Je pátek třináctého. Zatímco celý svět bude už za pár hodin sledovat nepochopitelnou tragédii, která se odehraje v centru Paříže, před námi je vůbec nejkrásnější den naší dovolené…
Jen neradi jsme opouštěli náš rozkošný soví hotýlek v Hualienu, ale čekalo nás spoustu dalších dobrodružství a za oknem horce pálící slunce. Tentokrát jsme plán dne vymýšleli víceméně za pochodu. V průvodci nás nalákala návštěva Cow Mountain Beach, malé pláže asi 27 km jižně od Hualienu, kde se prý vyhneme turistickým davům. Velmi strmá silnička, která k pláži vede, je myslím jasným vysvětlením, proč tam na turistu člověk nenarazí 😀
Tichý oceán! Poprvé v životě na jeho břehu a v jeho vlnách! Koupat se na tomhle místě moc nedá – silné vlnobití a strmý sráz pod vodní hladinou budí respekt. A mně úplně stačilo ráchat si nohy ve vlnách, sbírat barevné oblázky a fascinovaně koukat na tu krásu. Tichý oceán! Wow!
A pokračovali jsme rovnou další velkou premiérou, překročením obratníku Raka jsme se poprvé ocitli v tropech. Krajina okolo nás se opravdu začala měnit, přibylo palmových stromů a příroda najednou začala být mnohem bujnější a zelenější. U památníku naznačujícího průběh obratníku jsme se museli proboxovat davem čínských turistů, takže honem pár rychlých fotek a zase pryč, směrem na jih.
Frčeli jsme si to po Highway 11, která vede úzkým pásem nížinného pobřeží mezi mořem a pobřežními horami, které tvoří strmé sopečné útesy. Mít po levé straně průzračný oceán a po pravé zelené hory zalité sluncem je ta nejkrásnější podívaná, která se snad nikdy nemůže omrzet.
Další zastávku jsme si udělali u Jeskyně osmi nesmrtelných. Je to místo nejstaršího nalezeného lidského osídlení na Taiwanu, dnes je bohužel většina jeskyní přeměněna v poněkud křiklavé buddhistické svatyně. V této oblasti je prý také možné pozorovat ve volné přírodě makaky, na ty jsme ovšem neměli štěstí. Zato se tu na mě ve velkém slétala tropická komáří hejna 😀
Před soumrakem jsme dorazili na další fascinující místo – most Sansiantai, někdy také označovaný jako Dragon Bridge. Obloukový most svým tvarem z dálky skutečně připomíná dračí tělo a spojuje pevninu s malým korálovým ostrůvkem.
Před západem slunce už tu ani nebylo moc turistů, a tak jsme si mohli užít klidnou atmosféru tohoto krásného a romantického koutu světa.
V podvečer jsme přijeli do Dulanu, rázovité menší vesnice, která je domovem řadě umělců, hudebníků, cizinců i mladých taiwanců, kteří sem unikli před ruchem velkoměsta. Jeho krásy jsme se rozhodli prozkoumat až následující den, večer se totiž spustil strašný liják. V Dulanu jsme docela dlouho hledali hotel – ten první se nám zdál moc drahý, ve druhém už neměli volný pokoj a ten třetí jsme pro změnu podle GPSky vůbec nenašli 😀 Až na čtvrtý pokus jsme měli štěstí a sehnali jsme rozkošnou „celu“ v hotelu s příznačným názvem Jail House, který byl skutečně celý zařízen ve vězeňském stylu. Dokonce i dveře od pokoje byly zašoupávací a na visací zámek 😀
Lepší ubytování jsme si v alternativním Dulanu ani nemohli přát. Po nezbytné večerní hygieně (sociální zařízení bylo také poněkud strohé a vězeňské :D) jsme zavřeli naši celu a s nadějí, že vytrvalý déšť do rána přejde, jsme šli na kutě.