochází z rekonstrukce v roce 1927.

Péťa a Macu
Péťa a Macu

Přestože trh v Shilinu je mimořádně zajímavé místo, ze všech těch pouličních smradů nás po čase začala pěkně bolet hlava, takže jsme usoudili, že nových vjemů už pro dnešek bylo dost, a nasměrovali jsme to zase zpátky do našeho útulného Airbnb pokojíčku načerpat síly na další den. Rozhodli jsme se zajet se podívat do míst, kde tady v Taipei pěstují čaj. A o tom zas příště 🙂

Zpátky do léta

Když jsem letos v květnu koukala z Bosporské úžiny poprvé na Asii, v hlavě už jsme s Péťou v té době nosili plán splnit si sen a konečně se podívat za Julií a Mendy na Taiwan. Přesnější obrysy tento plán dostal někdy na začátku září, kdy jsme u Emirates koupili letenky a vypůjčili v knihovně průvodce. O dva měsíce později jsme se ocitli v úplně novém světě. Ta pravá Asie, kterou jsme během tří neuvěřitelně krásných, ale vyčerpávajících týdnů poznali, nám toho nabídla tolik, že ještě dnes nejsem schopná všechny zážitky vstřebat. Budu se o ně s vámi dělit postupně. A myslím, že se opravdu máte na co těšit 🙂

Naše dlouhá cesta začala ve středu 4. listopadu, kdy jsme se SA busem vydali do Prahy. Z Ruzyně jsem letěla jenom jedinkrát v životě, když mi bylo šest. Od té doby tu to předpokládám dost zmodernizovali :-). Přestože se mi většinou na letištích čas děsně vleče, na této dovolené jsem nikdy neměla pocit, že bysme kdovíjak dlouho čekali. Buď šlo všechno velmi rychle nebo jsme dokázali čas efektivně vyplnit. Očekávanou premiérou pro nás byl let s Emirates, leteckou společností, která se těší velmi dobré pověsti, což byl také jeden z důvodů, proč jsme si je nakonec vybrali. A můžu říct, že to byla rozhodně skvělá volba. Emirates mají velice milé letušky (s rozkošnými kostýmky :)) a po dobu letu jsme nikdy netrpěli hladem, žízní ani zimou. V letadlech je navíc k dispozici bohatá filmotéka plná klasických filmových pokladů, která se mi zejména na zpáteční cestě postarala o příjemný let. Jen sluchátka doporučuju vzít si vlastní, ta jejich za moc nestojí 😉

První úsek naší cesty trval necelých šest hodin, poté nás čekalo mezipřistání v Dubaji. Tady na nás padla celkem velká únava. Odlétat jsme měli až za 4 hodiny, což mi přišlo nekonečné. Zdejší letiště má ovšem jednu super vychytávku! Kromě klasických míst k sezení je po letišti roztroušena i řada lehátek, což je něco, co mezi dvěma dlouhými lety věru potřebujete. Dubajské letiště je taky vyhlášené svou mrazivou klimatizací, takže budete ještě rádi za to, že s sebou do tropů taháte zimní bundu 🙂 Tak či tak jsme si tu nakonec dobře odpočinuli a než jsme se nadáli, seděli jsme v letadle, které už směřovalo rovnou do Taipei.

Cesta z Dubaje do Taipei mi ze všech letů, které jsme celkem absolvovali, utíkala asi nejpomaleji. Na jednu stranu jsem byla strašně unavená, na druhou jsem nedokázala udržet oči zavřené, jakmile začalo svítat a později, když se pod námi objevila Indie a pak Čína, jsem jen fascinovaně hleděla dolů. Okolo čtvrté hodiny odpoledne se z oblaků vyloupl hornatý ostrov, kterému portugalští mořeplavci dali název Ilha Formosa (Nádherný ostrov). Pilot nás ale svým kroužením ještě celkem dlouho napínal, než dostal povolení k přistání a my se po osmihodinovém letu konečně zase mohli dotknout pevné země. Teploměr ukazoval 29°C a naše radost neznala mezí 🙂

Konečně na Taiwanu!
Konečně na Taiwanu!

K mému překvapení nás čekalo imigrační kolečko, snímání otisků prstů a dotazy, kde přesně budeme bydlet. Poté, co jsme úředníkům ukázali naši Airbnb rezervaci (o Airbnb tam asi nikdy nikdo neslyšel), se vyptávali, jestli je ta Anny (naše hostitelka) naše kamarádka a pořád se z nás snažili vytáhnout jméno hotelu. Nojo, já zapomněla, že jsme vlastně jednou nohou v Číně 😀 Ale pak nás konečně propustili, u pásů už na nás osamoceně čekaly naše dva kufry a za branami letiště večerní Taipei.

Na letišti jsme ještě stačili směnit nějaké penízky, koupit si taiwanskou simkartu a nechat si poradit cestu do centra, kde jsme se měli setkat s naší hostitelkou Anny. Bydlení u Anny ve východní čtvrti Zhongshan bylo moc fajn. Byteček byl útulný a Anny, která se živí jako turistická průvodkyně, pro nás připravila i spoustu tipů, co bychom mohli v Taipei navštívit. Bohužel už jsem byla ten večer natolik unavená, že jsem její povídání pouštěla jedním uchem tam a druhým ven 😀 Jediným, na co jsme se ještě zmohli, byla sprcha a rychlý nákup v obchodě 7 Eleven na rohu. Těmito sámoškami jsou města na Taiwanu posetá, najdete je na každém rohu a sortiment je všude prakticky stejný. Každopádně pro nás byly vždy jistotou, když jsme potřebovali zahnat akutní hlad nebo žízeň. Voda z kohoutku na Taiwanu totiž není pitná (Taiwanci jsou zvyklí si ji filtrovat).

I přes únavu po dlouhé cestě se první noc ozval jet lag. Někdy ve dvě ráno jsme se probudili ve stavu „jsem fresh, hurá do města“, což se opakovalo ještě následujících pár nocí. Jinak mě ale celkem překvapilo, že jsem na sobě časový posun nijak výrazně nepocítila. Pro mě jsou prostě mnohem bolestivější ty cesty na západ 🙂

Na druhý den nás čekalo setkání s Julií, na kterou jsem se těšila ze všech holek Erasmaček nejvíc. O tom ale zase příště 🙂

Říjnová kosmetika

Přestože kosmetika je poslední dobou to poslední, na co mám čas a pomyšlení, o pravidelný měsíční přehled na vlastním těle otestovaných výrobků vás samozřejmě nemůžu ochudit :-)!

Sprchový gel Grapefruit z Floridy, Yves Rocher

Tyto sprcháče od Yves Rocher si kupuju každé léto, když na ně bývá akce 2+1 zdarma. Většinu jich rozdám blízkým, kteří mají zrovna narozeniny, ale občas u mě nějaký ten voňavý kousek i zůstane. A z tohoto sprcháče mám tedy mimořádnou radost! Myslím, že je to asi vůbec ten nejlepší, jaký jsem zatím od YR měla. Ta vůně je prostě úplně úžasná, svěží, letní, grepfruitová… Pokud jste na ovocné citrusové vůně, tak téhle neodoláte! Tentokrát nemám výhrady ani ke složení, nenajdete v něm žádné parabeny. Prostě objev léta!

rijnova_kosmetika_5

Krém na ruce „Nechejte se hýčkat“, Isana

Hehe, tak už jen pro ten název jsem tuhle péči na ruce z rossmannovské limitované edice prostě musela vyzkoušet :-)! Oblíbené pumpičkové balení je už klasika. Ve složení výrobku najdete panthenol, bambucké máslo, avokádový olej nebo glycerin. Krém je určený na suchou pokožku, a přestože má celkem tekutou konzistenci, ruce velice dobře promastí a zhydratuje. Vůně není úplně přesně podle mého gusta, je dost nasládlá, ale zase ne úplně intenzivní. Na obale je charakterizována jako „smyslná květinová a dřevitá vůně s nádechem vanilky“. Krém trochu lepí – v tomto mi asi více vyhovují tekutější krémy třeba od značky Balea, ale Isana má zase podle mě lepší složení. Finální verdikt: druhé balení už asi nepotřebuju, ale na pracovním stole nebo v domácnosti se tenhle krémík určitě neztratí. A vůně je holt otázka preferencí.

rijnova_kosmetika_1

Osvěžující pleťová voda s růží, Avon

Po hooodně dlouhé době se ke mně dostal katalog Avonu, tak jsem se rozhodla si z nostalgie něco málo objednat. A k mému překvapení tato pleťová voda není vůbec špatná. Docela obstojně pleť vyčistí, osvěží a navíc ani nevysušuje! Má poměrně nevýraznou parfemaci, což je taky plus. Jen škoda toho složení, v němž figuruje PEG i paraben. A bohužel mě dost zklamal i fakt, že Avon si ponechal poměrně příznivé ceny, ale zároveň zmenšil obaly. Když jsem tedy viděla reálnou velikost tohoto výrobku (150 ml), byť stál asi 50 Kč, docela mě to vytočilo. Nebyla jsem moc spokojená ani s nešikovným dávkovačem – z otvoru pleťová voda vytéká vyloženě po kapkách, takže aby tomu člověk trochu pomohl, musí obal zmáčknout – a vzhledem k tomu, že ten je z poměrně tvrdého plastu, není to úplně snadné a nedá se to moc korigovat. Když to shrnu, na vyzkoušení tahle pleťovka špatná nebyla, ale podruhé už ji mít asi nemusím.

zarijova_kosmetika_7

Tělové mléko s arganovým olejem a bambuckým máslem, Bione

Toto léto bylo mimořádně bohaté na slunečné tropické dny a s tím spojené koupání a slunění u vody, což mojí suché pokožce nedělá vždycky úplně dobře, a tak dost dbám na následnou péči a hydrataci. Za tímto účelem jsem si pořídila toto výživné tělové mléko od Bione, které obsahuje zvláčňující a regenerační složky jako bambucké máslo či panthenol. Mléko má gelovou konzistenci, výborně se roztírá a velmi rychle se i vstřebává. Má lehce nasládlou vůni, typickou pro bambucké máslo, která sice v kosmetice nepatří mezi mé favoritky, ale zároveň mi ani nijak nevadí. Pokožka je po namazání krásně hebká, jen ta hydratace by za mě mohla být malinko lepší. Jinak je ale tělové mléko moc příjemné a za cenu cca 70 Kč je ho mooooc (500 ml). Pro ty, co DROGu nesledují pravidelně a o Bione ještě neslyšeli, jen zopakuji, že se jedná o šetrnou českou kosmetiku, která neobsahuje parabeny, silikony, ropné produkty, barviva ani další složky, které si na tělo nechceme mazat :-).

zarijova_kosmetika_10

Z říjnové knihovničky

Ve čtenářské rubrice se mi tento měsíc sešla taková hezká stylová dvojice – King a Gott :-)).

Stephen King – Osvícení

Letos v létě jsem se konečně odhodlala ke zhlédnutí slavného Kubrickova hororu, a tak bylo setkání s literární předlohou Stephena Kinga jen otázkou času. Sama teď nevím, jestli prohlásit, že Kubrickovo Osvícení je jednou z mála světlých výjimek, kdy filmové zpracování překonalo svou knižní předlohu. Kniha je podrobnější, více se zaobírá dětstvím a obecně minulostí hlavních hrdinů a činí z nich tak zajímavější postavy, než jakými jsou ve filmu. Takové pocity hrůzy jako Kubrickův snímek ve mně ale nevyvolala. Kingův závěr je pak na rozdíl od filmu trochu „happy endový“. Ať už se rozhodnete seznámit se s tajemným příběhem hotelu Overlook v jakékoliv podobě, můžu vám Osvícení jen doporučit. Je to pravá hororová klasika, která vám za ponurých podzimních večerů přivodí pořádné mrazení v zádech. A pro jistotu doporučuju dopřávat si tento zážitek tehdy, když zrovna nejste sami doma ;-)!

z_rijnove_knihovnicky_1

Rostislav Sarvaš – Jak to vidí Gott

Málokdy se mi stane, že bych v naší domácí knihovničce objevila nějakou perlu, ovšem tuto knihu s podtitulem Rozhovor na lodi jsem si přečetla skutečně se zájmem. Jednak mám pocit, že s Karlem Gottem už dneska interview nikdo moc nedělá a navíc tento rozhovor pochází z počátku 90. let, a je tak zároveň zajímavým svědectvím o duchu té doby. Kniha je rozdělena do několika kapitol (dnů), z nichž každá volně krouží kolem určitého tématu. Krom překvapení, jak dobře se Gott orientuje ve světové politice, interview přináší i několik velice vtipných pasáží, např. když Kája vypráví o tom, jak zkusil poprvé LSD nebo nevybíravě kritizuje módní vkus Phila Collinse :-D. Fanoušky jistě potěší i bohatá fotografická příloha. Osobně jsem se o našem Zlatém Slavíkovi dočetla spoustu nových informací, a přestože se nejedná o klasickou biografii, můžu knihu doporučit každému, koho život a názory Karla Gotta zajímají. No a pro Kájovy fanoušky je to samozřejmě „must read“ záležitost ;-).

z_rijnove_knihovnicky_2

Zářijová kosmetika

No to je zase nadělení! Nějak se toho za měsíc září sešlo víc, než jsem čekala. Ovšem plácám se uznale po rameni za to, jak jsem letos úspěšně odolala svodům Dnů Marianne :D!

Antiperspirant Sensitive, Cien

Tyhle antiperspiranty z Lidlu mám celkem ráda pro jejich mini-velikost – jsou super na cesty. Neúčinkují úplně na sto procent, ale když to porovnám s mnohdy dražšími a „značkovějšími“ kousky z drogerií, za ty peníze jsou víc než fajn. Tento antiperspirant má celkem nenápadnou mýdlovou vůni, takovou trochu retro :D. Hliník ve složení nepřekvapí, ale ani nepotěší…

cervencova_kosmetika_2Sprej na vlasy „Mass Maker“, Garnier

V oblasti vlasové kosmetiky mě málokdy něco dokáže skutečně nadchnout, ale tento výrobek si myslím zaslouží trochu pozornosti. Jedná se o sprej pro vytvoření rozsuchaného vzhledu, který se aplikuje ke kořínkům vlasů. Povrch vlasů poté jakoby „zhrubne“ a účes působí objemnějším dojmem. Efekt je dlouhodobý, sprej vlasy nemastí ani nezatěžuje. Navíc pěkně ovocně voní. Není ani nijak drahý – dá se sehnat už za 60-70 Kč. Pokud máte chuť vyzkoušet nějaký nový stylingový produkt, který dodá vašemu účesu dlouhodobý objem, za sebe můžu tento kousek určitě doporučit.

cervnova_kosmetika_1Balzám na rty Karité, Yves Rocher

Yves Rocher před nějakým časem inovovali svou řadu balzámů na rty, a tak jsem se rozhodla vyzkoušet také jeden vzorek. Vybrala jsem si ten s obsahem bambuckého másla, který by měl okamžitě vyživit a zklidnit poškozené rty. Balzám typicky sladce voní, docela hezky rty zjemní, ale v oblasti hydratace to žádný velký zázrak zase není – na poškozené rty je podle mě krátký a když jsem třeba seděla v klimatizovaném prostoru, od nepříjemného vysušení rtů mě rozhodně nezachránil. Za mě je to tedy spíš takový průměr, který můžete nosit jako nouzovku v kabelce, ale nic extra od něj nečekejte. Každopádně chválím YR za vylepšení obalu, který je teď mnohem bytelnější a praktičtější, než byl ten předtím.

breznova_kosmetika_5

Oční linky Scandal Eyes, Rimmel (odstín 001 Black/Noir)

Z tohoto výrobku jsem upřímně dost zklamaná. Linky jsem totiž použila jenom párkrát a pak prostě vyschly :(. Nevím, jestli to bylo jen vadným kouskem, ale přišlo mi, že už od začátku malují slaběji, než bych si představovala, a černočerné rozhodně nebyly. Co mi na nich přišlo docela fajn, je velice tenký hrot, se kterým by se dala vyčarovat přesná linka – kdyby ten hrot tedy maloval, že. Linky by měly být dokonce i voděodolné, ale to už jsem vůbec neměla možnost otestovat. No, za sebe je bohužel doporučit fakt nemůžu, ale jestli s nima máte lepší zkušenost a měla bych jim dát ještě šanci, podělte se v komentáři.

zarijova_kosmetika_1Pleťový olej Avenia, Saloos

Pleťové olejíčky od Saloos jsem si vážně oblíbila. V drogeriích ale bohužel nenabízí moc široký sortiment, začala jsem tedy pátrat na internetu, až jsem objevila web Parfums.cz. Krom toho, že tu naleznete výrobky Saloos za příznivější ceny než třeba v DMku, máte na výběr z opravdu široké škály produktů pro všechny druhy pleti. Tento olejíček Avenia je vhodný zejména pro pleť se sklonem k rozšířeným žilkám a začervenání. Pleť by měl zklidnit a zmírnit pocity pnutí. Musím říct, že je opravdu báječný. Nemá sice tak líbivou vůni, jako levandule, kterou jsem používala předtím, zato mi však příjde mnohem výživnější, mastnější. Pleť krásně zvláční, ale neucpává. Olej Avenia je vyrobený z bio olejů lisovaných za studena a 100% přírodních esenciálních olejů. Neobsahuje konzervační ani syntetické vonné látky. Jsem z něj opravdu nadšená a můžu ho jen doporučit. Cena na Parfums.cz: 136 Kč.

breznova_kosmetika_4

Zjemňující pleťová voda, Garnier

V oblasti pleťové kosmetiky podle mě značka Garnier nepatří k žádným velkým zázrakům, ale z nějakého záhadného důvodu u mě skončil tento kousek určený pro suchou pleť. Pleťová voda s ochranným výtažkem z růže slibuje tonizaci a zjemnění pleti. Z mého pohledu toho moc nedělá a pleť akorát vysušuje. Má celkem nenápadnou, lehce nasládlou parfemaci. Složení je poměrně stručné, ale ani tak v něm nechybí paraben nebo PEG. Nejvíce tristní je na tomto výrobku ovšem jeho obal – to šíleně nepraktické Garnier balení a konkrétně uzávěr, který má tak blbej otvor, že vám z něj půlka produktu vždycky vyteče úplně mimo. A tyhle obaly se vyrábí co pamatuju a ještě stále je bohužel nijak neinovovali :(! No, myslím, že tohle byl zase na nějakou dobu poslední Garnier výrobek v mé koupelně.

zarijova_kosmetika_2Balzám na ruce Rakytník řešetlákový, Bione

Čas od času ráda zavítám do drogerie Teta, kterou sice jinak nijak zvlášť v oblibě nemám, nicméně zatím jsem ještě nikde jinde nenarazila na tak bohatý výběr výrobků české kosmetiky značky Bione. Pokud vám dosud tato značka unikala, doporučuju jí věnovat pozornost! Za fajn ceny vyrábí zajímavou kosmetiku, která neobsahuje silikony, parabeny ani ropné produkty, zato v ní najdete přírodní složky. Na každém obale je navíc o výrobku uvedeno i vyčerpávající povídání. Tento balzám na ruce s rakytníkem je velmi lehký, ale zároveň dostatečně zvláčňující krém. Vstřebává se celkem rychle, i když lehký pocit mastnoty na rukou zůstává, to zas ne že ne. Příjde mi, že je bez parfemace – voní velice jemně a čistě, jako klasické mýdlo. Krom extraktu z plodů rakytníku obsahuje např. bambucké máslo, vitamín E, panthenol a celou řadu dalších prospěšných látek. Balení o velikosti 200 ml vás vyjde na cca 60 Kč, což je více než příjemná cena.

srpnova_kosmetika_2

Ze zářijové knihovničky

Za uplynulý měsíc tu mám naprosto nesourodou čtveřici knížek, ale třeba si z ní aspoň každý vybere něco.

George R. R. Martin – Hostina pro vrány 2

A jdeme do finále :)! S odchýlením od seriálu pro mě série Hry o trůny konečně zase vzbudila pořádné emoce a napětí. Hostina pro vrány se zaobírá těmi z mého pohledu zajímavějšími postavami, ale na druhou stranu už se těším i na dění na Zdi a na další dějové linie.

ze_zarijove_knihovnicky_1Erich Kästner  – Luisa a Lotka

Luisa a Lotka je jednou z mých vůbec nejmilovanějších dětských knížek. Dá se jen žasnout nad tím, jak je ten příběh o rozdělených dvojčatech zábavný a nestárnoucí – a to jak pro dětského, tak vlastně i pro dospělého čtenáře. A tohle vydání s ilustracemi Josefa Žemličky prostě zbožňuju!

ze_zarijove_knihovnicky_2

Romain Rolland – Petr a Lucie

Stejně krásná a nestárnoucí je i tato krátká romantická novela. První světová válka a Paříž společně vytvořily kulisy nezapomenutelnému příběhu tragické lásky studenta Petra a malířky Lucie.

ze_zarijove_knihovnicky_3Ivan Klíma – Milenci na jednu noc

Soubor tří krátkých povídek spojuje společné téma, naznačené v samotném názvu knihy. Osobně mě kniha nijak zvlášť nezaujala – v omezeném prostoru povídky se nedalo hrdiny a jejich pohnutky příliš poznat a rozklíčovat, většina postav mi byla dost nesympatická a celkově mi přišlo, že v tom všem chyběl nějaký hlubší smysl nebo pointa. Možná kdyby se příběhy trochu více rozvinuly, mohlo by se z toho něco vykřesat. Téma jako takové mi přijde zajímavé a inspirativní, ale Klímovo zpracování se mi zdá bohužel dneska už dost neaktuální…

Zhasne a posadí se do houpací židle a tu ji napadne, že láska je vlastně jako život, člověk ví, že skončí špatně, že se skončí příliš brzy, že není naděje v jeho trvání, a přece jej žije; a člověk tedy miluje – jako žije – s touhou po trvání a bez naděje na trvání, miluje se zavřenýma očima a s úzkostí, která prolíná štěstí, a nemyslí a nechce myslet.

ze_zarijove_knihovnicky_4

Kosmetické štětce Petra Lovely Hair

O pořízení sady kosmetických štětců jsem uvažovala už pěkně dlouho, ale nakonec jsem vždycky přinesla nějaký aktuálně chybějící kousek z drogerie a nákup sady zase odložila. Drogérkové štětce mi celkem dobře sloužily (a některé ještě stále slouží, takže to s tou jejich kvalitou tak špatné nebude), ale zkrátka jsem si řekla, že je na čase pořídit si něco „lepšího“ – koneckonců je používám téměř každý den. Nakonec jsem se po pročtení několika recenzí rozhodla objednat si štětce, navržené od české beauty blogerky, kterou asi čtenáři mé DROGa rubriky budou dobře znát. Jednak Pétin kanál na Youtube ráda sleduju, takže mi přijde super trochu ji podpořit v tom, co dělá, a navíc si myslím, že člověk, který se v takové míře zajímá o kosmetiku a líčení, by špatný štětce nenavrhnul :-). Nakonec jsem se rozhodla pro Basic sadu, která zahrnuje 5 různých štětců ke kompletnímu nalíčení obličeje.

stetce_petra_lovely_hair_1Flat top štětec B01

Štětce jako takové mě hned na začátku trochu překvapily svou velikostí – byla jsem do té doby zvyklá spíš na mini cestovní štětce. Musím ale říct, že se mi s nimi pracuje moc dobře, dřevěná rukojeť se dobře drží a neklouže v ruce. Flat top je mimořádně hustý a make-up se s ním dá do pleti krásně a rychle zapracovat. Nehrozí žádné šmouhy – výsledkem je jen krásný přirozený finish. Snad jedinou nevýhodou, kterou jsem na tomto štětci objevila, je fakt, že s ním spotřebuju větší množství make-upu – hodně se ho vstřebá v těch hustých štětinách. To mi ale přijde jako celkem malá daň za to, jak hezký výsledek umí na tváři vytvořit. Rozhodně nejlepší způsob nanášení make-upu, jaký jsem dosud vyzkoušela!

stetce_petra_lovely_hair_2Štětec na pudr B02

I tento štětec je úžasně hustý a navíc má i velmi jemné štětiny. Díky své velikosti pokryje naráz poměrně velkou plochu a nanášení pudru je tak opravdu rychlé. Prý se dá také použít na bronzer či na tvářenku.

stetce_petra_lovely_hair_3Štetec na blending B03

Je to vůbec můj první blending brush, takže nemám s čím srovnávat. Každopádně můžu říct, že i začátečníkovi, jako jsem já, se s ním pracuje dobře a stíny dokáže krásně zjemnit až do ztracena. Původně jsem si představovala, že bude štětec ještě hustší, ale nakonec si myslím, že množství štětin je k preciznímu zjemnění barevných přechodů úplně ideální – dobře se s ním dostanete i do očního koutku. Je to rozhodně štětec, který mi v mé kosmetické sbírce moc chyběl!

stetce_petra_lovely_hair_4Štětec na stíny B04

Tento štětec je určený na nanášení očních stínů na celé víčko či na větší plochy, ale měl by být vhodný i na korektor. Mně osobně se při nanášení korektoru úplně neosvědčil. Ne že by se nedal použít, ale přišlo mi, že nedokáže zapracovat korektor do pleti tak dobře a přirozeně jako můj štětec z Rossmanna. Používám ho tedy k jeho primárnímu účelu – pro nanášení stínů. V tomto směru mu nemám co vytknout – opět velejemné štětinky a příjemná manipulace.

stetce_petra_lovely_hair_5Tužkový štetec B05

Tento poslední kousek, přiznám se, moc nepoužívám. Je určený pro přesné nanášení stínů např. do ohybu víčka. Málokdy mám čas nebo chuť si s líčením takhle hrát, ale rozhodně se u mě tenhle štětec neztratí a třeba na kouřové líčení jednou za čas bude určitě skvělý.

stetce_petra_lovely_hair_6Za celou sadu jsem dala 549 Kč (poštovné bylo zdarma), což je podle mě skvělá cena za tak fajn štětce. Komunikace s e-shopem byla naprosto bezproblémová a štětce jsem měla doma mnohem dřív, než jsem čekala. Za sebe můžu rozhodně jen doporučit :-)!

Cuketová polévka

Jedna výborná zeleninová polévka, která se skvěle hodí ke konci léta a můžete si ji stejně jako my ještě vychutnat na zahradě nebo na balkoně spolu s posledními opravdu teplými slunečními paprsky.

  • 1 – 2 brambory
  • kostka zeleninového bujonu
  • 1 cuketa
  • 1 jarní cibulka
  • 100g čedaru
  • muškátový oříšek, sůl a pepř

Oloupané a nakrájené brambory dáme do hrnce, zalejeme vodou, aby byly zcela ponořené, přidáme kostku zeleninového bujonu a přivedeme k varu. Vaříme 5 minut, poté přidáme cuketu nakrájenou na kostičky. Dalších 5 minut vaříme pod pokličkou a poté přidáme nasekanou bílou část jarní cibulky. Povaříme posledních 5 minut, poté vmícháme nastrouhaný sýr a polévku dochutíme muškátovým oříškem, solí a pepřem. Nakonec ji rozmixujeme ponorným mixérem. Servírujeme posypané čedarem a zelenou jarní cibulkou.

cuketova_polevka_1

Švédský koláč naruby

Uplynulý víkend byl nejen bohatý na kulinářské pokusy, ale navíc přinesl i jeden milý zážitek – autogramiádu Dity P. v Knihcentru. A tak jsem si nechala podepsat krásný druhý díl Ditiny kuchařky, kterou jsem dostala od Péti k narozeninám. Snad mi teď ty recepty půjdou samy :-D! Hned v neděli jsem se rozhodla vyzkoušet nový recept na jablečný koláč. Není sice podle Dity, ale z Ona Dnes, každopádně je hrozně dobrý a určitě se zařadí do sbírky mých oblíbených jablečných receptů. Jestli něco miluju na podzimu, tak je to vůně všech těch báječných jablečných dezertů čerstvě vytažených z trouby!

  • lžíce strouhanky
  • 4 jablka
  • 150g másla
  • 1 hrnek mouky
  • 1 hrnek cukru krupice
  • 2 velká vejce
  • kešu oříšky
  • 2 lžičky skořice
  • špetka muškátového oříšku
  • sůl

Troubu si předehřejeme na 180°C. Koláčovou formu vymažeme máslem a vysypeme strouhankou. Jablka omyjeme, rozčtvrtíme, vykrájíme jádřince a oloupeme. Nakrájíme na slabší plátky a poklademe jimi dno koláčové formy. Já jsem ještě recept vylepšila a jablíčka posypala nasekanými kešu oříšky. Na těsto smícháme cukr s rozpuštěným máslem, přilijeme rozšlehaná vejce, mouku, skořici, muškátový oříšek a sůl. Těsto přelijeme přes jablka a formu vložíme do trouby. Pečeme 45-50 minut.

svedsky_kolac

Meruňkovo-paprikové čatní

Díky letošnímu mimořádně horkému létu se dokonce i na naší zahradě letos urodilo nebývalé množství meruněk. Bohužel sezóna vrcholila právě v době, kdy jsem zůstala na neschopence se střevní chřipkou. Ale přece to sladké nadělení nenechám shnít, žejo! A tak nezbylo nic jiného, než to všechno uchovat na časy budoucí, kdy se mé zažívání dá do pořádku… a prostě to zavařit. Sladko-kysele!

  • 4 lžíce olivového oleje
  • 500g žlutých paprik
  • 200g červené cibule
  • 1kg meruněk
  • 2 lžičky nasekaného či sušeného tymiánu
  • 100ml octa
  • 1 balení želírovacího cukru Extra 2:1 (Dr. Oetker)
  • 2 a 1/2 lžíce soli
  • pepř
  • 1 balíček pomůcky ke konzervování (Dr. Oetker)

Ve větším hrnci rozpálíme olivový olej, přidáme očištěné a nakrájené papriky, nasekanou cibuli a podusíme. Přidáme vypeckované nakrájené meruňky, tymián, ocet a dobře promícháme s želírovacím cukrem. Vše za stálého míchání přivedeme k varu a důkladně povaříme minimálně 5 minut. Směs osolíme, opepříme a vmícháme pomůcku ke konzervování. Plníme do připravených sklenic až po okraj. Uzavřeme víčky, sklenice obrátíme dnem vzhůru a asi 5 minut necháme stát na víčku. Výše uvedená dávka mi vyšla na 6 nebo 7 marmeládových skleniček.

merunkovo_paprikove_catni

Čatní je vynikající ke grilovanému masu, ale dá se použít jako dip ke všemu, co vás právě napadne. A klidně i jen tak k bagetě – variant je milion :-)!