Za neobvykle vysokým počtem přírůstků v mé prázdninové knihovničce byla opět má neplánovaná zdravotní indispozice :(. Ale předtím jsem četla taky hodně po koupalištích, na cestách a v trolejbusech. Tato literární variabilita je na létě prostě skvělá :D!
Agatha Christie – Vražda v Orient-expresu
Po dlouhé době jsem zase zatoužila po nějaké kvalitní detektívce a Vražda v Orient-expresu je prostě klasika. K napsání tohoto kusu Agathu prý inspirovala nezvykle krutá zima, která v roce 1929 způsobila, že legendární Orient-expres uvízl na své pravidelné cestě Balkánem ve sněhových závějích. Do těchto kulis Agatha zasadila ještě Hercula Poirota a samozřejmě záhadnou vraždu. Kdopak ze skupinky spolucestujících mohl mít důvod sprovodit bohatého Američana Ratchetta ze světa? Nebude úplně snadné to uhodnout 😉
Jostein Gaarder – Sofiin svět
Kultovní knížka s podtitulem „Světově nejžádanější dějiny filosofie„, ke které jsem si ani přes upřímnou snahu nikdy cestu nenašla. Popravdě řečeno mě ani samotná filosofie nikdy příliš nezajímala – výklady na gymplu mi přišly o ničem a později už jsem se nesetkala s nikým, kdo by mi filosofii přiblížil nějakou mně blízkou formou. Ani Gaarderovi se to bohužel nepodařilo. Na jedné straně je určitě zajímavé, jakou metodou se pokouší v dětském čtenáři vzbudit zájem o filosofii. Na straně druhé mi knížka přijde velice nevyrovnaná v tom smyslu, že filosofické pasáže jsou místy docela náročné na soustředění, což se s knížkou pro děti tak docela neslučuje, a příběhová linie je zase až moc naivní a plochá. Z toho vzniká i pochybnost, jakému čtenáři je tedy vlastně Sofiin svět určený.
George R. R. Martin – Hostina pro vrány 1
Ačkoliv do práce nedojíždím nijak daleko, přišlo mi i těch pár minut denně poněkud nevyužitých, a tak jsem teď začala tahat čtečku všude s sebou. Myslím, že tímto tempem se brzo dostanu na poslední strany knižní série a připojím se k davu nedočkavých čekatelů na pokračování. Hostina pro vrány mi na začátku přišla trochu chaotická velkým množstvím nových postav, ty se ale brzy nějakým způsobem propojily s těmi starými a zase jsem se v ději zorientovala. Tady už je znát, jak moc jde knížka do hloubky a naopak jak povrchně to bere seriál. Tento díl mi nepřišel ani tak rozvláčný jako ty předešlé – pokud se nepletu, jedná se o „nejtenčí“ díl knižní série, což mnohé vysvětluje :D.
Sergej Jesenin – Oheň jeřabin
Nač tě volat, litovat a plakat,
přejde vše, jak z bílých stromů dým…
K Jeseninovi mě přivedla docela kuriozní zápletka (přestože jeho verše jsem četla už na gymplu). Na jedné pracovní akci jsem se seznámila s člověkem, který se zabývá socionikou. Pokud je vám tato věda stejně neznámá, jako byla mně, vězte, že se jedná o teorii psychologické slučitelnosti mezi lidmi, které rozděluje podle jejich povahy a vloh do několika kategorií. Klasifikaci vytvořil Carl Gustav Jung. Existencí takové teorie jsem byla docela fascinovaná, zejména poté, co na základě asi dvou setkání zcela neznámý člověk až děsivě přesně odhadl mou povahu :-D. A pokud už jste zavolali na pomoc Google, asi správně tušíte, že jsem byla vyhodnocena jako typ „Jesenin“.
…Směšná ztráta, duše přeubohá!
V životě je tolik směšných ztrát…
Jesenin je typický svými sugestivními obrazy, originálními metaforami a citlivými lyrickými verši. Stěžejními tématy jeho poezie jsou láska a příroda. Pokud pominu kuriozní pasáž s básněmi o Leninovi, celá sbírka se mi velmi líbila, byť na vás z úryvků asi zapůsobí dost melancholicky. V kontextu veršů pak nepřekvapí, že Jesenin ukončil svůj život předčasně a dobrovolně.
…Tak málo jsem stih projít cest,
tak mnoho chyb udělat na nich…
Robert Fulghum – Od začátku do konce
Opět jedna knížka, která mě přesvědčila o tom, že Robert Fulghum je naprosto geniální autor a hlavně úžasný člověk a jestli už vás ty moje chvalozpěvy na něj nebaví, nedá se nic dělat, protože já toho jen tak nenechám :D! Ve své knize s podtitulem Naše životní rituály vypráví o důležité úloze rituálů v lidském životě, přičemž vychází ze své několikaleté zkušenosti, kdy působil jako unitářský pastor. Nevypráví pouze příběhy, které vypozoroval ve svém okolí, jak u něj bývá zvykem, ale sám odhaluje část svého soukromí např. v kapitole, kde líčí, jak dal před mnoha lety své dítě k adopci nebo vypráví o komplikovaném vztahu se svými rodiči. Naprosto geniální je pasáž o svatbách a manželství. Porce zábavy, dojetí i vytržení z toho, že někdo má tak úžasný dar vyprávění, který vás nedokáže odtrhnout od čtení… od začátku do konce! Tleskám Robertu Fulghumovi, ostatně jako vždy!
Charlie Lovett – Dobrodružství milovníka knih
Tento titul s lákavým názvem (alespoň pro mě) mi zapůjčil Franta. Jedná se o dobrodružný román, jehož hlavním hrdinou je Peter Byerly, zabývající se sbíráním a restaurováním vzácných tisků. V depresích z náhlého úmrtí své ženy utíká na anglický venkov, kde se dostává na stopu tajemství shakespearovských podvrhů i dosud nepoznané minulosti předků Peterovy zesnulé ženy. Vyprávění probíhá hned ve třech dějových liniích, což mi zpočátku přišlo dost matoucí a znesnadňovalo mi to začtení se do příběhu. Když už jsem se začetla, zase mi to celé začalo připadat takové nepravděpodobné, vztah Petera s jeho přítelkyní/později ženou byl strašně idylický a harmonický a co se týče shakespearovské linie, zdálo se mi vyústění docela předvídatelné… zkrátka mi to nesedlo ani jako love-story, ani po té dobrodružně-historické stránce. Bestseller deníku New York Times si přecejen představuju trochu jinak.
