…aneb vzpomínka na jeden z posledních teplých dnů toho letošního nekonečného léta. Škoda, že už je asi definitivně za námi, ale užili jsme si ho dosyta. Od těch prvních dnů, kdy najednou přes noc vykvetly šeříky a já kolem těch voňavých keřů kulhala za kočárem – jen okolo bloku a zpátky, dál jsem nedošla. Připadá mi, že léto bylo snad celou tu dobu, co je Olí na světě 🙂
