Červen 2014 – Blog Janie Milíčové

Kefírový dort

Už se tu dlouho nevařilo ani nepeklo, tak si dnes dáme jeden aktuální recept z Albert magazínu. Pokud máte zásobu jahod ze zahrádky, jistě ho oceníte. A když na to příjde, jahody pochopitelně můžete zaměnit za jakékoliv jiné ovoce, kterého máte právě přebytek :-).

180-200 g dětských piškotů
80 g másla
100 ml mléka + 4 lžíce navíc
15 g práškové želatiny
500 ml kefíru
100 g polotučného tvarohu
1/2 limety
150 g moučkového cukru
1 sáček vanilkového cukru
300 g jahod + nějaké na ozdobu

Dětské piškoty nadrtíme rukama do mísy, promícháme je se změklým máslem a 4 lžícemi mléka. Směs natlačíme na dno dortové formy o průměru 26 cm a necháme v lednici chladit. Mezitím si rozmícháme želatinu v mléce a zahřejeme jej, aby se želatina rozpustila. Kefír našleháme s tvarohem a šťávou z poloviny limetky, přidáme moučkový i vanilkový cukr. Poté přimícháme zchladlé mléko se želatinou a na kousky nakrájené jahody. Směs nalijeme na piškotový základ a necháme přes noc chladit v lednici. Podáváme ozdobené čerstvými jahodami.

Dortík je opravdu osvěžující a do uplynulých tropických dnů byl jako dělaný :-)!

Květnová knihovnička

Krom toho, že vám dnes přiblížím jeden ze svých báječných úlovků ze Dne knih bez DPH, musím se vám ještě svěřit s jednou věcí. V práci jsem dostala Kindla – ano, já, zapřísáhlý literární konzervativec… Přiznejme si na rovinu, že mi dobré 3 týdny ležel zavřený v šuplíku. Pak mě ale něco nahlodalo a řekla jsem si, že když už ho tedy mám, mohla bych to s ním aspoň zkusit. Nabila jsem ho, Péťa mi do něj nahrál kompletní Game of Thrones a já se pustila do čtení. I nadále hodlám zůstat u klasických papírových knih, ale musím říct, že na cestách jsem výhody Kindlu naplno docenila. Je malý, skladný, velice snadno se s ním manipuluje a hlavně se toho do něj TOLIK vleze – pokud jste stejný knižní hraboš jako já, tuhle nespornou výhodu jistě oceníte. Velice pohodlný je i pro čtení v posteli – a vlastně i kdekoliv jinde. Musím přiznat, že mě samotnou překvapilo, jak snadno jsem si Kindla zamilovala :-D…

Anna Strunecká, Jiří Patočka – Doba jedová

Tuto knížku jsem dala tatínkovi k Vánocům, a protože téma nebezpečných látek, které nás v dnešní době obklopují, mě taky zaujalo, pustila jsem se přes Velikonoce do čtení i já. V několika kapitolách přijde na přetřes téma očkování, aditiv v potravinách nebo ne zcela prověřených látek používaných v kosmetickém průmyslu. Sympatické je, že autoři vám nepodsouvají své názory, v řadě případů jen nabízejí různé teorie a úhly pohledu. Čtenář si tak může sám vybrat, ke kterému výsledku se přikloní. Co mě naopak lehce zklamalo je místy až příliš odborná terminologie (a to si myslím, že jsem na tom jako bývalý biolog se znalostmi ještě celkem dobře :D). Kniha by měla být určena široké veřejnosti a věřím, že by se dala napsat i jazykem laikovi bližším. To je však jen taková malá piha na kráse, jinak mi přišla Doba jedová jako velmi zajímavé počtení, které se určitě neztratí v žádné domácí knihovničce. A co jsem si z četby do svého života odnesla já? Asi nepřekvapí, že nejvíce mě zaujala kapitola o kosmetice, které mě definitivně přiměla začít pečlivě číst složení na etiketách. A začnu zase užívat chlorellu, která je skvělá na detox :-).

George Orwell – 1984

Absurdní a přitom tak vizionářské… to je asi to první, co vás napadne, když se vám dostane do ruky slavný Orwellův román. Když jsem se v rámci Dne knih bez DPH rozmýšlela, jakou knížku si od Dobrovského odnesu, měla jsem představu o něčem nadčasovém a klasickém. 1984 se nakonec ukázalo být jasnou volbou, která vyplní mé literární mezery (a prázdné místo v mé brněnské knihovně :D). Měla jsem trochu obavy, jestli mě téma knihy chytne, ale nakonec jsem dílko zhltla velmi rychle a u posledního dílu málem ani nedýchala. V duchu jsem doufala v trochu optimističtější konec… přesto je pro mě 1984 naprosto nadčasovou záležitostí, kterou si není špatné čas od času připomenout. Už proto, že její děj bohužel není tak úplně sci-fi…

George R. R. Martin – Hra o trůny 1

Nikdy bych nevěřila, že mě fantasy takhle chytne, ale Hra o trůny je skutečně dost návyková záležitost. Sice se ještě pořád trochu ztrácím v tom množství postav, ale doufám, že se to srovná, protože souběžně chci koukat i na seriál. Je pravda, že děj je místy až moc rozvláčný, ale přesto se knížka čte velice dobře. Víc už asi není třeba dodávat – pokud jste nečetli, jistě znáte alespoň seriálovou podobu, protože jsem nepochybně poslední člověk široko daleko, který Game of Thrones dosud nesledoval :-D…

E. L. James – 50 odstínů šedi

A na závěr tu mám takovou perličku, kterou mám už od podzimu staženou v počítači, ale dosud na ni nebyl čas. Samozřejmě jsem i já zaznamenala všechen ten humbuk kolem této knihy a chtěla jsem zjistit, co že je na ní tak převratného. Přiznejme si na rovinu, že je to děsnej brak, který by po stylistické stránce dokázal napsat kdekdo z nás minimálně stejně a dost pravděpodobně i líp :D. Četla jsem v češtině, takže si nejsem jistá. do jaké míry je to vina překladu, ale ve výsledku je to nakonec asi jedno. Příběh je vystavěn na klasickém vzorci – obyčejná nenápadná studentka s minimem milostných zkušeností a úspěšný bohatý businessman, který by mohl mít na každém prstě deset holek. Pak už následuje jen osudové setkání, přeskočení jiskry a explicitní erotika, která pravděpodobně stojí za vysokým prodejem této knihy. Pokud jste dosud neučinili tu osudovou chybu a nepřečetli si 50 shades of Grey, doporučuju neztrácet s tím čas a věnovat ho něčemu užitečnějšímu :-D! Nakonec přidávám odkaz na BlogHýsek, kde si můžete rovněž přečíst recenzi na tuto knihu.

Alicante

Moje první opravdová služební cesta vedla rovnou ke břehům Středozemního moře, do Alicante na jihu Španělska, kde sídlí Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu (OHIM). Ten také zaštiťoval celou konferenci o mediaci v oblasti práv duševního vlastnictví, které jsme se spolu s kolegyní Marťou zúčastnily. Detaily z konference vás tu nehodlám zatěžovat, takže vám rovnou ukážu nějaké ty fotky z naší cesty :-).

Letecké spojení není bohužel úplně ideální, takže jsme kvůli příletu musely odjíždět z Brna ve 3 ráno a kvůli odletu jsme pro změnu musely strávit noc na vídeňském letišti. Obě cesty jsme také absolvovaly s přestupem, nejprve v Madridu a na zpáteční cestě na Mallorce. Vzhledem k tomu, že si v létání nijak zvlášť nelibuju, brala jsem to jako nutné zlo, ale lety utekly celkem rychle a bez komplikací.

Do Alicante jsme dorazily ve středu po obědě, a protože konference začínala až následující den, měly jsme celý zbytek dne pro sebe. Vyhladovělé po cestě jsme se nejprve vydaly hledat něco k snědku. Na promenádě za hotelem jsme zapluly do jedné z prvních restaurací a za neuvěřitelných 8 euro se přecpaly 4 chodového menu :D. Cheescake, který nám donesli úplně na závěr, jsem už naprosto neměla kam dát, ale byl tak úžasný, že jsem prostě neodolala. Konečně jsem také ochutnala španělskou paellu.

Přestože to záhy poté vypadalo tak, že zapadneme do hotelu a dáme si šlofíka, nakonec jsme se s Marťou hecly a šly jsme si vyráchat nožky do moře. Na můj vkus bylo strašně studené, takže jsem prohlásila, že do něj v žádném případě celá nevlezu… za dva dny jsem změnila názor :D.

Moře tedy zklamalo, a tak jsme vyrazily zkusit další alicantské lákadlo – monumentální Castillo de Santa Bárbara, pevnost tyčící se přímo nad našim hotelem. Krom spousty kešek po cestě nabízí taky překrásný výhled na město. Musím říct, že na první pohled se mi Alicante moc nelíbilo – působí strašně vyprahle, není tam žádná zeleň, ale jakmile zabloudíte do úzkých uliček starého města, zamilujete si ho.

Výstup nahoru nás celkem zmohl, takže po zbytek dne už jsme se jen věnovaly procházce centrem, nakukováním do krámků a korzováním po promenádě :-).

Ve čtvrtek jsme strávily prakticky celý den na konferenci – jen o polední pauze jsme daly přednost procházce před lunchem :-D.

Neodpočinuly jsme si ani poté, co první den konference skončil, protože nás čekala ještě gala večeře. Té jsme se s Marťou dost obávaly, protože ani jedna z nás nejsme zrovna dvakrát družnej typ 8-). Strategicky jsme se hned zkraje večera přiopily vínem (mimochodem pěkně hnusným) a doufaly jsme, že to rychle uteče.

Naštěstí si k nám pak přisednul jeden celkem sympatický německý právník a španělky přímo z OHIM. Jedna z nich nám přesvědčeně tvrdila, že v Alicante téměř nikdy neprší. Nevím, kde se tedy stala chyba, protože my jsme tam během čtyř dnů zažily déšť dohromady třikrát :D…

Počasí, to byla kapitola sama pro sebe. Bylo dost aprílové, přesto ani mně, věčně klepající kosu, tam zima nebyla, i když chvílema dost foukalo. Když vylezlo zpoza mraků sluníčko, hřálo opravdu fest. V pátek konference končila už brzy odpoledne, což bylo super, protože počasí mělo zrovna jednu ze svých lepších chvilek, a tak jsme se z lunche vytratily proklatě brzy a utíkaly na pláž. Původně jsem se koupat nechtěla, ale když jsem se při hledání mušliček chvíli brouzdala u břehu, najednou jsem si uvědomila, že to moře je opravdu teplý a s chutí jsem se do něj vrhla :-). Městská pláž v Alicante je moc hezká, s jemným bílým pískem, a nebyla ani nijak přecpaná.

Navečer jsme se s Marťou rozhodly vydat za kulturou. Těch několik muzejí, co v Alicante je, má otevřeno zdarma až do večerních hodin. Navštívily jsme muzeum MUBAG, kde vystavují díla španělských umělců z 19. a 20. století, a muzeum moderního umění MACA, k jehož lákadlům patří třeba Picasso, Miró či Dalí. Den jsme zakončily nákupem jedlých suvenýrů, které nám pěkně zatížily naše skromná zavazadla :D.

V sobotu, v den našeho odjezdu, jsme se vydaly do tržnice, kde Marťa svedla nelítostný boj se španělskými důchodkyněmi, aby pro nás uzmula pytlík těch nejsladších třešní :-)!

Alicante se rozhodlo rozloučit se s námi deštěm, naštěstí jsme ale zrovna zahnuly do ulice plné muchomůrek… najít zde útočiště nebylo nijak složité… jen jsme musely odehnat pár dětí, muhehe :D…

A to už byl konec naší krásné pracovní dovolené. Dovezly jsme si spoustu zážitků, suvenýrů, fotek i kešek, já osobně si zamilovala španělské jídlo a asi ve 3 ráno jsem ve Vídni na letišti dočetla první díl Hry o trůny. Na 4 dny to myslím není úplně špatná bilance ;-).

Na závěr už zbývá jen písnička, která mi hrála do uší, když naše letadlo pomalu klesalo k zemi a pod námi svítil ostrov jménem Vídeň. Konečně doma, na pevné zemi…

Květnová kosmetika

Tento měsíc šla kosmetika tak trochu mimo mě – byla jsem hodně na cestách, takže jsem sázela na staré osvědčené výrobky. Pár spotřebovaných novinek jsem pro vás ale nakonec navybírala :-)…

Zklidňující tělové mléko „Tibetský jasmín“, Dermacol

Tělová mléka od Dermacolu z řady Aroma Ritual se těší veliké oblibě, takže jsem neváhala a když se v Rossmannovi objevila ve výhodné akci za pade, vydala jsem se také pro jeden kousek. Bohužel už bylo zboží dost rozebrané, a tak na mě zbyl jen „Jasmín“. První dojem mě docela zklamal, protože vůní mi mléko jasmín nepřipomínalo ani náhodou. Posléze jsem si na vůni celkem zvykla, ale příjemná mi stejně nebyla. Díky tekutější konzistenci se mléko dobře roztírá a rychle vstřebává. Hydrataci hodnotím jako dobrý průměr – v zimě by mi ale asi nestačila. Ani složení výrobku mě úplně nepřesvědčilo, protože obsahuje snad všechny možné parabeny. Nemám tedy moc co vyzdvihnout a za co tento kousek od Dermacolu pochválit – sama už bych po něm příště nesáhla.

Sprchový gel Květ bavlníku z Indie, Yves Rocher

Čistá, lehce nasládlá vůně – tak bych charakterizovala tento sprcháč, který je, stejně jako všechny ostatní od Yves Rocher velmi příjemným a voňavým společníkem do koupelny. Poslední dobou si však více všímám také složení na obalech a zrovna u Yves Rocher jsem docela zklamaná z toho, že na to, jak se tato firma tváří eko a přírodně, obsahuje ve svých výrobcích docela dost sporných látek jako třeba rakovinotvorný propylene glycol, což je právě případ tohoto sprcháče. Hezká vůně holt není všechno… 🙁

Tužka na oči I <3 Rock, Essence

Úlovek z výprodeje za dvacku ;-). Tužka je černá, lesklá, hezky měkká, takže se na ni při malování nemusí tlačit. S tím jde ovšem ruku v ruce i fakt, že se poměrně snadno a lehce rozmazává či obtiskává na víčko. Měkké tužky mám obecně ráda, ale obávám se, že tady už je to spíš kontraproduktivní vlastnost. S výdrží na tom není zas tak špatně, ale myslím, že v tomto případě je cena celkem úměrná kvalitě a já si tedy příště raději připlatím ;-).

Krém na ruce Intensiv, Isana

Krémů značky Isana už jsem vyzkoušela celou řadu a tento bych označila asi za jeden z vůbec nejlepších. Je určený pro velmi suché ruce, obsahuje ureu, bambucké máslo, panthenol a včelí vosk a má poměrně hutnou konzistenci. Hydratuje opravdu výborně a okamžitě. Chviličku sice trvá, než se zcela vstřebá, ale ruce moc hezky zjemní a vyhladí. Voní lehce a neutrálně. Dokonce jsem svým laickým okem ani nenašla nic závadného ve složení. Za mě má tento krém jedničku a určitě bude super hlavně na zimu.

Hluboce čistící pleťová maska s olivovým olejem, H&M

Po delší době jsem zase zavítala do H&M obhlídnout jejich nové masky a s prázdnou jsem neodcházela :-). Konzistencí se jedná o typické nazelenalé bahýnko nepříliš vábné vůně – mně připomíná nějaké bylinky. Čistící účinky jsou však opravdu dobré a to ani nemusíte masku nechávat na pleti bůhvíjak dlouho. Bahýnko na pleti rychle zasychá a smývá se asi po čtvrt hodině, ale podle mě klidně můžete i dřív. Balíček vám klasicky vydrží na nějaká 3-4 použití a za ty prachy je to podle mě super věc.