Rubrika: Můj svět

Podle blogu by se mohlo zdát, že už poslední dobou nic zajímavého nepodnikám (tedy krom nákupů kosmetiky a četby knížek :D)… Opak je pravdou, jen jsem teď to zaznamenávání zajímavých událostí trochu flákala. Proto jsem se rozhodla vytvořit tento malý shrnující článek, v němž bych zrekapitulovala pár zážitků týdnů minulých…

Vykvetla mi orchidej! Pro většinu z vás to asi není nic vzrušujícího, ale pro mě je to můj dosud největší botanický úspěch, protože tuto orchidej jsem dostala od tety ke státnicím a poslední rok a půl vypadala, že každou chvíli chcípne. Tak či tak jsem nad ní nezlomila hůl a dál se o ni starala. Někdy v prosinci vyhodila šlahouny a krátce po Novém roce mi poprvé vykvetla. Obrovská radost :-)!

V únoru jsme s Péťou oslavili 5. výročí našeho seznámení. A pořád jsme nejšťastnější 🙂 …

V práci jsem už pátý měsíc, a přestože to nechci zakřiknout, jsem tam snad čím dál spokojenější. V lednu jsem se svými kolegy vyrazila na školení do Černé Hory, kde jsem poprvé absolvovala exkurzi v pivovaru (i s ochutnávkou samozřejmě ;-)). Přestože jsem za svých studentských let brala černohorské pivo jako z nouze ctnost (v překladu „o něco lepší než Starobrno“), musím uznat, že černý mají pořád stejně dobrý jako kdysi a ze všech ochutnaných vzorků mi přišlo suverénně nejlepší.

V únoru jsme také s děvčaty z práce konečně zorganizovaly dlouho avizovanou dámskou jízdu. Poprvé jsem zavítala do proslulého Baru, který neexistuje. Je tam velmi příjemná obsluha, vynikající drinky (prý – já pila víno :-)) a úžasný hamburgry! Určitě to je jeden z místních podniků, který stojí za vyzkoušení a já sama se tam rozhodně ráda vrátím. Pro někoho možná na první pohled děsnej babinec, ale věřte, že to byl fakt báječný večer, završený tanečky v Livinu O:-)…

A pak se dělo taky spoustu věcí, k nimž bohužel žádné fotky nemám… kafe se Zdeňkou, po dlouhé době Míša D. v Brně, oslava Franty a jeho čerstvého Mgr. titulu, sportovní workshop, který mě po vesměs proflákané zimě zase nakopnul k tomu vrátit se ke sportu a ke cvičení, nebo natáčení svatebního videa pro Julii, která se tento víkend na Taiwanu vdávala… Už se moc těším na jaro a další akce, které snad přinese :-)!

Je skoro za námi, ten rok s třináctkou na konci… Už teď jsem si jistá, že na něj budu ráda vzpomínat. Na rok, kdy jsem si našla první opravdovou seriozní práci. Na rok, kdy jsem se spoustou pochybností, ale přesto pevně rozhodnutá, tu práci opustila. Na rok, kdy mě podruhé v životě okouzlil Londýn. Na rok, kdy jsem si splnila jeden ze svých největších snů a prošla se po přechodě před nahrávacími studii na Abbey Road! Na rok, kdy jsem shlédla (skoro) všechny Bondovky :-)! Na rok, kdy jsem po dlouhé době zase viděla svýho bráchu v Čechách. Na rok, kdy přišlo tropické léto. Na rok, kdy mi vyšel můj první článek v novinách. Na rok, kdy jsem se „dostala na VUT“…

Byl to víc než povedený rok. Snad nás (i vás) čeká v tom novém, který začne už za pár hodin, jen to nejlepší. Myslete na to, že každý den můžeme prožít jen jednou ;-). Tak střemhlav vstříc roku 2014!!!

Nojo, já vím, že tenhle článek se tu měl objevit už minimálně před měsícem, ale zkrátka a dobře dřív prostě nebyl čas o:-)… Na druhou stranu se dá říct, že pořád stojíme na začátku nového roku a možná by bylo fajn si shrnout, co bych v tom novém roce ráda změnila/zlepšila/udělala. Předsevzetí si nedávám. Říkám tomu prostě jen „přání“, protože život je vrtkavý a občas pro lidské plány nemá pochopení. Ale o některých věcech je hezké jen tak snít :).

1. V novém roce bych si přála zlepšit něco, s čím už dlouho se střídavými úspěchy bojuju – a sice svou životosprávu. Prostě pořád nejsem schopná dokopat se k tomu, abych chodila spát dřív než o půlnoci a vstávala aspoň v těch osm ráno – i když ideální by bylo vstávat ještě dřív. Mám ale vyzkoušeno, že změnit to jde, stačí se jen snažit. Když jsme byli na čtyřdenní lyžovačce, dokázala jsem se na nový režim velice rychle adaptovat. Doma, kde mě nic nenutí, toho ale prostě nějak nejsem schopná. Budu na tom pracovat, čestně :-)!

2. Na změnu životosprávy navazuje i mé druhé přání, které se zatím (snad) docela úspěšně snažím realizovat. Jistě jste si všimli, že na blogu se poslední dobou objevují hlavně zeleninové recepty. Nedávno dokonce luštěniny, neslýchané! Snažím se zkrátka jíst i vařit zdravěji. Díky MixItu jsem se dokonce naučila i snídat :-)!!

3. No a aby toho všeho zdravého nebylo málo, rozhodla jsem se také začít zase víc cvičit – ani ne tak kvůli zádům, ale spíš kvůli tlaku, který sice ještě pořád nedosahuje závratných výšek, ale vzhledem k mému věku a tělesné konstrukci by mohl být mnohem nižší. Díky Péťovi K. jsme teď začali s jógou a zatím musím říct, že mě to moc baví. Snažím se cvičit ji alespoň dvakrát týdně a do toho občas přidám své staré oblíbené cviky na fitballu nebo obyčejné dřepy. S lepším počasím se ve mně snad probudí chuť věnovat pohybu alespoň malou chvilku každý den.

4. A teď něco z jiného soudku. Obývák nám i po víc jak roce od přestěhování pořád skoro zeje prázdnotou a myslím, že je načase ho konečně zútulnit. Minulý týden jsme se konečně hecli a začali trochu aktivněji řešit, co nám tu volnou stěnu vlastně zaplní. Doufám, že se nám ještě předtím podaří vymalovat, ale i kdyby ne, už teď se těším na nové skříňky a poličky, kam si vystavím knížky a kytky v barevných květináčích o:-)

5. Hrozně moc bych se chtěla zlepšit v jazycích. Nebo aspoň tolik nekrnět v té angličtině! Erasmáky tu teď žádné nemáme a ani Frantu tu teď nemáme, takže naděje na splnění tohoto přání vypadají zatím dost bledě. Tak či tak jsem si dala za úkol přelouskat do konce roku alespoň knížku povídek o Paříži, kterou mi vybral brašule k Vánocům. V angličtině, samozřejmě :D.

6. Do nového roku jsem si dala rovněž za úkol více číst a už teď můžu říct, že se mi to daří. (Můžete to zkontrolovat v rubrice Úryvky.) Na to, jak jsem byla uplynulý měsíc poměrně zaneprázdněná, jsem toho přečetla strašně moc a ještě k tomu kupu časopisů, co jsem dostala na svých cestách za hrdiny ve Student Agency :D. Nezbývá než doufat, že to tak zůstane i nadále.

7. Jó, tohle bychom si přáli asi všichni – méně prokrastinace :D! Nebýt všech internetových lákadel, své problémy a povinnosti bych řešila mnohem efektivněji, to mi věřte. Jestli na to někdo máte nějaký fígl, sem s ním!

8. Do nového roku bych si přála také to, aby se mi podařilo najít práci, která by mě bavila alespoň tolik jako projekt „Hrdinou“. Teprve teď, když všechno končí, si uvědomuju, jak se mi po tom bude strašně stýskat. I když jsem kolikrát nadávala, třeba když jsme se kodrcali busem do severních Čech, užili jsme si při tom spoustu srandy a byla to víc zábava než práce. A hlavně byli všichni, kteří se kolem projektu motali a které jsem poznala, moc fajn :).

9. No a na závěr pár méně konkrétních, ale o to důležitějších přání. Chtěla bych se naučit užívat si každý den. Oddělovat ty důležité věci od těch, na kterých zas tak moc nezáleží. Najít si čas na maličkosti, které dělají život krásnějším. Přestat se stresovat hloupostma a tím, co nemůžu změnit. Oukej, to jsou asi úkoly na celý život a ne jen na jeden rok. Ale možná není špatné mít je tady takhle pěkně sepsané a na očích, abych na ně nezapomínala :-).

To jsem celá já – hrát si s photoshopem, když mě čeká spousta jiné, důležitější práce. Na druhou stranu, tento podzim byl štědrý na spoustu hezkých momentů, tak proč se o ně nepodělit :-)… Ignorujíce blížící se konec světa, pořídila jsem si u Vágnera krásný a prosluněný diář na příští rok, který, jak doufám, bude krásný a prosluněný neméně. O jazzových koncertech v Alterně, kterých jsme se účastnili, už jste si tu na blogu mohli přečíst. A vtipné nálepky na banány jsem našla při úklidu krámů v šuplíku. Kdysi jsme si je s Pepou odnesly z nákupu v Interspaaru. Uznejte, že jsou prostě super :D!

Vzpomněla si na nás s pohledem také naše kamarádka Mendy z Taiwanu. Její pozdravy jsou vždycky strašně roztomilé – minule zapomněla na obálku připsat naše příjmení – napsala prostě jen Jana a Petr :D. Každopádně nám pohled došel. Nejspíš jsme jediní nositelé těchto jmen v baráku :D…

No a na závěr nějaké ty dobroty. Vyrazili jsme na svatomartinské hody, ale protože husičku měli všude docela drahou, užili jsme si alespoň víno a vynikající husí paštiku. V takovéto konkurenci mé špenátové karbanátky samozřejmě nemohou obstát :D…

Minulý měsíc oslavil můj blog neuvěřitelné třetí narozeniny! Bohužel nemám v poslední době moc čas se mu věnovat, ale věřte, že píšu pořád – jenom na jiné weby a právě o tom bych se v tomto příspěvku chtěla zmínit. V současné době můžete mé články najít také na webových stránkách magazin.dogala.cz a hrdinou.cz. Z obojí spolupráce mám velikou radost. Je to pro mě nová a veliká zkušenost a samozřejmě také výzva.

Magazín DoGala

S webem DoGala spolupracuji zhruba od srpna. Jedná se o stránky zaměřené na prodej vlastnoručních výrobků – tedy něco jako náš oblíbený Fler.cz :-). Pro jejich magazín píšu články o kreativním tvoření (najdete tam třeba moje návody na výrobu kofoláčků nebo květiny z krepáku), různé aktuality z této oblasti nebo třeba rozhovory s blogerkami, které se věnují právě ručním pracím a kreativním technikám. (Nejen) obyvatelům brněnské metropole pak můžu doporučit článek o místním streetartovém umělci Timovi a v našich končinách dosud poměrně neznámém hnutí Guerilla Art ;-).

Hrdinou může být každý

Přes inzerát jsem se dostala k velice zajímavému projektu, jehož hlavním realizátorem je Liga lidských práv a zaštiťují jej např. teolog Tomáš Halík nebo brněnské hudební duo Čoko Voko. Účelem projektu je podpořit občanskou angažovanost a na příbězích stovky lidí z naší republiky ukázat, že každý z nás může být hrdinou. Jak jste asi pochopili, ty příběhy sepisujeme my – dvoučlenné týmy fotografů a žurnalistů, kteří se setkávají se zajímavými osobnostmi a dělají s nimi rozhovory. Hotové příběhy spolu s fotografiemi si pak můžete prohlédnout na výše uvedeném webu. Zkrácené verze příběhů by měly vyjít v lednu v publikaci „101 příběhů hrdinů“. Chystají se také putovní výstavy (jedna by měla být ve Vaňkovce v Brně), diskuzní večery, odborná školení nebo třeba anketa o největšího hrdinu. Projekt mě od začátku tak zaujal, že i přes počáteční obavy, jestli jsem skutečně vhodný adept na dělání rozhovorů, jsem na něj nemohla nekývnout. Krom obrovské zkušenosti tahle práce přináší jako bonus také setkávání se zajímavými a inspirativními lidmi, což je pro mě na celém projektu asi to největší plus. Několik mých příběhů už vyšlo i na webu – přečíst si můžete třeba o místostarostovi obce Horní Jiřetín – Vladimíru Buřtovi – který bojuje za záchranu své obce i zbytku podkrušnohorské krajiny neporušené těžbou, o asi nejznámější české porodní asistentce – Ivaně Königsmarkové nebo třeba o studentovi Martinu Markovi, který se angažoval ve skandální kauze plzeňských práv. Nad veselými historkami z natáčení se pak můžete pobavit na projektovém blogu ;-)…

Tak, kostky jsou vrženy… V ISu se objevil onen obávaný rozpis státnic s datem dne D a složením zkušební komise. Můžeme se nad tím rozčilovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat :D… Na všem negativním je nicméně třeba vidět i něco pozitivního, a protože mě v budoucích dnech a týdnech nic dobrého nečeká (leda „se učit, se učit, se učit“ – jak by řekl Mireček), budu se snažit zpříjemnit si to, jak se dá. Pár nápadů už mám a určitě uvítám v komentářích i vaše rady a tipy, třeba čím jste si učení na státnice zpříjemňovali vy :-)…

Simpsonovi

Dlouhodobé polehávání v učebnicích způsobuje depresivní stavy pramenící z pocitu, že si to stejně nikdy všecko nezapamatujete a jestli přecejen teď v té hlavě něco máte, v den státnic v ní bude pusto a prázdno. Proto sázím na Simpsonovi jako na kvalitní antidepresivum :-).

Oddechové čtivo

Po několikahodinovém brejlení do nezáživných právnických materiálů a učebnic je samozřejmě potřeba, aby si dal mozek trochu voraz a bavil se taky chvilku něčím pokleslejším :D. Klasickou literaturu sice zbožňuju, ale uznejte, že u Shakespeara si mozek nikdy neodpočine tak hezky, jako u nějakého pořádného béčkového braku :D. Z toho důvodu jsem se rozhodla zásobit všelijakými druhy převážně oddechového a relaxačního čtiva, nad kterým budu moct zapomenout na starosti všedního dne a řešit prozměnu jiné „otázky života a smrti“, třeba co se bude na jaře a v létě nosit nebo zda je vrahem zahradník :D. Na fotce není úplně všechno, protože u některých titulů jsem usoudila, že i jako čtení na oddech jsou moc hloupoučké :D…

Čaj o páté

Jsem čajomil, to se ví. Nejsem žádný super odborník, ale nenechám se ani opít rohlíkem :D. Má specializace jsou zelené aromatizované čaje, ale nepohrdnu ani černým či bylinkovým. Bez čaje si nedokážu představit žádné ráno – kolikrát je to taky to jediné, co jsem schopná hned po probuzení dostat do žaludku, když nemám čas na poklidnou snídani. Neznám zkrátka nic lepšího než příjemnou siestu s hrnkem dobrého voňavého čaje. A zásadně nesladím :-)! Mí aktuální čajoví favoriti se nazývají:

• Organic pure green od MaS – čistá příjemná chuť. Vůbec byste nepoznali, že je pytlíkový – chutná jako z čajovny O.-)… Ideální na odpolední siestu!

• Pickwick Green Tea Pineapple – byl dárkem od strýca. Když jsem se nad voňavým hrníčkem na velikonoční návštěvě rozplývala, strýc mi věnoval celou krabičku O:). Je to jeden z nejchutnějších pytlíkových čajů, jaké jsem kdy měla.

• Piňa Colada – tak tu máme taky jeden sypaný ovocný čajík, nááádherně voňavý! Péťa je na něm ještě závislejší než já :D. K mání ve Vaňkovce.

• Keňský pytlíkový Marks and Spencer – bez něj už si nedokážu představit žádné ráno, je to černý nakopávák :D.

Fitocracy

Už to budou skoro 3 měsíce, co jsem se zaregistrovala do této sociální sítě pro všechny sportu-chtivé lidičky. Mě osobně sporty moc nebaví, nemám ráda zimu, nesnáším vodu a mokro obecně a vyrostla jsem na Hané, takže kopce mi dávají taky zabrat – už tím jsou mé sportovní možnosti značně omezené :D. Asi si logicky kladete otázku, proč jsem se tedy vůbec k Fitocracy připojila. Z jednoho prostého důvodu: Přes to všechno si totiž troufám říct, že pohyb zbožňuju a věřím, že to tak má většina lidí, jenom každý z nás potřebuje najít takovou aktivitu, která ho bude bavit. Snažím se pravidelně cvičit už od nějakých 17ti let, kdy jsem se rozhodla vyhlásit boj své dosud lehké skolióze. Mým nejmilejším parťákem na cvičení je už nějaký ten pátek nafukovací gymball, občas taky jeho menší brácha overball a vlastně mám balony ráda obecně – míčové sporty byly asi jediné sporty, které mě kdy v tělocviku bavily :D. Můj problém spočívá v tom, že mě cvičení baví vždycky jen určitou etapu mého života – většinou tehdy, když mě záda nebo krční páteř fakt bolí, mám špatné svědomí ze svého sedavého životního stylu nebo mě po rodinné oslavě zaplaví pocit, že „ty kalhoty se nějak srazily“. Chybí mi parťák, který by mě vyhecoval – dokud jsem bydlela s Pepou, na denním pořádku bylo válení v posteli do oběda („Jít do školy? Proooč,vždyť jsem tam byla včera :D!“) a noční vyžírání ledničky. Vrcholem našeho pohybu bylo to, když jsme si s mým gymballem házely za prozpěvování „Je den, tak pojď Marie ven“, případně s ním hrály v pokoji fotbal 8-). S Péťou se situace malinko zlepšila, ale nesportovali jsme nikdy nijak pravidelně, prostě jen když se nám chtělo a byl čas.
No a teď alespoň pár slov k Fitocracy aneb proč byste to měli taky vyzkoušet:

•  Asi největší výhodu vidím v tom, že na to zkrátka nejste sami. Když se zaregistrujete s bandou přátel, můžete se navzájem hecovat, uspořádat skupinové challenge a soupeřit mezi sebou. A ikdyž třeba nejste soutěživý typ, vědomí toho, že ostatní vaši kamarádi pilně cvičí, vám určitě nedovolí válet se na gauči a kynout :D.
• Každá vaše aktivita se počítá – když půjdete radši 3 patra po schodech, ačkoliv byste mohli použít výtah, když se místo svezení šalinou pěkně projdete pěšky – zkrátka cokoliv. I relativními maličkostmi se dá dělat něco pro zdraví :-).
• Zjistíte, že slova „nedostatek času“ jsou jen výmluvy. Pár minut denně může pro své tělo obětovat skutečně každý.
• Sbírání bodů za každou vaši aktivitu stejně jako celé prostředí Fitocracy působí motivačně – teda alespoň na mě. Jsem si jistá, že nebýt Fitocracy, tak se na cvičení kolikrát vykašlu a radši si hodím nožky nahoru :D.

Péťa

…který mě taky občas vytáhne ven a na vzduch a já zjistím, že 3 písmenka před jménem vlastně vůbec nejsou tím nejlepším a nejdůležitějším, co by mě v životě mohlo potkat :-).

(podle skutečné události)

1. Začněte páteční ráno dobrou snídaní, ranní rozcvičkou a kocháním se květenou zelenající se na parapetu v záři slunce.
2. Pořiďte si cestou na nákup jídla na víkend nějakou maličkost, kterou zároveň přispějete na dobrou věc.
3. Stáhněte si k odpolednímu koši prádla na žehlení Titanic v originále a nezapomeňte na balík papírových kapesníků.
4. Přivítejte muže vracejícího se z práce jeho oblíbeným zázvorovým punčem a vypijte si ho u nového dílu Vyprávěj.
5. Vyražte na sobotní nákup do IKEA, pořiďte si konečně přehoz přes gauč, sadu misek na salát a sklenice s všeříkajícím názvem POKAL… 😀
6. Dejte si na oběd vaše nejmilovanější ikeácké kuličky s brusinkama a skořicového šneka a nacpěte se k prasknutí.
7. Setřete prach z bicyklů a vydejte se na báječný jarní výlet do Rajhradu.
8. Po sportovním výkonu se zastavte na jedno k Trabantovi, dejte si párek v rohlíku, postěžujte si na bolavý zadek a radujte se z milé společnosti a z toho, že jste to přežili :-)!
9. Potěšte zmrzačené tělo horkou koupelí plnou pěny, namažte nohy Alpou a na dobrou noc dokoukejte Titanic, ať víte, jak to s Rose a Jackem dopadne :D.
10. V neděli běžte s mužem pořídit nové lyže pro krále svahů 😀 a při té příležitosti „na chvíli“ zaplujte do knihkupectví a zapomeňte na čas :).
11. Opět se nacpěte k prasknutí, tentokráte ne jídlem od Švédů, ale od Číňanů :D.
12. Nechte si doma od muže připravit báječný banánový milkshake – samozřejmě do sklenice POKAL :))…
13. Smiřte se s faktem, že k obhajobě diplomky půjdete v posledním červnovém termínu, ve třetí skupině ze tří a jako poslední z celé skupiny – no prostě úplně poslední ze všech :D!

Už dlouho jsem nezažila hezčí víkend – plný vůně čerstvě vyžehleného prádla, vůně rozkvétající jarní přírody a vůně nových knížek v knihkupectví :-)! A teď abych se šla zase učit, áchjo…

Na celém světě si dnes fanoušci kapely Queen připomínají, že od smrti jejich frontmana Freddie Mercuryho uplynulo přesně 20 let. I mě tato zpráva přinutila ke vzpomínání… ke vzpomínání na to, jak Queeni kdysi vstoupili do života mně a jaké songy mě nejvíc ovlivnily. Přestože už dneska tuhle kapelu skoro neposlouchám a Freddie ani Brian už mi dávno nevisí ve skříni, byly časy, kdy to byl právě Mercuryho hlas, který podbarvoval spoustu okamžiků, na které nikdy nezapomenu.

Příběh začal velmi nepoeticky v létě roku 2004, kdy jsme si pořídili domácí kino :-)…kolekce nejlepších queeňáckých videoklipů byla jedním z našich úplně prvních DVDček a já zůstala po jejím shlédnutí unešená :-). A myslím, že pak už mě tahle láska neopustila až do maturity. Sháněla jsem alba kde se dalo – od Mitche, Pepy, od strýca…nakonec jsem dostala pod stromeček MP3ku s kompletní diskografií od Terči :-). Queeny mám spojené s obdobím tanečních a následujícím jarem, s prvním burčákem a fotkama na kolejích, s mýma 18tinama, s Queen-párty 😀 i s několika více či méně náhodnými setkáními… Je to prostě spousta báječných vzpomínek na časy, kdy neexistovaly žádné starosti, potykali jsme si s alkoholem a tím opravdu nejdůležitějším byla hudba, která nám k tomu hrála 😎 …

Těžko se mi tu vybírá těch několik nejsrdcovějších songů, mám ráda spoustu z nich, často i celá alba, ale nemůžu jinak – proto jsem koneckonců chtěla tenhle článek napsat… Kdybych tedy měla prstem ukázat na tu mou jedinou – nejlepší a nejmilejší, byla by to tahle. Vždycky když ji slyším, přesně vím, co jsem cítila, když mi bylo sedmnáct. Že mám před sebou celý život, můžu dokázat cokoliv… a nic mě nezastaví :D!

Don’t stop me now

No copak by tu mohlo tohle chybět :D?? Jestli nějaký song od Queenů skutečně stojí za to, abyste si kvůli němu pořídili domácí kino a ohulili repráky na max, je to Breakthru z mého nejoblíbenějšího alba The Miracle. Navíc se v ní zpívá o nových začátcích a to je prostě můj životní leitmotiv ;)… A abych dokázala hlubokou provázanost Breakthru s mým životem, dokládám ilustrační foto made by Pepa…na promile v krvi se radši neptejte 😎 …

Breakthru

Můj nejoblíbenější slaďák od Queenů je Save Me, rozbrečela by i kámen. Má mimořádně dojemný a otevřený text. Je to ta nejcitlivější zpověď člověka, který hluboce miluje… Když jsem odcházela do Brna na výšku, uložila jsem si nejkrásnější úryvek do mobilu jako SMSku. Dneska jsem zjistila, že ho tam pořád ještě mám :-)…

Save Me

Tenhle song pro mě ztělesňuje jaro 2005. Co já vím, tak se jedná o poslední klip, který Freddie natočil, než se před smrtí definitivně stáhnul ze světel reflektorů, a člověka z něj docela mrazí. Aspoň mě pokaždé, když na konci Freddie šeptá „I still love you“, přeběhne mráz po zádech. Ale ta písnička je nádherná, vychází z ní takový klid a smíření. Ráda při ní koukám na nebe :-)…

These Are The Days Of Our Lives

No a na závěr malá perlička ;)… Už když jsem ji poprvé slyšela, věděla jsem, že mi jednou protě MUSÍ hrát na svatbě. Jsou sny, z kterých nikdy nevyrostu :D…(ikdyž už vím, že k oltáři mě nepovede princ Barin alias Timothy Dalton, na té hudbě pořád trvám :DD…)

The Wedding March

Jedno vám na závěr teda musím říct . Když jsem si teď všechny tyhle songy pustila, úplně se mi rozbušilo srdce…ta hudba prostě pořád funguje :-)!! Budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete, jaké jsou ty „vaše“ srdcovky od Queenů. Určitě taky nějakou máte a neříkejte, že ne ;)!

Jen málokdy mám radost z příchodu podzimu…letos je to ale jinak. Velkou zásluhu na tom má tohle krásné babí léto, které prý má vydržet až do půlky října…a taky burčák, pochopitelně :D. Když si ale tak vduchu rekapituluju právě uplynulý měsíc, zjišťuju, že přinesl vlastně spoustu dalších příjemných momentů. A mám z toho tak velkou radost, že se o ni prostě potřebuju podělit :-)…Následující článek nechť je tedy hitparádou těch nejkrásnějších okamžiků tohoto slunečného září…

• Úspěšné zdolání zkoušky z pozemku – haluz na otázky mě ani tentokrát neminula, takže vcházím do finále svého studia na právech pouze s jediným restem. Doufejme, že tenhle úspěšný start semestru mě nakopne k větší pracovitosti a hlavně konečně začnu pilně makat na diplomce O:-)…Navíc jsem se na zkoušce setkala s moc milou slečnou, která si mě pamatovala z loňské vodácké výpravy a z krumlovské hospody :-)…
• Pokoření Sněžky – kvůli školním restům jsme si letos prázdnin moc neužili, takže jsme si to na dovolené v Krkonoších mohli konečně vynahradit. Na to, jak nás všichni strašili s počasím, nám nakonec všechno vyšlo báječně a v sobotu, kdy jsme se drápali na Sněžku, jsme si užili opravdu nádherné počasí i výhled z naší nejvyšší hory – o kterou se dělíme s Poláky (vážně jsme to brali v zemáku, Jindro :D??)…
• Seminář filmové kritiky – tak to je pro mě jedna z vůbec největších radostí :)! Konečně se můžu v rámci školy věnovat něčemu, co mě maximálně baví a naplňuje. Možná pro mě tenhle seminář bude jen zajímavou zkušeností jako řada jiných PVPček z neprávnických oborů, každopádně se těším, že si rozšířím obzory v oblasti, která mě zajímá, a koneckonců kdo ví, do které kanceláře mi moje vzdělání jednoho dne otevře dveře :D…obávám se, že advokátní kancelář to teda nebude :D…
• Intervenční centrum – v pondělí jsem se po jednom rozhovoru na praxi konečně utvrdila v tom, co mi vrtá hlavou už strašně dlouho. Chtěla bych si po škole najít práci v intervenčním centru, které poskytuje právní (i jinou) pomoc obětem domácího násilí. Nechci se zavalovat stohama papírů v kanclu ani psát dokola podle šablony pět typů smluv v bance. Chci dělat někde, kde budu opravdu někomu nápomocná, ikdyž si za to asi nevydělám tolik peněz jako v advokátním kanclu.  
  
• Burčákové slavnosti ve Valticích – jižní Morava je místo, kam se kdykoliv ráda vracím a to „vracím“ píšu zcela záměrně, protože se tam opravdu cítím tak nějak „doma“. Proto když jsem se dozvěděla o konání burčákových slavností, o plánu na víkend bylo hned rozhodnuto. Sbalili jsme Frantu a Erasmáky a myslím, že účasti nikdo z nás nelitoval, protože jsme si to skvěle užili, ochutnali všechny možné druhy burčáku, opili se, nafotili spoustu fotek, udělali si krásnou procházku po vinné naučné stezce, poslechli si cimbál a „pohaluzi“ narazili na Pavču s Tucinem :-)...a domů jsme si samozřejmě odvezli petku burčáku značky Valtice – protože ten nám chutná nejvíce :DDD!
  
• První právnický rozkalovák – minulý týden jsem si namalovala svůj POSLEDNÍ rozvrh hodin a začal můj prakticky POSLEDNÍ semestr, protože ten finální, desátý, je věnovaný psaní diplomové práce a dohánění restů 8-). Nastal tedy „nejvyšší čas seznámit se konečně se svými spolužáky“, jak jsme se shodli s Robertem 😎. Právnické akce jsem nikdy nevyhledávala a nehodlám v tom pokračovat ani nadále, přesto si myslím, že párty v Charlie’s byla mimořádně zajímavou zkušeností a jsem ráda, že jsem se Peťkou nechala překecat a šla jsem :D…

Krom těchto nejzajímavějších momentů bych měla v zásobě i pár zcela drobných, všedních, úsměvných…třeba když mě v drogérii u regálu s barvama na vlasy oslovila úplně cizí slečna a ptala se mě, jakou barvu si musí koupit, aby měla vlasy jako já :-)…nebo když jsem si letos konečně mohla pořídit svetrošaty s krátkým rukávem, věc zcela nepraktickou do našich klimatických podmínek, ale letos už ji nesundám až dokud nezačne být opravdu hnusně :D. V záloze mám ještě jedno příjemné překvapení, ale to asi zatím ponechám v tajnosti, aby se neleklo a někam neuteklo :-)…O co se ale můžu podělit už teď je poslední maličkost, která patří k babímu létu a toulkám jižní Moravou jako nic jiného, zvedne mi náladu kdykoliv a kdekoliv a vždycky, když ji slyším, běhá mi mráz po zádech… Pro všechny, kteří dočetli až sem 🙂…