Pokud je i váš mrazák po létě nacpaný k prasknutí ovocem, možná přijde vhod recept z Albert magazínu na lahodný nedělní tvarohový koláč. Já do něj použila borůvky a maliny, ale určitě snese i jakékoliv jiné oblíbené ovoce 🙂
100g třtinového cukru
255g polohrubé mouky
105g másla
1/2 kypřícího prášku do pečiva
4 vejce
200ml mléka
1/2 citronu
2 vanilkové cukry
500g plnotučného tvarohu
250g malin
125g borůvek
Cukr, 250g mouky a 100g másla zpracujeme na drobenku. Jednu třetinu dáme stranou a ten zbytek promícháme s kypřícím práškem. Pak přidáme 2 vejce, polovinu mléka, citronovou kůru a 1 vanilkový cukr. Rozmícháme dohladka. Těsto vlijeme do formy vymazané máslem a vysypané polohrubou moukou. Tvaroh smícháme se zbylými vejci, vanilkovým cukrem a mlékem. Vlijeme na těsto, posypeme ovocem a zbytkem drobenky. Pečeme 45 minut v troubě vyhřáté na 180°C.
Malý tip na tak trochu fancy svačinku či večeři se vždycky hodí – minimálně já mám teď nějakou kreativní krizi a dochází mi nápady, abychom nejedli pořád to samé dokola.
1 zralé avokádo
3-4 lžičky citronové nebo limetkové šťávy
50ml olivového oleje
sůl a pepř
Avokádo podélně rozpůlíme, vypreparujeme dužinu a rozmixujeme ji spolu s ostatními ingrediencemi do konzistence majonézy.
Pokud máte náladu na malý upgrade, připravte si ještě na ozdobení topinek marinované cibulky:
svazek jarní cibulky
100ml dobrého vinného octa
1 lžíce cukru
sůl a pepř
Bílé části cibulek omyjeme a nakrájíme na kolečka. Smícháme ostatní suroviny, přidáme cibulky a necháme marinovat.
Nakonec můžeme na topinky přidat ještě natrhanou mozzarelu, plátky salátové okurky nebo salátové listy podle chuti.
Ještě pár let zpátky bylo téma odvrácené stránky mateřství i dobrovolné bezdětnosti tabu – dnes mám pocit, že se minimálně na poli literárním s touto tematikou roztrhnul pytel, a je to jen dobře. O tom, jak ve společnosti stále chybí respekt k jinakosti, by koneckonců hlavní hrdinka knihy Nikdy, nikdy, nikdy mohla vyprávět…
Když se staneš matkou, zůstaneš jí až do smrti, říká moje máma. Přestat být matkou nejde. Od tvého narození až do dne, kdy umřu, budu vždycky tvoje máma.
Kniha, psaná ich formou z pohledu pětatřicetileté mladé ženy (teprve zpětně mi došlo, že se čtenář vlastně za celou dobu nedozví, jak se jmenuje), která je odjakživa pevně ukotvena ve svém rozhodnutí, že nechce mít děti, postupně rozebírá téma mateřství na součástky, obrací je ze všech stran a znovu přeskládává do pestré mozaiky pocitů a situací, s nimiž se musí ztotožnit snad každá žena. Obavy o přátelství, která skončí s prvním narozeným potomkem, prarodiče marně čekající na vnouče, budoucnost vztahu, v němž každý z páru touží po něčem jiném… Ale i bolavá rodinná historie a zkušenosti žen, které se matkami staly. Mateřství ve všem tom krásném i hrozném, co přináší.
„Rozčiluje mě, jak rychle čas utíká, kéž by ho tak někdo zastavil. Někdy když uložíme děti a já mám konečně chvilku sama pro sebe, mám chuť je zase probudit, protože nechci, aby vyrostly a opustily mě, mám totiž pocit, že v noci rostou nejvíc.“
V mnohém mi Nikdy, nikdy, nikdypřipomnělo knihu Mateřství od Sheily Heti, o níž jsem zde psala před nějakou dobou – Linn Stromsborg mi však svým méně černobílým pohledem na věc přišla mnohem bližší a svým literárním stylem také mnohem přístupnější. Knihu jsem zhltla během pár dnů a to jsem se ještě snažila si ji trochu „šetřit“ a zajímavé myšlenky v ní si dávkovat postupně. A především se mi oproti Mateřství líbilo, že zde se čtenář dočká rozuzlení a dozví se, jak to s hrdinkou a jejím přítelem Philipem nakonec dopadlo 🙂
Nikdy, nikdy, nikdyje svým tématem natolik vyhraněná, že asi neosloví každého, přesto si myslím, že by neměla pozornosti čtenářů uniknout.
