Konečně jsem našla špetku času, abych rozjela sérii vyprávění o naší letošní dovolené. Zatím jsem se vždycky snažila vyprávět naše příběhy den po dni, pro tentokrát jsem se ovšem rozhodla zaměřit články spíše tematicky. Třeba to tak pro vás bude přehlednější a přinese to osvěžující změnu :-).
Dnešní článek bych tedy ráda věnovala tématu cestování. Jak už asi víte, cílem naší letošní dovolené se stala Barcelona, ale rozhodli jsme se navštívit také Gironu a Blanes. Bylo tedy jasné, že se budeme tentokrát trochu víc přemisťovat a museli jsme se rozhodnout, v jakém pořadí jaké místo navštívíme. Jako nejrozumnější řešení se nám nakonec jevila trasa Girona->Blanes->Barcelona.
I přes mé dobré předsevzetí bojkotovat Ryanair jsme nakonec opět letěli s nimi. Výhodným letenkám za 2500 a navíc v super termínu se prostě nedalo odolat O:-). Letět jsme sice museli z Bratislavy, ale to nebyl žádný problém a klidně bych tak letěla zas. Letiště v Bratislavě je hezké, moderní a velice přehledné. Cesta do Girony utekla rychle – počasí bylo báječné a navíc jsme vychytali sedadlo u okýnka. Girona nás přivítala deštíčkem, ale s tím jsme podle předpovědi počítali. Naší hlavní starostí po příletu bylo, jak se dostaneme do města – letiště je totiž od centra ještě celkem vzdálené. Naštěstí tu funguje síť autobusů Barcelona Bus, která odváží turisty jak do Barcelony, tak do Girony, kam vás cesta vyjde asi na 2,50 EUR.
Cestování z Girony do Blanes už bylo komplikovanější. Jednak na vás na nádražních informacích anglicky nepromluví 😀 a jízdní řády mají umístěny neznámo kde. Jako dopravní prostředek jsme zvolili bus a prostě jsme se vždycky nahrnuli k odjíždějícímu autobusu, který vypadal, že by mohl jet našim směrem, a zeptali se řidiče, jestli jede přes Blanes (mimochodem se název tohoto města vyslovuje přesně tak, jak se to píše, což pro nás bylo trochu matoucí :-). Asi po hodině čekání přijel konečně ten správný spoj, který nás odvezl až do Blanes. Cesta trvala přibližně hodinu a půl a za jednu jízdenku jsme dali okolo 6 EUR. Autobus byl pohodlný a čistý, ale to jejich libování si v klimatizaci mě přivádělo k šílenství.
Oproti tomu cesta z Blanes do Barcelony proběhla překvapivě hladce. Tentokrát jsme se rozhodli vyzkoušet španělské dráhy :-). Jízdenka byla levná a dala se koupit v automatu kartou. A hlavně ten luxusní vláček! Trať navíc vede přímo po pobřeží, takže skoro celou cestu si můžete užívat nádherný výhled na moře a pláže. Je pravda, že jsme jeli skoro dvě hodiny, ale nikam jsme nespěchali a moc jsme si to užili.
A nyní už pár slov k barcelonskému metru :-). Dá se říct, že žádným směrem nevybočuje ze standardu ostatních evropských metropolí – je vcelku čisté, má hustou síť, ale značení je barevně odlišené a proto i poměrně přehledné. Menší problém jsme měli jen s hledáním přestupu na vlakové spoje do Montserrat, kam jsme jeli na výlet, ale ani tehdy jsme moc dlouho nebloudili.
Vlakové soupravy se vyskytují v různé kvalitě – najdete tam jak ty omšelé zastaralé, tak i hezké moderní. Všechny vás však spolehlivě a hlavně rychle dopraví tam, kam zrovna potřebujete. Snad jen jediným opravdu velkým vopruzem na barcelonském metru byly přestupy na některých stanicích, které se zdály nekonečné. Dlouhý tunel bez urychlovacích pásů nám aspoň pravidelně zpříjemňovali místní umělci :-). A když už jsme u toho metra, rozhodně musím zmínit možnost koupit si cenově výhodnou jízdenku T10 (jak již název napovídá – na 10 jízd), která je přenosná, takže nám s Péťou vždy stačila jen jedna. Pokud budete metro hodně využívat, dost na tom i ušetříte (T10 stojí okolo 10 EUR).
Když už tady vzpomínám všechny možné dopravní prostředky, nesmím opomenout ani lanovku, kterou jsme se nechali vyvést do kláštera Montserrat, který leží ve skalách asi 60 km za Barcelonou. Rovnou ale taky upozorňuju, že kdo trpí závratí, měl by si radši koupit lístek na zubačku :D!
Cesta z Barcelony na letiště v Gironě už byla úplně v pohodě. Lístky se dají koupit dopředu na nádraží. Báli jsme se, že budou autobusy strašně nacpané, tak jsme radši jeli o hodinu dřív a sedli jsme si bez problémů. Ani ne za dvě hodiny už jsme stáli v Gironě v odbavovací hale. Gironské letiště je celkem malé a lítají z něj, co jsem tak vypozorovala, hlavně nízkonákladovky. Musím přiznat, že zpáteční let byl asi vůbec nejhorší, jaký pamatuju – obrovská oblačnost nad Bratislavou dost znepříjemnila závěrečné klesání. Naštěstí jsme to zvládli a chvilku poté, co jsme doletěli, se spustila obrovská průtrž mračen, za které by bylo přistání jistě ještě mnohem horší. No, na letošek mám myslím už dolítáno :-).
Doufám, že vám článek přinesl nějaké užitečné informace a příště už se rozhodně vrhneme na něco zábavnějšího :-)!