Připouštím, že si s líčením zbylých dní naší dovolené v Hong Kongu dávám docela na čas :-). K vyprávění už toho ale mnoho nezbývá…
Na předposlední den jsme si naplánovali výlet do bývalé portugalská kolonie Macao, která je unikátní směsicí asijské a středomořské kultury, kombinující zbrusu novou a několik staletí starou zástavbu. Dnes má Macao pověst megacentra hazardních her a hovoří se o něm coby o „čínském Las Vegas“. Od Hong Kongu je dělí asi hodina cesty vysokorychlostním trajektem.
Jízda trajektem je docela adrenalinovým zážitkem, ale pro mě osobně mnohem příjemnějším než třeba létání :-). Pokud si libujete v houpání na vlnách, určitě se vám jízda bude líbit a při zpáteční cestě vás dost možná i ukolébá ke spánku, jako se to stalo mě :-).
Pro začátek pár praktických tipů: Do Macaa je rozhodně potřeba přibalit si pas, protože před nástupem na trajekt procházíte klasickou pasovou kontrolou a stejně tak i po výstupu v Macau si jdete nejprve na imigrační pro povolení k pobytu, a to i tehdy, pokud sem jedete jen „na otočku“ jako my. V Macau mají zavedeno také své vlastní speciální platidlo, patacu, nicméně kvůli jednodennímu výletu není třeba hledat směnárnu. Hongkongské dolary zde přijímají prakticky všude.
Macao bývalou portugalskou kolonii rozhodně nezapře – 450 let portugalské nadvlády, která trvala až do roku 1999, kdy byla kolonie vrácena Číně, na vás stále dýchá na každém kroku. Architektura zde má svůj specifický ráz a při procházce historickými uličkami si chvíli opravdu připadáte jako v jihoevropském městě. V Macau jsme také poprvé za naši dovolenou viděli klasické evropské kostely. Mezi „evropskými“ památkami se však mísí i typicky asijské chrámy.
Naše putování po Macau jsme zahájili rovnou u toho nejstaršího, který zde můžete najít – chrámu A-Ma z roku 1488, který je zasvěcen bohyní moří Mazu.
Další zajímavou místní památkou po cestě do historického centra je Mandarin’s House – rozlehlý komplex se zhruba šedesáti pokoji, který pochází z roku 1869 a je krásnou ukázkou tradiční čínské architektury.
Z typické Asie zase na skok do Evropy – St. Lawrence’s church patří mezi trojici nejstarších kostelů na Macau. Původně byl postaven v polovině 17. století, jeho dnešní podoba však pochází z roku 1846.
Neméně zajímavá je i budova barokního kostela sv. Dominika ze 17. století s nádherným oltářem a trámovou střechou. Nachází se zde pokladnice církevního umění, která zahrnuje přes tři stovky katolických artefaktů, soch a obřadních předmětů, a k vidění je zcela zdarma.
Místní dominantou jsou však každopádně rozvaliny kostela sv. Pavla. Omšelá fasáda a majestátní schodiště jsou vším, co zbylo z tohoto kostela, který byl navržen italským jezuitou a postaven japonskými křesťanskými emigranty počátkem 17. století. Mnozí ho považují za největší památník křesťanství v Asii. Kostel býval součástí St. Paul’s College, která byla první univerzitou v „západním“ stylu na Dálném východě. Univerzita a kostel byly bohužel zničeny požárem roku 1835.
Po tomto okruhu historickým centrem jsme ještě vyšplhali nahoru na kopec, kde se nachází bývalá pevnost, zbudovaná na obranu Portugalci v 17. století. Později fungovala například také jako vězení, dnes zde najdete muzeum Macaa, které ale bývá v pondělky zavřené, takže jsme se dovnitř nepodívali. Místo toho jsme si užili hezkou vyhlídku na město, kvůli které se procházka k pevnosti rozhodně také vyplatí.
Návštěvu Macca rozhodně doporučuji protáhnout do večerních hodin, kdy na město padne tma a začnou se rozsvěcet a ožívat luxusní kasína. Ani my jsme neodolali a zkusili jsme se také do jednoho podívat a koupit si jeden hrací žeton na památku. Do hazardu jsme se ale nepouštěli :-D.
V Macau se nám moc líbilo – je to místo s úplně jinou atmosférou než Hong Kong, se spoustou památek a navíc z Hong Kongu velice dobře dopravně dostupné… No, a příště už nás čeká poslední den naší dovolené, kterým tuto rozsáhlou asijskou sérii uzavřu. Alespoň pro tentokrát. Už teď máme totiž chuť se vrátit :-).
