Rubrika: Nezařazené

Dnes tento svůj virtuální prostor pro změnu propůjčím svému muži, aby se s vámi podělil o dojmy z testování své nové pracovní plochy 🙂 Pokud stejně jako on pracujete u počítače a pozorujete na svém těle řadu neblahých důsledků sedavého zaměstnání, možná vás jeho recenze inspiruje.

Dnešní článek bude vlastně o prvním kusu nábytku, který jsme si pořídili do nového domu. Jak již název napovídá, řeč je o pracovním výškově nastavitelném stole Delso, který se dá využívat jako klasický kancelářský stůl i dnes čím dál víc populární „standing desk“. Původně jsem chtěl s jeho koupí počkat, až budeme nastěhovaní v Ptačím hnízdě, ale nakonec to uspíšily mé vleklé zdravotní problémy, zhoršující se dlouhodobým sezením. Tomu se bohužel při svém převážně sedavém zaměstnání zcela vyhnout nemůžu, co se ale ovlivnit dá, je možnost občas si k práci prostě stoupnout – a přesně to mi stůl Delso umožňuje.

Nejprve jsem se samozřejmě pustil do důkladného průzkumu trhu, z něhož mi jako pomyslný vítěz nakonec vyšel model Delso Projuster. Stůl je stabilní a má robustní konstrukci. Deska je z laminátu v dekoru dubu a má rozměry 160 x 80 cm, což je naprosto dostačující pro to, aby se vám na něj vešel monitor, laptop, lampa, reproduktory a ještě zbylo dost místa pro další nezbytnosti. Deska působí kvalitně, ale do budoucna bych ji přesto rád nahradil za dubové dřevo, protože v domě se chceme vyhýbat imitacím a preferujeme přírodní materiály. To už je ale spíše věcí vkusu uživatele.

Co se týče pohybových vychytávek, stůl má 2 elektromotory, anti-kolizní systém (s dětmi člověk ocení) a paměťový ovladač. Do paměti lze uložit 3 polohy, ale reálně používám jen 2: sezení na 72 cm a stání na 108 cm. Ovladač zatím nemám ke stolu přišroubovaný, abych jej mohl schovávat před naším malým neposedou, který rád mačká tlačítka, zvláště ta, která svítí. Ke stolu jsem od Delso objednal také box na kabely, do něhož mám v plánu umístit pětipsa s přepěťovou ochranou. Jak lze vidět na fotce výše, cable management zatím není úplně dořešený, ale pracuje se na tom 😉

Montáž mi dala poměrně zabrat, ale bylo to z velké části i proto, že jsme museli nábytek v našem obývacím pokoji (který ale slouží zároveň i jako pracovna a dětský kout) trochu přeskládat a přeorganizovat, aby místnost dál mohla plnit všechny své funkce. Po 3 měsících poctivého testování můžu prohlásit, že jsem zatím velmi spokojen a stůl splňuje má očekávání. Snažím se pravidelně střídat sezení a stání – přes den více stojím a k večeru už spíše přecházím k sezení.

A na závěr jedna dobrá zpráva pro ty, kterým by se výškově nastavitelný stůl od Delso Interiéry také líbil. Se slevovým kódem „PTACI HNIZDO“ získáte na svůj nákup na delso.cz 5% slevu.

Další rok plný novinek a zlomů je za námi a já si ho sem jdu pro radost zaznamenat, protože děti rostou tak rychle a zítra už to všechno určitě zase nebude pravda 🙂

• Oli ve čtyřech letech váží 15,5 kila a nosí oblečení v rozmezí velikostí 104-116.
• Největším milníkem uplynulého roku byl bezpochyby můj návrat do práce a Oliho nástup do školky. Obavy byly přirozeně na místě, ale zároveň jsem si byla jistá, že O. pobyt v kolektivu skvěle zvládne. Naše dětská skupinka, do které dochází, je spíše komorní, a přístup personálu i celková atmosféra zcela splňuje má očekávání o předškolní péči. O. se okamžitě začlenil a našel si tam spoustu nových kamarádů, ve školičce tráví čas rád a to je pro mne klíčové. Tety ho často chválí, jak je komunikativní a jaký má rozhled. Zároveň se i moc hezky chová k ostatním dětem.
• Uplynulou zimu jsme ho poprvé postavili na lyže a docela ho to i bavilo. Příští rok se opět chystáme na Ramzovou, tak určitě využijeme místní lyžařskou školičku. Pod stromečkem taky O. objevil opravdové šlapací kolo – uvidíme, jak mu to na něm půjde 🙂
• Co se týče spaní, od té doby, co chodí O. do školky, už na jeho odpoledním spánku nijak nelpím. Občas si ještě rád odpoledního šlofíčka dá, jindy máme nabitý program a zvládne to až do večera i bez něj. Funguje nám večerka okolo 8. hodiny – budíček pak zpravidla bývá okolo šesté, klasika 😀 Ale snažím se si nestěžovat, protože v období změny času se nám pravidelně budíval hned po páté 😀
• Co se týče jídla, asi u nás žádné velké změny neproběhly. Oli je pořád vděčný strávník, který miluje polévky, maso, lososa, mléko, jogurty a samozřejmě všechno sladké – od knedlíků přes kompoty až po gumové medvídky. Na pečivo moc není, stejně tak šunku si dá spíš sporadicky, ale už vzal trochu na milost sýry. Samozřejmě se všemožně snažím omezovat sladkosti, ale zároveň mu je nechci nijak striktně zakazovat. Spíš se snažím jít cestou zdravějších alternativ a samozřejmostí je každý den nějaké ovoce či zelenina. Myslím, že v porovnání s jinými dětmi se O. stravuje pořád velice zdravě.
• Díky školce jsme zase udělali velký posun v samoobslužnosti – zejména co se týče oblékání, hygienických návyků a podobně.
• Mým aktuálně nejambicioznějším cílem je zbavit O. plen na spaní. Často přemýšlím nad tím, že by je už třeba dávno nepotřeboval, kdybych mu je prostě ze dne na den přestala dávat. Na druhou stranu mě v tuto chvíli neláká představa obden měnit ložní prádlo a jinak v tomto směru experimentovat. Věřím, že přes léto bude příznivá konstelace a nějak to dáme 🙂
• Mrzí mě, že co jsem v práci, nemám už tolik času ani energie připravovat pro O. různé tvořivé aktivity jako dřív, ač vím, že je má tak rád. Ve školce ale samozřejmě často také malují a tvoří. Doma teď už druhým rokem odebíráme časopis Puntík – v něm je také spousta hezkých kreativních nápadů. Perfektní samolepkové sešity kupuji čas od času Olimu v Tigeru a dvě lepící sady od značky Djeco dostal i k Vánocům a narozeninám – lepení je prostě u nás pořád top 🙂 A pak taky naprosto milujeme pískové omalovánky – ty většinou objednáváme z Aliexpressu.

• Tak co myslíte, pominula u nás za ten rok Oliho záliba v mašinkách :-)? Samozřejmě ani o píď! Naopak se jeho znalosti ještě více prohloubily – jsem pořád stejně fascinovaná tím, jak dokáže od sebe rozeznat všelijaké mašinky, které na první pohled vypadají naprosto stejně. Za Péťovy body na Inkartě jsme O. předplatili (nesmějte se) šotoušský měsíčník „Železničář„. Ten když objevíme ve schránce, tak je to pro nás radost největší a čteme si v něm a listujeme až do večera. Na FB už sleduju všelijaké železničářské spolky a nedočkavě vyhlížím nejrůznější akce, které by se Olimu mohly líbit, ať už jde o modelářské výstavy či historické jízdy. V Modelovém světě na Josefské už máme věrnostní kartu 😀
• Mezi nejoblíbenější hračky (krom vláčkodráhy, samozřejmě) aktuální patří lego, puzzle a krájecí zelenina, nejvíc ze všeho teď ale Oliho baví hrát nejrůznější společenské hry, ať už jde o pexesa, kvarteta, zjednodušené verze Člověče, nezlob se, Kloboučku hop nebo karetní Prší. Rádi také využíváme možnosti půjčování her v místní knihovně – ušetříme tak dost peněz i prostoru doma a můžeme stále zkoušet něco nového.
• Registrace do knihovny pro nás vůbec byla obrovským milníkem! Odhodlala jsem se k tomu loni na jaře, když veřejné knihovny byly jednou z prvních institucí, která se lidem po pandemii otevřela. Trochu jsem váhala, jestli už je na to O. dostatečně „zralý“, ale tím, jak je na knihy odmalička zvyklý a chová se k nim hezky, to byly zbytečné obavy. V knihovně jsme od té doby stálými hosty a nové knihy už prakticky nekupuju.
• Už někdy před rokem, kdy začal Oli projevovat první zájem o písmena, jsem mu pořídila dřevěnou vkládací abecedu. Od té doby spolehlivě pozná všechna písmena a dokáže i říct příklad slova, které na dané písmeno začíná.
• Na podzim se O. začal hodně zajímat o lodě (myslím, že to odstartoval klip k písni My heart will go on, který mu Péťa často pouštěl :-D) a také o vesmír a kosmické rakety. I tady se brzo začal projevovat jeho smysl pro detail, který už dobře známe v souvislosti s mašinkami. V různých encyklopediích bezpečně pozná raketu, ve které vzlétl do vesmíru Gagarin, nebo lunární modul, který poprvé přistál na měsíci. Zná dokonce i jména několika amerických kosmonautů 😀 Vždycky se snažím jeho aktuálním zájmům vycházet vstříc a nabízet mu knížky, ale třeba i tvoření s tematikou, která je mu zrovna blízká.

• Hrozně hezký zpívá a už si fakt říkám, že ho musím přihlásit na nějaký hudební kroužek. Nedávno jsme vyrazili na první koncert do divadla (na Smejka a Tanculienku 🙂 a bylo úžasný pozorovat, jak si to užívá, řádí a zplna hrdla zpívá.
• Aniž bych ho s tím někdy nějak zvlášť „buzerovala“, většinou už celkem automaticky zdraví, prosí i děkuje. Nemá problém přijít s omluvit se, pokud něco vyvede. A umí i zalichotit! Když se vrátím od kadeřníka, nikdy nezapomene říct: „Vypadáš krásně, mami!“ 😀
• Nikdy jsem zatím v mateřství neměla takové to období, že bych si přála zastavit čas. Vždycky jsem se těšila na nějaké další „AŽ“, na nějaký milník, s nímž náš život bude jednodušší. Nevím, jestli je to tím návratem do práce a tím, že je mi čas s Olim najednou mnohem vzácnější, ale každý den s ním mě teď tak moc baví! O. už je opravdový parťák, dá se toho s ním spousta podnikat, dokážeme se už ale spolu i na spoustě věcech domluvit a vyjít si vstříc, když zrovna jeden z nás nemá svůj den. A i když jsou i tak některé dny pořád náročné, nakonec stejně odpadám do postele s nesmírnou vděčností za to, že ho máme <3

Sedím tu, hlava plná myšlenek a přitom ten tupý pocit prázdnoty pár chvil poté, co se dozvíte zprávu, kterou jste si nepřáli vyslechnout. Všechno, co v tomhle předvánočním shonu „strašně spěchalo“ tu najednou leží v bezčasí – mezi rozházenýma hračkama a neumytým nádobím v kuchyni. A asi to tu ještě chvíli ležet bude.

Před očima se mi honí okamžiky, kterýma ses vryla do mýho života. Nováček v práci, který se při zapínání počítače zamotá do všech těch kabelů a vy se mi s Ondrou nepokrytě smějete :-D. Moje první zahraniční služební cesta a to, jak jsme si spolu zašly po příletu na paellu a víno. A vůbec celý Alicante, pár zážitkama nabitejch dnů, kdy jsem z představy, že budeš v nový práci asi jediná, s kterou si nebudu moc rozumět, přišla na to, že dost možná budeš člověk, s kterým si tu budu rozumět ze všech nejlíp. To, jak umíš každýho (včetně mě) suverénně usadit, ale přesto si okamžitě vybavím nemálo okamžiků, kdy jsi mě přede všemi za něco ocenila. Vždycky si budu pamatovat, jak jsi řekla, že jsi ráda, že mě v týmu máte. Naše noční „útěky“ z nenáviděných teambuildingů 😎 Grilovačka u vás na zahradě, movie night u Ondry, předvánoční pouštění koled, všechny ty vtípky, který jsme si my tři na sebe v kanclu vymýšleli…

A pak samozřejmě i ty poslední nelehký měsíce, než jsi odešla na mateřskou, nedorozumění mezi náma, pocit křivdy z toho všeho, který jsem si v sobě tak dlouho nosila… Až tvoje diagnóza to všechno definitivně smazala.

Naposledy jsem tě viděla v lednu. To jsme ještě nikdo vůbec netušili, že je před náma tak divnej a neobvyklej rok. Povídaly jsme si o dětech, o mateřské, o těch běžných věcech, o kterých si spolu povídají dvě mámy, když se potkají. A asi by mě vůbec ani nenapadlo, že by to mohlo být naposled, co se spolu vidíme.

Chtěla bych umět pochopit význam toho všeho, pocitu nespravedlnosti a bezradnosti, lítosti nad tím vším, nad tím, že už se ty starý časy nikdy nevrátí, jakkoli banálně to zní. Chtěla bych věřit, že to všechno nějakej význam má. A taky bych chtěla říct, že jsem vděčná za to, že jsme na sebe v životě narazily…

Není to zase tak dávno, co se můj blogýsek narodil, a už tu najednou máme jubilejní stý příspěvek! Rozhodla jsem se při této slavnostní příležitosti vyjádřit dík všem čtenářům, kteří sem chodí pravidelně (i potají :D), i těm, co sem třeba někdy náhodně zabloudili a zanechali mi tu komentář (nepočítám spamera, co mi vytrvale posílá odkazy na porno stránky 8) ). Bez čtenářů by totiž psaní nebyla ani zpoloviny taková zábava :-). Také bych chtěla poděkovat Péťovi, který mi tento blogýsek vytvořil, stará se tu o všechny technické záležitosti, kterým nerozumím, a hlavně mě přesvědčil, abych si ho vůbec založila. Doufám, že i nadále sem budete rádi chodit a bude vás bavit moje výlevy číst alespoň tak moc, jako mě baví je sem psát :-)…

A pokud třeba máte nějaké tipy, co bych mohla vylepšit nebo změnit, uvítám je v komentářích :-)…

Rozhodla jsem se, že dříve než se definitivně odeberu do školy za účelem dozvědět se zase trochu víc o obchodním právu, napíšu aspoň pár úvodních řádků do svého fungl nového blogísku :D…Mít svůj blog je poslední dobou jaksi podezřele módní záležitost, takže jsem nakonec podlehla i já…již potřetí ve svém životě :). Mé předchozí blogové pokusy bohužel ztroskotaly na nedostatku času, chuti a čtenářů. A navíc jsem je stejně využívala jen k úklidu v šuplíku, kde jsem léta schraňovala opsané pasáže ze svých oblíbených knížek, a na blogu se mi je konečně podařilo trochu utřídit. Možná v tomhle „úklidu“ budu pokračovat i nadále; hlavně chci ale na tomto místě začít zachycovat svoje postřehy, akce a vůbec zážitky svého barvitého studentského života, abych měla v důchodě co číst a na co vzpomínat O:-) !

Tak doufám, že to bude čtivé, že to případné čtenáře, kteří sem náhodou zabloudí, bude bavit, a hlavně že bude dost času na to psaní…no nic, mám takový dojem, že nestíhám už teď :D…prozatím se loučím a mizím do školy !