Měsíc: Duben 2016

Po dnu stráveném v srdci zalidněného Hong Kongu jsme zatoužili vrátit se na chvíli zase někam do přírody a okusit jeho klidnější stránku. Proto jsme v neděli vyrazili na největší z vnějších ostrovů Hong Kongu – Lantau.

Lantau má téměř dvojnásobnou rozlohu než ostrov Hong Kong, přesto je řídce osídlen. Najdete zde oblasti krásné nedotčené přírody – více než polovina povrchu ostrova je chráněným krajinným parkem. Lantau je zpravidla také tím prvním, co turisté z Hong Kongu vidí – nachází se zde totiž obrovské letiště.

Z centra se sem dopravíte poměrně pohodlně – nejprve na konečnou metra Tung Chung a odsud už vás vzhůru do kopců vyveze lanovka. Výhled je to opravdu překrásný – a co teprve když v dálce spatříte působivou sochu Tian Tam Buddhy, která je se svou výškou 23 metrů nejslavnější dominantou ostrova!

Naše první kroky však vedly směrem k místnímu duchovnímu útulku, klášteru Po Lin.

Na výstup schodů ke gigantické soše Buddhy jsme se pochopitelně museli posilnit. K tomuto účelu jsme vyhledali sympatickou restauraci/cukrárnu vedle kláštera, kde jsme si dali naše oblíbené sojové mléko a několik lákavě vyhlážejících zákusků s ovocem a agarovým želé.

A pak už jsme se tedy vydali zdolat tu pěknou řádku schodů, které nás dělily od Buddhy…

Na Lantau vede také řada hezkých turistických stezek, a tak jsme se po sestupu dolů rozhodli vydat ještě na krátkou procházku k „Path of wisdom“, což je cesta lemovaná dřevěnými kůly s vytesanými moudry. A na jedné z okolních opuštěných stezek se odehrál ten významný moment, kdy mě Péťa požádal o ruku. A já řekla…

…ANO :)!! Dozvěděla jsem se, na kolika dalších místech, které jsme během dovolené navštívili, to původně mělo proběhnout (pagoda Tsen nebo při západu slunce na pobřeží v Lukangu), ale z různých dovodů to krachlo (neočekávaná přítomnost Mendy či mimořádně hnusné pobřeží plné odpadků :D). A taky že zásnubní prsten byl přede mnou velmi důmyslně ukryt v brašně od foťáku :-D!

Po návratu z Lantau jsme si chvíli odpočinuli „na hotýlku“ a v podvečer zamířili na pobřeží do čtvrti Tsim Sha Tsui, odkud jsme chtěli sledovat světelnou show, která každý večer za doprovodu hudby rozsvítí mrakodrapy ostrova Hong Kong.

Několikaminutová light show je působivá a turisty přitahuje natolik, že už dlouho před jejím začátkem je pobřěží v Tsim Sha Tsui obsypáno fotoaparáty. Na druhou stranu to ale podle mě není nic, co byste si v Hong Kongu nemohli nechat ujít.

Po skončení light show jsme se rozhodli oslavit naše zasnoubení nějakou dobrou večeří. Chvilku jsme hledali a bloudili, ale nakonec jsme objevili příjemný podnik se sympatickým názvem „Relax for a while„, který se nacházel nedaleko našeho bytečku v Kowloonu. Naše „zásnubní menu“ tvořila vynikající smažená rýže s chobotnicí a ještě lepší, byť trochu pikantní polévka :). Nad večeří jsme pak plánovali naše dva zbývající dny dovolené, které měly přinést ještě spoustu zážitků… 😉

Naše první dojmy z Hong Kongu by se daly shrnout stručně: je to takový asijský Londýn :-). Bývalá britská kolonie nezapře podobnost s evropskou metropolí, od které převzala řadu typických znaků – jezdí se tu vlevo, krom typických double deckerů tu mají dokonce i dvoupatrové šaliny a celkově je systém městské hromadné dopravy velice podobný s tím londýnským. A je tu spousta lidí. Všude.

V sobotu ráno jsme se sešli s Phyllis, která nám představila svého přítele Longa, a všichni společně jsme se vydali na královskou snídani. A to slovo „královská“ je naprosto na místě – naše snídaně se totiž nesla v duchu dim sum. Dim sum je speciální kantonské „jídlo“, které se jí jako snídaně, brunch či oběd. Skládá se z mnoha různých pokrmů, o něž se mají spolustolovníci podělit, a je to společenská událost. Pochutiny z dim sum se většinou vaří v páře v malých bambusových košíčcích a nejčastěji se jedná o různé sladké či slané knedlíčky nebo závitky.

Dim sum jsme zahájili čajem, jak je zvykem, a pak už se jen slastně cpali všema těma dobrotama, které Phyllis s Longem navybírali. Mým osobním favoritem se staly sladké knedlíčky se žloutkovou náplní, ale výborné byly i krevetové „sea food balls“ nebo „klasické“ knedlíčky plněné mletým vepřovým masem.

Slušně přecpaní jsme pokračovali směrem na Exchange square. V komplexu sídlí hongkongská burza, množství různých firem a také Mezinárodní finanční centrum (IFC).

Odtud jsme se vydali double deckerem k Hong Kongské zoologické a botanické zahradě, která je otevřená veřejnosti již od roku 1864! Je to opravdu krásné a klidné místo, které by v přelidněné metropoli člověk nečekal. Žijí zde stovky druhů ptáků, z nichž některé jsem viděla poprvé v životě. Zdejší zoo patří ve světě mezi hlavní chovná centra pro záchranu ohrožených druhů. A co je moc fajn bonus – neplatí se zde vůbec žádné vstupné.

Ze zoo jsme plynule pokračovali k přilehlému Hong Kong Parku, který je jedním z nejneobvyklejších parků na světě. Byl totiž úmyslně navržen tak, aby vůbec nevypadal přírodně.

Zdaleka nejlepší zdejší atrakcí je voliéra Edwarda Youda, pojmenovaná po někdejším oblíbeném guvernérovi Hong Kongu. Obří voliéra je domovem stovek ptáků a je přesvědčivým, uměle vytvořeným tropickým pralesem. Návštěvníci tudy procházejí po dřevěných lávkách zavěšených ve výšce 10 m nad zemí a mohou pozorovat pestře zbarvené opeřence docela zblízka.

Mezitím už se nám podařilo vytrávit bohatou snídani, a tak nás Phyllis s Longem vzali do své oblíbené fast food restaurace, abychom si zase trochu nacpali pupíky, než se vydáme na procházku po čtvrti Sheung Wan, která si prý dodnes místy zachovala nádech „starého“ Hong Kongu.

V Sheung Wan, které tvoří staré čínské jádro ostrova Hong Kong, najdete spoustu tradičních uměleckých obchůdku i pouličních stánků s všelijakou veteší :-). A také jeden z nejstarších chrámu v Hong Kongu – Man Mo Temple.

Po návštěvě chrámu s námi ještě Phyllis a Long prošli přilehlý „wet market“ – typické asijské tržiště, kde se prodávají krom čerstvého masa a zeleniny také živá zvířata. Takhle navečer už ale většinou stánky i samotný trh zejí prázdnotou, což pro nás bylo možná dobře. Wet market není místem pro útlocitné povahy a pohled na hromadu živých žab nacpaných v klecích je asi něco, co si rádi odpustíte. No, ale to jsem ještě netušila, co si na nás Phyllis na završení tohoto dne přichystala :-D!

K naší cílové stanici – hot pot restauraci – jsme se tentokrát přesunuli v double decker tramvaji. Tyto vysoké, úzké tramvaje jsou jedinými dvoupatrovými tramvajemi na světě a jízda v nich je opravdu retro záležitost.

Tramvaj nás vyplivla nedaleko restaurace. Její prostory byly jedním slovem obrovské a i přesto bylo vevnitř narváno. To nás utěšilo jako záruka kvality, protože jinak to v interiéru opět nevypadalo úplně vábně :-D! S jídlem jsme ale byli moc spokojeni. Phyllis s Longem objednali klasický hot pot a ochutnali jsme opět všechno možné od zeleniny přes rybu až po…

Když Phyllis na naše lehce zděšené dotazy na wet marketu ohledně konzumace žab odvětila, že její máma je doma občas vaří a že jestli chceme, můžeme je ochutnat, myslela jsem, že si dělá srandu. Ale pak nám přinesli na talíři tohle…

O čerstvosti masa jsme pochybovat vůbec nemuseli – ještě se totiž na talíři hýbalo! Máme to dokonce i natočené na videu, protože jinak by nám to snad nikdo ani nevěřil. V první chvíli jsem si samozřejmě říkala, že žábu v žádném případě nesním. Rozhodně ne tuhle, která se přede mnou ještě zmítá v posmrtné křeči! Ale pak ji Phyllis povařila v hot potu a povzbudivě mi nabídla :-D… A tak jsem vyměkla a zkusila ji (přiznávám, že z velké části proto, abych o tom pak mohla doma vyprávět :-D). Chuťově bych ji přirovnala asi ke králíkovi a určitě bych ji neoznačila za top gastro zážitek. Jako gastro historka to však myslím nemá konkurenci :D!

Po večeři už byl čas se s Phyllis a s Longem rozloučit a poděkovat jim za to, jak báječný den nám v Hong Kongu připravili. Opět se nám potvrdilo, že poznávat cizí město s místními je prostě zábava a člověk toho mnohem víc zažije. Následující den už jsme zase měli vyrazit prozkoumávat Hong Kong na vlastní pěst. Tentokrát to ovšem bylo docela žádoucí, protože Péťa si návštěvu ostrova Lantau vyhradil pro okamžik, u kterého žádné další svědky nepotřeboval 😉

A bylo to tu! Náš poslední den na Taiwanu… Po všech těch neuvěřitelných zážitcích a krásných místech jsme měli naše putování zakončit v Lukangu. Ráno jsme si přivstali a ještě před snídaní se vydali k chrámu Longshan, který patří k největším místním zajímavostem.

Chrám byl postavený již koncem 18. století a je ukázkou taiwanského jižního chrámového stylu. Hned na první pohled se vymyká – není tak pestrý a zmodernizovaný, naopak si zachovává svůj svérázný zastaralý vzhled. Longshan tvoří rozsáhlý komplex, pokrývající 10.000 m². K nejvýraznějším zajímavostem patří přední horská brána, široké prohnuté střechy či jeden z nejhezčích štukových stropů na Taiwanu.

Čas nás ale tlačil, a tak jsme se po prohlídce chrámu vydali zpátky do hotelu, kde nás čekala naše poslední taiwanská snídaně. Nic lepšího jsme si na rozloučenou ani nemohli přát. Bohatý stůl plný oříšků, sušeného masa, pikantních rybiček a čerstvého ovoce byl poslední sladkou tečkou za našim pobytem na ostrově a shodli jsme se, že to byla zároveň naše nejlepší asijská snídaně.

Pak už nezbývalo než naložit kufry a vydat se na poslední etapu naší cesty – směr letiště v Taipei. Měli jsme štěstí, že nedaleko letiště se nacházela zároveň i pobočka naší autopůjčovny. Auto jsme tedy bez jediného škrábnutí vrátili a ještě nás odvezli i se zavazadly až k našemu terminálu. Vše jsme zvládli v dobrém čase, takže jsme se nemuseli moc stresovat, jestli nám náhodou neuletí letadlo. Nechali jsme si odbavit zavazadla a s napětím se vydali za dalším dobrodružstvím…

Let utekl přímo bleskově. Než jsem se stačila začíst do novin a sníst rozdávanou svačinku, už jsme přistávali v Hong Kongu. Na letišti, které leží na ostrově Lantau, jsme vyfasovali mapku, nechali si vysvětlit cestu do centra a pak už jen stačilo nasednout na ten správný autobus a počítat zastávky :-).

Náš airbnb byteček ležel na poměrně rušné nákupní třídě ve čtvrti Cowloon. Jeho majitelka Kelly mluvila naprosto šíleným jazykem, který se při nejlepší vůli nedal nazvat angličtinou, takže jsme se dorozumívali dost vtipně :D. Jinak jsme ale byli s našim ubytováním spokojení, takže jsme se honem převlékli a vyrazili metrem na Temple Street, kde jsme se měli setkat s Phyllis. Měli jsme trochu obavy, jestli ji po těch letech vůbec ještě poznáme, ale já ji teda poznala hned :-).

Phyllis je prostě anděl – celou dobu, kterou s námi strávila, se o nás moc hezky starala a snažila se nám ukázat co nejvíc zajímavostí, které Hong Kong nabízí. Hned první večer nás vzala na večeři do malé, ale naprosto přeplněné restaurace, kde nám představila svého kamaráda a spolužáka ze školy – Ivana. Ochutnali jsme hong kongské pivo a nad večeří, sestávající z mušlí, různé zeleniny, netypicky sladké klobásky a kuřecího masa s rýží, probrali naše dosavadní zážitky. Na stole se objevil i pověstný slepičí pařátek, ale nějak jsme na něj s Péťou neměli dost odvahy :D.

Po večeři nám Phyllis ukázala slavný noční trh na Temple street, který je označován za nejživější noční trh v Hong Kongu. Od taiwanských nočních trhů se lišil hned na první pohled. Zatímco na Taiwanu se prodávalo převážně jídlo, tento trh byl zaměřený spíš na suvenýry – oblečení, sošky, čajové soupravy nebo hračky. Usoudili jsme, že tady asi budeme před odjezdem utrácet naše zbylé dolary :D. Na Temple Street jsme taky potkali první a poslední Čechy za celou dovolenou.

Další zajímavé specifikum trhu na Temple street je ulička plná věšteckých krámků. A k našemu překvapení se tu věštci mají co ohánět – zvědavců toužících znát svůj osud je tu víc než dost. Typickým zákazníkem jsou mladé dívky, které si chodí pro svou věštbu i ve skupinkách. Hned opodál se nachází prozměnu karaoke stánky. Zpěváci se tu sice trochu přeřvávají, ale nikomu to evidentně moc nevadí :D.

Na trhu se od nás Ivan odpojil. My už jsme byli po dlouhém dni plném cestování taky celkem utahaní, ale Phyllis nám chtěla ještě ukázat svou oblíbenou cukrárnu. Na sladký já slyším vždycky a v kteroukoliv denní hodinu, takže jsme ji poslušně následovali :D. Musím vám ale říct, že to, co následovalo, byl suverénně nejhorší gastro zážitek za celou dovolenou :D! Že si v Asii zvrhle libují v želatinových kuličkách ve všem sladkém, to už jsme tak nějak vypozorovali na Taiwanu. Ovšem tekutý dezert z prášku z mořské trávy byl o dost silnějším kalibrem. Chuťově bych to přirovnala k polévce z mletého živočišného uhlí a to fakt ani moc nepřeháním :D. Ale statečně jsme to do sebe s Péťou soukali, abychom udělali Phyllis radost, protože nám chtěla dopřát něco echt asijského (a v duchu jsme jí záviděli její „evropskou“ zmrzlinu, kterou si objednala :D).

Na druhý den nás čekala další spousta zážitků s Phyllis a s jejím přítelem Longem, kteří se stali našimi průvodci, ale o tom budu vyprávět zase jindy ;-).