Čtení do (pod)zimních plískanic

Když nevíte co by… čtěte! Sychravé počasí za oknem, horký čaj v hrnku a stoh knížek kupící se na nočním stolku – to je jedna z nejlepších kombinací, které znám :-)! Na následujících řádcích Vám přináším malou ukázku toho, co zpříjemňovalo lenivé (pod)zimní chvilky mně.

Sophie Kinsella – Dokážete udržet tajemství?

Jméno této britské novinářky a spisovatelky se zde neobjevuje poprvé a ujišťuju vás, že ani naposled. Její styl vyprávění a sebe-ironické hrdinky jejích příběhů jsem si prostě zamilovala a pokud potřebuju knížku, u které vypnu, příjemně si odpočinu a ještě se od srdce zasměju, momentálně neznám žádnou lepší volbu. K Vánocům se máš na co těšit, mami :D… Emma Corriganová je smůlou pronásledovaná mladá žena, která zoufale touží po úspěchu a profesním postupu, aby se vyrovnala své úžasné sestřenici Kerry, s níž ji rodiče neustále srovnávají. Setkáváme se s ní na důležité obchodní schůzce s klientem, která však dopadne katastrofou. Zdrcená Emma se vrací zpět do Londýna letadlem – události, které následují, jí nakonec nadobro změní život, z čehož plyne poučení pro všechny ostatní smolaře – i ten nejvíc podělanej den se může zvrhnout v happy end ;-). Samozřejmě i na Emmu čeká štěstí v podobě jednoho mužného muže, který jí zkříží cestu, zrovna když to nejmíň čeká. Abyste se taky pobavili, následuje úryvek scény, kdy se mezi nimi schyluje k první vášnivé scéně…

„Jak vůbec můžu něčemu takovému konkurovat? Jak? Byl to nešťastný nápad. Cožpak můžu někdy dosáhnout kvalit prezidentky firmy Origin Software? Stačí si ji představit: dlouhé nohy, prádlo za 400 dolarů, dokonalé opálené tělo… v ruce možná bičík… a někde stranou její úchvatná bisexuální přítelkyně, která je připravená vstoupit na scénu a celý výjev náležitě okořenit… Tak dost. To už zavání pomatením smyslů. Budu v pohodě. Určitě budu v pohodě. Bude to jako na baletní zkoušce – jakmile nastoupíte na plac, na nervozitu zapomenete. Tohle nám vštěpovala do hlavy moje stará učitelka baletu. „Když dokážete držet kolena krásně vytočená do stran a zachováte si úsměv na tváři, půjde vám to úžasně.“ Což podle mě platí i v tomto případě.“ 😀

Miloš Urban – Pole a palisáda

Dalším literárním příspěvkem je ne příliš rozsáhlá autorská verze pověsti o kněžně Libuši, která vznikla pro mezinárodní projekt Mýty iniciovaný britským nakladatelstvím Canongate, v němž vycházejí moderně převyprávěné mýty od autorů z celého světa. Příběh je po dějové stránce klasický – tak, jak ho známe ze školních lavic – ale přesto dostává v moderním hávu nevšední podobu a hlavně je skutečně čtivý. Žánrově to sice není úplně můj šálek čaje, ale musím říct, že jsem byla tímto převyprávěním notoricky známé české pověsti nakonec docela příjemně překvapená :-)…

Simon Mawer – Jidášovo evangelium

Ani Simon Mawer už není na tomto blogu neznámou, jak jste si jistě všimli. Také od něj bych si ráda přečetla, co nejvíc jen kroměřížská knihovna dovolí… což je teď trochu problematické, protože jeho knížky se v poslední době těší veliké čtenářské oblibě a i na tuto už čeká rezervačka. Na druhou stranu to můžeme brát jako jistou záruku kvality ;-).

„Myslel jsem, že je láska nesobecká.“
„A právě v tom se mýlíš, ubohý pošetilý blázne. Láska je nejsobečtější věc na světě. Právě proto církev stále ještě požaduje celibát.“

Hlavní postavou románu je římskokatolický kněz Leo Newman, který zrovna prochází osobní krizí víry a zaplétá se do vztahu s vdanou ženou. Možná si řeknete, že je to trochu otřepané téma, nicméně jistou dávku originality tomuto příběhu dodává to, že se v něm proplétají tři dějové linie. V té první pozorujeme Leův románek vyprávěný er-formou, ve druhé se Leo ve vzpomínkách vrací ke své matce a seznamuje čtenáře pro změnu s jejím příběhem, neméně spletitým, odehrávajícím se v kulisách druhé světové války. Třetí rovina je pak psaná ich-formou a v ní sledujeme, jak se Leův život vyvíjel poté, co byl exkomunikován a stal se učitelem. Upřímně řečeno mi prolínání všech tří příběhů přišlo po celou dobu strašně nepřehledné a matoucí a docela mi zkazilo celkový dojem z knihy. Na rozdíl od Skleněného pokoje, kde byly všechny příběhy postupně rozpleteny a dovyprávěny, tady mi po přečtení knihy zbyla řada nezodpovězených otázek.

Kniha má i jistý duchovní rozměr, i když podle mě je upozaděn milostným příběhem. Hlavní roli zde v tomto smyslu hraje svitek, starší než všechna evangelia, nalezený poblíž Jeruzaléma. Pokud by se dokázalo, že je pravý, znamenalo by to přehodnocení počátků křesťanství i zpochybnění zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Mám-li to shrnout, Jidášovo evangelium mě docela zklamalo. Téma bylo hodně zajímavé, ale zpracováním mi kniha prostě nesedla. To mě ale rozhodně neodrazuje od čtení dalších Mawerových děl. Od začátku mi bylo jasné, že Skleněný pokoj se bude strašně těžce překonávat :-)….