Trubte fanfáry, po více než třech letech se mi konečně podařilo prokousat se tímhle šestisetstránkovým utrpením. Ačkoliv už jsem toho o válce přečetla dost, tohle dílo bylo naprosto mimořádné jak po stránce kompoziční, tak po stránce obsahové. A hned na úvod podotýkám, že bych „Nahé a mrtvé“ nikomu nedoporučila :D. Za normálních okolností bych ani já sama po knížce tohoto typu nesáhla nebo bych ji přinejmenším zahodila po pár stránkách, ale byl to dárek s krásným věnováním, takže mi bylo líto se ani nepokusit, a navíc vždycky, když jsem se ke knížce vracela, abych zas po delší době přelouskala aspoň kousek, měla jsem v sobě kapku naděje, že se to tentokrát přecejen rozjede a vyloupne se z toho nějaká pěkná pointa. Dlužno říct, že ani po těch 600 stránkách jsem se vytoužené pointy nedočkala…a toho pěkného už vůbec ne 8-)…
„…Jeho logika byla neúprosná. Ale dějiny nebyly. Dobře, všechny veliké sny zklamaly, byly prodejné, zkažené a dobré věci často vznikly ze špatných pohnutek, ale všechno přece jen nebylo zlé, docházelo k vítězství, kdy mělo dojít k porážkám. Logicky měl svět již dávno propadnout fašismu, a stále k tomu ještě nedošlo…“
Norman Mailer byl americký prozaik, publicista a esejista. Studoval na Harvardu a na Sorbonně a za druhé světové války se jako voják armády USA zúčastnil válečných operací v Pacifiku. Z těchto zkušeností pak vznikl jeho první a nejslavnější román Nazí a mrtví (The Naked and the Dead). Kniha zapůsobila svým šokujícím naturalismem a byla americkou kritikou označena za nejlepší román o druhé světové válce (což platilo do doby, než se objevila Hellerova Hlava XXII), což nic nemění na faktu, že je to dílo velmi komplikované a náročné na četbu. Vyžaduje otrlejší čtenářskou povahu, protože obsah je silně depresivní a já sama s ním tenhle víkend skoncovala jen proto, že jsem zrovna ve velmi dobrém psychickém rozpoložení :D…a večer si vypláchnu mozek něčím nenáročným – dneska dávaj Slunce, seno :D…
Ráda bych nakonec ještě zmínila jednu věc, která mě u „Nahých a mrtvých“ trochu překvapila. U válečných knížek je mi většinou umírajících hrdinů líto, trpím s nima a obecně je dost prožívám. Tady většina vojáků umírala tak nějak náhodou, mimochodem, na pár řádcích a děj šel dál. Smrt poručíka Hearna je dokonce i na můj vkus poněkud cynicky popsána jen jednou jedinou větou, takže čtenář ji málem ani nezaregistruje, a teprve o pár řádků dál mu dojde, co se vlastně stalo… a nejhorší na tom je, že tu smrt vlastně ani nebere jako něco tragického, ale přijme ji stejně otupěle a bez emocí, jako zbytek čety…
Zkrátka resumé: Proboha, lidé, nečtěte to ! O válce bylo napsáno spoustu lepších románů nebo novel a rozhodně z nich nebudete mít takové deprese, jako z „Nahých a mrtvých“. Mně to můžete věřit, sama jsem tuhle bitvu vyhrála až po třech letech…
Musím namítnout totéž, co u Kundery. To, o čem píšeš v předposledním odstavci, byl patrně účel. Což nic nemění na faktu, že to zřejmě nebude náš šálek a nedivim se, že se ti to nelíbilo. Seš machr! 😀 😀 😀 Já se zařekla, že s válečnýma románama končím, už po přečtení toho nejslavnějšího – Na západní frontě klid. 😎 Taky seš dobrá, že se vracíš ke knížce, kterou jsi rozečetla a která Tě nechytla. Musim se přiznat, že toho Mefista (dostal se mi do ruky stejně jako Tobě Nazí a mrtví) jsem nedočetla doteď 🙂
Nepochybně to byl Mailerův účel, s tím jsem se samozřejmě postupně smířila (\"kniha zapůsobila svým šokujícím naturalismem\") a nejspíš to nějak takhle opravdu ve válce bylo, ale trochu mě překvapilo, že tu bezcitnost ke smrti tak nějak přenesl i na mě, která v knížce ořve kdejaký šrám :D…Ale darovaný knížky prostě zásadně čtu, navíc jsem si říkala, že je to teda asi klasika :D…Mně knížky o válce nevadí, naopak mě vždycky hodně bavily, ale samozřejmě záleží, jakým stylem se o tom píše – a ten Mailerův styl mi opravdu nesedl. \"Na západní frontě klid\" bych si naopak klidně přečetla ještě jednou, to špatný nebylo.
Nejsem masochistka 😀
PS: Vážně si přečti ten Život s hvězdou. Moc by mě zajímalo, jak na tebe zapůsobí ta odevzdanost, když jsi s Mailerovým naturalismem „zlhostejněla“ (doufám, že poslední výraz bude pochopen správně – myslím, že vím, jak to myslíš ty 🙂 ).
To já si zase ráda přečtu, jenom nevím, kdy se k tomu dostanu, protože do knihovny v KM jsem přestala chodit tak před rokem O:)…v létě si tam budu muset nechat obnovit kartičku 😀 !
Klidně budu Tvoje knihovna. Už mám na koleji slušnou sbírečku. Alespoň bude důvod něco odvozit 😎
Tak to jo, to beru :). Tak já si rezervuju Život s hvězdou 😀 !!