Správné prázdniny začínají pekelně nezdravým langošem s kečupem a oroseným půllitrem Svijan na přehradě 🙂 …a taky pořádnou porcí prázdninové literatury. To první už mám za sebou, hodnotnou četbu na dlouhé dva měsíce si budu muset teprve obstarat v knihovně (v komentářích přijímám tipy). Zatím ještě stále dočítám několik dětských knížek, které jsem si v zápalu studia (a přiznejme si i prokrastinace 😎 ) rozečetla ke kolokviu na fildě. Prvním z mých dočtených tipů je knížka od Ivy Procházkové Čas tajných přání. Myslím, že u nás není moc známá, ale v zahraničí získala mnoho ocenění – mimo jiné byla oceněna Německou cenou za literaturu pro děti a mládež 1989 a dostala se na Seznam nejlepších dětských knih za rok 1989 v USA. Protože autorka – dcera umlčeného spisovatele Jana Procházky – v 80. letech emigrovala, knížka u nás mohla poprvé vyjít až v roce 1992.
Hlavní hrdinkou příběhu je dvanáctiletá Kapka (otec – umělec, chápejte 8-)), která se s rodiči přistěhuje na Malou Stranu. Ve svém novém domově potkává spoustu přátel a zajímavých osobností a čtenář postupně zjištuje, že každý z nich hraje v příběhu jistou roli a v závěru knihy do sebe všechno začíná zapadat. Z Kapčina příběhu dýchá trocha tajemna, trocha minulého režimu vnímaného dětskýma očima, ale především autorčina láska k městu, ve kterém sama strávila své dětství. Právě sugestivně vykreslená mystická atmosféra staré Prahy totalitní doby je podle mě jedním z nejdůležitějších rysů této knížky a také důvodem, proč po ní může sáhnout i dospělý. Popravděřečeno, já si vlastně nemyslím, že je to tak úplně knížka pro děti :-). Už si bohužel nepamatuju, jak se mi líbila v dětství, ale tentokrát na mě působila poněkud melancholicky, což ještě umocnily pochmurné černobílé ilustrace. Dítě bude vnímat spíš Kapčiny radosti, starosti a hloubavé myšlenky provázející dospívání, dospělý si bude víc všímat filosofických pasáží stojících tak trochu mimo hlavní linii příběhu. Tak či tak je Čas tajných přání nestárnoucím vyprávěním odehrávajícím se v jarem právě probuzené Praze. Vyprávěním, které má co nabídnout dětskému i dospělému čtenáři, a ke kterému se dá stále vracet.
To jsi mi rozšířila obzory – nevěděla jsem, že J. Procházky měl 2 dcery spisovatelky…
Navnadila jsi mě tou pražskou atmosférou.
Myslím, že by se Ti mohla líbit, a můžu Ti ji i zapůjčit – dostala jsem ji kdysi dávno od tety…:-)
Mohu se zeptat jak přišla kapka ke svému zvláštnímu jménu?