Měsíc: Leden 2015

Jako ve všech Kunderových dílech, ani ve Valčíku na rozloučenou sympatické postavy nečekejte. Všechny ty zvrácené vztahy, nelogické zaplétání se do vlastních lží, přetvářka… vždycky když to čtu, tak si říkám, co je to ten Kundera vlastně za člověka a proč jednou nemůže vymyslet normální postavu, se kterou by se jeden mohl ztotožnit.

„…V této zemi jsou děti trestány za neposlušnost rodičů a rodiče za neposlušnost dětí. Kolik mladých lidí bylo vyhozeno ze studia, protože jejich rodiče upadli v nemilost! A kolik rodičů se smířilo s doživotní zbabělostí, jen aby neuškodili svým dětem! Kdo si tu chce uchovat alespoň jistou svobodu, nesmí mít děti…“

Téma knihy je každopádně velice zajímavé a u Kundery pro mě tak trochu nečekané. Děj je zasazen do malého lázeňského městečka, kam se jezdí ženy léčit s neplodností. Na tom samém místě se zároveň odehrává „boj o život“ dosud nenarozeného dítěte, kterým si chce zdravotní sestra Růžena připoutat slavného hudebníka, kterého označuje za otce. Od tohoto vztahu se odvíjí několik dalších dílčích epizod, které ústí v dramatický závěr. Kundera prostřednictvím svých postav rozvíjí úvahy o právu člověka na život i na smrt, o (ne)zodpovědnosti za zplození dítěte do nesvobody, o křehké hranici mezi odsuzujícími a odsouzenými. Skoro bych se odvážila říct, že Valčík na rozloučenou je po této stránce vůbec to nejlepší, co jsem dosud od Kundery přečetla.

Vítám vás na svém blogu v novém roce 2015! A čím jiným začít, než právě knížkami. S politováním musím konstatovat, že jedinou knížkou, kterou mi tentokrát Ježíšek přinesl, byla kuchařka Dity P. – což, jak jistě sami uznáte, nejde zařadit mezi beletrii 😀 Ale ono je to možná dobře. Aspoň se třeba letos konečně dostanu ke spoustě těch nepřečtených restů doma i v Brně nebo se vrátím ke svým starým oblíbeným knížkám a přečtu si je ještě jednou. Nebylo by to hezké novoroční předsevzetí ;-)?

Michael Třeštík, Helena Třeštíková – Manželské etudy

Sonda do života šesti manželských párů, zpracovaná původně jako dokumentární seriál, je mimořádně zajímavá především z pohledu různorodých problémů a konfliktů v jednotlivých manželstvích. Funguje také jako jakási srovnávací studie – kam se jednotlivé páry v průběhu 20 let posunuly a v čem byla jejich manželství jiná, než jsou manželství dnešní doby. V neposlední řadě jde také o zajímavý náhled na různé sociální skupiny, z nichž hlavní aktéři pochází; náhled na jejich hodnoty, zájmy, názory… Určitě se ráda při nejbližší příležitosti podívám i na dokument.

Kateřina Tučková – Žítkovské bohyně

Opět jedna knížka, na níž jsem měla už dlouho políčeno a v KM knihovně je téměř neulovitelná :-). Žítkovské bohyně mě docela překvapily svým obsahem – měla jsem představu, že příběh se bude ubírat jiným směrem. Děj knihy je zasazen do kopců Bílých Karpat – kraje odříznutého od moderního světa, kde si lidé uchovali řadu tradic i vědomostí o lidovém léčitelství. Hlavní hrdinkou příběhu je Dora Idesová – potomek rodu žítkovských bohyní – žen obdařených mimořádnými schopnostmi a zároveň často stíhaných krutým osudem. Po revoluci se Dora dovídá, že její teta – bohyně Surmena – byla pronásledována StB. Pouští se do pátrání v archivech a z dostupných pramenů se jí postupně daří rozplétat skutečný příběh její rodiny. Přestože jsem se občas v tom množství postav a vzájemných vztahů ztrácela, stejně jako mě místy mátly skoky v čase, Kateřina Tučková přišla s originálním a skvěle zpracovaným tématem. Skoro až hororové vyústění příběhu mi ještě dlouho po dočtení vířilo v hlavě a znovu jsem si musela skládat všechny souvislosti, aby mi to celé dalo smysl. Pár nezodpovězených otázek mi po dočtení zůstalo a to u knížek nemám ráda. Ale ten příběh je natolik magický a silný, že tentokrát se s tím asi nějak srovnám ;-).